V tomto díle seriálu Cestou na vysokou školu se zaměříme na jeden na první pohled poněkud morbidní pojem: úmrtnost studentů. Je to samozřejmě jen metafora, kterou netřeba chápat doslovně – jde o to, kolik z přijatých studentů nedokončí první ročník, případně nedokončí studium.
Přehled o „úmrtnosti“ na jednotlivých fakultách, respektive vysokých školách, můžeme získat například z dat zveřejňovaných Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy. Tato čísla navíc z ministerstva „vytěžil“ projekt Česko v datech, díky kterému si je můžete pohodlně procházet.
Úskalí interpretace úmrtnosti studentů
Podobně jako v případě „šance na přijetí“ – Jaká je vaše šance na přijetí? Zrádná statistika – hrozí i u statistik úmrtnosti riziko špatného pochopení významu těchto čísel pro uchazeče o studium. Často se setkáváme s tím, že data o úmrtnosti jsou interpretována jako „náročnost školy“ a doplněk úmrtnosti do sta procent se pak někdy interpretuje jako „šance na dostudování“.
Tak jednoduché to ale není – vykládat tato čísla jako pravděpodobnost, že konkrétní uchazeč o studium nebo přijatý student školu dokončí, prostě nejde. Proč? Protože důvodů k nedokončení studia může prostě být mnohem víc než náročnost studia a mohou být skutečně rozmanité. Příklady:
- Student odchází ze školy, protože studium neodpovídá jeho představám. Dokončit by ho dokázal, možná i levou zadní, raději ale půjde dělat něco, co ho baví nebo uživí. Velmi často se to stává studentům, kteří se pro obor rozhodli na základě mlhavých informací a dojmů.
- Student odchází ze školy, protože pro něj od začátku byla jen náhradní volbou, pokud se nedostane na „svůj obor“; zájemci o medicínu si například často jako druhou či třetí možnost volí kombinaci biologie a chemie na některé z pedagogických fakult. Po roce si přijímačky na vysněný obor zopakovali a tentokrát byli úspěšní. Často se mladí lidé rozhodnou pro obor, který se bohužel ve školním roce po jejich maturitě neotevírá, pak se zapisují na nějaký obor příbuzný, ze kterého si po roce a úspěšných přijímačkách na obor snů můžou nechat uznat některé zkoušky a zápočty. Že tím zkreslují statistiky úmrtnosti, je pohříchu nezajímá.
- Náročnost studia převyšovala možnosti studenta – obor byl pro něj příliš těžký…
- Studium bylo náročné a po dílčích neúspěších se student rozhodl studium ukončit, přestože by schopnosti na dokončení měl – ztratil motivaci, prostě se k tomu už „nedokopal“ nebo nebyl zvyklý se ze střední školy systematicky připravovat na výuku. V takovýchto případech student třeba ani nevyužil všech možných zkouškových termínů.
- Ostatní možné scénáře (student zůstane v zahraničí, kde byl na stáži, bláznivá láska, rodinné komplikace, nedostatek finančních prostředků,…). Ty však bývají ve smyslu počtů relativně marginální.
Je zřejmé, že důvody, pro nedokončení studia, jsou různorodé: v prvním případě je to nedostatečná informovanost, ve druhém případě jsou v podstatě důvodem ukončení daného studia preference uchazeče a výsledek v přijímačkách na jiné škole (je možné, že kdyby se dotyčný na preferovanou školu opět nedostal, tak by stávající studium dokončil). Jen ve třetím případě jde skutečně o „náročnost školy“ – ovšem pozor, pro konkrétního studenta. Čtvrtý případ je blízký, ale víc než o náročnost studia jde o osobnostní charakteristiky a návyky konkrétního studenta. Do jednoho čísla zvaného úmrtnost se tedy schová mnoho různých situací, které s náročností vůbec nesouvisí.
Je dobré si také uvědomit, že data, o kterých mluvíme, jsou typicky agregovaná pro celé fakulty, ale student studuje konkrétní obor. Na různých oborech i v rámci jedné fakulty se můžou hodnoty úmrtnosti výrazně odlišovat! Agregovaná čísla tedy můžeme daleko spíš považovat za pravděpodobnost, že náhodně vybraný zapsaný student konkrétní fakulty dokončí studium. Vysokým hodnotám by měli věnovat pozornost lidé ve vedení fakult/univerzit nebo propagační oddělení vysoké školy. A co uchazeči?
Střípek do mozaiky
Mohlo by se tedy zdát, že informace o úmrtnosti nemají pro konkrétního uchazeče téměř žádnou vypovídací hodnotu. Není to tak – jen je potřeba zasadit tyto informace do správného kontextu a pokusit se najít odpovědi také na následující otázky:
- Jak je na tom daná fakulta ve srovnání s ostatními fakultami podobného zaměření v Česku, případně podobně zaměřenými fakultami v rámci téže univerzity? Vybočuje výrazněji, nebo je v průměru?
- Jedná se o fakultu „první volby“, nebo uchazeči preferují spíše jiné fakulty?
- Jaké je přijímací řízení (důsledkem vysoce selektivních přijímaček často bývá nízká úmrtnost a naopak)?
Pro účely uchazeče o studium nejde o to dospět k exaktním závěrům, ale spíše uvědomit si, co dané úmrtnostní číslo znamená v případě konkrétní fakulty.
Dále je dobré vzít v úvahu svou „vstupní úroveň“: dobrý absolvent špičkového gymnázia má na řadě oborů lepší předpoklady na dokončení (přinejmenším prvního ročníku) než průměrný student jiného typu střední školy. Je proto dobré najít si studenta fakulty nebo ještě lépe přímo oboru, o který máte zájem, a trochu ho vyzpovídat. Ideálně aby to byl absolvent vaší střední školy, přehled o tom, kdo se chystal a dostal na jaký obor, mívají kantoři – kdo jiný než váš chemikář by měl mít přehled, kdo se chystal na VŠCHT?
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
30. 3. 2016 10:43, Petr
Proč se snažit? Kdo hledá najde. Jako Benda, fabrik i polí se štítící. Hravě vystudoval levou zadní plzeňská práva
( jako i jiní), pěkně po sovětsku, širokorozchodně.
A co mu chybí? A co mu bude v dalším životě chybět?
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
31. 3. 2016 10:15, Hunter
Pokud v životě toužíte toužíte stát se Bendou, pak je jeho příklad následováníhodný.
Děkuji, já nechci být Benda.
Naštěstí většina z nás nechce být Benda.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (6 komentářů) příspěvků.