Práce přesčas má jasná pravidla: zaměstnavatel vám ji může nařídit jen z vážných provozních důvodů, nesmí trvat víc než osm hodin týdně a sto padesát hodin v kalendářním roce. „Ve výjimečných případech a z vážných provozních důvodů může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit práci přesčas i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě i na dny pracovního klidu,“ doplňuje Petr Novák, právník portálu Vaše nároky.cz.
Ve dnech pracovního klidu – tedy typicky o víkendu nebo ve svátek – může šéf požadovat práci přesčas jen v opravdu výjimečných situacích. Například v případě nutnosti naléhavých oprav, výjimečných inventur, nebo když vypadne kolega v nepřetržitém provozu. Kompletní výčet těchto situací a činností, vidíte v boxu.
V den pracovního klidu může zaměstnavatel podle Zákoníku práce nařídit jen výkon nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech. Konkrétně jde o:
Práce přesčas
Jde o práci mimo běžnou pracovní dobu a nad stanovenou týdenní pracovní dobu, která obvykle trvá 40 hodin (37,5 hodiny v nepřetržitém nebo třísměnném pracovním režimu, 38,75 hodiny v dvousměnném pracovním režimu).
Nepřetržitý odpočinek
Zaměstnanec musí mít mezi jednou a druhou směnou volných minimálně jedenáct hodin. Zaměstnavatel ovšem může tuto dobu zkrátit až na osm hodin s tím, že příští doba odpočinku bude o zkrácené hodiny prodloužena.
Dny pracovního klidu
Jde o státní svátky a povinné nepřetržité volno pro zaměstnance v délce alespoň třiceti pěti hodin v průběhu jednoho týdne.
Pro názornost si to ukážeme na konkrétních příkladech. K posouzení jsme je dali právníkovi portálu Vaše nároky.cz Petru Novákovi.
Do budovy zaměstnavatele uhodí blesk. Vypadne proud a elektrotechnika. Zaměstnanec na pozici elektrikáře má směnu od osmi do půl páté, i s půlhodinovou přestávkou na oběd. Havárie se stane ve čtyři hodiny odpoledne.
Hledáte výhodný firemní úvěr? Klikněte ZDE.
Resumé právníka: „Zaměstnavatel může po zaměstnanci požadovat, aby provedl neodkladné opravy a prodloužil směnu do večera,“ komentuje Petr Novák.
Servírka má pracovní dobu od tří hodin odpoledne do půl jedenácté. Je mimořádně teplý letní večer. Majitel restaurace z toho vyvozuje, že hosté by se na zahrádce mohli objevit i v pozdějších hodinách. Žádá proto, aby servírka zůstala v práci až do jedné hodiny v noci.
Resumé právníka: „Zaměstnankyně na požadavek nemusí přistupovat.“
Práci přesčas můžete vykonávat i ve větším rozsahu, než jsme zmínili výš, ovšem musíte s tím souhlasit a se zaměstnavatelem se dohodnout – nutit vás nesmí. I tady ale existují limity, které už podle zákona překročit nesmíte, i když jste skutečný dříč a práci máte rádi.
Během dvaceti šesti po sobě jdoucích týdnů (v kolektivní smlouvě může být lhůta prodloužena až na padesát dva po sobě jdoucích týdnů) nesmí práce přesčas přesáhnout v průměru osm hodin týdně. Jinými slovy: v některých týdnech můžete pracovat přesčas i víc než osm hodin, ale v jiných pak míň nebo vůbec. Rok má padesát dva týdnů, takže suma sumárum: ročně můžete odpracovat nanejvýš 416 hodin přesčasů. Limit platí pro součet nařízených i dohodnutých přesčasů.
Ale pozor: do limitu se nezapočítávají hodiny práce přesčas, za které bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno, pro ty žádná omezení neexistují.
Za práci přesčas musíte dostat zaplaceno víc než za práci v běžné pracovní době. Kolik přesně?
„Zákon zaměstnavateli nařizuje, aby zaměstnanci za práci přesčas zaplatil o 25 procent víc než je jeho hodinová sazba. Zaměstnanec tedy za práci přesčas dostane i s příplatkem 125 procent průměrného výdělku,“ vysvětluje právník Petr Novák. Jsou ale i jiné možnosti – můžete se s šéfem dohodnout, že místo příplatku vám dá náhradní volno. „Volno musí zaměstnavatel poskytnout do tří kalendářních měsíců, jinak je povinen zaplatit zaměstnanci příplatek,“ doplňuje právník.
Další variantou je, že si zaměstnavatel už na začátku pracovního vztahu se zaměstnancem přesčasy smluvně dohodne a sjedná mzdu už s přihlédnutím k případné práci přesčas. „Musí být ovšem jasně domluvený rozsah přesčasové práce, která se zohlednila v rámci mzdy. V takovém případě zaměstnanci nenáleží ani příplatek ani náhradní volno. Sjednané přesčasy však smí dosahovat maximálně sto padesáti hodin v kalendářním roce,“ upřesňuje Petr Novák z portálu Vaše nároky.cz.
Jestli vás zaměstnavatel nutí do přesčasů nad rámec toho, co jsme popsali výš – tedy nad rámec zákona – nenechte si to líbit. Ohraďte se a upozorněte šéfa, že na takový postup nemá právo, a že tudíž žádáte okamžitou nápravu a změnu. Když vás bude zaměstnavatel krátit na právech, respektive porušovat své povinnosti, dál, stěžujte si u inspekce práce, přesněji: podejte podnět ke kontrole. Poradíme, jak na to.
Podnět je třeba podat příslušnému oblastním inspektorátu práce (podle místa, kde práci vykonáváte), případně Státnímu úřadu inspekce práce.
Jednoznačně identifikujte zaměstnavatele, proti kterému podnět směřuje; uveďte jeho název, sídlo, IČ i místo výkonu práce, pokud je jiné než sídlo. Uvést musíte také své jméno, doručovací adresu, telefon nebo jiný kontakt. Ale nemějte strach – inspekce má podle zákona povinnost zachovat mlčenlivost o totožnosti člověka, který podnět podal, a chránit jeho osobní údaje. Dále v podnětu popište, jakým způsobem zaměstnavatel porušuje zákon. A přiložte kopie dokumentů, které tvrzení dokládají. Jaký důkazní materiál budete potřebovat?
„Může jít například o evidenci pracovní doby, rozvrh směn nebo svědectví ostatních spolupracovníků. Zaměstnavatel je podle zákona povinen vést u každého zaměstnance evidenci začátku a konce směny, práce přesčas, noční práce a pracovní pohotovosti. Zaměstnanec má právo do evidence nahlížet a pořizovat si její kopie. Tohle by mohl být jeden z nejlepších způsobů, jak protiprávní jednání zaměstnavatele prokázat,“ míní právník Petr Novák.
Podnět můžete podat písemně poštou nebo elektronicky, případně i osobně. Kontakty na inspektoráty práce najdete zde.
Na základě podnětu je u zaměstnavatele provedena kontrola, která prověří, zda k pochybení skutečně dochází. Po jejím ukončení obdržíte písemně informace o výsledku. Když inspekce zjistí, že zaměstnavatel pochybil, hrozí mu až dvoumilionová pokuta. Přesná výše trestu závisí na závažnosti prohřešku.
Bez práce nejsou koláče, to ví i malé dítě. Ale co když se karta obrátí: dřete, snažíte se, plníte povinnosti, potíte krev, ale výplata nikde? Pár dobrých rad pro všechny, u kterých má zaměstnavatel sekyru.
Nedodržení pracovních podmínek je nejlepší řešit s inspektorátem práce. Můžou z něj ovšem vyplývat další potíže – pak už nezbyde, než domáhat se svých práv a nároků u soudu. Můžete například podat žalobu na zaplacení příplatku za přesčasovou práci.
Na soud se obraťte i v případě, že dostanete výpověď proto, že odmítnete přistoupit na zaměstnavatelovy protiprávní požadavky – třeba, když vás tlačí do přesčasů nad zákonné limity. „Zaměstnanec může soudně napadnout neplatnost takového rozvázání pracovního poměru. Jestliže je zaměstnanec se žalobou na určení neplatnosti ukončení pracovního poměru úspěšný, bude mít nárok také na náhradu mzdy. Určitě mohu doporučit, aby zaměstnanec jednal co nejdřív, protože odkládání řešení může způsobit prohlubování problému a třeba narůstání dluhu zaměstnavatele. Ve sporech bývají zaměstnanci úspěšní, mimo jiné z důvodu, že jsou ze zákona jako slabší strana chráněni,“ uzavírá právník Petr Novák.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
7. 10. 2015 16:56, KM
Zrušme zákoník práce a vraťme se do středověku, to slýcháme od progresivních českých rádobypodnikatelů už čtvrt století. Solidnímu zaměstnavateli zákoník práce nepřekáží. Vygumovanému frajírkovi, který ví jen to, že olivy, stejně jako lidi, je třeba drtit, aby vydaly to nejlepší, vadí velmi.
ad. 1) Zaměstnavatel nic vytvářet nemusí. Většina zaměstnanců totiž nemá zrovna moc na výběr - potřebují práci, aby uživili sebe, rodinu, mnohdy splácí hypotéku, nebo platí ne zrovna zanedbatelný nájem. Ne každý je svobodný a bezdětný s větší finanční rezervou. A ne každý pracuje v profesi, kde si může zaměstnavatele vybírat.
ad. 2) To samozřejmě musí, ale zaměstnavatel musí být v diktování podmínek něčím limitován, viz. ad. 1. Pozice zaměstnavatele je prakticky vždy silnější, než pozice zaměstnavatele. Takže ona je dohoda a "dohoda".
ad. 3) Nevylíval bych s vaničkou i dítě. Odbory, které fungují tak, jak fungovat mají, tedy ochraňují zaměstnance před zvůlí zaměstnavatele, jsou věcí velmi dobrou. Přebujelé odbory, které chrání zájmy sociálních skupin, které to nepotřebují a ze všeho nejvíc zájmy své (lékařské odbory, odbory Škoda Auto, apod.) jsou paraziti.
USA zařadil mezi nejvyspělejší země světa především demokratický právní systém založený na jasných principech a zásadách a vymahatelnosti práva.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
7. 10. 2015 14:20, Fredy
Příčinou tohohle všeho je Zákoník práce. Pokud by neexistoval (jednou k tomu stejně dojde), tak by podobné problémy (články) nebyly. Vše by záleželo dohodě zaměstnavatele a zaměstnance. Pokud by zaměstnavatel potřeboval od zaměstnanců přesčasy, tak by se s nimi musel dohodnout. Jinak by mu mohli, ze dne na den, odejít. Což by pro něj nebylo asi výhodné. Ale na druhou stranu by zaměstnavatel mohl, z fleku a bez jakýchkoliv odměn a termínů, propustit každého, kdo by neplnil dohodu.
Tento postup má tři základní body:
1) Zaměstnavatel musí, aby mohl existovat a uspět, vytvářet pro zaměstnance takové podmínky, aby měli zájem u něj pracovat.
2) Zaměstnanec musí dodržovat podmínky dohodnuté se zaměstnavatelem. Pokud by tomu tak nebylo, tak nemá jistotu, zda nebude okamžitě propuštěn. Výhodné pro dobré pracovníky, nikoliv pro lemply a fluktuanty.
3) Zmizela by jedna sekta, zvaná odbory a jejich bossové by si museli najít normální práci. Ne každému by se to povedlo.
Tento princip řadí USA mezi nejvyspělejší země světa.
V diskuzi je celkem (27 komentářů) příspěvků.