Zdroj: Shutterstock
Čtrnáctý ročník ankety o Absurditu roku zná vítěze. Jde o tři různé sazby DPH na pivo. Na druhém místě skončil požadavek státu, aby rodiče měli potvrzení ze školy, že je kvůli koronaviru skutečně zavřená, přestože ji zavřel přímo stát. Třetí skončila povinnost platit rozhlasové a televizní poplatky v zavřených hotelech.
Akci pořádaly Hospodářské noviny v rámci soutěží Vodafone Firma roku a Moneta Živnostník roku. Cílem akce je upozornit na byrokratické povinnosti ukládané podnikatelům, které zbytečně komplikují podnikání.
Letošní kandidáty mohli navrhovat podnikatelé a různé oborové asociace. O vítězi teď může rozhodnout kdokoliv prostřednictvím hlasovacího formuláře, na který odkazujeme pod článkem.
Seznamte se s deseti nominovanými absurditami tak, jak je popisují sami organizátoři akce.
Ne, to není nová společenská hra z dílny ministerstva financí, ale novela zákona se stanovenými sankcemi za jeho nedodržování. Skutečně nedomyšlená povinnost je letošním unikátem. Na internetu pobavila, vzedmula vlnu emocí, ale hlavně zase bez pardonu dopadá na ty, kteří nabízejí své služby v oblasti pohostinství a gastronomie. Zdanění piva u stánku jednadvaceti procenty, v restauracích deseti procenty, když si ho odnesete ve džbánku domů, tak bude platit zase jiná sazba, patnáctiprocentní daň pak pro nealkoholické pivo.
Jak mnozí upozorňují, rozrůznění pravidel zvýší pravděpodobnost, že se je bude někdo snažit obcházet. Jisté každopádně je, že to žádným způsobem nepřispěje ke zjednodušení prostředí pro podnikání. Asi jen slabou útěchou zůstává, že se ministerstvo financí rozhodlo k odkladu závěrečné fáze EET do konce letošního roku, s níž je změna sazeb DPH spojována.
(Zákon č. 256/2019 Sb., kterým se mění zákon o evidenci tržeb a zákon o dani z přidané hodnoty, čl. III.)
Rodiče z řad živnostníků nad některými podmínkami ze strany státu nestačili kroutit hlavou. Řada z nich se totiž setkala s vrácenou žádostí o ošetřovné, kterou ministerstvo průmyslu, které je příslušné pro posouzení žádosti u živnostníků, vrátilo zpět k doplnění. Jako problém byla uvedena věta, že žadatel nedoložil potvrzení o uzavření školy – i když každé malé dítě po celé republice ví, že školy jsou uzavřené.
Žadatelé tak byli i po třech týdnech od podání žádosti vyzváni k provedení opravy. Potvrzení ze školy se podle vysvětlení ministerstva požadovalo kvůli kontrole, bez níž by nebyl k dispozici žádný doklad o tom, že dítě, v kontextu, s kterým se má ošetřovné pobírat, za běžného stavu do školy chodí.
(Opatření vlády o uzavření škol v souvislosti s koronavirovou epidemií)
Zákony se musí dodržovat, to je jasné. Poněkud absurdní situace však nastává, když v době nouzových opatření nařizují podnikatelům platit poplatky za služby, které z důvodu právě přijatých nouzových opatření nemohou vůbec využívat. Hotely a ubytovací zařízení tak měly povinnost platit rozhlasové a televizní poplatky za přijímače, které mají umístěné v pokojích, a to i za období, kdy na základě epidemiologických opatření musela být veškerá zařízení tohoto typu uzavřena, a logicky tam televizi ani rádio nemohl nikdo poslouchat. Na jedné straně se tak diskutovaly nejrůznější programy na podporu podnikatelů, ti však mezitím museli platit poplatky za služby dál, bez ohledu na jejich čerpání.
(Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, nominováno Hospodářskou komorou ČR)
Pomoc podnikatelům a zaměstnancům musí být hlavně rychlá a jednoduchá, zdůrazňují experti i zástupci firem. Hned tři z klíčových vládních programů ukazují, jak zbytečně plýtváme časem a energií, tedy i penězi.
Žádosti o mimořádnou pomoc ukazují, jak složité teď je dostat se ke státní podpoře. Vyplácejte ji bez podmínek, na kontrolu bude čas později, radí experti.
Index byrokracie počítá všechny známé povinnosti, které má typická malá firma během jednoho roku provozu v České republice.
Daňová pivní revoluce je tu. Jak se projeví během koronavirových omezení a jak po nich? Změny v DPH komentuje Michal Jelínek, autor slavné tabulky.
Další nominace bez určení výsledného pořadí:
Zákaz opustit hranice České republiky vydala vláda společně s vyhlášením nouzového stavu v souvislosti s koronavirovou epidemií 16. března letošního roku. A co živnostník nebo podnikatel, který potřeboval vyzvednout zboží nebo jiné podnikatelské aktivity spojené s cestováním do zahraničí? Nesmíš, tak nesmíš! Ale proč? Když je podnikatel nebo živnostník jako kdokoli jiný připraven být následně ve dvoutýdenní karanténě, nehledě na to, že se může rozhodnout v cizině zůstat, tak opatření moc logiku nedává.
Úplný zákaz vycestovat byl navíc extrémním opatřením i v celosvětovém kontextu. Vyhlášený nouzový stav totiž umožňuje omezit pobyt i pohyb na vymezeném území, ale jak upozorňují někteří odborníci na ústavní právo, za vymezenou oblast nelze považovat celý svět, nehledě na právo vycestovat stanovené Listinou základních práv a svobod. Po určitém rozvolnění o měsíc později mohli následně hranice České republiky opustit lidé cestující za rodinnými příslušníky, na služební cestu nebo pohřeb. Pokud v zahraničí setrvali déle jak 24 hodin, museli po návratu do dvoutýdenní karantény. Proč tomu nemohlo být za stejných podmínek u podnikatelů?
(Opatření vlády zakazující opustit v souvislosti s koronavirovou epidemií hranice České republiky)
Byli první soukromou laboratoří, která potvrdila koronavirus v České republice. Obrátila se na ně žena, která u sebe začala pozorovat příznaky nákazy a zkoušela nejprve neúspěšně Státní zdravotní ústav. Nepobývala však v rizikové oblasti, a tak nebyla doporučena k testování. Soukromé laboratoři, která u ní následně koronavirus potvrdila, ale stát další testování zakázal. Chyběl certifikát ISO 15189! Laboratoř by získat takové povolení trvalo až rok a ke svému běžnému provozu ho nepotřebuje. Pomocná ruka ze strany soukromé sféry ano, pomocná ruka ze strany státu ne – dalo by se shrnout…
Postup, který v laboratoři vyvinuli, navíc sliboval, že bude praktičtější, dostupnější a diagnostické laboratoře pro něj nebudou potřebovat žádné zvláštní vybavení. Laboratoř byla také ochotna veškeré detaily provedení a informace zdarma poskytnou dalším kolegům. Nakonec ledy povolily, bez tahanic s ministerstvem už však mohly být otestovány tisíce lidí.
(Postup ministerstva zdravotnictví v souvislosti s koronavirovou epidemií)
Vedle životně nezbytných potravin, lékáren nebo třeba drogerií či benzinek získala jen pár dní po zavedení nouzového stavu výjimku od vlády a mohla znovu otevřít také květinářství. Mnozí zákazníci, ale i samotní květináři se divili proč. Někteří to považovali spíše za trest. Na své zákazníky čekali marně, v rámci protiepidemických opatření byly zrušeny svatby, divadla a další velké akce. Řezané kytky se někde neprodávaly vůbec, jinde jen sporadicky na pohřby. I pro případy pohřbů však bylo podle některých hlasů možné jako u celé řady jiného sortimentu využít online prodej. Mezi samotnými květináři výjimka vyvolala navíc obavy, že nebudou mít šanci získat kompenzace od státu, na rozdíl od těch provozoven, které měly nařízeno zavřít.
(Opatření vlády o uzavření části obchodů a provozoven v souvislosti s koronavirovou epidemií)
Nápad stanovit, že v každém roce budou vždy jen dva termíny, ke kterým nabydou účinnosti všechny nové zákony, novely a další právní předpisy, které se dotýkají nejen podnikatelů, zní docela dobře. Ale… V praxi firmy nevědí, od kdy se mají novými zákony řídit. Týká se to například těch, kdo se budou při svém podnikání řídit zákonem o realitním zprostředkování, s jehož účinností stát počítá od 3. března. Nové ustanovení o dvou termínech by mělo být účinné od 1. ledna letošního roku, což ale vzhledem k jeho uveřejnění ve Sbírce zákonů v polovině února není možné. Účinnost zákona totiž nemůže předcházet jeho platnosti.
Takové případy se řeší závazností 15. dnem od uveřejnění, což v tomto případě připadá právě na 3. března. Nejasná formulace, že u předpisů „předložených“ přede dnem účinnosti novely se postupuje podle starého zákona, navíc rozšiřuje časový okruh takto problematických zákonů o měsíce nebo i roky. Ať už je správný výklad jakýkoliv, pro podnikatele je samotná debata o různých variantách více než nepříjemná. Výsledkem nejasností by mohly být mnohaleté soudní spory až o milionové částky. A protože se to netýká jen jednoho zákona, může být podobných případů celá řada.
(Zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, § 3, odst. 3)
Odpověď na otázku, kolik zákonů u nás platí, je za jeden milion dolarů. Některé zákony pamatují Rakousko-Uhersko nebo dobu první republiky. Kolik předpisů v České republice aktuálně platí, nikdo v podstatě neví. Mezi Metuzalémy českého práva patří třeba nařízení č. 125/1919 Sb., podle kterého se veškeré obilí, z něho vyrobené mlýnské výrobky, rýže, jakož i luštěniny cizozemského původu zabavují, jakmile se přivezou na území československého státu, ve prospěch tohoto (možná potěší, že rýže byla později vypuštěna).
Oficiální výsledky vzešly z hlasování přímo na webu ankety.
Pročistit právní řád o zákony a další předpisy, které už nemají smysl, by určitě stálo za to, mají-li se v nich ti, kteří se jimi mají řídit, vůbec vyznat. Nejen, že se do toho ale nikomu moc nechce, kritici navíc upozorňují, že některé více než sto let staré předpisy lze stále aplikovat. Záměr odstranit zmatky tak zatím nevychází a k zemím, kde se každoročně zveřejňují kompletní znění všech předpisů, se asi jen tak nepřiblížíme.
(Zákony a nařízení, jejichž platnost nebyla zrušena)
Jednoduššího systému daní se podnikatelé asi jen tak nedočkají. I když vláda stále tvrdí, že chce předvídatelný a jednoduchý daňový systém, jeho současná podoba je toho opakem. Na to, že se vládě nedaří plnit svá předsevzetí, upozorňují i experti na daňové právo. Se současným daňovým zákonem, který vznikl na počátku 90. let minulého století a má za sebou už 180 novel, se lepších zítřků podnikatelé asi nedočkají. Zákon už přestává být srozumitelný i pro daňové poradce.
Nakonec není to tak dlouho, co na složitost zákona upozorňovalo i samo ministerstvo financí, stejně jako na to, že vznikne daňový zákon zcela nový. Vloni na podzim ale současná ministryně financí oznámila, že nový zákon kabinet pravděpodobně vůbec nepředloží. A je to! Chtělo by to už nabrat opačný směr, aby podnikatelé nemuseli oprávněně v zákoně vidět jen svého zarputilého nepřítele.
(Organizátoři ankety odkazují na zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků a jeho 180 novel. Ve skutečnosti však byl nahrazen zákonem č. 280/2009 Sb. s účinností od roku 2011. Zřejmě měli na mysli zákon o daních z příjmů – pozn. red.)
Bezpečnost práce a ochrana zdraví na prvním místě. Ale jaké absurdní situace s naplňováním této zásady zažívají podnikatelé? Například takzvaný proces kategorizace prací, konkrétně zařazení pracovníků nových pracovních pozic do příslušné kategorie práce. Zařazení do příslušné kategorie je nutné udělat nejméně 30 dnů před uzavřením pracovní smlouvy s pracovníkem dané pracovní pozice (například zedník u nově vznikající malé stavební firmy). Zákoník práce uvádí, že zařazení do kategorie prací provádí zaměstnavatel, a že zařazení do 2. kategorie podléhá jen ohlášení, nikoli tedy schválení příslušné hygienické stanice.
Ovšem ze zákona o ochraně veřejného zdraví vyplývá, že faktory, které mohou ovlivňovat pracovní podmínky, jako například hluk, prach nebo chemické látky musí být změřeny akreditovanou nebo autorizovanou osobou a protokoly o měření musí být přílohou formuláře pro kategorizaci prací. Vyhláška sice uvádí hodnoty, které musí být u jednotlivých rizikových faktorů překročeny, ale běžný zaměstnavatel nemá šanci skutečné hodnoty nutné pro kategorizaci bez akreditovaných laboratoří zjistit.
(Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, § 37, 38, nominováno Hospodářskou komorou ČR)
Text z 3. června jsme zaktualizovali po vyhlášení výsledků.
Petr Kučera
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
