Devět z deseti žádostí o mimořádnou okamžitou pomoc je chybných, hlásí úřady práce. Jde přitom o dávku určenou pro lidi, které současná krize stáhla na úplné dno a zůstali bez peněz na živobytí.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová právě na tuhle dávku v hmotné nouzi dlouhodobě odkazuje třeba matky samoživitelky nebo invalidní důchodce, kteří si přivydělávají na dohody a o tyto peníze v době krize přišli. Cestu k potřebné pomoci jim ale stát rozhodně neusnadňuje.
Kdo je teď bez peněz třeba na jídlo nebo na zaplacení bydlení a nespadá do žádného už schváleného záchranného programu, například do kompenzačního bonusu pro OSVČ, musí vyplnit pětistránkový formulář.
Například na druhé straně formuláře má žadatel vyčíslit své čisté příjmy ze „závislé činnosti“. Kdo by rovnou nevěděl, že jde o příjem ze zaměstnání nebo z práce na dohodu, dostane na konci stránky úředním jazykem vysvětlení, ze kterého se mu definitivně zamotá hlava:
„Příjmy podle zákona o daních z příjmů včetně náhrady podle § 192 odst. 3 zákoníku práce (kód a1), tzn. po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, po odpočtu daně z příjmů, pojistného na důchodové spoření, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, příjmy získané z náhrady mzdy dočasné pracovní neschopnosti (karantény) podle § 192 odst. 2 zákoníku práce (kód ab) a obdobné příjmy ze zahraničí; Daňový bonus se nezapočítává.“
Zdroj: MPSV Druhá strana žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc: Máte příjmy ze závislé činnosti?
Nelze se pak divit, že lidé formuláře odevzdávají špatně vyplněné. Chybí v nich třeba popis životní situace, nejsou doloženy všechny povinné přílohy k žádosti, mezi které patří třeba výpisy z bankovních účtů nebo doklad o příjmech lidí z okruhu žadatele. Dokládat se musí třeba také náklady na bydlení.
Ministerstvo práce a sociálních věcí přitom formulář na začátku května zjednodušilo. Na dotaz webu Peníze.cz, zda případně chystá další zjednodušení, zatím neodpovědělo.
Průměrná doba vyřízení žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc je podle ministerstva práce a sociálních věcí 60 minut u těch žádostí, které jsou bez chyby. V případě, že se úředníci s žadatelem domluví po telefonu, jsou to dva dny. A až 18 dnů, když se vše vyřizuje korespondenčně.
I když se to ale podaří, čekání člověka v nouzi na pomoc nekončí. Peníze totiž žadatel obdrží až po třech až pěti dnech od rozhodnutí o přidělení dávky. „Mezibankovní transfery jsou přitom dnes často okamžité. Až pět dnů zbytečně dál strávených ve skutečné nouzi po kladném vyřízení žádosti je opravdu krutý trest ministerstva na nevinných,“ říká Petr Bartoň, ekonom společnosti Natland.
Kritizuje i to, že přiznaná dávka je velmi malá. Přestože mimořádná okamžitá pomoc může činit i víc než 50 tisíc korun, její průměrná přiznaná výše od začátku března do začátku tohoto týdne dělá zhruba 3500 korun.
Úřady práce za zmíněnou dobu obdržely 7706 žádostí o mimořádnou okamžitou pomoc, přiznaly ji v 3914 případech.
„Obzvláště u tak drobné pomoci těm nejpotřebnějším, jako je výplata necelých tří a půl tisíce korun, je složité papírování zcela neadekvátní a neodpovídá řádné péči o peníze daňových poplatníků,“ zdůrazňuje Bartoň. Podle něj by se mimořádná okamžitá pomoc v této době měla absolutně zjednodušit a klidně i vyplácet automaticky po odevzdání žádosti.
Vydat sto korun pomoci nás totiž administrativně stojí přinejmenším dalších 80 korun, spočítal Bartoň. Vycházel z průměrných nákladů práce zaměstnanců ve veřejném sektoru. A to ještě v optimističtější variantě, kdy vyřízení chybných žádostí (90 procent ze všech) zabere pouze dvě hodiny navíc.
Žádosti by se proto podle Bartoně měly prověřovat až zpětně a stát by pak měl trestat jen ty, kteří prokazatelně lhali. „Lidé nesmí mít pocit, že když odpověděli v dobré víře, bude jejich nárok následně úřadem zpochybněn. To by způsobilo, že se budou bát si zažádat, a budou hledat alternativní, drastičtější a ničivější formy pomoci, včetně té od neregulovaných šmejdů na černém trhu. Tím se společenské náklady současné krize ještě zvýší,“ říká.
S tím, že je podpora lidí v nouzi nedostatečná, souhlasí i Filip Pertold, ekonom z think-tanku IDEA při výzkumném centru CERGE-EI. Podle něj by ministerstvo mohlo začít tím, že vydá úředníkům pokyn, aby formální chyby nebrali tak vážně. Tím by se schvalování žádostí zrychlilo a zjednodušilo.
A například lidi pracující na dohody měla vláda podle Pertolda už dávno zařadit do podobného kompenzačního mechanismu, jaký je pro OSVČ. „I když tito lidé dělají jen na částečný úvazek a mají k němu třeba invalidní důchod nebo rodičovskou, tak pokud jim příjem z dohod vypadne, může je dostat do velkých problémů,“ vysvětluje.
Vláda na dohodáře zapomněla, přestože především Piráti už několikrát ve sněmovně navrhovali rozšíření kompenzačního bonusu právě na ně. „Jde o malou voličskou skupinu. A opozice jako celek se za dohodáře dostatečně nepostavila. Fakt je, že není znám počet lidí, kteří jsou závislí jen na příjmu z dohod. Více je lidí, kteří mají dohodu a nějaký další příjem, třeba rodičovskou. Vláda spoléhá na to, že ti lidé mají alespoň něco. To ale neznamená, že propad příjmů u nich nemusí být fatální,“ myslí si Pertold.
Podle něj by bylo nejlogičtější, kdybychom se postupně dobrali k nějaké nepodmíněné dávce pro nejvíce zasažené lidi. Pomoc musí být co nejrychlejší a nejjednodušší, a to i za cenu, že by se našli lidé, kteří systém zneužijí. Šlo by ale o malou část peněz – na úkor velké pomoci.
„Sumy v programu mimořádné okamžité pomoci jsou již tak nízké, že celkové náklady těchto šizení budou zcela triviální,“ souhlasí Bartoň.
Jiří Hovorka
O osobních financích píše od roku 2009. Začínal v Měšci, pak se stejným tématům věnoval v Aktuálně.cz, po sloučení s vydavatelstvím Economia se jeho texty objevovaly i v Hospodářských novinách. Dlouhodobě se věnuje důchodům,... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem