Při hromadném propouštění má zaměstnavatel mnohem víc povinností, než když propouští jednotlivce. Vůči vám jako zaměstnancům, vůči odborům i vůči úřadu práce. Pokud něco opomene, prodlouží se vaše výpovědní doba.
O hromadné propouštění jde, jestliže v období 30 kalendářních dnů končí z organizačních výpovědních důvodů:
- 10 zaměstnanců u zaměstnavatele zaměstnávajícího od 20 do 100 lidí,
- 10 procent zaměstnanců u zaměstnavatele zaměstnávajícího od 101 do 300 lidí, nebo
- 30 zaměstnanců u zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 300 lidí.
Jde o výpovědní důvody podle § 52 písm. a), b) nebo c) zákoníku práce, tedy:
- zrušení celého zaměstnavatele, který ukončuje činnost, nebo zrušení části zaměstnavatele, kde zaměstnanec pracuje,
- pro přemístění zaměstnavatele či jeho části, nebo
- pro nadbytečnost.
Rozhoduje, kolik lidí má najednou skončit
Nejde ani tak o to, kdy zaměstnanci dostali výpověď, ale kdy jim má skočit pracovní poměr. Proto není vždycky jednoduché rozhodnout, zda se jedná o hromadné propouštění, nebo nikoliv.
Řekněme, že ve firmě, která má třicet zaměstnanců, dostane výpověď pro nadbytečnost deset z nich. Mělo by jít o hromadné propouštění, jenže nemusí, pokud jeden z nich třeba na tři měsíce onemocní a jeden se na dva měsíce takzvaně hodí marod. Těm dvěma se totiž prodlouží výpovědní doba právě o dočasnou pracovní neschopnost (jak jsme to vysvětlovali v nedávném textu), tedy i trvání celého pracovního poměru. S běžnou výpovědní dobou pak skončí najednou jenom osm zaměstnanců.
Zaměstnavateli se nicméně vyplatí být opatrný a radši plnit povinnosti, které při hromadném propouštění má.
Informovat a projednávat
Čím se liší hromadné propouštění od toho běžného? Povinnosti stanoví § 62 zákoníku práce. Podívejme se na ty základní.
Před podáním výpovědí jednotlivým zaměstnancům musí zaměstnavatel písemně informovat o svém záměru příslušnou odborovou organizaci a radu zaměstnanců, jestliže u něj působí. Musí tak učinit včas – nejpozději 30 dnů předem.
V této písemné informaci musí uvést například:
- důvod hromadného propouštění,
- počet a profesní složení propouštěných zaměstnanců,
- dobu, v níž se má uskutečnit,
- podle kterých kritérií bude zaměstnavatel vybírat ty, které propustí,
- informaci, že zaměstnanci mají nárok na odstupné.
S odbory či radou pak musí projednat především opatření ke zmírnění nepříznivých důsledků hromadného propouštění pro zaměstnance. Jestliže u zaměstnavatele odbory nebo rada zaměstnanců nepůsobí, musí firma informovat a jednat s každým jednotlivým zaměstnancem, kterého se má hromadné propouštění týkat.
Zaměstnavatel musí zároveň písemně informovat příslušnou krajskou pobočku úřadu práce (podle místa svého působiště) o výše uvedených opatřeních a dalších předepsaných skutečnostech.
Úřadu práce musí prokazatelně doručit písemnou zprávu o svém rozhodnutí o hromadném propouštění a výsledcích jednání s příslušnou odborovou organizací (radou zaměstnanců) a uvést požadované údaje. Stihnout to musí aspoň 30 dnů před tím, než má pracovní poměr skončit.
Prodloužení výpovědní doby
Z pohledu zaměstnance je nejdůležitější povinnost, kterou jsme uvedli jako poslední.
Jestliže zaměstnavatel nestihne včas doručit zprávu o svém rozhodnutí hromadně propouštět a o výsledcích jednání s odbory (radou zaměstnanců nebo zaměstnanci samotnými), prodlouží se výpovědní doba hromadně propouštěných zaměstnanců.
Firma jim tedy musí platit déle, než je nezbytně nutné, a to i když pro ně nemá práci – pak jim neplatí za vykonanou práci mzdu, ale náhradu mzdy kvůli překážkám v práci na straně zaměstnavatele.
Pracovní poměr hromadně propouštěného zaměstnance totiž skončí výpovědí nejdříve po uplynutí doby 30 dnů po sobě jdoucích od doručení písemné zprávy zaměstnavatele krajské pobočce úřadu práce.
Zaměstnanec může prohlásit, že na prodloužení výpovědní doby netrvá – například proto, že si sehnal novou práci. Druhou výjimkou je, když bylo vydáno rozhodnutí o úpadku zaměstnavatele (připomeňme však, že v současnosti jsou firmy před pádem do insolvence dočasně chráněny).
Vyjdete mu vstříc a uzavřete dohodu?
Všem uvedeným povinnostem a souvisejícím komplikacím se může zaměstnavatel vyhnout tím, že místo rozdávání jednostranných výpovědí se na ukončení pracovního poměru s nepotřebnými zaměstnanci dohodne.
Ale není to zase tak jednoduché. Jakmile na dohodu nepřistoupí pět a víc zaměstnanců (kteří ji nepodepíší, a budou proto muset dostat výpověď), už se počítají do rozhodných počtů i ti, kteří dohodu uzavřeli.
Pro ilustraci se vrátíme do firmy z prvního příkladu, která má třicet zaměstnanců, z nichž deset jich zaměstnavatel propouští. O hromadné propouštění nepůjde, když dohodu uzavře aspoň šest zaměstnanců. Jakmile ji podepíše jenom pět z nich, musí se vzít v úvahu pět výpovědí a už jde o hromadné propouštění – zaměstnavatel musí tedy plnit všechny související povinnosti.
Terezie Nývltová Vojáčková
Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem