Zdroj: Shutterstock
Zaměstnanci, kteří ve stejné firmě dělají srovnatelnou práci za srovnatelných podmínek, musí dostávat stejnou odměnu. A to nezávisle na tom, jestli pracují a žijí v Praze, Olomouci nebo třeba Bruntále. Podle dosavadního znění zákoníku práce totiž nelze přihlížet k regionálním rozdílům, pokud se netýkají samotné pracovní činnosti.
Ústavní soud teď potvrdil důležité rozhodnutí Nejvyššího soudu z loňského léta, o němž jsme psali i na webu Peníze.cz. Soudci připouštějí, že pracovní trh, životní úroveň či kupní síla se v různých regionech výrazně liší, jenže zákoník podle nich nepřipouští jiný výklad. Případnou změnu by museli přijmout politici.
O co šlo v konkrétním sporu? Řidič, který v Olomouci pracuje pro Českou poštu, měl přibližně o tři a půl tisíce korun nižší mzdu než řidiči na stejné pozici v Praze. Považoval to za nerovné zacházení a chtěl po státním podniku zpětně doplatit rozdíl – celkem 105 tisíc korun spolu s úrokem z prodlení.
Odkazoval se na zákoník práce, podle něhož má zaměstnavatel platit stejnou mzdu všem zaměstnancům, kteří dělají „stejnou práci nebo práci stejné hodnoty“. Tím se podle zákoníku rozumí „práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích“.
Pošta namítala, že řidiči jezdící v různých regionech nevykonávají stejnou práci. Ta v Praze je prý „s ohledem na velikost regionu, rozmístění provozu, počet výměnišť a rozvržení pracovní doby složitější, nese s sebou větší odpovědnost a vyznačuje se vyšší obtížností, namáhavostí a fyzickou náročností“. Odměňování zaměstnanců navíc podle pošty „zohledňuje i reálnou výši mezd vzhledem k nezbytným životním nákladům, které jsou v Praze a okolí výrazně vyšší než v jiných regionech“.
Řidiče se však postupně zastaly Obvodní soud pro Prahu 1, Městský soud v Praze a nakonec i Nejvyšší soud. Zákoník podle nich umožňuje zohlednit pouze interní podmínky u zaměstnavatele, nikoliv také vnější podmínky (sociální, ekonomické a podobně) v daném regionu.
Ani interní podmínky pro práci řidiče České pošty přitom nejsou v Praze náročnější než v Olomouci, zjistili soudci. Náplň práce i jednotlivá kritéria – například počet zastávek, délka tras, pracovní doba, vzdálenost přepravních uzlů nebo množství zásilek – jsou v obou městech srovnatelné.
Nejvyšší soud připustil, že sociálněekonomické podmínky dané lokality ovlivňují trh práce jak na straně nabídky, tak na straně poptávky. Především v Praze je konkurence zaměstnavatelů vyšší, stejně jako ceny bydlení nebo služeb. Firmy tu mohou – a musí – nabídnout pracovníkům vyšší mzdu než jinde v republice. Zákoník práce však takovou nerovnost v rámci stejného zaměstnavatele, pokud jde o stejnou práci v rozdílných regionech, nepřipouští.
Přesto: Obtížnost pracovních podmínek nelze podle současné právní úpravy srovnávat podle širšího společenského a ekonomického prostředí regionu. Zákoník totiž obsahuje vlastní definici: „Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí." Jde přitom o takzvaný taxativní (kompletní) výčet. Týkají se tedy výhradně interních podmínek, za nichž je práce u zaměstnavatele vykonávána a její výkon přímo ovlivňují. „S jinými hledisky zákonodárce nepočítá. Kdyby tak chtěl učinit, jistě by tento svůj úmysl v platné právní úpravě vyjádřil,“ zdůraznil Nejvyšší soud.
S jeho názorem teď souhlasil i Ústavní soud, k němuž se Česká pošta „odvolala“ jako poslední možné záchraně. Ústavní soud konstatoval, že rozhodnutí Nejvyššího soudu „nevybočilo z mezí ústavnosti“, a ústavní stížnost proto odmítl jako „zjevně neopodstatněnou“. K tomu však přidal i některé další postřehy.
I kdyby Ústavní soud připustil, že práce řidiče pošty v Praze je náročnější než v Olomouci, není podle chování státního podniku patrné, jakou část vyšší mzdy (rozdílu) dostává pražský řidič z tohoto důvodu, a jakou část pak jako kompenzaci vyšších životních nákladů.
Pošta navíc neuvádí, jakým způsobem ve svém systému odměňování zohledňuje odlišné „socioekonomické podmínky“ (životní náklady) v daném regionu. „Jen stěží lze přitom učinit závěr, že nezbytné životní náklady jsou výrazně vyšší pouze v Praze a přilehlém okolí, zatímco mimo Prahu jsou homogenní veličinou. Ani při porovnání Brna a Olomouce se například náklady na pořízení bydlení zcela shodovat nebudou a mezi jinými krajskými městy bude tento rozdíly ještě podstatně výraznější,“ poznamenal senát Ústavního soudu.
Také ústavní soudci dodávají, že chápou pohled zaměstnavatelů i reálnou situaci na pracovním trhu. Odvolávají se však na současnou podobu zákoníku práce, která jiný výklad nepřipouští. Pravidla nastavují politici a nic jim nebrání, aby – když najdou dostatečnou podporu – změnili zákon tak, aby zaměstnavatelé mohli ve výši mezd zohlednit i objektivní rozdíly mezi regiony. Zásada „stejné odměny za stejnou práci u stejného zaměstnavatele“ by se pak mohla posuzovat třeba jen v rámci srovnatelného regionu.
Někteří politici i ekonomové – například bývalý šéf Hospodářské komory a poté ministr Jaromír Drábek – v minulosti navrhovali, aby se zákonem stanovená minimální mzda mohla lišit podle různých regionů. Nebyla by stejná pro celou republiku jako dosud, ale přihlížela by k životním nákladům a průměrným mzdám. Ministerstvo práce a sociálních věcí nicméně v poslední době žádnou změnu ohledně „rovného odměňování“ nepřipravovalo.
Sháníte práci? Zkuste se rozhlédnout u nás. Nabídky práce ze všech úřadů práce a předních pracovních portálů na jednom místě!
Nová vláda bude muset tento problém řešit, protože hrozí lavina soudních sporů. Například jen České poště podle webu iRozhlas.cz hrozí, že by zaměstnancům musela vyplatit víc než tři a půl miliardy korun. Formálně se sice rozhodnutí soudů týká zatím jediného řidiče, je však pravděpodobné, že ve shodné situaci by rozhodly shodně. I kdyby politici změnili zákon co nejrychleji, o nárok podle dosavadní právní úpravy už zaměstnanci nepřijdou. Uspět teď mohou jen firmy, které rozdíly v odměňování odůvodní v souladu se současným zněním zákoníku.
Na Ústavní soud se obrátila také Hospodářská komora. Neúspěšně upozornila na rizika výkladu, kterému dal přednost Nejvyšší – a nakonec i Ústavní – soud. Podle komory jde o „nebezpečný ekonomicko-sociální experiment vedoucí k zásadnímu snížení životní úrovně všech občanů, zdražení zboží a služeb a k propadu české ekonomiky“. Takový přístup je v rozporu se zásadami tržního hospodářství, dodává.
Podobně už během sporu argumentovala Česká pošta. Pokud má podle soudů cena práce v Praze a Olomouci stejnou hodnotu, ocení ji zaměstnavatel spíše způsobem odpovídajícím cenové hladině v Olomouci, což povede k tomu, že v Praze nebude konkurenceschopný. „Bude-li mu znemožněno zohlednit vyšší životní náklady do nabídky reálné odměny, pracovní místa buď neobsadí vůbec, anebo nekvalitním personálem, což sníží kvalitu poskytovaných služeb,“ upozorňuje podnik.
Jakou cenu má vaše nemovitost?
Získejte na pár kliknutí jediná certifikovaná data o realitním trhu a rozhodujte se na základě správných informací.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
22. 11. 2021 8:15, Whyki
Nesmysl, centra nevznikají kvůli protěžování, ale jako důsledek většího množství příležitostí v některých oblastech.
Představa že Praha má přebytek lidí je totální nesmysl, naopak je tam nedostatek lidí ve všech pozicích: od úředníků kteří mají všude stejný plat, ale v Praze to není k vyžití, po mladé lékaře kteří raději jdou za prahu kde je nemocnice v lépe zaplatí(znám jich několik),
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
22. 11. 2021 10:00, Pag
To se divím, ústavní soud vždy rozhoduje proti českým lidem, snad to je kvůli tomu, že slintal ví, že to rozhodnutí není směroplatný.
V diskuzi je celkem (19 komentářů) příspěvků.