Co můžete chtít po firmě za práci přesčas

Zaměstnanec, který z rozhodnutí zaměstnavatele pracuje přesčas, má kromě běžné mzdy nárok buď na příplatek, nebo na náhradní volno. Výše příplatku ke mzdě či platu závisí na tom, jestli dotyčný pracoval přesčas v pracovní den, nebo v den odpočinku. Náhradní volno může pracovník dostat jen tak dlouhé, jak dlouho přesčas pracoval.

Zákoník práce uvádí, že za práci přesčas v pracovní den dostane zaměstnanec navíc 25 procent průměrného výdělku. Pokud pracuje přesčas ve svátek, má nárok na odměnu ve výši sto procent průměrného výdělku ke své běžné mzdě.

"Existují firmy, které vedou dvojí evidenci pracovní doby. Jednu pro svou potřebu i se záznamem přesčasů a druhou bez něj pro případné kontroly z úřadu práce. Tím se vyhýbají proplácení příplatků za práci přesčas či udělení náhradního volna, které za ně pracovníkům ze zákona náleží, " upozorňuje právník Oldřich Choděra. Pokud zaměstnanec zjistí, že mu ke mzdě nebyly řádně započteny příplatky za práci přesčas, může se jich domáhat u soudu. A to až do tří let ode dne, kdy mu na ně vznikl nárok. Na problém může upozornit i kontrolní odbor úřadu práce.

"Těžko však říci, zda se k těmto krokům odhodlá člověk, který má strach, že ztratí místo, " dodává Choděra.

Co zaměstnavatel může a co nesmí

Nařídit práci přesčas může jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami. Nařízená práce přesčas nesmí překročit 8 hodin v týdnu a 150 hodin v kalendářním roce. Nad tento rozsah může vyžadovat práci přes čas jen na základě dohody se zaměstnancem. Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas se nepočítá přesčasová práce, za kterou poskytl pracovníkovi náhradní volno. Za dobu práce přesčas je povinen vyplatit zaměstnanci příplatek ve výši nejméně 25 % průměrného výdělku, pokud se s ním výslovně nedohodl, že mu ji bude kompenzovat náhradním volnem. Pokud náhradní volno neposkytl v době tří kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, je povinen vyplatit zaměstnanci k dosažené mzdě zpětně příplatek ve shora popsaném rozsahu. Nemůže nařizovat přesčasy těhotným ženám, osobám pečujícím o dítě mladší než jeden rok a mladistvým, ani zaměstnancům vykonávajícím práci na zkrácený úvazek.

Pokud se zaměstnavatel dohodne s pracovníkem, může mu místo příplatku udělit náhradní volno. Počet hodin náhradního volna poskytnutého za práci přesčas však nesmí přesáhnout počet hodin přesčasové práce. Jestliže pracovník například odpracoval za týden osm přesčasových hodin (maximum povolené zákoníkem práce), má nárok na jeden den náhradního volna.

Zákon rovněž umožňuje poskytnout náhradní volno jen za část odpracovaných přesčasů. Za zbývající hodiny může firma poskytnout zaměstnanci poměrnou část platu. V tomto případě však záleží na vzájemné dohodě mezi oběma stranami.

Aby nedocházelo k poškození zaměstnance, který si za práci přesčas vybere náhradní volno, nekrátí se mu za dobu čerpání tohoto volna měsíční plat. Zákon stanoví zaměstnavateli povinnost poskytnout zaměstnanci náhradní volno za práci přesčas nejpozději do konce třetího měsíce, který následuje po měsíci, v němž konal práci přesčas. Tuto dobu lze prodloužit jen po dohodě se zaměstnancem. Pokud se pracovník s firmou nedohodne, je zaměstnavatel povinen poskytnout po uvedené době zaměstnanci plat za práci přesčas včetně příplatku.

Den nepřetržitého odpočinku v týdnu, ve kterém zaměstnanci náleží zvýšená, stoprocentní, sazba příplatku za práci přesčas, nelze zaměňovat se dnem pracovního klidu. Na zvýšenou sazbu příplatku má nárok nejen pracovník, který pracuje v sobotu a v neděli, protože jsou tyto dny dnem jeho nepřetržitého odpočinku v týdnu, ale i ten, kdo má podle pracovní smlouvy stanovenu odlišnou pracovní dobu. Tedy jeho dny odpočinku nepřipadají na sobotu a neděli. Jedná se například o lékaře, zdravotnický personál nebo pracovníky v dopravě.

Pozor by si podle Choděry měli dát všichni zaměstnanci již při podpisu pracovní smlouvy. Pokud v ní najdou ustanovení, že k přesčasům je již přihlédnuto ve výši mzdy, nemohou později příplatky za práci přesčas nárokovat. Zříkají se tím totiž nejen případných příplatků, ale i náhradního volna do výše přesčasů, které jim může zaměstnavatel nařídit.

Celkem může firma zaměstnancům nařídit maximálně osm přesčasových hodin týdně. Za celý kalendářní rok to může být v součtu maximálně 150 hodin. Do tohoto počtu se však nezapočítávají přesčasy, za které si pracovník vybral náhradní volno.

Dodržuje váš zaměstnavatel pravidla pro přesčasovou práci?