Chyběl jí Lynch. Ten, který by dokázal krotit velikášské plány a dohlédnout na to, aby firma fungovala, vydělávala a přežila. Je to paradox, když řeč je o bance, které nesla Lynchovo jméno v názvu. Edmunda Lynche si v roce 1913 vybral za partnera v nově založené brokerské firmě Charles E. Merrill. Měl za úkol krotit Merrillovy nápady, aby firmu nestrhly do propasti. O 95 let později ikona amerického investičního bankovnictví Lynchův pud sebezáchovy ztratila. A padla.
Ještě na konci roku 2006 se zdálo, že bankaMerrill Lynch má to nejlepší teprve před sebou. Chlubila se rekordním ziskem 7 miliard dolarů. Cena jejích akciíza rok vystřelila o 40 procent nahoru. Sázka na zpracování hypoték, jejich balení do exotických finančních derivátů a distribuci ostatním finančním společnostem se zjevně vyplácela. Proto ještě před koncem roku zaplatila banka 1,3 miliardy dolarů za společnost First Franklin, která se specializovala na poskytování rizikových hypoték. Banka si tím zajistila plynulý přísun materiálu pro svou derivátovou „montážní“ linku.
Jenže bankéři v Merrill Lynch si hráli s ohněm. Přesněji řečeno se syntetickými zajištěnými dluhovými obligacemi (CDO), což byla směsice klasických CDO(zabalených dluhů, které se pak prodávaly investorům) a credit-default swapů (CDS - pojištění dluhových cenných papírů proti neschopnosti dlužníka úvěr splatit). Zatímco klasické CDO obsahovaly skutečné dluhy, v těch syntetických byly zabaleny jen počítačově vytvořené balíky CDS. Syntetické deriváty tak moly být smontovány rychleji a prodány za tučnější prémii, poznamenává americký deník New York Times.
V roce 2005 jela Merrill Lynch plnou parou za cílem stát se největším „baličem“ hypoték na Wall Street. Její šéfové postupně koupili dvanáct velkých poskytovatelů hypoték a masová výroba derivátů mohla začít.
Bývalí manažeři banky, které oslovili novináři z New York Times, ovšem pochybují, že lidé z Merrill Lynch tušili, jaká rizika se za balením hypoték skrývají. Navíc šéfové odpovědní za řízení rizika prý dříve přísné standardy výrazně uvolnili.
První varování přišlo na konci roku 2005, kdy největší pojišťovna světa AIG přestala pojišťovat CDO z dílny Merrill Lynch proti riziku nesplácení. Jako důvod uvedla obavu z příliš agresivního poskytování hypoték. Banka jinou pojišťovnunenašla. Přesto se výkon její „montážní“ linky zvyšoval.
Ještě v prvním čtvrtletí roku 2007 vykázala banka rekordní zisk a přeskočila v růstu zisku hlavní konkurenty, Lehman Brothers a Bear Stearns. Jenže to už začínala hypoteční bublinapraskat. Čím dál víc Američanů nemělo na splácení úvěrů na bydlení a deriváty, které byly na hypotéky navázány, prudce ztrácely hodnotu.
V říjnu téhož roku vedení banky šokovalo investory. Merrill Lynch odepsala ztráty z hypotečních CDO ve výši 7,9 miliardy dolarů a propadla se do největší čtvrtletní ztráty v historii, 2,3 miliardy dolarů. O půl roku později vedení přiznalo ztrátu za poslední čtvrtletí 10,3 miliardy dolarů.
Banka potřebovala nutně nový kapitál. Šest a půl miliardy dolarů dodal singapurský státní fond Temasek a americká společnost Davis Selected Advisors. O další čtyři miliardy žádalo vedení banky kuvajtský suverénní fond KIA. Jenže ztráty z hypotečních CDO se vršily rychleji. Od ledna do září 2008 na nich banka prodělala skoro patnáct miliard dolarů.
V pátek 12. září 2008 se v prvním patře newyorské pobočky americké centrální banky FED sešli šéfové největších amerických bank. Mezi nimi byl i John Thain, šéf Merrill Lynch. Cílem setkání bylo zachránit před krachem banku Lehman Brothers. Už v sobotu ovšem bylo zřejmé, že jí záchranný kruh nikdo hodit nechce, napsal list Financial Times. Thain věděl, že jakmile Lehman Brothers v pondělí vyhlásí bankrot, Merrill Lynch potká stejný osud.
Od soboty ráno proto Thain vyjednával s několika bankovními giganty o převzetí své banky. Nakonec na nabídku kývnul Ken Lewis, ředitel Bank of America. Tento dlouholetý obdivovatel odkazu Charlese E. Merrilla byl ochoten dát za zdecimovanou banku padesát miliard dolarů. O 70 procent víc, než za kolik se její akcieprodávaly na burze.
Lewisův obdiv ovšem trval jen pár měsíců. Podle dokumentů, které shromáždil Andrew Cuomo, vrchní státní návladní, který vyšetřoval poměry na Wall Streetu před vypuknutím finanční krize, chtěl Lewis v polovině prosince od transakce odstoupit. Zjistil, že ztráty Merrill Lynch za poslední čtvrtletí budou mnohem větší, než kolik lidé z kupované banky předpovídali. Z původně očekávaných devíti miliard dolarů se vyhouply na patnáct miliard.
Krach této fúze by ovšem byl pro americký bankovní systém smrtelný. To si uvědomovali ministr financí Henry Paulson a šéf FED Ben Bernanke. Proto Lewise přesvědčili, aby převzetí Merrill Lynch dotáhl do konce. Podle Cuomových dokumentů údajně Paulson pohrozil Lewisovi, že když z transakce vycouvá, on a jeho kolegové z vedení v Bank of America skončí. Jako náplast nabídl stát finanční injekci ve výši 20 miliard dolarů, aby Bank of America převzetí Merrill Lynch strávila. Valná hromada nakonec na začátku roku 2009 fúzi schválila.
Merrill Lynch, která od základů změnila náhled Američanů na vlastnictví akcií a stala se ikonou amerického investičního bankovnictví, skončila. Dojela na snahu vydělat peníze za jakoukoli cenu, bez ohledu na riziko a pud sebezáchovy. Ten pud, který ambicióznímu Charlesi E. Merrillovi dodával hned od začátku prodejce sodovkových lahví Edmund Lynch.
Sdílejte článek, než ho smažem