Finanční instituce a zprostředkovatelé své klienty před uzavřením smlouvy často nedostatečně informují o rizicích, která jim hrozí. A při investování už může jít o pořádné peníze. Tak tomu bylo i v případě klienta České spořitelny, který u banky při investici do komodit – takzvaném zajišťovacím obchodu – prodělal takřka 7,6 milionu korun.
Spořitelna mlčela o rizicích. Teď platí
Česká spořitelna musela spolknout hořkou pilulku, když v březnu loňského roku prohrála u Městského soudu v Praze spor s klientem, který se po ní domáhal zaplacení ztráty 7 586 700 korun. K té došlo kvůli tomu, že ho banka nedostatečně informovala o podmínkách uzavírané smlouvy o zajišťovacím obchodu. Banka se proti rozsudku sice odvolala, avšak Vrchní soud v Praze v listopadu rozhodnutí nižší instance potvrdil a znovu konstatoval, že Česká spořitelna porušila zákon. Žalobci pak kroěm ztráty musela zaplatit i náklady související s vedením sporu. Dohromady činily dalších 698 417 korun.
„Chyb na straně České spořitelny bylo hned několik. Za hlavní lze považovat nedostatečné znění všeobecných podmínek a dále pak porušení zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Sdělované skutečnosti ze strany České spořitelny byly nedostatečné, nevyvážené a lze konstatovat, že jejich hlavním cílem bylo prodat klientovi produkt bez ohledu na rizika, která můžou nastat,“ vysvětlila serveru Peníze.cz advokátka Michaela Šubrtová, která u soudu zastupovala poškozeného.
Investiční obchod, o který ve sporu šlo, byl uzavřen už v roce 2008. Klient Spořitelny, který podniká v silniční dopravě, se chtěl pojistit proti výkyvům ceny nafty takzvaným swapovým obchodem. V březnu si s Českou spořitelnou dohodl rámcovou smlouvu, avšak ke sjednávání prvního obchodu došlo až v září, kdy se přes telefon uzavírala smlouva o zajišťovacím obchodu. Podle ní mělo v každém z následujících dvanácti měsíců dojít k nákupu komodity ULSD ppm FOB Barges Rotterdam (dohromady sto tisíc litrů nafty) a pozdějšímu vypořádání cenového rozdílu. Dohoda zněla tak, že referenční cena bude 15 korun za litr. Pokud by byla skutečná cena nafty vyšší, doplatila by rozdíl banka, jestliže by naopak klesla, tak by musel dorovnávat klient.
Jenže necelé dva týdny po uzavření obchodu došlo k pádu banky Lehman Brothers a nastoupila ekonomické krize. Cena nafty se okamžitě propadla až pod dvanáct korun za litr. Klient se hned po prvním měsíci zbylých jedenáct obchodů zrušit a vyvázat se ze smlouvy s odůvodněním, že ho při jejím uzavírání zaměstnanec spořitelny ujistil, že to bude možné. Banka to ale odmítla a nabídla pouze několikaměsíční odklad výměnou za posunutí referenční sumy na 16,5 koruny za litru nafty.
Banka a klient si nejsou rovni
Vrchní soud ve svém rozsudku dále argumentoval tím, že „rámcová smlouva byla v tomto případě jen velmi obecným ujednáním, ze kterého o povaze obchodů, jež měly být uzavírány, není patrné vůbec nic. Všechna jednání o komoditním swapu proběhla jen prostřednictvím telefonických hovorů. V dané komunikaci se však pracovník České spořitelny vyjadřuje zkratkovitě, používá pojmy obecně neznámé, prokládá český jazyk anglicismy, a to mnohdy v deformované podobě. Druhá strana, která není v rovnocenném postavení, nemusí z této komunikace dospět ke stejným závěrům.“ Soud tak rozhodl, že podklady, ze kterých mohl klient banky vycházet, nebyly dostatečně určité a srozumitelné.
Problém byl také v tom, že při uzavírání smlouvy banka nabídla klientovi takzvaný „cap“ ve výši 18 korun za litr. To znamená, že spořitelna by v případě růstu ceny doplácela nad referenční limit maximálně jen tři koruny. Spodní limit v případě poklesu ceny, kterou měl doplácet klient, však stanoven nebyl. Přesto zaměstnanec banky prezentoval při telefonickém rozhovoru sjednaný „cap“ jako klientovu výhodu, což ve skutečnosti nebyla pravda.
Banka se u soudu hájila tím, že podstata obchodu nebyla nijak složitá a je jen ujednáním o budoucích vzájemných platbách. K pochopení tak nejdou potřeba žádné speciální znalosti finančních trhů. Zdůrazňovala také to, že její zaměstnanec při uzavírání smlouvy podmínky transakce opakovaně rekapituloval a klient potvrdil, že jim rozumí. Žalobce by se navíc měl podle Spořitelny vzhledem k tomu, že podniká v autodopravě v ceně nafty orientovat. Městský ani později Vrchní soud však toto vysvětlení nepřijal a bance nařídil, aby klientovi „proinvestované“ peníze vrátila.
Otevírá se Pandořina skříňka?
Šlo o ojedinělé pochybení, nebo běžný způsob, jakým banka (a možná i další finanční instituce) uzavírala smlouvy s investory? Advokáti zastupující Českou spořitelnu totiž u soudu hovořili o tom, že pokud by klient spor skutečně vyhrál, otevřela by se Pandořina skříňka. Následovat by prý mohla lavina žalob neúspěšných investorů, kteří by se zkoušeli dostat zpět k prodělaným penězům.
Marek Pšeničný z tiskového centra České spořitelny ale hrozbu dalších soudních sporů striktně odmítá: „Předmětem vámi popisovaného soudního sporu byl specifický případ z roku 2008, ve kterém došlo ke zpochybnění jednoho konkrétního obchodu uzavřeného prostřednictvím jednoho konkrétního telefonátu. Komoditní zajišťovací obchody jsou navíc strukturovány pro korporátní klienty vždy individuálně a na míru, v závislosti na konkrétních potřebách zajištění tržního rizika daného klienta. Vyvozovat z daného případu jakékoliv obecné závěry proto ani není možné.“
Advokátka Michaela Šubrtová je však jiného názoru: „Tato argumentace je naprosto účelová a lze v ní sledovat snahu České spořitelny o to, aby další případné poškozené odradila od podání žaloby. Vzhledem k tomu, že chyba byla mimo jiné ve všeobecných podmínkách a v porušení zákona o podnikání na kapitálovém trhu, jednalo se o systémové pochybení, které lze zobecnit. Česká spořitelna možná nyní ve svém postupu a smluvní dokumentaci učiní nějaké změny, nicméně obchody sjednané před rozhodnutím Vrchního soudu by stálo za to prověřit.“
Advokátka nám dále potvrdila, že další spory skutečně budou pravděpodobně následovat: „V současné době nás již kontaktovalo několik poškozených s tím, abychom jejich záležitost vyhodnotili a případně přistoupili k podání žaloby. U většiny poškozených se jedná o škody v milionech korun. V některých případech jde opět o klienty České spořitelny, popřípadě o osoby, které jsou s touto finanční institucí propojeny. Bližší informace ale zatím bohužel nemůžu sdělit,“ říká Michaela Šubrtová.
A co regulátoři v ČNB?
Problematikou nedostatečného a nevyváženého informování při uzavírání investičních smluv se zabývá i právník Petr Němec. Také on se domnívá, že zmíněný případ klienta České spořitelny není nikterak ojedinělý: „Pochybení banky se jeví jako systémové, ostatně například chybějící definice pojmů v některých smluvních materiálech formulářového typu nejsou žádným individuálním pochybením, ale právě chybou systémovou. Rovněž způsob komunikace s klientem se jevil nikoliv jako selhání v jednom případě a jedné větě, ale jako chybně nastavený postup a přístup ke klientům obecně.“ Na základě toho se Petr Němec obrátil s podnětem na Českou národní banku, která by podle něj měla být při dozoru nad touto oblastí finančního trhu mnohem důslednější: „Pokud Městský soud v Praze seznal, a následně i Vrchní soud v Praze potvrdil, že banka v rovině soukromoprávní porušila konkrétní ustanovení zákona, které paralelně sankcionuje pokutou i veřejnoprávní předpis, tak předpokládám, že Česká národní banka bude z úřední povinnosti jednat a takové provinění přezkoumá a udělí bance odpovídající sankci. Pokud by se tak nestalo, měli bychom si položit otázku, zda v České národní bance skutečně funguje dohled, tak jak má.“
Pokuta od České národní banky ale v tomto případě České spořitelně nejspíš nehrozí: „Vzhledem k tomu, že k uvedenému případu došlo v roce 2008, je jisté, že Česká národní banka nebude obchodníka s cennými papíry za popsané jednání sankcionovat, neboť již uplynula pětiletá promlčecí lhůta podle ustanovení § 192 odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu,“ vysvětluje Tomáš Zimmermann z odboru komunikace České národní banky. Zároveň ale dodává, že i po uplynutí promlčecí lhůty je centrální banka oprávněna uložit opatření k nápravě nedostatků v jednání se zákazníky, pokud se se závěry soudů ohledně porušení povinnosti obchodníka s cennými papíry ztotožní a pokud zjistí, že obchodník s cennými papíry dosud nepřijal účinná opatření, kterými by minimalizoval pravděpodobnost výskytu obdobného nedostatku v budoucnosti.
Česká národní banka také předem chladí horké hlavy, které už se chystají vyhledávat právníky. Očekává, že by se mohli v souvisloti s tímto typem případů objevit takoví, kterým mnohem víc než o úspěch klienta půjde o vlastní prospěch. „Proto často podněcují své klienty, aby se pouštěli do soudních sporů, ačkoli v nich mají vzhledem k okolnostem svého případu jen nepatrnou naději na úspěch. Investor, který utrpěl při investování na kapitálovém trhu ztrátu, by měl před tím, než se rozhodne využít služeb osob, které mu aktivně nabízejí pomoc při vymáhání její náhrady, sám vyhodnotit své vyhlídky v případném soudním řízení,“ radí Tomáš Zimmermann. Už teď je však patrné, že soudních sporů, ve kterých budou klienti finančních institucí žalovat poskytovatele či zprostředkovatele investičních služeb, výrazně přibude.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
15. 4. 2014 7:13, xyz
Podle mě tomu pan kamioňák moc dobře rozuměl, ale vyplatilo se mu udělat trošku hloupého.
V diskuzi je celkem (6 komentářů) příspěvků.