Zdroj: Shutterstock
Většinou se říká, že když zaměstnanec pracuje na kratší úvazek, nemá to na jeho nárok na dovolenou v zásadě vliv, že není o nic ošizen. Pravda to je i není. Vždycky to tak totiž být nemusí. Záleží na tom, jestli má zaměstnanec pracovní dobu rovnoměrně rozloženou, stejně dlouhou ve všechny dny, kdy pracuje (například dva dny v týdnu po osmi hodinách), anebo nikoliv – když má v různé pracovní dny různě dlouhou pracovní směnu (například dva dny šest hodin a jeden den čtyři hodiny). O volno ošizen nebude, ale o peníze může přijít.
Rozlišuje se dovolená za kalendářní rok a její poměrná část a dovolená za odpracované dny. Na dovolenou za kalendářní rok (nebo její poměrnou část) vzniká nárok, když zaměstnanec odpracuje u zaměstnavatele v jednom kalendářním roce alespoň šedesát dní. Těm, kteří pracují jen krátce, třeba nastoupí v listopadu, vznikne nárok na dovolenou za odpracované dny. Anebo jim nárok na dovolenou vůbec nevznikne.
Naše kalkulačka propočítá, kolik letos dostanete za dobu dovolené místo platu nebo mzdy. Dobrá zpráva: může to být víc, než kdybyste chodili do práce.
Základní výměra dovolené je zákoníkem práce stanovená na čtyři týdny, zaměstnavatel ale může poskytovat i dovolenou delší, například státní zaměstnanci mají všichni nárok na pět týdnů, učitelé na osm týdnů. Na volno v plné výši vznikne nárok tomu, kdo u zaměstnavatele pracuje celý rok, jinak dostane jen poměrnou část dovolené, její zlomek odpovídající tomu, jak velkou část roku pracoval.
I zaměstnanec s kratší pracovní dobou má právo na stejný počet týdnů dovolené jako ostatní ve firmě, nejméně tedy na čtyři týdny za kalendářní rok. Rozdíl proti zaměstnancům s plnou pracovní dobou spočívá jen v tom, že pro zaměstnance pracujícího na plný úvazek s rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou odpovídají čtyři týdny odpovídají dvaceti dnům dovolené (4 týdny × 5 pracovních dní), zatímco pro zaměstnance pracujícího například jen tři dny v týdnu to představuje jen dvanáct dní dovolené (4 týdny × 3 pracovní dny). Pokud zaměstnanec pracuje plných pět dní v týdnu, má ale kratší směny, třeba šestihodinové, má nárok na stejný počet dnů volna jako zaměstnanec pracující na plný úvazek. Obdrží ale za každý den dovolené náhradu mzdy nebo platu jen za šest pracovních hodin – tedy zkrácenou úměrně tomu, o kolik je kratší jeho pracovní doba.
Problém vzniká, když má zaměstnanec s kratším úvazkem v různé dny různě dlouhé směny. Pokud jsou jeho jednotlivé pracovní dny (pracovní směny) různě dlouhé (pracuje třeba vždy v pondělí a úterý osm hodin a ve středu jen čtyři hodiny), je nutné ohlídat, aby dovolená byla čerpána spravedlivě a rovnoměrně – aby se řekněme nestalo, že si zaměstnanec bere volno jen ve dnech, na které připadají jenom čtyři hodiny práce (pak by prodělával). Jestliže má nárok na 12 dnů dovolené, ideální je, aby čerpal osm dnů dovolené ve dnech, kdy má osmihodinovou a čtyři dny, kdy má jen čtyřhodinovou směnu. To se ale samozřejmě vždycky nepodaří.
Co se stane, když přijdete za zaměstnavatelem, že byste potřebovali pracovat míň, třeba kvůli dětem?
Když někdo pracuje míň, dostane menší výplatu, říká selský rozum. A co zákon?
Zaměstnanci s kratší pracovní dobou budou moct sdílet pracovní pozici a určovat si pracovní dobu sami.
V takovém případě je asi možné přepočítat nárok na dovolenou na jednotlivé pracovní hodiny, v zákoníku práce ovšem pro takový přepočet není podklad. Pokud to ale zaměstnanci i zaměstnavateli vyhovuje a dohodnou se na tom, neměl by vzniknout problém – kde není žalobce, není soudce. Zaměstnanec takovým přepočtem není nijak poškozen, takže by to nemělo vadit ani inspekci práce, která kontroluje dodržování zákoníku práce. Ten se mimochodem měl už letos měnit tak, aby se dovolená nepočítala v týdnech ani ve dnech, ale v hodinách, aby se zajistila rovnost pro všechny zaměstnance, i pro ty s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou, a nemuselo se všechno složitě přepočítávat. Před loňskými podzimními volbami šlo ale všechno stranou a novela schválena nebyla. Teď se na změnách zákoníku práce pracuje znovu, zatím na MPSV, a tak se snad bude dovolená na pracovní hodiny přepočítávat od roku 2020.
Zaměstnanci, kterému nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok ani na její poměrnou část, protože v kalendářním roce u téhož zaměstnavatele nepracoval aspoň 60 dnů, přísluší dovolená za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce. Jestliže ale zaměstnanec pracuje jen dva dny v týdnu, nárok na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část mu vznikne až po 30 týdnech, nárok na dovolenou za odpracované dny nejdříve až po odpracování 11 týdnů.
Sdílejte článek, než ho smažem
