Sytý hladovému nevěří aneb jak banky přispívají na dobročinnost

O Vánocích si možná více než kdy jindy uvědomujeme, že ne všichni se mají tak dobře, a vedle koupě vánočních dárků pro své blízké věnujeme část svého výdělku na pomoc potřebným. Tuzemské banky se bezpochyby dobře mají, díky velkému zájmu o půjčky letos dosahují rekordních zisků. Proto nás zajímalo, do jaké míry jsou banky ochotné se o svůj úspěch alias vydělané peníze podělit. Vedle "klasických" bank jsme oslovili i hypoteční banky a stavební spořitelny, kterým se tento rok díky úvěrovému "šílenství" také mimořádně daří.

Skutečnost, že banka významně přispívá na veřejně prospěšné projekty pravděpodobně nebude hlavním důvodem, proč se stát jejím klientem, ale sociálně smýšlející jedinci to jistě ocení. Zajímavým momentem je i určitý posun ve sdílnosti bank ohledně částky, kterou přispívají. V loňském roce, kdy jsme před Vánoci zkoumali totéž (viz článek Jak české firmy investují do veřejně prospěšné činnosti) a banky ohledně výše příspěvků na charitu mlčely, letos většina z nich konkrétní částku uvedla.

O Vánocích si možná více než kdy jindy uvědomujeme, že ne všichni se mají tak dobře.

Charita očima finančních institucí

Mínění jednotlivých bank se od sebe poněkud liší. Převažuje však názor, že úspěšné a silné finanční instituce by pomáhat měly a charitativní činnost by měla být součástí jejich podnikání. Většinou banky dobročinnost chápou jako určitý závazek (někdy dokonce i jako povinnost či přirozenost) a otázku společenské zodpovědnosti. Touto formou tak vrací část úspěchu společnosti, která jim pomohla uspět. Jinými slovy banky si obvykle uvědomují, že nebýt klientů, nebylo by zisků.

Každopádně banky pochopitelně nezapomínají ani na svoji image. Uvědomují si, že filantropie je v současnosti důležitým nástrojem budování značky a pověsti finanční instituce. Filantropie se ve světě stává jakýmsi standardem, novodobí majetní se musí snažit dostat nejen na list miliardářů, ale také na list filantropů, viz článek Světoví boháči-filantropové: již nestačí jen mít, musí se i dávat. Pouze Raiffeisenbank uvedla, že pomoc chápe jako "soukromou" věc banky a od charitativních projektů neočekává žádnou publicitu či reklamní přínos. Naopak eBanka kladla důraz právě na firemní image s tím, že záleží vždy na daném subjektu, zda se rozhodne na charitu přispívat, jakým způsobem a v jakém rozsahu. Většinou však banky na image myslí spíše v souvislosti s volbou konkrétního projektu, nikoli dobročinností samotnou. Je pochopitelné, že např. stavební spořitelny, které by obecně měly lidem pomáhat k bydlení si často vybírají charitativní projekty související s bydlením (viz tabulku níže).

Charita očima neziskových organizací

Podle Josefa Šplíchala z Informačního centra neziskových organizací většina klíčových finančních institucí, které působí na českém trhu vykazuje alespoň dílčí charitativní činnost. Nedá se však říct, že by ze statistik nebo jiných ukazatelů byl během Vánoc zřejmý nárůst charitativní činnosti u finančních institucí, a to ani přesto, že konec roku je posledním možným termínem pro možné odpisy darů z daňového základu firem.

Ty největší bankovní ústavy se pak pravidelně objevují na žebříčcích nejštědřejších dárců, např. v anketě Top Firemní Filantrop, kterou každoročně vyhlašuje občanské sdružení Fórum dárců. Podle objemu poskytnutých prostředků se letos Česká spořitelna umístila na 4. místě, Komerční banka na 9. a ČSOB na 10. místě. Kompletní výsledky letošního ročníku najdete zde. Podle Šplíchala koncept společenské odpovědnosti firem platí pro finanční instituce tím spíše, že často mají zahraniční vlastníky, kteří tyto principy uznávají a přenášejí do českých podmínek. Kateřina Niklová z Komunitní nadace Euroregionu Labe zase upozorňuje na skutečnost, že pro nadace je důležité dobré jméno. Při práci s dárci se často setkává s počáteční nedůvěrou.

Modrá pyramida (profil, názory) a GE Money Bank (profil, názory) přes urgenci do uzávěrky odpověď neposlaly.

Jakou roli hrají daně?

Dárce-právnická osoba má v ČR nárok na daňový odpis, pokud hodnota jednoho daru (nebo všech darů jedné organizaci) bude činit alespoň 2 000 Kč. Základ daně však lze snížit nejvýše o 5 % a odepisovanou částku navíc nelze rozložit na delší časové období.

Většina bank uvedla, že daňová úleva není a neměla by být jediným důvodem charity. Přesto banky připouští, že možnost výraznějších odpisů z daní by obecně byla velmi prospěšná, protože by motivovala více společností. Daňové prostředí pro dárce v České republice nepovažuje za ideální a motivační ani Šplíchal. Niklová k tomu dodává, že na základě výzkumu jejich nadace zjistila, že daňové odpisy a jejich nastavení je jedním z nejvýznamnějších faktorů, který ovlivňuje výši darovaných prostředků. Týká se to však hlavně menších firem, u finančních institucí tvoří limit 5 % z hrubého ročního zisku (základu daně) poměrně vysokou částku.

Např. ve Velké Británii a Irsku si firmy mohou své dary odepsat až do výše 100 % hodnoty daru. Firmy ve Francii si mohou odepsat až 60 % hodnoty darů pro veřejně prospěšnou organizaci, a to až do výše 0,5 % jejich obratu. A pokud darovaná částka převýší 0,5 % obratu, může si firma tento dar odepsat v dalších 5 letech. V Německu to funguje stejně jako ve Francii, jen s podmínkou, že částka darovaná na vědecké, dobročinné nebo kulturní účely je vyšší než 25 000 eur. V Maďarsku si firmy při podpoře veřejně prospěšných projektů prostřednictvím obecně prospěšných organizací mohou z daňového základu odečíst 20 % až 25 %. V Lotyšsku se jedná dokonce o 85 % ze základu daně.

Co si myslíte o dobročinnosti tuzemských bank? Přispívají dost, nebo málo? Nakolik je pro vás důležité, zda banka podporuje veřejně prospěšné projekty? Myslíte si, že vyšší daňové odpočty by přinesly vyšší dary?