Pokud chcete vědět, jak bude v roce 2013 vypadat vaše čistá mzda, potřebujete znát přinejmenším jeden základní vstupní údaj – svou hrubou mzdu. Z té vám každý měsíc zaměstnavatel strhne daň z příjmu a úhradu zdravotního a sociálního pojištění. Kalkulačka zejména vhodná pro ty, kteří jdou do práce poprvé a vlastně netuší, jaký je rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou, vyjádřený v penězích. (A to samozřejmě hrubá mzda ještě zdaleka nezachycuje všechny odvody, které za zaměstnance zaměstnavatel platí – a na které mu zaměstnanec musí vydělat.)
Výhodou zaměstnance je, že se nemusí příliš starat o své daňové přiznání, podává je za něj totiž zaměstnavatel. Jak už jste ale na Peníze.cz četli v seriálu věnovaném daňovému přiznání 2013, není vůbec od věci na zaměstnavatele (či na kolegy z účtárny) čas od času dohlédnout a připomenout jim třeba fakt, že si platíte hypotéku nebo životní pojištění – čili si můžete z daní některé položky odečíst a třeba i uplatnit některé daňové slevy.
Podrobný přehled všech odečitatelných položek a daňových slev najdete v článku, který Peníze.cz přinesly minulý týden:
Než se dostaneme k samotnému výpočtu čisté mzdy v roce 2013, připomeňme si, co všechno nám ji snižuje.
Hledáte výhodný firemní úvěr? Klikněte ZDE.
Sazba daně z příjmů zůstává i v roce 2013 na patnácti procentech. V případě zaměstnanců se však vypočítává z takzvané superhrubé mzdy, která je tvořena hrubou mzdou navýšenou o zdravotní a sociální pojištění, které za vás platí zaměstnavatel. Pokud máte hodně vysoké příjmy, budete v roce 2013 nově navíc platit sedmiprocentní daň z částky nad zákonem stanovený limit – který dosahuje čtyřnásobku průměrné mzdy za měsíc (tedy 48násobek ročně). Vláda sedmiprocentní „solidární daň“ pro bohaté protlačila v rámci úsporného balíčku, který mimo jiné obsahoval také zvýšení DPH, těsně před koncem loňského roku. Platit by se však měla pouze v letech 2013 až 2015.
Je přirozené, když se živnostník snaží tlačit daně dolů. S trochou fištróna nebo dobrým daňovým poradcem se klidně dostane i na nulovou daň a minimální platby na zdravotní a sociální pojištění. Jenže ono to může mít i jisté nevýhody. Minimální odvody na sociálku znamenají například minimální důchod. Většinu nevýhod lez eliminovat. Pokud si je připustíme.
Více v seriálu Václava Valáška
Každý zaměstnanec bude i v roce 2013 (prostřednictvím svého zaměstnavatele) odvádět na zdravotním pojištění 4,5 procenta ze své hrubé mzdy, dalších devět procent za něj bude odvádět zaměstnavatel. Sazba pojištění se tedy v roce 2013 nemění, dosahuje 13,5 procenta hrubé mzdy. Lidé s vysokými příjmy si však na zdravotním pojištění přesto připlatí. Pro roky 2013 až 2015 totiž platí mimořádné úsporné opatření: jsou zrušeny stropy pro zdravotní pojištění. Oněch třináct a půl procenta z hrubé mzdy tedy zaplatí všichni zaměstnanci, živnostníci i podnikatelé – bez ohledu na to, kolik vydělávají. Ještě loni přitom dosahoval maximální roční vyměřovací základ pro výpočet zdravotního pojištění 1 809 864 korun. Dolní hranice zdravotního pojištění zůstává zachována a vypočítává se z minimální mzdy, která v roce 2013 dosahuje osmi tisíc korun. Zaměstnanci (respektive jejich zaměstnavatelé) tak musejí za zdravotní pojištění platit minimálně 1080 korun měsíčně.
Sociální pojištění platí za všechny zaměstnance, podobně jako zdravotní pojištění, zaměstnavatel – nebo by ho alespoň platit měl. Pokud vznikne zaměstnanci na zdravotním či sociálním pojištění dluh, nehrozí mu, že ho po něm bude zdravotní pojišťovna nebo stát vymáhat – odpovědnost padá na bedra zaměstnavatele.
Sociální pojištění zaměstnanců zahrnuje nemocenské pojištění, důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Zaměstnavatel strhává každému zaměstnanci na důchodové pojištění 6,5 procenta hrubé mzdy. Sám však doplatí na sociální pojištění zaměstnance dalších 21,5 procenta jeho hrubé mzdy (celkem tedy 28 procent), dále 2,3 procenta na nemocenské pojištění a 1,2 procenta jako příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
Pokud zaměstnanec vstoupí do takzvaného druhého pilíře důchodové reformy, bude z celkových osmadvaceti procent hrubé mzdy odvádět tři procentní body na vlastní účet v penzijní společnosti. Podmínkou ale je, že přidá další dvě procenta „ze svého“. Obojí za něj v praxi odvádí zaměstnavatel. Odkazy na články o změnách, které důchodová reforma přináší, najdete v boxu.
Minimální měsíční pojistné zaměstnanců v roce 2013 dosahuje 1812 korun. U člověka, který vstoupil do druhého pilíře, pak 1942 korun.
Vstoupit, či nevstoupit do druhého pilíře? Dilema i pro finanční instituce
Druhý a třetí pilíř: Boj o klienty začíná! Přehled bitevního pole
Druhý pilíř startuje. Jak se mu vede u sousedů?
Druhý pilíř nezatracujte. Ve srovnání s podílovými fondy má i výhody
Umění nedialogu. Stínový ministr financí varuje: Druhý pilíř znárodníme. Kdo ho poslouchá?
Na článek, ve kterém jsme na Peníze.cz podrobně rozebírali všechny daňové odpočty a daňové slevy, už jsme odkazovali výše. Tentokrát si připomeneme pouze jednu z daňových slev – která je z pohledu daňového poplatníka nejpříjemnější. Jako jediná totiž zakládá možnost získat daňový bonus, který vám stát vyplatí zpět. Jedná se přirozeně o slevu na dítě.
Za každé vyživované dítě, které s vámi žije ve společné domácnosti, si můžete z daně odečíst za rok 13 404 korun, za zdravotně postižené dítě dvojnásobek. Měsíčně se tedy jedná o 1117 korun, respektive 2234 korun. Nárok na slevu však máte pouze za kalendářní měsíc, kdy dítě vyživujete a žijete s ním. Slevu za každé dítě si může odečíst pouze jeden daňový poplatník – nemůžete ji tedy za stejný kalendářní měsíc s manželem či manželkou uplatnit oba. Za vyživované dítě se považuje dítě do 18 let, případně 26 let (pokud se soustavně připravuje na budoucí zaměstnání – čili studuje nebo když nemůže studovat kvůli nemoci, úrazu či dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu).
Na rozdíl od jiných daňových slev u slevy na dítě platí, že pokud se po jejím odečtení dostane výše vaší daně do záporných hodnot, stane se vzniklý rozdíl daňovým bonusem – který vám stát vyplatí. Maximální výše bonusu za rok 2013 dosahuje 60 300 korun, minimální výše stokorunu (pokud vám vyjde bonus nižší, stát ho nevyplatí). Na daňový bonus má ovšem nárok pouze člověk, který si v daném zdaňovacím období vydělal alespoň 48 tisíc korun, přičemž se započítávají jen příjmy ze zaměstnání, podnikání, pronájmu a kapitálového majetku.
A konečně k tomu nejdůležitějšímu. Pokud chcete vědět, jak bude vypadat vaše čistá mzda v letošním roce, zjistit, kolik vám z ní ukrojí daň z příjmu, kolik spolkne zdravotní a sociální pojištění a zda můžete počítat s daňovým bonusem, není nic snazšího, než zadat svá data do naší kalkulačky. Všechno spočítá za vás.
A pokud vás zajímá, jak dobře nebo špatně si, co se platu týče, ve svém odvětví stojíte, porovnejte svou mzdu s ostatními v následující kalkulačce.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
