Na podnikání je krásná svoboda říct si, jak bude vypadat můj pracovní týden, měsíc či rok. A můžu si odpovědět i na otázku, jak bude vypadat můj týden, měsíc či rok, když budu marodit. Z čeho budu žít? Z čeho budu žít v důchodu, z čeho, když se přestane dařit. A z čeho bude žít rodina, když si pro mě přijde zubatá kmotra s kosou. Těmhle otázkám se ale spousta živnostníků vyhýbá.
Není tajemství, že podnikatelé se snaží v maximální možné míře zkrátit své odvody na daně, zdravotní či sociální pojištění. Nemálo z nich jsou vlastně zaměstnanci, kteří jen po dohodě se zaměstnavatelem pracují jako na živnostenský list, provozují tzv. švarcsystém. Mně osobně velmi sympatický obchodní model, státu nikoli.
Výhody takového podnikání jsou na první pohled zřejmé. Míň peněz státu, víc pro pracujícího. Všechno, co si koupím a je možné to dát do nákladů, to tam dám. Tak snížím daňový základ a platím menší a často žádné daně. A snížím i velikost odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Pokud je to výhodnější, mohu si ušetřit práci se „sháněním“ nákladů a odepisovat z daňového základu výdaje paušálně. Cíl je stejný. Ušetřit na povinných platbách státu.
To je všechno velmi milé, pokud je dost práce, člověk má hmatatelný tep a nic moc ho nebolí, když ráno leze z postele. V počtech, jak stát odrbat (a vzhledem k tomu, že státní hospodářství by mohlo fyzikům poskytnout odpovědi na řadu otázek k principům černých děr, to ani nemyslím hanlivě) jsme v Česku odborníci. Když si ale máme spočítat rozumný příjem na hubené měsíce či roky, pro případ nečekaných událostí, které nás vyhodí ze sedla, zázračné počtářské schopnosti naše podnikatele opouštějí. Nebo ještě spíš: vůbec odmítají se do takového počítání pustit.
Málo peněz do státu, málo ze státu
Ukážeme si příklad podnikatele, drobného živnostníka. Pracuje sám na sebe, nemá firmu plnou zaměstnanců a živí se svýma rukama či hlavou. Vydělává, právě když sám pracuje. V březnu odevzdává daňové přiznání. Pak se pustí do vyplňování Přehledu o příjmech a výdajích pro správu sociálního zabezpečení. Z příjmů a výdajů se dostane k výpočtu vyměřovacího základu. A právě tenhle vcelku nenápadný vyměřovací základ má rozhodující roli. Určuje, jaké zálohy na pojistné budeme další rok platit. Přirozeně – nízká čísla jsou populárnější. Zároveň ale určuje i to, z jakého základu se vyměřují důchody. Tam už jsou nízká čísla populární podstatně míň. Ale je to daleko, tak co...
Jenže pozor! Ono vůbec nejde jen o důchod starobní. Ve hře je i výše případného invalidního důchodu (prvního, druhého, třetího stupně) či důchodu pozůstalostního (vdovský/vdovecký důchod, sirotčí důchod).
Kromě platby na důchod (důchodového pojištění) je součástí sociálního pojištění taky příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Součástí sociálního pojištění (a ani pojištění zdravotního), placeného živnostníkem, není ovšem nemocenské pojištění. Jednoduše řečeno: náš podnikatel, který si platí pouze základní povinné sociální pojištění, nemá nárok na žádné dávky v pracovní neschopnosti. Na ty by si musel připlácet – platit ještě na nemocenské pojištění. Dělá to jen patnáct procent podnikatelů.
Je to chvályhodně úsporný režim, pokud jde o to, že stát bude mít míň peněz na zašantročení. Zároveň je ale potřeba si uvědomit, že stát pak ty peníze nezašantročí ani na náš účet. Chceš dávat málo peněz, musíš čekat málo muziky. Ať podnikatel ve skutečnosti vydělává, kolik chce, o tom, jak se o něj (a v horším případě o jeho rodinu) bude starat stát, vypovídá jeho vyměřovací základ. Pro výpočet důchodu supluje roli hrubé mzdy u zaměstnanců. Minimální vyměřovací základ, a tedy minimální platby sociálního pojištění znamenají, že vystupuje v roli nejhůř placeného zaměstnance.
Provazochodci bez jištění
Pokud tedy náš živnostník roky drží minimální zálohy na sociální pojištění, v případě opravdového průšvihu ho čeká záhy další rána. Hned jak mu vyměří invalidní důchod: invalidní důchod třetího stupně mu vyjde na zhruba 3500 korun měsíčně. Nemocenská žádná celá nula nic. Při největším průšvihu, pokud za sebou na světě náš podnikatel nechá přítelkyni s dítětem, jejich sirotčí důchod bude kolem 2500 měsíčně. A když se nic zlého nestane a dožije se kýženého starobního důchodu, může se těšit na úžasných zhruba 4200 korun.
Jde tedy s naprostou vážností a odpovědností prohlásit, že pokud náš podnikatel nezaopatřil rodinu jinak, například dostatečně vysokým soukromým pojištěním, likvidním majetkem a podobně, riskuje existenční problémy své i svých blízkých.
Dej bůh, abychom byli všichni zdraví až do samé smrti, vyhýbaly se nám tělesné i duševní neduhy. Příjem ať je zdravý a rostoucí, stejně jako úspory i děti. To přeji ze srdce všem. Je ovšem svaté právo každého někdy onemocnět či si sem tam něco zlomit. Z čeho v takovém případě uživit rodinu nebo splácet hypotéku je otázka pro zodpovědného hospodáře.
Podnikání tedy znamená spoustu svobody, ale neméně odpovědnosti. Jak zodpovědní jste vy? Pokud si nerezervujete peníze na důchody u státu vysokými odvody, co děláte – ?
Několik praktických tipů a příkladů přineseme příště:
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
10. 12. 2012 10:47, Lukojl
Změnit myšlení a/nebo práci. Daňová poradkyně, která doufá, že své klienty potká za deset let o žebrácké holi? To není pěkné ani profesionálně, ani lidsky.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
10. 12. 2012 13:05, expet na krize
Bože Fredy a pak ses probudil. Všichni kradou ve dne i v noci a na to si platí své strážce a ochránce, dokonce si je volí už 23 let a bude je volit tak dlouho, dokud mu smrknou kus žvance do žlabu a ty nejsi žádnou vyjimkou, tak běž proč nabádáš ostatní, oznam na sebe, o kolik si podojil státní pokladnu, pochlub se všem, ty jdeno jezulátko, co platí všechny daně řádně a včas ? Poděl se , nestyď se.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (62 komentářů) příspěvků.