Česká televize: spíš city, než rozum

Michael Kralert se chce do veřejnoprávní televize vrátit - počátkem února už byl téměř v cílové rovince, nakonec se ale na 'Kavky' nedostal. Věří, že se mu to příště podaří. Lidé, kteří jej neznají, o něm říkají, že je technokrat – přiznává se jednatřicetiletý Kralert. V rozhovoru tak ale nepůsobí.

Krůček od televizního trůnu

Počátkem února byl jedním z kandidátů na prozatímního ředitele České televize. Nejdříve jej v médiích označovali za beznadějného outsidera, jeho brilantní projev před Sněmovnou jej najednou vyhoupl do pozice favorita. Nakonec dostal jen sedmnáct hlasů a na trůn Kavčích hor usedl Jiří Balvín se sto a dvěma hlasy. Kralert to ale jako porážku nevnímá, o výsledku volby rozhodly polické zájmy, nikoliv odborné předpoklady. Ostatně, chuť vrátit se na Kavčí hory jej nepřešla. Přiznává, že uvažuje o kandidatuře na post řádného generálního ředitele České televize. Zatím o tom prý ale s nikým nemluvil. "Česká televize je spíše citová, než rozumová záležitost," říká. Pozici prozatímního šéfa veřejnoprávní obrazovky ostatně vnímá především jako dočasnou roli krizového manažera a nikoliv úlohu tvůrce vize stanice pro třetí tisíciletí.

Pro veřejnoprávní televizi nového milénia přitom podle Kralerta je ještě důležitější schopnost přinášet objektivní informace bez ohledu na politické zájmy. Za dveřmi televizní branže totiž číhá strašák digitalizace – a nová technologie rozdělí dosud přecpaný éter na spoustu prostoru pro další, konkurenční vysílatele.

Digitální nehrozí veřejnoprávní

Televizní digitalizace podle Michaela Kralerta není hrozbou veřejnoprávních médií. "I nadále budou muset být protiváhou komerčních stanic a poskytovat služby, které jsou z pohledu komerčních vysílatelů nezajímavé," říká přesvědčeně. Veřejnoprávní přitom neznamená jen vyváženost a serióznost, – i média veřejné služby musejí podle něho usilovat o diváka atraktivním programem.

Nemůže se stát, že digitálním rozparcelováním televizního prostoru ztratí veřejnoprávní obrazovka smysl – třeba proto, že pro menšinové divácké skupiny budou existovat specializované kanály? Toho se Kralert nebojí, protože horizont digitalizovaného vysílání je zatím zhruba pět let daleko. "A to je doba, během které se samozřejmě musí vést diskuse o budoucí podobě televizní branže," říká. Veřejnoprávní média ale podle jeho názoru tvoří základní mediální kámen každé společnosti.

Pomáhá zakládat nové televize

Ale co dělá Michael, když zrovna nekandiduje na ředitele televize? Pracuje jako manažer ve společnosti Deloitte & Touche, kam přešel poté, co loni v únoru odešel s České televize společně s rezignovavším Jakubem Puchalským.

Po mé otázce, co jej vlastně přitahuje k práci v televizi, když s výjimkou dvouletého postu finančního ředitele ČT nemá s médii zkušenosti, hned upřesňuje, že i ve svém novém působišti se zabývá médii a reklamou na trhu střední a východní Evropy. O většině projektů prý nemůže mluvit. Prozradil mi však, že právě pracuje například pro Slovenskou televizi či Slovenský rozhlas, svoje služby ale poskytuje i zahraničním investorům, kteří v našem regionu zakládají nové televizní společnosti. Společně se svým týmem zhruba deseti lidí vypracovávají analýzy trhu či podnikatelské koncepce, zabývají se reengineeringem firemních procesů či implementací systému controlingu. "Netvrdím, že jsem člověk, který tomu všemu rozumí," říká skromně. Pro něho je důležité, že má kolem sebe tým specialistů.

O pracovním stylu

Občas pracuje i přes víkend, ale jak sám říká, to jsou spíše výjimky. "Čas je asi největší kapitál, který v tuto chvíli mám. Snažím se ho proto maximálně využít," vysvětluje. Považuje totiž za zdravé rozdělovat život na pracovní a osobní – a práce o víkendu podle něho vypovídá o špatném time managementu.

Michael se snaží dodržovat denní režim, tedy i najít si čas na normální oběd. "Kariérní život je běh na dlouhou trať, nemůžete se rychle vyčerpat," míní. Když to práce ale vyžaduje, nepohrdne ani jídlem ve fast foodu.

Naopak příliš nevyhledává společenské večírky, ale uznává, že je to standardní způsob, jak komunikovat s klienty. Během měsíce jej čekají v průměru dvě takové akce – což rozhodně není tak často, jako v dobách jeho působení v České televizi, říká.

K jeho práci patří i cestování, ale jak sám přiznává, ani to není jeho přílišným koníčkem. Přínosem služebních cest je pro něho zdokonalování v angličtině. Tu má sice raději, ale lepší je prý jeho němčina. Před svým příchodem do České televize byl totiž finančním ředitelem První brněnské strojírny v Třebíči a zákazníci firmy z valné většiny pocházeli z německy mluvících zemí. "Ještě za totality jsme tam hodně poslouchali rakouské rádio a sledovali tamní televizi," dodává. Dnes ale jezdí do Londýna na jazykové kursy a jednoznačně preferuje angličtinu. "Je to jazyk číslo jedna." Za druhý světový jazyk považuje španělštinu.

O civilizaci a globalizaci

Často během rozhovoru padne pojem globalizace. Kralert rozhodně není jejím odpůrcem – a vzhledem k tomu, že pracuje v nadnárodní společnosti, ani jím být nemůže. "Pro mě je to cesta k neustálému zlepšování civilizace, směr jejího růstu," říká a dodává, že taková cesta musí být postavená na principu solidarity – aby šlo o sociálně únosnou globalizaci, která civilizaci nerozděluje, ale spíše spojuje. Mobilní telefon a elektronická pošta jsou každodenními prostředníky Kralertova světa, bez nichž už si nedovede svoji práci představit. "Na druhou stranu technika není všemocná," uvědomuje si. Sám prý používá tužku a papír, když koncipuje zásadní myšlenky. Nemluvě o tom, že v byznyse je podle něho osobní jednání nenahraditelné sebedokonalejší technikou.

Odpočívá s rodinou, ale neodmítne ani posezení v hospodě

Nejraději odpočívá Kralert s rodinou – se svojí ženou Janou a dvouapůlletým synem Michaelem. Od pracovních starostí utíká také do přírody. Doslovně utíká: rád totiž běhá v parku. Věnuje se ale i jiným sportům, třeba plavání v bazénu či posilování ve fitness centru. A jednou za čas si zahraje hokej se svými kolegy z firmy – jako zrovna tuto středu. (Hokejový zápas s kolegy dopadl nerozhodně 5:5, Kralert vstřelil čtyři branky, i u páté asistoval. Na obranu jeho kolegů je třeba dodat - Michael je bývalým juniorským reprezentantem dřívějšího Československa.)

Ale zajde si s přáteli i na pivo. "Dávám sice přednost zařízením, kde se nekouří," říká jako správný sportovec, "ale jsem pro každou zábavu," dodává. Jako Moravák ale dává přednost dobrému vínu.

Dotazník

Silné stránky: cílevědomost, pevná vůle

Slabé stránky: smysl pro detail

Oblíbený nápoj: jsem z jižní Moravy, tak samozřejmě víno

Rodinný stav: ženatý

Nejdražší koníček: lední hokej

Osobní automobil: Škoda Fabia

První výdělek: jako bankovní elév 3800,- Kč/měs.

Největší životní vydání: koupě rodinného domu

Nejvýhodnější nákup: kuponová knížka

Největší sen: kdybych ho prozradil, tak se nesplní

Tři věci, které byste si nevzal na pustý ostrov: mobilní telefon, peníze, hokejovou výstroj

Největší vynález lidstva: kolo

Nejobyčejnější věc na světě: úřednická židle

Kolik kroků je od Churchillovy sochy v Praze před VŠE k Churchillově soše v Londýně před parlamentem: přesně 2 832 565,5

Myslíte si, že by Michael Kralert byl dobrým generálním ředitelem České televize? Jaké vlastnosti by vlastně šéf veřejnoprávní televize měl mít? A potřebujeme vůbec veřejnoprávní televizi? Napište nám svůj názor.