Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Spotřebitel není dost opatrný. Někdy bych řekl, že je i líný

| rubrika: Rozhovor | 23. 11. 2013 | 4 komentáře
S právníkem Petrem Chmelíčkem jsme rozmlouvali nejen o spotřebitelském právu a o boji o bankovní poplatky, ale také o tom, jak jsou Češi ochotni domáhat se svých práv a peněz u soudu. A o tom, že je možné si na soudní řízení, pokud v něm jde o peníze, sehnat investora, který za procenta ze „zisku“ pokryje náklady na proces.
Spotřebitel není dost opatrný. Někdy bych řekl, že je i líný

Podle letošní zprávy Evropské komise, která se zabývá stavem soudnictví v Evropské unii, Češi příliš nevěří v nezávislost soudů. České soudy mají ve své domovině šestou nejnižší důvěru z celé Unie, hůř už si doma vedly jen soudy v Litvě, Řecku, Bulharsku, Rumunsku a na Slovensku. Nelze se tedy divit, že se Češi kromě jiného neženou do soudního vymáhání svých pohledávek. Analytici dokonce odhadují, že objem neuplatněných pohledávek ročně dosahuje až k deseti miliardám korun. „Vedle mnoha iracionálních důvodů k nezahájení soudní pře existují i důvody víc než pádné. Jde především o finanční náklady, které jsou se soudním řízením spojené, nepředvídatelnost finálního verdiktu i obavy z dalších finančních ztrát v případě neúspěchu ve sporu,“ vyjmenovává v úvodu našeho setkání advokát Petr Chmelíček, který spolupracuje s firmou ProcesInvest. Ta se na našem trhu snaží prosadit se službou, která už má poměrně dlouhou tradici ve Spojených státech a v západní Evropě: financování soudních řízení. Během našeho povídání jsme se však dostali i k problematice ochrany spotřebitele, sporu o poplatek za vedení úvěrového účtu či změnám, které přinese nový občanský zákoník.

Petr Chmelíček

Petr Chmelíček

Advokát JUDr. Petr Chmelíček, LL.M., vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a absolvoval studijní program pro zahraniční právníky v Řezně. Svoji magisterskou, diplomovou i rigorózní práci v oboru civilní proces zaměřil na problematiku řízení před soudy v civilních věcech. Za dobu svého téměř desetiletého profesního působení získal bohatou praxi v mezinárodních a zahraničních kancelářích. Specializuje se na komerční věci, civilní soudní řízení a mezinárodní, především německy hovořící klientelu.

Svoje zkušenosti promítá do spolupráce se společností Procesinvest která se na českém trhu dlouhodobě věnuje financování soudních, rozhodčích a správních řízení.

Pojďme začít otázkami z oblasti ochrany spotřebitele. Zlepšuje se podle vás v posledních letech pozice českých spotřebitelů?

Domnívám se, že ano. Kromě soudů tu působí i další instituce jako například Česká obchodní inspekce a finanční arbitr, které určitým způsobem doplňují systém ochrany spotřebitele. Nejde ale jen o orgány, které zřizuje stát. V této otázce se angažuje také spousta občanských sdružení a spotřebitelských poraden. Navíc se do této problematiky stále častěji zapojují média. To všechno přispívá ke kultivaci zdejšího prostředí. Samozřejmě to ještě není ani zdaleka ideální, ale věřím, že jdeme správným směrem.

Jmenoval jste Českou obchodní inspekci. Té se ale často vyčítá, že nemá dostatek inspektorů, že nedokáže pokrýt oblasti, nad kterými má dohlížet, a že udělené pokuty nejsou dost přísné. Je podle vás tato kritika oprávněná?

Musíme si uvědomit, že Česká obchodní inspekce je instituce veřejného práva a není tu od toho, aby rozhodovala konkrétní spory mezi spotřebiteli a poskytovateli služeb nebo zboží. Co se týče kritiky, na kterou upozorňujete, tak je samozřejmě pravda, že by tato instituce mohla mít větší rozpočet, zaměstnávat víc pracovníků a udělovat vyšší pokuty. Na druhou stranu ale nemůžeme očekávat, že všechno bude vždycky perfektní. Podle mě se na této oblasti dost zapracovalo. Situace je teď rozhodně lepší, než bývala dřív.

Někdo tvrdí, že by se měl stát víc zaměřit na regulaci trhu, jiní zase namítají, že žádné regulace nepomůžou, protože si spotřebitelé za většinu problémů můžou svojí nezodpovědností sami. Jak se na to díváte vy?

Dnešní společenské uspořádání je do značné míry založeno na osobní odpovědnosti. Ať už se nám to líbí, nebo ne, musíme se snažit o to, abychom se o sebe dokázali postarat sami. V otázce spotřebitelských práv se bohužel často setkáváme s tím, že spotřebitel není dost opatrný. Někdy bych řekl, že je dokonce i líný. Nezjišťuje, co všechno ve smlouvě podepisuje a co v ní naopak chybí. Kdybych to teď začal vykřikovat na náměstí, tak už mám asi kámen a dvě rajčata na hlavě. Opravdu se ale na ochranu spotřebitele nesmíme dívat tak černobíle, jak je nám to někdy předkládáno.

Jak moc se podle vás liší pozice českých a německých spotřebitelů?

Německá společnost se v tržním hospodářství pohybuje mnohem déle než my, takže tam spousta mechanismů funguje úplně jinak. Zatímco u nás ještě stále probíhá tvrdý boj o kultivaci tržního prostředí, Němcům se už dávno podařilo nastavit stabilní podmínky, které jsou důležité jak pro spotřebitele, tak samozřejmě i pro firmy. Na druhou stranu je podle mého názoru německý právní systém až příliš přeregulovaný. Nevím, jestli je dobře mít paragraf úplně na všechno. Každopádně obchodníci si tam netroufnou neustále vymýšlet nějaké kličky a chytáky na spotřebitele, jak se často děje u nás. Německý trh je zkrátka mnohem kultivovanější.

V poslední době se média hodně věnují boji o poplatek za vedení úvěrového účtu. Kdo je podle vás v právu, nespokojení klienti, nebo bankovní domy?

Je pravda, že existují předpisy vycházející z evropských směrnic, které určité bankovní poplatky zakazují. Pokud se jedná o skryté poplatky nebo ujednání ve smlouvě, která jsou vysloveně matoucí, tak je dobře, že tuto legislativu máme. Je ale potřeba rozlišovat mezi tím, co je kritizováno po právu, a tím, co si byl spotřebitel jen líný přečíst nebo se nad tím trochu víc zamyslet. Hodně lidí si tento rozdíl neuvědomuje. Přece nedává smysl, když si vezmeme půjčku a pak si zpětně stěžujeme, že má banka moc vysoké úroky. Nebo když ve smlouvě podepíšeme, že budeme každý měsíc platit nějaký poplatek, a pak se po letech nad tím rozčilujeme. V otázce spotřebitelských úvěrů by se lidé spíš měli zamyslet nad tím, jestli má smysl si za daných okolností vůbec půjčovat. Podívejme se na počty spotřebitelských úvěrů na televize, mobily či dovolené, tedy věci, které rozhodně nejsou pro život nezbytné.

U některých bank ale nebyly poplatky za vedení úvěru příliš transparentní. Ve smlouvách někdy nebylo ani přesně uvedeno, jak vysoký poplatek za vedení úvěrového účtu si banka bude vlastně účtovat. Tohle podle vás není problém?

Není poplatek jako poplatek. Na konkrétní případy by se mělo pohlížet individuálně. Pokud vyjde najevo, že banka na klienta vytáhla něco skrytého, co nemohl tušit ani po pečlivém pročtení smlouvy, tak je to samozřejmě nepřijatelné. Já mám ale opravdu pocit, že problém je především v tom, že si tu lidé zcela bezmyšlenkovitě půjčují úplně na všechno.

Jak je to s ochotou Čechů domáhat se svých práv u soudu? Často se můžeme setkat s tím, že lidé svou pohledávku nechají radši plavat, než aby o své peníze bojovali před soudem. Čím to je, že se soudů stále bojíme?

Částečně je to dáno historickým vývojem. Spousta Čechů si ještě vzpomíná, jak to fungovalo za minulého režimu. Soudnictví tehdy bylo pro obyčejné lidi okrajovou záležitostí. Určování práv a povinností se ve společnosti odehrávalo úplně někde jinde. Výsledek justiční práce byl politicky předurčený. To už naštěstí neplatí. Dnes se u soudu může domáhat svých práv úplně každý. A lidé si to postupně začínají uvědomovat. To samé platí o právních službách. Je dobře, že se lidé před podpisem důležité smlouvy chodí radit s právníkem mnohem častěji než dřív. Jsou zkrátka věci, které by se neměly podceňovat.

V současné době se stále častěji objevují nejrůznější iniciativy a projekty, které lidem pomáhají při soudních sporech. Jak hodnotíte tento trend?

Jednoznačně pozitivně. Podle mě je hrozně důležité už jen to, že se spotřebitelé začínají zamýšlet nad svou situací. Že si například detailněji projdou účty za energie, že se podívají na výpis z bankovního účtu, jaké poplatky vlastně platí, nebo že si projdou všechny úvěry a zamyslí se nad výší úroků a splátek. Tomu všemu tyto iniciativy skrytě pomáhají. Co se týče samotných právních služeb, tak by si lidé měli uvědomit, že mají různé možnosti, které se dost odlišují. Vždy by měli hledat tu, která jim nejvíc vyhovuje.

Jaké možnosti se lidem nabízejí v oblasti finančních pohledávek?

Nejobvyklejší cesta je ta, při které se obrátíte na nějakého právníka a všechno s ním řešíte po vlastní ose a na vlastní náklady. Ti, kdo mají sjednané pojištění právní ochrany, které slouží jako určitá prevence situací, kdy se člověk dostane do nějakého sporu, zase jistě využijí tento produkt. Pak tu máme firmy, které se zabývají odkupem pohledávek. Tahle oblast je už ale trochu složitější. Je to sice relativně rychlé řešení, ale člověk při něm přijde o značnou část pohledávky. Může to sice brát tak, že dostane alespoň něco, na druhou stranu ale odepíše velmi vysokou ztrátu. Výrazným negativem je také to, že se v Česku v téhle branži pohybuje přemíra firem a některé z nich nehrají vůbec fér. Mají ve smlouvách například různé skryté klauzule, které jim můžou zpětně dávat nárok na vysoké penále a poplatky. Každý, kdo se rozhodne využít společnost, která odkupuje pohledávky, by si proto měl velmi pečlivě projít celou smlouvu a přesvědčit se, že v ní není nějaký chyták. Další variantou je potom najít si pro soudní spor investora. To je oblast, kterou se zabýváme s firmou ProcesInvest.

Jak to funguje?

Služba spočívá v tom, že za vás investor převezme veškeré finanční riziko, které ze soudního sporu o vaši pohledávku plyne. U soudu tím pádem můžete jen získat, protože investorovi platíte podílem z případné výhry. Vlastník pohledávky se v tomto případě nijak nemění. Část, která vám z pohledávky zůstane, je také nesrovnatelně větší než v případě postoupení pohledávky třetí straně. Jde o službu, která má velkou tradici ve Spojených státech a v Německu.

Jak velký podíl z pohledávky si investor soudního sporu většinou nárokuje?

Nejčastěji se to pohybuje mezi patnácti a pětačtyřiceti procenty. Záleží na výši pohledávky a rizikovosti sporu. Čím víc peněz můžete vyhrát, tím bude procentuální provize pro investora menší. S mírou rizika naopak investorův podíl roste.

Jak velká musí být pohledávka, aby to pro investora bylo vůbec atraktivní?

To je samozřejmě individuální. Jednotlivé firmy, které se tímto podnikáním zabývají, mají odlišné obchodní strategie. V případě ProcesInvestu jde zhruba o částku půl milionu korun. Platíme právníka, soudní poplatek, posudky, v případě prohry riskujeme náklady protistrany. Logicky se tak musíme pouštět jen do sporů, které jsou pro nás opravdu výhodné. Jak už jsem ale říkal, výhodné je to i pro klienta. V případě, že by pohledávku odprodal, tak za ni dostane pouze jednotky procent.

Kvůli čemu vás lidé nejčastěji vyhledávají? Nechce se jim platit za právníka, nebo mají i jinou motivaci?

Většinou nejde ani tak o služby advokáta, jako spíš o soudní poplatek. Ten je u nás pět procent ze žalované částky. A to není vůbec málo. Například ve Francii nebo v Německu je to podstatně méně. Navíc tu je riziko hrazení soudních nákladů protistrany za zastoupení advokátem. Naše stanovisko je také dobrou indikací toho, jestli má cenu o pohledávku dál vůbec usilovat, nebo ne.

Anketa

Sháněli byste investora procesu, kdybyste měli šanci vyhrát dost peněz?

Když klientovi hradíte soudní řízení, znamená to, že musí ve sporu využít jen advokáta, kterého mu určí vaše firma?

Rozhodně ne. Možnost využít našeho advokáta tady sice je, ale my klientům většinou doporučujeme, aby na sporu dál pracoval advokát, který je s případem už hlouběji seznámen. Lidé, kteří za námi chodí, totiž často svého právníka mají. Jde tu opravdu jen o financování soudních řízení. V některých případech dokonce raději zůstáváme stranou, takže protistrana ani neví, že za žalujícím stojí naše společnost. Jindy je ale naopak lepší ukázat, že má klient investora a že si na něj žalovaná strana kvůli penězům za soud jen tak nepřijde. To se děje především, když jde o spor s nějakou velkou firmou.

Kdo nejčastěji využívá vašich služeb?

V podstatné míře je to komerční sféra. Často jsou to ale i nepodnikající fyzické osoby. Mnoho sporů se týká nemovitostí, dědictví a rozvodových řízení. Někdy se ale řeší i autorská práva nebo odškodnění za chybné lékařské zákroky.

ProcesInvest působí také na německém trhu. Jak moc se od našeho prostředí odlišují případy, které řešíte u našich západních sousedů?  

V Německu se velké množství žalob týká právě náhrad za újmu na zdraví. Úrazy na pracovišti, špatně provedené operace, autonehody – žaloby tam opravdu létají vzduchem a je naprosto běžné, že poškození využívají služeb investora soudních řízení. U nás tyto spory zatím nejsou tak obvyklé, ale například s novým občanským zákoníkem, který začne platit od příštího roku, se pozice poškozených výrazně zlepší.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+8
Ano
Ne

Diskuze

5. 1. 2014 | 11:53 | Tomik

Jen v Ceske republice existuje pojem legalni zlodej. Pardon podnikatel se spatnym investicnim zamerem. více

8. 12. 2013 | 10:10 | Kotoul

Slušný! Přestaňte s těma drogama. více

8. 12. 2013 | 3:21 | Filip

CITUJI: "Spotřebitel není dost opatrný. Někdy bych řekl, že je i líný" Pan Chmelníček si neuvědomuje, že spotřebitel platí daně a předpokládá, že stát by za ně měl poskytovat nějaký servis. Minimálně tak, aby uvalil právní...více

24. 11. 2013 | 3:08 | nejmenovaná

Dobrý den, pane doktore Chmelíčku, reaguji na Váš názor, že se věci týkající se České obchodní inspekce zlepšily. Naopak! Organizace před dvěma lety rozdávala výpovědi desítkám inspektorů z důvodu snižování stavu v rámci...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Cash flow, Fondy dluhopisové/obligační, Složené ukazatele, daně, bankovnictví, daňové úniky, elektronická evidence tržeb, česká spořitelna, standardní klient, osobní vlastnictví, komorová okna, slučování exekucí, evgeny morozov, články, národní předpisy, dopravní přestupky, liška, Starý zákon

7U29021, 3A00000, 3A30100, 1SP7998, 9A90000

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK