Investiční životní pojištění
Martin Žáček: Češi ročně spáchají pojistné podvody za stamiliony
Zajímá vás, jaká je šance, že se pomocí GPS zabezpečení podaří zachránit ukradené auto? Jaké pojišťovací podvody zkoušejí čeští řidiči nejčastěji? Bourají více ženy, nebo muži? O tom všem jsme si povídali ve druhé části rozhovoru s generálním ředitelem UNIQA pojišťovny Martinem Žáčkem.
TIP REDAKCE: Proč vás nezaměstnám
- První díl rozhovoru: Martin Žáček: Někteří řidiči bez povinného ručení splácejí škody do konce života
Kolik řidičů v Česku uzavírá havarijní pojištění?
Oproti Západu menší podíl řidičů, nyní je to asi 20 procent vozidel. Je to ale dáno hlavně tím, že vozový park jsou u nás hodně starý – v průměru 14 let. Prakticky ve sto procentech se havarijní pojištění uzavírá u nových aut. Jejich majitelé vědí, že si koupili velkou hodnotu. V poslední době se pojišťovny snaží nabídnout nějakou rozumnou alternativu i majitelům starších aut.
Když pomineme u havarijního pojištění cenu pojištění základních rizik, jaké doplňkové služby jsou nejžádanější?
Hlavně různé asistenční služby. Nejde jen o služby vázané na nehodu, ale také na poruchu auta. Například bezplatné poskytnutí náhradního vozidla. Velmi žádané je připojištění skel. Čelní sklo je totiž poměrně nákladná záležitost i u staršího auta. Škodní frekvence na sklech je navíc celkem vysoká. Žádané je také úrazové připojištění osob ve vozidle a stále více i pojištění právní ochrany. Dále jsou to různá specializovaná pojištění. Poslední technologická novinka je náš produkt UNIQA SafeLine, který v sobě kombinuje zabezpečení vozidla proti odcizení – což je v České republice velice důležité – s ochranou posádky.
Jak systém SafeLine funguje?
Když dojde k nehodě, aktivuje se nárazové čidlo, které hlásí automaticky problémy do centrály asistence. Pokud se asistenční službě nepodaří zkontaktovat s řidičem, vysílá na místo rovnou záchrannou službu. To je poměrně nová a velmi zajímavá věc. U naší mateřské společnosti v Rakousku už ji využívá skoro padesát tisíc řidičů. V několika případech už se dokonce podařilo zachránit lidský život. V Česku SafeLine zatím využívají jen stovky lidí. Čekáme ale, že se počet zájemců bude výrazně zvyšovat. Komponenta bezpečnosti posádky vozu je stále důležitější. A zásadní je samozřejmě i otázka podchycení rizika odcizení – speciálně u dražších aut.
Martin Žáček
Narodil se roku 1965 v Praze. Vystudoval na jaderné a fyzikálně inženýrské fakultě ČVUT a věnoval se vědecké dráze. Od roku 1994 je však jeho povoláním pojišťovnictví. Působení Martina Žáčka v tomto oboru je pevně spjato s UNIQA pojišťovnou (dříve Česko-rakouskou pojišťovnou). Od roku 2008 je předsedou jejího představenstva a jejím generálním ředitelem, činný je rovněž jako člen prezídia České asociace pojišťoven.
Martin Žáček je ženatý, má dvě dcery.
Jaká je pravděpodobnost, že se pak ukradené auto podaří najít?
U standardních pojistných událostí je úspěšnost asi 70 procent. Ona je vlastně ještě vyšší, ale jde o to, aby se vám auto vrátilo celé. Měli jsme případ, kdy zloději auto naložili do kamionu. Během dvou hodin se ho podařilo vystopovat i zastavit, ale auto uvnitř už bylo rozebrané. Takže pravděpodobnost relativně rychlého dohledání vozu je téměř stoprocentní, ale nedá se zaručit, že bude v původní podobě.
Jaký je rozdíl mezi aktivním a pasivním GPS zabezpečením?
Aktivní zabezpečení funguje neustále, takže pohyb auta zaznamenává pořád a okamžitě detekuje, když se pohybuje neoprávněně. V té druhé verzi, která je provozně méně náročná a levnější, zařízení aktivujete až ve chvíli, kdy zjistíte, že auto nemáte. Obě verze jsou u SafeLine možné.
Jak jsou data o pohybu osob zabezpečena před zneužitím?
Spolupracujeme se specializovanou bezpečnostní společností certifikovanou podle evropských norem a nejpřísnějších předpisů, takže je to naprosto spolehlivé.
Jak často se setkáváte s pojišťovacími podvody?
Velmi často. V rámci pojištění vozidel jsou vůbec nejčetnější.
Můžete uvést nějaký typický příklad?
Organizované skupiny vozí vraky z ciziny a přihlašují je v Česku. Pak se ukradne auto stejné značky a typu, přerazí se na něj identifikační znaky vraku a pojistí se na jeho dokumentaci. Pak se auto „jako“ ukradne a pojišťovna má platit. Jinak běžně dochází k fingování dopravní nehody. Dochází ale také k řadě drobných podvůdků, to je třeba případ čelních skel. Lidé si neuvědomují, že pojistný podvod je trestný čin. Společenská tolerance tohoto druhu kriminality je u nás bohužel vysoká.
Jaké ročně vznikají z pojistných podvodů škody?
Za celý pojistný trh jsou to stovky milionů korun. Nemusí jít vždy o dokonaný podvod, někdy se povede ho odvrátit ve stádiu pokusu. Často se dostáváme do situace, kdy pojistné plnění úspěšně odmítneme, i když se nedá zcela jasně prokázat pojistný podvod, takže nelze provést další úkony v trestním řízení. Ale řada pachatelů se zalekne a raději vzdá svou snahu neprávem se obohatit. Pojišťovny v poslední době posilují týmy svých detektivů, kteří se této oblasti věnují. Je to mix analytiků, vyšetřovatelů v terénu a techniků. Zjišťují například, zda k dané nehodě vůbec technicky mohlo dojít, zpětně dohledávají konkrétní okolnosti v době vzniku, prověřují svědectví.
Od roku 2009 se k nehodě musí volat policie, jen když škoda přesáhne 100 tisíc korun, dojde ke škodě na zdraví nebo ke škodě na majetku třetí osoby. Nezkomplikovalo to pojišťovnám práci?
Bouráme s Peníze.cz
Po autonehodě je nejdůležitější vědět, co dělat. Kurzy první pomoci zatím neděláme, s ostatním vám Peníze.cz poradí:
- Mýty a omyly řidičů v přístupu k havarijnímu pojištění
- Asistenční služba: pekelné ceny místo nebeského servisu
- Jak postupovat při dopravní nehodě
- Devět triků, jak ušetřit na povinném ručení
- Silnice, nebo tankodrom? kdy máte nárok na náhradu škody na vozidle?
- a další články v sekcích Havarijní pojištění a Povinné ručení
Samozřejmě zkomplikovalo. Na druhou stranu je to ještě celkem rozumná hranice. Největší pojistné podvody tuto hranici převyšují. Ještě bych doplnil, že policii je třeba přizvat i v situacích, kdy dojde k narušení dopravní plynulosti v místě, například když vozidla brání průjezdu. Nebo i v situaci, kdy máte podezření na požití alkoholu u protistrany – a podobně.
Jak je tomu v okolních zemích? Je praxe podobná?
V Německu a Rakousku policii volat nemusíte, pokud jde jen o majetkovou škodu. Žádný limit tam stanoven není, záleží to na dohodě s druhým účastníkem nehody. Pokud v Rakousku policii zavoláte mimo indikované případy, zaplatíte za to paušální poplatek ve výši 36 eur. Na Slovensku je to nyní nově upraveno stejně jako u nás. Naopak v Polsku je třeba policii volat k jakékoli nehodě vždy.
Evropský soudní dvůr rozhodl, že pojišťovny už nebudou moci v cenách pojistného zohledňovat pohlaví klienta. Co si o tom myslíte?
Nás to příliš nezasáhne, protože v pojištění aut se ve výši tarifů pro ženy a muže velké rozdíly nedělají. Větší téma je to v oblasti pojištění osob. Co by se ale bezesporu zohledňovat mělo, je věk klienta. To platí pro povinné ručení i havarijní pojištění. Škodní frekvence a pravděpodobnost nehody je u mladého řidiče několikanásobně větší. U nás jsou rozdíly v cenách pojištění podléhajících segmentaci poměrně malé, ale třeba v Londýně platí osmnáctiletý řidič i devětkrát více než pětatřicetiletý.
Existují statistiky o nehodovosti žen a mužů?
Podle našich statistik mají mladé ženy nižší škodní frekvenci než mladí muži. Po třicítce se to vyrovnává a ve vyšších věkových kategoriích mají zase nižší škodní frekvenci pánové. Nejspíš to souvisí s tím, že ženy jsou na začátku přirozeně opatrnější. Ale jde i o to, jak vysoká je vzniklá průměrná škoda – i zde je možné vysledovat rozdíl podle věku a pohlaví.
Loni k nám dorazil ze zahraničí trend přímé likvidace škod. O co jde?
Jde o to, že se při nehodě poškozený obrací na svou domovskou pojišťovnu, a nikoli na pojišťovnu viníka nehody, jak to bylo dříve. Domovská pojišťovna se o všechno postará. Zlikviduje škodní událost, vyplatí náhradu poškozenému klientovi a pak se vyrovná s pojišťovnou viníka nehody.
Jak se tato služba v Česku ujala?
Je to určitě zajímavá a užitečná služba. Na český trh se ale dostala velmi živelně a bez větší přípravy v zázemí. Klient to ale samozřejmě nepocítí, jde o vzájemnou komunikaci pojišťoven. Jejich likvidační postupy se v současnosti přirozeně trochu liší. Pojistnou událost v rámci přímé likvidace pak často musejí řešit dva likvidátoři, což se pojišťovnám prodražuje. Zásadní tedy je najít jednotnou metodiku, aby byl celý proces efektivní po všech stránkách. Klienti zatím mimochodem nabídku přímé likvidace nevyužívají tolik, jak jsme očekávali. Do budoucna ale určitě má dobrou perspektivu.
