Všechno má svá pro i proti. Někde jsou větší jistoty, jinde větší svoboda. Každou chvíli se ale nově rozhoří spor o to, kdo odevzdává víc do systému, koho stát zas víc dře, zda jsou daně a odvody, které ta která skupina odvádí státu, nastavené spravedlivě.
„Stát víc odírá živnostníky,“ rozhodli nedávno v anketě čtenáři jednoho z největších zpravodajských serverů v Česku.
Když si před nedlouhou dobou lékaři vyvzdorovali vyšší platy, hodně se mluvilo o tom, že je to jasná výhoda státních zaměstnanců, ti – jsouce prý nepostradatelní – mohou všechny ostatní vydírat. Šanci vystávkovat si něco navíc jako by jiní neměli.
Ovšem jen na první pohled, když ohledáváme terén pečlivěji, vzpomeneme jistě brzy na dělníky ze Škodovky, kteří také vyhrožují stávkou téměř co rok. A téměř co rok jsou úspěšní.
Na živnostníky zase kdekdo zahlíží, že mnozí z nich odvádějí nulové daně, že platí jen minimální odvody na zdravotní a sociální pojištění, že zkrátka přinášejí do společného váčku jen málo. Na druhou stranu z něj ale budou také málo dostávat například na důchodech...
Existuje nějaká spravedlnost? Můžou existovat rovné podmínky pro všechny? Zkusme si výhody a nevýhody obecně pojmenovat a podívat se na ně, zvážit je podle vlastního rozumu.
Média často podávají státní zaměstnance jako ty, kteří jen ukusují ze společného krajíce, a když se jim zdá, že mají málo, dupnou si a dostanou. Pokud nejde zrovna o lékaře či hasiče, vykreslují se jako šedá masa byrokratů. Všeobecně rozšířená představa o nich jako o komsi, kdo dokáže jen vyložit nohy na stůl a dostane za to vcelku uspokojivý plat, není asi úplně opodstatněná, ostatně při posledních záchvatech spořivosti státní zaměstnanci byli platově biti, míst ubylo a suma práce se naopak leckde zvyšuje.
Ovšem výhoda státního zaměstnance je, že když je dobře organizován, vždy dosáhne svého, stát se bez něj neobejde. Výhoda druhá: když se podíváme speciálně na ty, kteří celé dny tráví v kanceláři se stohy lejster vyplňujíce všelijaké výkazy, těžko dohledáme, kde by měli za svou práci jakoukoli zodpovědnost. Zato mají jistou moc a v podstatě stačí, aby se „blbě vyspali“, a vy se pak můžete nahoru dolů domáhat třeba nějakého povolení, které zrovna potřebujete. Prostě vám můžou snadno znepříjemnit život, a to hodně.
A co si o své práci myslí paní Martina, která pracuje jako úřednice na oboru dopravy?
Nejvíc mi vadí míra přesčasů, protože je nás prostě málo. Práce přibývá, lidí ubývá. Samozřejmě se mě také dotklo snížení platu, naštvalo mě. Chápu, že se musí šetřit, ale u nás je to vzhledem k množství práce, kterou máme, výsměch.
Občas přijdu do styku s nepříjemnými a arogantními lidmi, kteří si myslí, že celý den nemám nic na práci a že kolem jejich problému se točí celý svět. Ale přestože si někdy připadám jako otrok, na svoji práci jsem zvyklá a mám ji celkem ráda. Docela mi vyhovuje pracovní doba, která střídá dlouhé úřední dny s těmi kratšími. Třeba stravenky jsou taky fajn, ale jak říkám, práce je mnoho a finanční ohodnocení jí neodpovídá.
Různorodá skupina, kterou je velmi těžké obecně charakterizovat. Jednoduše řečeno, záleží na zaměstnavateli. Určitě však není příliš takových, kteří by vás nechali dělat málo práce za hodně peněz. Můžete si zkusit dupnout, a pokud si je zaměstnavatel vědom vašich kvalit, dokonce tak můžete i dost získat. Ovšem pokud budete křičet moc, můžete klidně dostat padáka, na každé volné místo dnes stojí fronta zájemců.
Oproti státním zaměstnancům nese v tomto sektoru skoro každý za svou činnost zodpovědnost a dle odvedené práce a její kvality je i odměňovaný. V dnešní době je zejména v oblasti obchodu dosti rozšířený model, kde dostanete základní fixní plat a k němu nějaké to procento z realizované zakázky – to dává smysl.
V této kategorii jsme poprosili o názor pana Petra, který pracuje v call centru mobilního operátora.
Na pracovní ohodnocení si nemůžu stěžovat. Práce mi jde slušně, a tak mám zajímavé bonusy k základu mzdy. Mám k dispozici i různé firemní benefity, v tomhle směru se o nás firma stará dobře a asi bych tolik výhod v běžné práci nedostal.
Na druhou stranu je to občas docela psycho. Několikrát za den musím komunikovat s nepříjemnými nebo naštvanými klienty, kteří nejdou daleko i pro slovní nadávky a urážky. Naše hovory jsou taky nahrávány a každou chvíli jsme zvaní na kobereček, kde se rozebírají. Člověk je tu pod neustálým psychickým tlakem. Zatím jsem spokojen, protože si vydělávám slušné peníze, ale už chápu, proč je v tomhle oboru tak veliká fluktuace zaměstnanců. V tomhle blázinci se asi opravdu nedá pracovat dlouhodobě.
Tady platí rčení bez práce nejsou koláče absolutně. Někdo má a někdo ne, zadarmo nic nedostane. Ano, každý z vás, kdo je v téhle kategorii, je v ní dobrovolně. Nabídka plánovatelného rozvrhu a nepřítomnost povinnosti vstávat za tmy je věru lákavá. Ale když shodíme ramena, která občas děláme na kamaráda, který musí být denně na sedmou v práci, a nalijeme si čisté vodky (víno je v oblasti podnikání slabý kalibr) – přece jen to není pro každého.
Člověk má jen ty peníze, které si vydělá, což je sice fajn motivace, ale na druhou stranu to také nese jistá rizika. Nikdo vám nezaručí, že se svých peněz dočkáte. Téma „včasného placení faktur“ by vydalo na román. O nějakých stravenkách, dovolené, služebním autu a mobilu si živnostník může nechat leda tak zdát. Oproti zaměstnaneckému systému se musí sakra ohánět a práci dělat kvalitně. Dlouhodobé fungování živnostníka je totiž o kvalitních referencích. Vypadá to jako dřina, ale že by spravedlnost?
A jak to vidí pan Josef, živnostník v oboru stavebnictví?
Víte, já jsem chtěl vždycky podnikat. Chtěl jsem být za svou práci spravedlivě ohodnocen a nenechávat peníze nějaké firmě. Přesvědčil jsem se, že jako živnostník si opravdu můžu vydělat více peněz a záleží to jen na mně. Dnes už mám vybudované jméno a určitou klientelu, takže práce mám dost a taková ta počáteční nejistota pominula. O to ani tolik nejde, protože když děláte kvalitně a máte na začátku kontakty, na trhu se prosadíte.
Když pominu administrativu, neustálé změny v daňovém systému, tak velký problém je v penězích. Musím neustále sahat do svých rezerv a vykrývat faktury po splatnosti. To mě štve nejvíc. Nevím, čím to je, ale dneska je to naprosto běžné a spousta živnostníků nebo malých firem na to už dojela.
I když se to na první pohled nemusí zdát, v základu jde vždycky o motivaci. Tu má podnikatel na volné noze vždy o něco větší než vedoucí sektoru se zeleninou v místním obchodním domě, který má každý měsíc se švýcarskou přesností stejnou výplatní pásku. Je totiž v jeho vlastním zájmu pracovat často a dobře.
Bylo by více než férové, aby existoval nějaký systém, který by umožňoval oceňovat výkonnost každého zaměstnance. Ovšem není moc pravděpodobné, že by byl v nejbližší době vyvinut. Představa úředníka, který dostává výplatu podle provedených stavebních povolení, je pro mě bohužel stále více než nepěkně blízká sci-fi scénáři.
Každopádně v jednom mají živnostníci opravdu velkou nevýhodu. Zaměstnanci si to možná neuvědomují a tuší jen něco o daňové reformě, kterou chystá současná vláda. Živnostníci však vědí, že malá daňová reforma probíhá každoročně: každé jaro se cosi změní v tom složitém růžovém formuláři zvaném daňové přiznání. A tyhle změny oni musí zaznamenat, přijmout... a zase rychle zapomenout, aby je neobtěžovaly napřesrok, kdy to bude zase maličko jinak. Druhá možnost pak je zaplatit daňového poradce.
Minimálně tuhle nerovnost by přitom šlo odstranit vcelku lehce – nebo snad nejsou země, kde je podání daňového přiznání záležitost několika minut u internetu?
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
20. 5. 2011 11:24, FMach
Doporučuji zaměstnancům, aby si vyzkoušeli na dva roky stát se živnostníkem a být ještě plátce daně. Oboje jsem absolvoval a mohu s klidným svědomím říci, že živnostník a plátce daně už raději nikdy, zaměstnanec to ano, zaměstnavatel za mě udělá vše ostatní vůči státu, přidá mi na sociální a zdravotní pojištění a mám klid, nemusím se stresovat zda něco vydělám, zda zákazníci přijdou, když město nechalo vedle mého obchůdku postavit supermarket a neptalo se na můj názor zda to neohrozí mojí existenci a zda se nezařadím mezi nezaměstnané, důchod dostanu malý a můj zaměstnanec se mi vysměje, on bude mít důchod skoro dvojnásobný, kdykoliv si vzpomene tak může marodit a dostane peníze a já co by živnostník marodit nemůžu a ani nesmím, jinak se neuživým a platit daně sociální a zdravotní musím platit v plné výši a to zaměstnanec nemusí to za něj zaplatí stát a tak bych mohl pokračovat, raději být zaměstnanec než živnostník (OSVČ).
Vyzývám všechny zaměstnance, aby se stali OSVČ a pak se mohou k této problematice vyjadřovat, jinak ať jsou zticha.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
17. 5. 2011 22:45, Tomas
Vubec nechapu posledni odstavec celeho clanku jak muze autor napsat ze zivnostnik se musi ucit novinky v danovem zakone nebo si musi zaplatit danoveho poradce, sak zamestnanci si "tez plati danoveho poradce" tedy nejakou ucetni ktera jim dela mzdy atd.
a jinak nevim jak jsou odvody ZP a SP u statnich zamestnancu (viz diskuze zvyseni plateb za statni zamestnance ale to asi budou socialky duchodci a deti), ale u zamestnancu v soukromem sektoru je jasne dano kolik vam vezmou ze mzdy a malo kdo to muze nejak snizit takze do celeho baliku davaji zamestnaci mnohem vic a ve vysledku se treba ani duchod nedozijou a jen plati aby bylo na solidarnost, jde oto ze je odvod v % tak si zivnostnik muze co usetri v rozdilu se zamestnancem sporit na duchod a je natom mnohem lip... pokud se nepletu tak za zamestnance odvadi firma vic % na Zp a SP jak co si musi odvadet zivnostnik ...
V diskuzi je celkem (28 komentářů) příspěvků.