Příspěvek na živobytí je dávka, která má pomoci lidem v hmotné nouzi s financováním základních životních potřeb: jídla, oblečení nebo hygienických pomůcek.
Od loňska platí, že kdo pobírá příspěvek na živobytí déle než půl roku, dostane jeho část – minimálně pětatřicet a maximálně pětašedesát procent – v poukázkách. Konkrétní podíl poukázek, které vypadají podobně jako stravenky a lze za ně nakupovat potraviny, lékárenské zboží i oblečení, závisí na úvaze úředníka a jeho případném podezření, že příjemce z dávky nehradí jen náklady spojené s uspokojením základních životních potřeb.
To pravidlo teď chtějí poslanci zmírnit. Ve třetím čtení odsouhlasili novelu zákona, která výplatu dávky v poukázkách u některých skupin osob škrtá. Zmírnění začne platit, pokud ho odsouhlasí ještě senátoři a podepíše prezident. Kdo konkrétně pak bude dostávat příspěvek na živobytí čistě v hotovosti?
Mírnější pravidla pro seniory a invalidy
Návrh zákona předložila Jana Pastuchová a další poslanci hnutí ANO. Právě Pastuchová přitom aktuální pravidla do zákona o pomoci v hmotné nouzi protlačila. Jejím cílem bylo zamezit zneužívání dávek, například k nákupu alkoholu a cigaret. V praxi se ale v případě některýchzranitelných skupinosob plošná výplata poukázek ukázala jako problematická. Podle Pastuchové jde především o lidi v pobytových sociálních službách, jako jsou domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením nebo v chráněném bydlení. Poukázky tu totiž většinou nejsou k ničemu. Tito lidé by tedy měli příspěvek na živobytí dostávat znovu výhradně v hotovosti.
Krom návrhu Pastuchové se ale podařilo prosadit také několik pozměňovacích návrhů, díky kterým se okruh zranitelných osob rozšíří. Konkrétně má jít o:
- osoby pobírající příspěvek na péči ve IV. stupni
- osoby starší 70 let
- osoby invalidní ve III. stupni
Prošel také návrh Pirátů, díky kterému se nebudou poukázky vyplácet ani lidem s nutností dietního stravování. „Lidé, kteří mají zdravotní problémy a vyžadují specifickou formu diety předepsanou lékařem, například kvůli nesnášenlivosti lepku nebo intoleranci laktózy, potřebují chodit do specializovaných prodejen, které poukázky většinou nepřijímají. Spolu s i tak omezenou nabídkou obchodů, které poukázky v hmotné nouzi berou, by byl jiný než námi prosazený stav hned dvojí diskriminací,“ komentovala rozhodnutí poslanců první místopředsedkyně Pirátů Olga Richterová.
Komplikace pro chudé
Výhrady k výplatě dávek v poukázkách zaznívají například z Národní rady zdravotně postižených (NRZP). Lidé s hendikepem i osoby, které o zdravotně postižené pečují, totiž často nemůžou poukázky vhodně využít. Zástupci NRZP proto společně s lidovci, sociálními demokraty a dalšími poslanci prosazovali novelizaci zákona, která by stopla výplatu dávek v poukázkách v případě osob v hmotné nouzi, které svoji finanční situaci nemůžou prokazatelně zlepšit vlastní prací. V praxi mělo jít především o nemocné a nemohoucí pobírající příspěvek na péči ve II. až IV. stupni závislosti i osoby, které o ně pečují.
„Pokusíme se, aby návrhy, které Poslanecká sněmovna neschválila, přijal Senát. Považujeme za nepřijatelné, aby lidé, kteří dlouhodobě pečují o osobu závislou na péči a nemají vlastní příjem, byli trestáni tím, že budou nuceni nakupovat formou poukázek a šikanováni v obchodech jako osoby, které zneužívají sociální systém. Stejně tak je nepřijatelné, aby lidé, kteří pobírají příspěvek na péči, museli obcházet úřady práce pro poukázky. Pro řadu z nich je prakticky nemožné, aby se na úřad dostavili. Poukázky v hmotné nouzi považujeme za zbytečné, poškozují desetitisíce lidí a vůči těm, kteří systém zneužívají, nepřináší žádný efekt,“ říká předseda NRZP Václav Krása.
Plošnou výplatu příspěvku na živobytí v poukázkách dlouhodobě kritizuje také Institut pro sociální inkluzi. Letos v dubnu proto společně s neziskovkou Člověk v tísni provedl průzkum mezi jejich příjemci. Dotazování se zúčastnilo osmapadesát (44 žen a 14 mužů) osob v hmotné nouzi v osmi krajích: padesát sedm procent přitom pečovalo o děti – z toho osmnáct o děti předškolní (čtyři s nárokem na rodičovský příspěvek), tři osoby pečovaly o děti s postižením. Zhruba třicet procent respondentů bylo ve věku nad 50 let, nikdo ovšem nebyl starší osmašedesáti let a jenom jeden z respondentů měl nárok na starobní důchod. V devíti případech šlo o osoby se zdravotním postižením, z toho tři se zdravotním omezením.
V průměru účastníci průzkumu dostávali v poukázkách devětatřicet procent příspěvku. Vyšší podíl – padesát až pětašedesát procent – byl u příjemců v Ústeckém kraji a Praze. Průměrná částka vyplacená v poukázkách dělala 1 965 korun. Pětadevadesát procent lidí přitom vnímalo výplatu dávky v poukázkách jako problematickou. Jednou z komplikací je například to, že poukázky úřady práce vyplácejí v jiné termíny než hotovost – tato skutečnost vadila 82 procentům dotazovaných. Jednašedesát procent uvedlo, že s poukázkami musí nakupovat dráž (vzhledem k síti obchodů, které poukázky akceptují), 69 procent osob nakupuje vždy něco navíc, protože na poukázky se nevrací. Polovina respondentů si stěžovala na negativní reakce u pokladen.
Kritici poukázek varovali také před kupčením – směňováním poukázek za hotovost. To se podle průzkumu děje v případě šestatřiceti procent respondentů: nejčastěji lze za stokorunovou poukázku získat osmdesát korun, deset procent dotazových ji dokonce mění jen za padesát korun v hotovosti. Čtrnáct procent respondentů pak využívá poukázky k nákupu alkoholu a cigaret, ačkoli za toto zboží by prodejci poukázky přijímat neměli.
„Je zřejmé, že bez dalších služeb se poukázky nejen míjí účinkem, hlavně ale prohlubují mizérii chudých. Plošné nasazení stravenek možná uspokojí politiky plnící vládní program, ale rozhodně nesníží závislost na sociálních dávkách. Bez individuální práce s klienty, ať už případové ze strany Úřadu práce nebo s využitím institucionální spolupráce státu s poskytovateli sociálních služeb, nelze očekávat výrazné snížení chudoby v Česku,“ myslí si zástupci Institutu pro sociální inkluzi.
Sdílejte článek, než ho smažem