Když se rodiče nedohodnou na tom, kolik bude jeden druhému přispívat na výživu a další potřeby dítěte, musí za ně rozhodnout soud. Totéž samozřejmě platí, pokud se rodič na výživném nedohodne se zletilým potomkem – protože i dospělý může být podle zákona nezaopatřené dítě. A jestliže se rodiče rozvádějí, musí si i případnou dohodu o výživném nechat soudem posvětit.
Při stanovení výživného se přihlíží na jedné straně k potřebám dítěte, k nákladům na jeho stravu, šaty, školu, kroužky a zájmy, a na druhé straně k příjmům a majetku rodiče. Jak ale soud v praxi o výši výživného rozhoduje?
Tabulky jsou, ale ne závazné
Odpověď je: jak který a jak kdy. Dají se dohledat případy, kdy zhruba stejně staré děti odcházely od soudu s výrazně odlišnými alimenty, ačkoli jejich rodiče vydělávali zhruba stejně.
Ministerstvo spravedlnosti sice vydalo tabulku, ve které doporučuje, kolik procent z čistého příjmu rodiče by dítě mohlo dostat, není to ale tabulka nijak závazná. A není ani použitelná ve všech případech – například v těch, kdy by rodič měl platit na čtyři nebo víc dětí.
Výše výživného podle doporučení ministerstva spravedlnosti |
Věk dítěte | Podíl výživného na čistém příjmu rodiče |
0–5 let | 11–15 % |
6–9 let | 13–17 % |
10–14 let | 15–19 % |
15–17 let | 16–22 % |
18 a víc roků | 19–25 % |
Soudy mají každý případ zhodnotit s ohledem na jeho jedinečné okolnosti. Nařízenou výši alimentů musí také odůvodnit. Neohlížejí se přitom jenom na to, aby výživné uspokojilo přirozené potřeby dítěte. Životní úroveň potomka, píše se totiž v občanském zákoníku, má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Pokud si tedy rodič dítěte přijde řekněme měsíčně na dvě stě tisíc, může být odpovídající výživné třeba třicet tisíc korun – ačkoli by na všechno, co děcko potřebuje, klidně stačila polovička.
Rodičovský striptýz
Alimenty se normálně platí pravidelně, vždycky na měsíc dopředu. Dokud dítě není plnoleté, posílají se rodiči, který má dítě v péči; později samotnému dítěti.
Jsou ale případy, kdy soud může nařídit, aby rodič dopředu složil zálohu a zaplatil víc. Zkoumají se totiž nejen majetkové poměry rodičů, ale také jejich přístup k majetku. Soud může chtít alimenty dopředu, jestliže má oprávněné obavy, že rodič se svými financemi hazarduje, a že tedy vlastně ohrožuje budoucí životní úroveň svého dítěte. Nebo když se soud obává, že rodič, který se dlouhodobě zdržuje v zahraničí, nebude platit.
V žádném případě se ale nejde z alimentů jednorázově a jednou provždy vyplatit. Podrobně jsme o tom psali v samostatném článku:
Soud také zajímá, jestli rodiči před soudním stáním podezřele nepoklesly příjmy, jestli se bez důležitého důvodu nevzdal výnosného zaměstnání, jestli nepřepisoval majetek – zkrátka jestli nějakým způsobem nezhoršoval (třebas jen naoko) svůj majetkový obraz, aby nemusel platit vysoké výživné. Podrobuje ho tedy menšímu majetkovému striptýzu.
Ztráta? Nezajímá. Soud není berňák
Pokud rodič, který má platit výživné, podniká, nebude mu pravděpodobně stačit pouhé daňové přiznání. Soud ho zřejmě vyzve, aby předložil další dokumenty, například peněžní deník, knihu jízd, přehled odpisů a podobně. Potřebuje si totiž o majetkových a finančních poměrech rodiče udělat hlubší představu.
A jestliže rodič tvrdí, že jeho příjmy jsou po odečtení výdajů na jejich dosažení nízké, nebo že je jako podnikatel dokonce ve ztrátě, bude to soud zkoumat jinak než finanční úřad. Do nákladů si totiž člověk může kvůli snížení daní napsat ledacos, ale při soudu o výživné se bude hodnotit, jestli se po něm nedalo důvodně požadovat, aby s těmi nebo oněmi penězi myslel v první řadě na svoje děti.
Řečeno s jedním rozsudkem už roku 1992: „Prvořadnou povinností rodiče je dostát zákonné vyživovací povinnosti k dětem a teprve zbývající finanční prostředky je možno použít k rozvoji podnikatelských aktivit.“ Co uzná berňák, to zkrátka soud o výživné uznat nemusí. A pokud ve výdajích něco neuzná jako nutné a nezbytné investice, může tyhle peníze přičíst k oficiálně vykazovaným příjmům.
Stydlivý = prachatý
Pokud je rodič stydlivější a nechce svoje finanční poměry odhalit ve vší nahotě, prostě pokud nepředloží všechny podklady, které po něm soud požaduje, pak se k němu přistupuje jako k zámožnému člověku.
Soud mu stanoví fiktivní mzdu ve výši pětadvacetinásobku životního minima jednotlivce. Pro účely vyměřování výživného má tedy takový člověk rázem příjem hezkých 85 250 korun.
Pro většinu lidí to může být dostatečný strašák, aby se soudem spolupracovali (nebo dostatečný trest, pokud by nespolupracovali). Jenže existují i rodiče, kteří jsou majetkově a příjmově úplně jinde – ještě o řád nebo dva výš. A pro takového člověka může být výživné vypočtené z 85 tisíc vlastně výhodné.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
25. 4. 2019 8:16, Pavel
Lidi u nás si kladou otázku proč se rozpadá tradiční model rodiny? A jeden z důvodů je obsah tohoto článku. Úplná ztráta rovnocenného postavení muže v rodině. Vymezení jeho pozice do situace kdy je brán za blbce který je k tomu, aby platil horem dolem bez ohledu na jeho vlastní život či zdravý. Pak ať se dnešní ženy a dámy nediví, že se muži nechtějí ženit, že nechtějí mít kopu dětí. Když jim to aspoň trochu myslí je jim jasné, že jsou těmito věcmi vysloveně ohroženi. A výhody jim to nepřináší žádné. Vlastně oni ani nestojí o výhody chtějí jen normál. Ale ani na ten již dnes nemají nárok. Nárok mají jen na to bít otrokem dnešní pološílené společnosti.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
25. 4. 2019 10:08, Gabriel Pleska
Obsah článku platí úplně stejně pro muže i pro ženy. Ani jednomu pohlaví nestraní. To, že ho tak čtete vy, může být možná dáno nastavením uvnitř vaší hlavy. Ale pravda, je tu ještě jedna věc – rozhodování soudů ve sporech o to, komu dítě připadne do péče. Tím se ale text nezabývá.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (14 komentářů) příspěvků.