Výpovědní doba z pracovního poměru musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně dva měsíce, píše se v zákoníku práce.
Neznamená to, že by povinně musela být dva měsíce a ani o den víc. Je to jenom zákonné minimum, jakkoliv se ho drtivá většina zaměstnavatelů drží.
Takže si klidně můžete dohodnout i delší výpovědní dobu. Vždycky ale musí být stejná – pro zaměstnance i zaměstnavatele. Firma vás tedy nemůže donutit, že z vaší strany bude výpovědní doba třeba čtyři měsíce (aby měla dost času na výpověď reagovat, sehnat náhradu a zaškolit ji), zatímco z její strany by zůstala třeba jenom dvouměsíční (aby se vás mohla rychleji zbavit).
Je tu ještě jedno důležité pravidlo: Na delší výpovědní době se musíte dohodnout individuálně, tedy ve své vlastní smlouvě, kterou podepíšete. Nemůže vám ji určit zaměstnavatel ani vnitropodnikovým předpisem, ani třeba prostřednictvím kolektivní smlouvy uzavřené s odbory.
Výpovědní doba začíná až prvním dnem kalendářního měsíce, který následuje po doručení výpovědi. Končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce.
Sháníte práci? Zkuste se rozhlédnout u nás. Nabídky práce ze všech úřadů práce a předních pracovních portálů na jednom místě!
Pokud byste chtěli opustit firmu dřív než za dva kalendářní měsíce, můžete zkusit rozvázání pracovního poměru dohodou místo výpovědi. Jak už ale název napovídá, musí s tím souhlasit obě strany. Pak se lze dohodnout i na kratší výpovědní době – třeba i prakticky okamžité.
Ovšem i u výpovědi zná zákoník práce výjimku (§ 51a), kdy může být výpovědní doba kratší přímo ze zákona. Jde o situaci, kdy zaměstnanec dává výpověď v souvislosti s takzvaným přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo přechodem výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů.
Tahle výjimka se týká případů, kdy činnosti či úkoly dosavadního zaměstnavatele (nebo jejich část) přebírá jiný zaměstnavatel, na kterého přecházejí pracovněprávní vztahy zaměstnanců. V praxi jde typicky o prodej podniku jinému majiteli, privatizaci státního podniku a podobně.
Pokud se některý z pracovníků rozhodne k „novému majiteli“ nepřejít a ukončí z takového důvodu svůj pracovní poměr výpovědí, skončí jeho výpovědní doba (a pracovní poměr) den před účinností změny zaměstnavatele.
Díky tomu se výpovědní doba může zkrátit třeba na jediný měsíc, nebo i jenom tři týdny, nebo dokonce dva dny. Příklad? Když ke změně zaměstnavatele dochází k 1. lednu 2020 a nechcete k němu přejít, skončí váš pracovní poměr 31. prosince.
Jestliže z takového důvodu podáte výpověď 25. listopadu, zkrátí se vaše výpovědní doba na zhruba pět týdnů a skončí tedy 31. prosince. Standardně by přitom trvala až do 31. ledna.
Možná si řeknete, že jde jenom o slovíčkaření nebo formalitu. Mezi výpovědí a dohodou jsou ale důležité rozdíly, které byste jako zaměstnanec mohli citelně poznat i finančně.
Někdy se to může přihodit, že chcete od zaměstnavatele vypadnout co nejrychleji. Třeba proto, že u sousedů platí líp a chtějí vám platit hned. Pokud ale budete odcházet proti pravidlům, můžete za to pořádně zaplatit vy.
Jestliže podáte výpověď 23. prosince, zkrátí se vaše výpovědní doba dokonce na pouhý týden – a opět skončí 31. prosince. Standardně by přitom trvala až do konce února.
Ale pozor. Výpověď s kratší výpovědní dobou můžete dát jenom v tomhle jediném případě, který v ní zároveň musíte uvést.
V běžných situacích, tedy když podáváte standardní výpověď s dvouměsíční výpovědní dobou, nemusíte jako zaměstnanec napsat žádný důvod vašeho rozhodnutí (zároveň můžete napsat jakýkoliv, když budete chtít).
Dodejme, že zaměstnavatel vám může dát výpověď vždycky jenom z důvodů stanovených zákoníkem práce a někdy vám musí poskytnout odstupné.
Přímo ze zákona může být výpovědní doba naopak i delší než dva měsíce. Prodlouží vám ji například nemoc, protože během pracovní neschopnosti jste v takzvané ochranné době.
Pokud onemocníte v průběhu výpovědní doby nebo se během ní léčíte z úrazu, a to tak dlouho, že pracovní neschopnost – byť o jeden den – přesáhne původní (neprodlouženou) výpovědní dobu, tak se vaše výpovědní doba a celý pracovní poměr protáhne právě o dobu pracovní neschopnosti. Prodlužovat se ale nemusí, když na tom netrváte.
Představte si, že váš pracovní poměr měl skončit uplynutím výpovědní doby dne 31. května 2019. Výpověď jste dostali v půlce března, dvouměsíční výpovědní doba začíná běžet k prvnímu následujícího měsíce, tedy k 1. dubnu. Jenže 23. května vám doktor vystavil neschopenku a vaše dočasná pracovní neschopnost trvala do 30. června. Ve všelijakých poradnách, ba dokonce v článcích od lidí z ministerstva práce a sociálních věcí, vám budou tvrdit, že když pracovní neschopnost vznikla 23. května, je rozhodující, že do uplynutí výpovědní doby 31. května zbývalo sedm pracovních dní. A že tedy, když pracovní neschopnost trvala do 30. června, bude váš pracovní poměr končit 10. července – prodloužený o sedm pracovních dnů po 30. červnu. Není to pravda. Prodloužení se počítá na kalendářní dny, v dané situaci tedy o devět kalendářních dnů, a proto skončil už dnem 9. července.
Ale nezapomeňte: Platí to jenom, když dal výpověď zaměstnavatel vám, a to z následujících důvodů:
Kdo nemůže využít sick-day a nechá si hned napsat neschopenku, nepřijde o tolik peněz jako dřív. Co se od července změní a jak přesně to poznáte v peněžence?
Nárok na dovolenou bude nově záviset na počtu odpracovaných hodin místo dnů. Změna se dotkne zaměstnanců s nepravidelnou pracovní dobou.
Výpovědní doba se tedy neprodlužuje, jestliže onemocníte v jejím průběhu, když vám dal zaměstnavatel výpověď z jiných důvodů, nebo když jste ji dali sami.
V praxi může dojít i k následující situaci: Sami jste sice podali výpověď, nebo jste ji dostali od zaměstnavatele, jenže nakonec zjistíte, že oba máte zájem na delším trvání pracovního poměru – sice ne moc dlouhém, ale přece jenom ještě na nějakou dobu poté, co by měl skončit.
Napadne vás tedy dohodnout si prodloužení výpovědní doby. Jde to, ale ne vždycky. Takovou formu totiž můžete zvolit jenom tehdy, pokud výpovědní doba ještě nezačala běžet.
Řekněme, že jste dali výpověď třeba 3. prosince 2019 (a vaše výpovědní doba tak začne běžet až od 1. ledna 2020 a trvala by do konce února, protože jste si předtím nedohodli delší než dvouměsíční ze zákona). Ovšem 10. prosince zjistíte vy i zaměstnavatel, že skončení pracovního poměru posledním únorovým dnem je pro obě strany moc brzo. V takovém případě si klidně můžete dohodnout jakékoliv prodloužení výpovědní doby, protože ještě nezačala běžet.
Jakmile však běžet začne (v našem příkladu tedy po 1. lednu), není její prodloužení přípustné. Nejvyšší soud ČR totiž vyložil zákoník práce tak, že k takové dohodě musí dojít dříve, než výpovědní doba začala běžet.
Samozřejmě vás ale nikdo nemůže nutit, abyste se rozcházeli předčasně, když oba chcete ještě zůstat. Situaci, kdy už začala výpovědní doba běžet, tedy můžete řešit třeba dohodou o zpětvzetí výpovědi a změně pracovního poměru na dobu určitou – aby trval ještě tak dlouho, jak obě strany potřebují. Nebo lze uzavřít na dočasnou dobu třeba dohodu o provedení práce tak, aby navazovala na konec výpovědní doby.
Jakou cenu má vaše nemovitost?
Získejte na pár kliknutí jediná certifikovaná data o realitním trhu a rozhodujte se na základě správných informací.
Sdílejte článek, než ho smažem
