Zaměstnanec může dát v práci výpověď kdykoli a z jakéhokoliv důvodu nebo i docela bez důvodu. Zaměstnavatel ale naproti tomu musí v písemné výpovědi uvést jeden z výpovědních důvodů předvídaných zákoníkem práce. Tím nejčastějším je nadbytečnost zaměstnance. Zákoník práce doslova říká, že zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, „stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách“.
Zaměstnavatel má tedy díky institutu nadbytečnosti možnost regulovat počet svých zaměstnanců a jejich profesní nebo kvalifikační složení tak, aby to vyhovovalo jeho potřebám. Když dostanete z práce výpověď pro nadbytečnost, toho by ještě měly čekat minimálně dva měsíce v zaměstnání (a dvě výplaty), výpovědní doba je podle zákona minimálně dva měsíce – a počítá se až od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi (jestliže tedy dostanete výpověď v průběhu července, výpovědní doba se začne počítat 1. srpna a skončí 30. září). Navíc je tu potom nárok na odstupné, které snad dokáže hořkost výpovědi zmírnit. Jeho výše závisí na tom, kolik máte u zaměstnavatele odslouženo: pokud jste u něj míň než rok, dostanete jeden plat, pokud jste pro něj odpracovali něco mezi rokem a dvěma, dostanete dva platy, pokud jste si odkroutili přes dvě léta, máte nárok na tři platy.
Jste vážně navíc?
Nadbytečnost bývá ale jako výpovědní důvod poměrně často zneužívána k tomu, aby se zaměstnavatel relativně snadno zbavil nepohodlného zaměstnance. Ve firmě nebo třeba na úřadu se zkrátka provede fiktivní reorganizace. Zaměstnavatel předstírá, že potřebuje míň zaměstnanců, takže někoho propustí a záhy na stejné místo – na stejný druh vykonávané práce – přijme někoho jiného. Takovou výpověď je zásadně možno hodnotit jako neplatnou.
Má to ale háček – zaměstnanec se může dovolat neplatnosti výpovědi a získat odškodnění za neplatnou výpověď v podobně náhrady mzdy, jen pokud stihl podat žalobu do dvou měsíců ode dne, kdy měl jeho pracovní poměr skončit. Pokud si zaměstnavatel počká déle a nového zaměstnance přijme a stejné místo zřídí až třeba po třech měsících, vyhozený zaměstnanec se už nemůže nijak bránit.
Když ale zaměstnavatel pospíchá a zaměstnance podcení, šance na odškodnění tu je. Soudy určily, že pokud rozhodnutím o organizační změně nebo jejím uskutečněním zaměstnavatel od začátku sledoval jiný cíl než ten stanovený zákonem – tedy změnu úkolů, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců kvůli vyšší efektivitě –, zkrátka když byla organizační změna jenom předstíraná, výpověď neplatí.
Řiditel, ten tvrdej chleba má
Na druhou stranu známe také případ propuštěného, který sice dokázal, že pohnutkou k jeho vyhazovu pro nadbytečnost nejspíš byly (soudy opatrně řekly, že mohly být a odmítly se tím podrobně zabývat) rozpory s vedením, a nikoliv faktická nadbytečnost, přesto ale u soudu neuspěl. Soud požadavky zaměstnance, který byl dřív součástí vedení firmy, odmítl s tím, že i když je možné, že důvodem výpovědi byly spory s novým vedením, nedokazuje to, že ho nové vedení chtělo poškodit. Takže bránit se předstírané organizační změně a výpovědi pro nadbytečnost není v praxi snadné. Možná to v takovém případně mají jednodušší řadoví zaměstnanci než vedoucí pracovníci. Soudy totiž řekly, že rozhodující je, aby ve firmě v případě neshod bylo možno reagovat na situaci a umožnit efektivní bezporuchovou činnost podniku. Rezignovaly tak na bližší zkoumání toho, jestli opravdu byla práce onoho zaměstnance pro firmu nadbytečná. Tohle by si asi nedovolily vůči obyčejnému zaměstnanci, který o ničem nerozhoduje, řadový zaměstnanec totiž požívá obecně silnější ochrany než manažer:
Bude z vás šéf. Takže vás dokážou snáz vyrazit
Obrana
Pokud dostanete výpověď pro nadbytečnost, v první řadě si zkontrolujte, jestli nemůžete zaměstnavatele chytit na některé formální chybě, která by znamenala její neplatnost. Zaměstnavatel musí splnit poměrně dost náležitostí:
Písemná výpověď musí být zaměstnanci doručena do vlastních rukou.
Musí v ní být popsáno, proč se stal nadbytečným.
Výpovědi musí předcházet rozhodnutí o organizační změně (o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách).
Výpověď musí být v příčinné souvislosti s rozhodnutím o organizační změně a musí jít o skutečnou, faktickou nadbytečnost zaměstnance. To podle výkladu soudů znamená, že zaměstnavatel sice může formálně nadále zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy, ale jeho práce už pro něj není potřebná. Jestliže něco z toho chybí, může se zaměstnanec bránit u soudu a získat odškodnění za neplatnou výpověď.
Sdílejte článek, než ho smažem