Z malých podnikatelů a živnostníků se v posledních letech stal snadný politický terč. Stačí se podívat na to, kdo všechno by zvyšoval osobám samostatně výdělečně činným zdravotní pojištění, sociální pojištění a také daň z příjmů. Člověku přijde, že peníze od živnostníků by dokázaly zalepit všechny díry v rozpočtu, poplatit dluhy a možná i zajistit světový mír. Předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Karel Havlíček nad tím kroutí hlavou. Drobní živnostníci podle něj státní kase už nic moc nepřinesou. „Devadesátá léta už jsou dávno pryč. Přínos živnostníků pro společnost je dnes úplně někde jinde,“ říká nazlobeně.
Sympatie moc nenachází ani pro pečovatelské obavy státu, pokud jde o důchodové zajištění živnostníků. Podle mnohých ekonomů živnostníci představují časovanou sociální bombu: mnoho z nich platí jen minimální důchodové pojištění, a dostanou tedy jen minimální důchody. „Nechápu, proč se tady dělají z živnostníků nesvéprávné osoby. Ti, kteří dneska platí minimální odvody, moc dobře počítají s tím, že se o ně nikdo nepostará. Od státu nic speciálního nikdy nechtěli, jsou minimálně nemocní, nepobírají žádné dávky. Jediné, co by si přáli, je klid na práci a minimum papírování,“ připomíná zástupce malých a středních podnikatelů. Častější reportování DPH i elektronickou evidenci tržeb je však ochotný tolerovat. Ministr financí Andrej Babiš si prý totiž dobře spočítá, na koho se vyplatí mířit.
V roce 1992 dokončil inženýrské studium na ČVUT. O šest let později obdržel titul MBA na Manchester Metropolitan University. Později absolvoval také doktorské studium na Podnikohospodářské fakultě na VŠE v Praze a na Fakultě financí a účetnictví téže univerzity se v roce 2014 habilitoval na docenta.
V letech 1992–2001 byl ředitel ElCom, v letech 2001–2007 ředitel obchodu a marketingu Sindat Group. O rok později se stal generálním ředitelem mateřské společnosti holdingu SINDAT, kde dnes drží majoritní podíl. V roce 2000 byl jedním se zakladatelů Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, od roku 2010 je jejím předsedou. Dlouhodobě spolupracuje s akademickou sférou, je děkanem Fakulty ekonomických studií VŠFS, řešitelem řady mezinárodních výzkumných projektů na téma malé a střední podniky, autorem pěti odborných knih a víc jak stovky článků. Od roku 2014 je členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace.
Loni se našemu hospodářství začalo konečně trochu dařit. Dají se zásluhy za to přičíst i vládě?
Když se podíváme na výsledky naší ekonomiky, především na růst HDP, míru nezaměstnanosti a výši investic, tak tu máme konečně solidní čísla. Největší podíl na tom samozřejmě měl hospodářský růst celého kontinentu. Nemyslím si, že by to bylo dáno vládnutím jedné či druhé politické strany. Pozitivní role nové vlády byla ale v tom, jak zásadně se zlepšila rétorika státu vůči podnikatelům. Oni totiž potřebují slyšet, že mají zelenou a že se nemusejí obávat investovat a zaměstnávat nové lidi.
Jak konkrétně by podle vás měl stát podnikatele podporovat?
Vládě jsme navrhli jednoduchý jízdní řád podpory malých a středních firem, který jsme vypracovali na základě evropské iniciativy Small Businnes Act. Z něj jsme ještě vypíchli desatero úkolů, přes které nejede vlak. Musím uznat, že vláda zatím jednotlivé body skutečně plní.
Nutno dodat, že jsme se hodně zaměřili na střední firmy. Mysleli jsme si totiž, že stát přitvrdí u středních podniků a malé živnostníky nechá dýchat. Kupodivu to je naopak. Proto jsme vyhlásili nulovou toleranci vůči atakům na ty nejmenší. Pro mě je naprosto nepochopitelné, že vláda, která má silný sociální akcent, neustále tlačí nejmenší živnostníky do kouta.
Čím to je?
Opravdu nevím. Jestli se někdo domnívá, že tento segment bude pro stát velkým ekonomickým přínosem, tak je na omylu. Nejmenší živnostníci můžou být základem drobných lokálních služeb a pomáhat infrastruktuře, ale stát z nich nebude mít žádné převratné příjmy. I kdyby jim totiž daně zdvojnásobil, tak půjde vzhledem k celkovým daňovým příjmům jen o marginální částky. Někdo argumentuje tím, že před patnácti lety to bylo jinak. To je ale ovívání mrtvé pokojské. Dnes tu máme naprosto odlišnou situaci. Kdo si v devadesátých letech otevřel prodejnu potravin, byl králem okresu. Když to ale uděláte teď, budete sotva živořit.
Nejsou prostě osoby samostatně výdělečně činné snadný politický terč?
Hrozně málo se mluví o tom, že spousta OSVČ jsou zároveň klasičtí zaměstnanci. Nedávno jsme si nechali na Ministerstvu financí udělat statistiku. Z 850 tisíc aktivních OSVČ jich 290 tisíc ještě pracuje jako osoba závislá. Jde například o učitelky, které si o víkendu přivydělávají překládáním. Já osobně bych jim dal za druhou aktivitu nulovou daň, ale stát je naopak popotahuje. Tohle spousta politiků přehlíží.
Nejhorší je, když se začne argumentovat sociální nespravedlností. Přitom bychom si měli radši budovat vzájemný respekt k jednotlivým profesím. Potřebujeme velké zaměstnavatele, kteří jdou do rizika s úvěry. Potřebujeme zaměstnance, kteří budou pracovat ve firmách i ve veřejné správě. A potřebujeme i drobné živnostníky, kteří zajišťují regionální infrastrukturu. Je nesmírně nebezpečné začít vykopávat mezi těmito skupinami příkopy a vytvářet zdání, že jedni pracují na ty druhé. V české společnosti, která je náchylná závidět, jde o to nejhorší, co můžeme udělat.
Tvrdíte, že vás překvapilo, jak vláda přitvrdila vůči živnostníkům. Když se ale podíváme na výroky současného ministra průmyslu Jana Mládka, který ještě před volbami označil živnostníky za parazity, tak to přece zas tak velké překvapení není…
Výrok o parazitech byl hodně nešťastný. Věřím, že to tak ministr Mládek ani nemyslel. To slovíčko ale není tak podstatné. Mnohem nebezpečnější je to, že politici začínají stavět sociální bariéry. Je nesmysl mluvit o tom, kdo žije z čích daní. To bych taky mohl vytáhnout třeba to, jak kdo zneužívá nemocenskou, a nikdy nedojdeme k dohodě. Smiřme se s tím, že hlavními plátci daně z příjmů jsou velké firmy, dále střední podniky a malé firmy s obratem nad dva miliony ročně, a v neposlední řadě také zaměstnanci. Ministr Mládek je zkušený ekonom a jistě si dokáže spočítat, že jeden člověk na pracovním úřadě přijde stát ročně na 205 tisíc korun. To je přece naprosto nesrovnatelné s tím, jestli živnostník odvede o tři tisíce korun víc nebo míň. Nízká nezaměstnanost v Česku je dána i tím, že je tady 1,2 milionu podniků a živnostníků. Jsem zvědavý, jak by se politici tvářili, kdyby si třetina OSVČ šla stoupnout na úřad práce.
OSVČ, daně, paušály, názory, argumenty:
Odvody živnostníků byste tedy nijak neměnil?
Nechal bych je na stávající úrovni. Naopak bych se snažil zapracovat na tom, aby se minimalizovala administrativní zátěž. Čím víc papírování na živnostníka nahrnete, tím méně vám odvede na daních, protože bude mít nižší výkonnost.
Stát ale podnikatelům úřadování spíš přidává. Na plátce DPH nově čeká další administrativní zátěž v podobě měsíčního hlášení obratů finančním úřadům. To vám nevadí?
S ministrem financí Andrejem Babišem jsme o tom dlouze debatovali. Je pravda, že detailnější sledování a vykazování ve zkráceném režimu odchytá podvodníky, kteří využívali stávající tříměsíční distance reportování. Pokud to ale bude relativně malá zátěž a pomůže to velkému výběru daní, tak je to přijatelný kompromis, který by měl ve finále pomoci všem. Musíme se na to přece jen dívat komplexně.
A co elektronická evidence tržeb? Z ní má taky spousta podnikatelů strach.
Elektronická evidence tržeb je pro nás jedno z největších témat. Nejsme z ní úplně nadšení, to nezastíráme. Na druhou stranu si ale uvědomujeme, že jsme v 21. století a dřív nebo později nás elektronické výkazy neminou. Navíc navržený režim nevyžaduje klasické pokladny, je to zatím nejlepší předložená varianta. S Ministerstvem financí jsme vyjednávali o tom, koho všeho se to dotkne a nakonec jsme našli kompromisní řešení. Původně se hovořilo o tom, že se od roku 2016 bude elektronická evidence týkat úplně všech, kteří kasírují tržby v hotovosti. To se nám nelíbilo. Respektujeme, že to bude platit pro veškerý maloobchod, pro restaurace, pohostinství, hotely, penziony a další ubytovací zařízení. Byli jsme naopak proti tomu, aby se to přeneslo i na nejmenší živnosti – řemeslníky, kadeřnice, zmrzlináře a tak podobně. Zaprvé by to pro ně bylo zbytečně komplikované, za druhé ani nepředstavují žádný výrazný příspěvek do státní kasy. Jsem rád, že nám zatím ministerstvo vyšlo vstříc a vyřadilo tyto živnosti z první vlny.
V souvislosti s evidencí tržeb razantně vystupujete proti účtenkové loterii. Proč?
Říkám na rovinu, že účtenkovou loterii jedině přes moji mrtvolu. Je to úplný nesmysl. Nerozumím, jak to někdo může hájit. Stačí se podívat, jak to dopadlo na Slovensku. Na pět miliard eurových příjmů z DPH se na účtenkové loterii vybralo zhruba o sedm až osm milionů euro navíc. A ve velkých hypermarketech si lidi berou zboží do tří košíků a blokují provoz. Nejde tedy o žádný velký přínos. Je to jen celonárodní matějská.
Pojďme se ještě vrátit k OSVČ. Bylo zvykem, že ministři práce a sociálních věcí pravidelně vyhlašovali válku švarcsystému. V posledních době je situace klidnější, už se nevedou takové svalnaté řeči jako dřív. Jak by měl podle vás stát ke švarcsystému přistupovat?
Nekonečná diskuze… Obešel jsem si všechny ministry, kterých se tahle problematika týká, a dospěl jsem k závěru, že v tuhle chvíli není velká snaha s tím něco dělat. Jedna věc je totiž ideologicky křičet, že je to špatně. Druhá pak s problémem skutečně něco dělat. To, co před několika lety udělal ministr Drábek, kdy se prakticky kontrolovalo každé kladívko na stavbě, bylo jedno velké fiasko. Všude pobíhaly stovky úředníků, kontrolovalo se kdeco a nevybralo se skoro nic. Bylo to směšné.
Jaromír Drábek tu nebyl pro srandu králíkům (nelegálně zaměstnaným zvláště). Pokuty, které prosadil, měly mít zastrašující efekt: Pokud předstíráte samostatnou podnikatelskou činnost – i když například den co den sedíte v jedné kanceláři a šéfa posloucháte na slovo – může vás to přijít až na sto tisíc. Vašeho šéfa (tedy jeho firmu) pak i na pěkně kulatých deset míčů.
Ono je totiž potřeba rozklíčovat, kde stát v otázce švarcsystému skutečně tlačí bota. Panuje tu zkreslená představa, že se musí potírat dělníci na stavbách a pracovníci v rodinných firmách. Největší úniky na švarcsystému jsou ale v poradenských společnostech. Začněme tedy u velké čtyřky. Podívejme se na jejich pracovníky a manažery. Když někdo bere sto tisíc a ještě si to hodí do paušálu, tak je to samozřejmě odírání státu. Zaměstnanci těchto firem ale mají silné právní krytí, takže na ně nikdo nedosáhne. Švarcsystém je ale běžná praxe i v mediálních domech. Kdo do toho nevidí, tak by se možná divil, kolika novinářů se to týká. To samé platí pro poradce politiků. Pojďme si tedy projít jejich faktury.
Má tedy smysl švarcsystém vůbec řešit?
Ne. Obecně platí, že pro účinný boj se švarcsystémem by byla potřeba kooperace ministerstev financí, práce a sociálních věcí a také průmyslu a obchodu. Myslím, že s tím nikdo nic nesvede za rok, za pět ani za deset let.
Nebylo by potom nejlepší, aby se švarcsystém legalizoval?
To si nemyslím. Větší smysl než potírání švarcsystému má ale stíhání velkých daňových úniků. Jsem rád, že si Andrej Babiš rychle spočítal, kam má zaměřit svoji pozornost. Stát ročně přijde kvůli daňovým únikům o sto miliard korun. Strůjcem toho průšvihu nejsou mikrofirmy a živnostníci. Nemá smysl mířit na statisíce malých zajíců, kteří na sobě nemají skoro žádné maso, když tady pobíhá stovka vypasených kanců.
O živnostnících se často mluví i v souvislosti s penzijním systémem. Někteří členové důchodové komise, která promýšlí další reformu penzí, by rádi zacpali díru v důchodovém systému i za pomoci peněz od živnostníků. Jak se na to díváte?
Tyhle názory vážně nechápu. Dnes je populární říkat, že by měl stát vybírat od živnostníků mnohem víc, ale z pohledu reálných příjmů to nepřinese nic velkého. OSVČ rozhodně nevyřeší budoucí důchodovou díru v našich rozpočtech. To by si měli politici uvědomit.
Mluví se taky o tom, že živnostníci podceňují nízké odvody a ve stáří pak budou zaskočeni z toho, jak nízké penze mají. Prý se jedná o časovanou bombu. Souhlasíte?
OSVČ si podle mě moc dobře uvědomují, že když budou platit výrazně vyšší odvody, tak nebudou mít výrazně vyšší důchod. Na jejich situaci se nic nezmění, jestli jim od státu přijde sedm nebo devět tisíc korun. Už teď jsou živnostníci zvyklí, že jim stát nevychází vstříc, tak nevidím důvod, proč by měli počítat s tím, že zrovna v důchodu se o ně postará. Budou si muset zkrátka vytvořit nějaká fixní aktiva, nebo prodají firemní nemovitost nebo celou živnost, případně se o ně postarají děti – to už je na nich. Líbí se mi americký model. Tam se po nejmenších živnostnících nic zásadního nechce, ale zároveň se jim nic neslibuje. Přijde mi, že tu má někdo neustále tendenci mluvit za ostatní a řídit jejich odpovědnost.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
31. 1. 2015 9:41, D
Také nechápu, že má stát takovou péči o budoucí živnostníkův důchod. Živnostník si také třeba neplatí žádnou nemocenskou, tak je mu jasné, že když bude nemocný, tak nebude nic brát a stát to také vůbec nezajímá. Tak proč se mu stará o důchod ? Na druhou stranu jsou již dnes odvody živnostníků právě na sociální pojištění, zdravotní pojištění a daň pro mnohé likvidační. Kolik jen skončilo i tady v Praze drobných prodejen textilní galanterie, papírnictví,opraven bot a dalších, protože nemohli platit pro ně vysoké odvody a nájem.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
5. 2. 2015 11:33, Karel
Ti živnostníci chodí na úřad práce co pamatuji a pořád se s tím vyhrožuje. Poctivé živnostníky jsem za svého života potkal. Bohužel těch nepoctivých bylo o mnoho více, takže to zas taková sůl země, jako se dělá, není. Navíc se dost dlouhou dobu věnují budování bariér pro vstup do odvětví a tím brzdí ekonomiku a vlastně i zvyšují nezaměstnanost.
V diskuzi je celkem (34 komentářů) příspěvků.