Platební karty

Platební karty můžeme rozdělit podle

• způsobu zúčtování
• způsobu provedení
• vydávající asociace a třídy
• použitelnosti
• technologie

Hlavním hlediskem, podle kterého můžeme roztřídit karty do jednotlivých skupin, je takzvaný způsob zúčtování, neboli cesta banky k penězům, které jste kartou utratili.

Debetní karta (debit card) je pevně svázána s běžným účtem. Jejím použitím, ať už jde o platbu obchodníkovi, nebo výběr z bankomatu, čerpáte svoje peníze ze svého osobního kontu. Provedete karetní  transakci a banka odečte příslušnou sumu z vašeho účtu.

Kreditní karta (credit card) znamená nákup na úvěr. Karta není napojena na váš běžný účet, ale na účet úvěrový. Každá transakce kartou znamená čerpání úvěru od banky. Ten pak musíte v dohodnutém termínu splatit. Když to stihnete v domluveném bezúročném období, máte to zadarmo. Pokud přetáhnete a se splátkou se opozdíte, úroky bývají pořádně vysoké. Naštěstí je dnes možné kreditku propojit s běžným účtem a přeposílání peněz v bezúročném období za vás můžou hlídat stroje.

Charge karta (charge card) je platební karta s odloženou splatností. Funguje obdobně jako karta kreditní, ovšem s tím rozdílem, že po skončení účetního cyklu musíte bance celý dluh splatit najednou. Z čerpané částky se neúčtuje žádný úrok. Tyto karty se u nás příliš nevyužívají. Slouží především firemní klientele jako služební karty.

Nákupní úvěrové karty vydávají nebankovní institucemi a tvoří vlastně podmnožinu karet kreditních. Od svých bankovních sester se liší hlavně cenou, výší úročení a omezenou použitelností. Patří sem třeba Yes karta od Home Creditu, O. K. karta od GE Capital Multivervis nebo Aura karta od Cetelemu. 

Virtuální karta je debetní platební karta, která nemá fyzcikou podobu. Existuje jenom v internetovém bankovnictví nebo v elektronické peněžence v mobilu, můžete si ji nahrát do některé z platebních aplikací jako je Google Pay nebo Apple Pay a další. Bezkontaktně s ní můžete platit v obchodech nebo vybírat z bankomatů, pokud jsou vybavené správnou technologií. Jednorázové virtuální karty se používají k placení na internetu: v bankovnictví si vygenerujete kartu, provedete platbu, kartu zrušíte. A jestli k ní někdo zná PIN je v tu chvíli úplně jedno.

Předplacená karta (prepaid card) funguje jako jednorázová předplacená akrta, jaké známe třeba od mobilních operátorů. Je to karta anonymní, není provázaná s žádným účtem, na začátku se na ni nabije určitá suma peněz a pak ji lze používat až do jejich vyčerpání. Může se hodit firmám, které je dají k dispozici zaměstnanci, může to být způsob, jak darovat peníze, a nakonec to může být i bezpečnostní opatření při nákupech na ne docela důvěryhodných webech.

Dělení karet na embosované a elektronické ztratilo v Česku fakticky význam. V minulosti ho ale mělo.

Embosované karty poznáte podle toho, že identifikační údaje (číslo karty, majitel, platnost apod.) jsou na ních plasticky vyražené. To umožňovalo jejich použití u obchodníků, kteří neměli elektronický terminál. Placení kartou probíhalo tak, že jste obchodníkovi dali kartu, ten vytáhl takzvanou žehličku neboli imprinter. Do něj se karta vložila a imprinter přenesl vybouleniny na účtenku (výtvarníci by mluvili o technice frotáže). Účtenku pak zákazník podepsal. Pokud byla platba nad limit, který měl obchodník stanovený, volalo se do banky, jestli je na účte k diposzici potřebná suma. Je to vlastně stejný princip, na jakém fungovalo placení šekem. Kdysi dávno znamenalo vlastnictví embosované karty prestiž i praktické výhody: rozšiřoval se tak počet míst, kde jste mohli kartou platit. Tyto karty byly totiž zároveň i elektronické.

Elektronická karta má magnetický poružek a/nebo čip (dnes nejčastěji obojí) a dá se s nimi platit tam, kde mají platební terminál. Dneska už ale fakticky platí to, že pokud někde kartou platit můžete, probíhá to elektronicky. Za žehličkou už musíte do muzea. Jakási vyšší prestiž ale embosovaným kartám zůstává: pokud budete mít „lepší kartu“, za kterou plaíte bance poplatky, nejspíš bude mít plastická písmenka.

Drtivá většina karet vydaných v České republice nese logo mezinárodní asociace VISA nebo MasterCard. V Česku můžete kartami obou značek platit a vybírat prakticky totožně, v zahrničí se ale můžete setkat s tím, že některé obchody nebo bankomaty s některou s akretních společností nespolupracují. Ověřte si to na internetových stránkách společností VISA a MasterCard. 

MasterCard karty vydává v Česku například Air bank, Komerční banka, Hello bank!, mBank, Raiffeisenbank, Fio banka, UniCredit Bank, ČSOB, Banka CREDITAS a J&T Banka. 

VISA karty má například Fio banka, Česká spořitelna, MONETA Money Bank, ČSOB, Partners banka.

Řada bank vydává obojí karty, některé dává přednost jedné značce, časem ale může změnit názor.

Vedle značky karty rozlišujeme i její třídu neboli model. Ta ovlivňuje jak cenu karty, tak i požadavky na bonitu jejího majitele a výši maximálních limitů pro platby. Čím vyšší model, tím dražší, pro lepší klientelu a s vyššími limity.

Do rodiny karet MasterCard patří Maestro, MasterCard Electronic, MasterCard Unembossed a MasterCard Standard. Z prestižních pak MasterCard Gold, MasterCard Platinum a World Signia. Nezapomeňme ani na MasterCard Business Card.

VISA nabízí elektronickou VISA Electron, embosovanou VISA Classic, pro vyšší třídu klientů pak VISA Gold, VISA Platinum a VISA Infinite.

Vedle uvedených dvou značek patří k nejznámějším světovým kartovým společnostem Diners Club (v Česku nabízel služby do roku 2022) nebo AmEx (American Express – v česku poskytoval služby jen firmám, většina z nich ale dostala výpověď na konci roku 2023) či Discover Financial. Obecně bývají určeny bonitnějším klientům a představují do jisté míry exkluzivní platební nástroj.

Naprostá většina platebních karet vydávaných v České republice má mezinárodní platnost. K výběrům z bankomatů a bezhotovostním finančním operacím je tak můžete použít nejen v tuzemsku, ale i mimo českou kotlinu.

Magnetický proužek – je umístěný na zadní straně karty. Jsou na něm uloženy údaje o kartě a jejím držiteli, které jsou nutné pro provedení dané platby či výběr z bankomatu. Magnetický proužek neumožňuje tak vysoké zabezpečení uložených dat jako čip, proto na něm není uložen PIN. Dneska už se od něj upouští, je to překonaná technologie

Čip – je mladší technologie než magentický proužek, v čipové platební kartě je zabudovaný programovatelný mikroprocesor s pamětí. Čip umožňuje díky vyššímu zabezpečení (využívajícímu dynamické šifrovací algoritmy) uložení PIN a nasazení karet pro elektronické transakce bez nutnosti ověření v centru (tzv. off-line transakce). Rovněž rozšiřuje funkce karty. Podle standardu, který umožňuje komunikaci karet s platebními zařízeními, se čipové karty někdy označují jako EMV karty. Všechny v tuzemsku vydávané karty mají čip.

Hybridní karty obsahují jak magnetický proužek, tak i čip pro záznam dat a komunikaci s terminály. Většina karet má obojí, i když proužek už je fakticky zbytný.

Většina karet má dnes RFID čip, který umožňuje rychlou a pohodlnou bezkontaktní platbu. Pokud obchodník disponuje potřebnou technologií, není nutné při placení strkat kartu do terminálu a zadávat PIN. Stačí kartu přiložit ke čtečce a až se ozve pípnutí, je zaplaceno. PIN není třeba zadávat při platbách do výše 500 korun. VISA realizuje bezdotykové platby prostřednictvím technologie PayWave, MasterCard má PayPass. Bezkontaktně se dá už platit i bez karty: telefonem, hodinkami a podobně.

Méně...