Stalo se v jednom nejmenovaném hotelu. „Pobyt jsem platil kartou. Jenže recepční se spletl a do terminálu zadal částku o půl dolaru nižší. Když to zjistil, použil kartu ještě jednou, aby z ní strhnul i chybějících padesát centů,“ vypráví Petr Barák z Komise pro bankovní a finanční bezpečnost České bankovní asociace. O pár minut později Barákovi zazvonil telefon. „Ozvala se pracovnice mé banky a ptala se, jestli je tato na první pohled divná transakce v pořádku,“ dodává expert na finanční bezpečnost.
Podobnou zkušenost má řada držitelů platebních karet. Při netypicky velkém nebo naopak malém výběru či platbě si pro jistotu bankovní pracovník nechává transakci potvrdit po telefonu. To, jestli je na transakci něco divného, mu řekl bankovní informační systém, který má v prvé řadě hledat převody podezřelé z praní špinavých peněz.
Na první pohled to vypadá jako oko Orwellova Velkého bratra. Bankovní počítače sledují veškeré transakce a vytvářejí profil typického chování každého klienta. „Nemusí přitom jít jen o velikost převáděných či placených částek, ale i o statické informace jako třeba změny adresy či telefonu,“ vysvětluje Barák. Na základě takového profilu umí počítače vyhodnotit, zda některá transakce není natolik divná, že by ji ve skutečnosti nemusel provést majitel účtu. Pokud se takový případ vyskytne, ohlásí ho systém příslušným pracovníkům banky. „Jak ti s informací naloží, závisí na standardech každé banky,“ říká Barák. Například Česká spořitelnači ČSOB podle vyjádření svých mluvčích podezřelou transakci ještě pro jistotu u klientů ověřují.
Způsobů, jak manipulovat s cizím účtem, vynalezli podvodníci celou řadu. Kromě krádeže platební karty či přihlašovacích údajů do internetového bankovnictví to občas zkouší i přímo na pobočkách. „Zaznamenali jsme třeba případ, kdy si jistý podnikatel stěžoval, že mu z účtu odešlo 80 tisíc korun, aniž by o tom věděl,“ uvádí Barák. Banka zjistila, že z účtu peníze vybral někdo, kdo měl plnou moc pro dispozici s účtem. Obrátila se na příslušný magistrát, který plnou moc podle razítka ověřil. Ten ovšem bance sdělil, že plná moc byla padělek. „Dvacetiletého pachatele po čtyřech měsících dopadla policie. Celkem ve čtyřech bankách připravil své oběti o tři a půl milionu korun,“ dodává Barák.
Podle expertů na bezpečnost i podle samotných bank se lze proti takovým případům relativně snadno bránit. Stačí se s bankou dohodnout, na základě jakých dokladů může převody peněz z účtu uskutečnit. Klient například zakáže používání plných mocí. „V České spořitelně si klient může stanovit, že výběry z účtu je možné provést jen při předložení určeného průkazu totožnosti, či že příkazy k úhradě je možné předávat pouze na přepážce a nikoli prostřednictvím sběrného boxu,“ vysvětluje Pavla Plachá z oddělení firemní komunikace České spořitelny. Takové omezení může provést jak fyzická, tak právnická osoba. Zakázat přijímání příkazů k úhradě přes sběrný box lze i v Komerční bance, a to na pobočce, která vede účet klienta. „Za tento úkon neúčtujeme žádné poplatky. Kdyby přesto někdo příkaz k úhradě z daného účtu do sběrného boxu hodil, odeslali bychom plátci o tomto nesprávném postupu avízo se standardním poplatkem podle sazebníku,“ říká Zuzana Čepelková z externí komunikace Komerční banky.
Klient může omezit i nakládání s běžným účtem prostřednictvím kanálů přímého bankovnictví či platební karty. „Klient si u nás může zablokovat přístup k internetovému bankovnictví a používat jen služby telefonní mLinky. Nebo naopak může zakázat mLinku a povolit pouze internetbanking,“ uvádí Tomáš Vyšohlíd, mluvčí mBanky. Raiffeisenbank nabízí podobně jako jiné banky uzamčení platebních karet pro internetové platby. „Umožňujeme rovněž zamykání platební karty po každé transakci,“ říká mluvčí banky Tomáš Kofroň.
Když se i přes tato bezpečnostní opatření peníze z účtu ztratí, klient o ně nepřijde, pokud ztrátu nezavinil. Vrátí mu je podle vyjádření oslovených peněžních ústavů jeho banka. „Vyplývá to z objektivní odpovědnosti bank, jak ji ve svých verdiktech vykládají české soudy. Podle nich je základní povinností banky ze smlouvy o běžném účtu především řádně opatrovat klientovy peníze a klient předpokládá, že jeho peníze budou v bance ochráněny lépe, než kdyby byly uloženy jinde,“ vysvětluje Ondřej Strnad z ČSOB. Pokud jde o podnět k trestnímu stíhání podvodníka, praxe českých bank se liší. Některé trestní oznámení na zloděje podají samy místo klienta, některé tento úkon nechají na samotném poškozeném. Když policie pachatele chytne, zpravidla po něm banka požaduje náhradu škody, kterou už dříve vyplatila klientovi.
Ztratily se vám někdy z účtu peníze? Jak jste to řešili? Podělte se o zkušenost.
Sdílejte článek, než ho smažem