Každému pohybu na účtu ještě před pár lety téměř vždy předcházela návštěva banky. Jít tam ale zpravidla znamenalo desítky minut strávených ve frontě u přepážky. Složenky s platbami za domácnost bylo přitom možné zaplatit jedině na poště, nebo v bance. Klient jinou možnost prakticky neměl. Typický bankovní klient tehdy měl podle Jakuba Dusílka z UniCredit Bankjen běžný účet a případně vkladní knížku. Pokud někdo už měl platební kartu, zpravidla s ní pouze vybíral z bankomatu.
„Vztah většiny klientů s bankou před deseti lety spočíval v tom, že si do ní nechali posílat výplatu, kterou následně pomocí platební karty vybrali. O další služby nebyl tak velký zájem,“ líčí Tomáš Kofroň, mluvčí Raiffeisenbank. Klienti byli velmi konzervativní a novým produktům zpravidla příliš nedůvěřovali. Podle Moniky Truchlikové z Komerční bankybyly nároky klientů také nižší než dnes a málokdo požadoval individuální přizpůsobení produktů. Navíc neexistoval internetbanking, telefonní bankovnictví stálo na začátku a většina platebních operací probíhala na pobočkách bank.
„Charakteristická byla také roztříštěnost nabídky bank. Dnes klient běžně na jednom místě získá nejen bankovní produkty, ale také pojištění, investice do fondů nebo stavební spoření. To bylo před deseti lety výjimečné,“ popisuje Truchliková.
Rozsáhlá transformace tuzemského bankovnictví začala už v první polovině devadesátých let minulého století. „Na český trh tehdy přicházely nové produkty, které ale byly ve vyspělém světě zcela standardní,“ říká Truchliková. Ilustrativním příkladem může být třeba budování sítě bankomatů. Ve střední a východní Evropě první on-line síť bankomatů v roce 1992 instalovala právě Komerční banka.
Platební karty se Češi učili využívat pomalu. Zájem o karty sice mezi lidmi dramaticky rostl, u obchodníků s nimi ale platil na rozdíl ode dneška jen málokdo. Klienti tehdy měli ale na výběr jedině typ karty. Mohli volit maximálně mezi elektronickou, embosovanou a zlatou kartou. Dnes už to klientům nestačí. Banky je proto lákají na takové „vychytávky“ jako je vlastní design karty a změna PIN, které ještě nejsou běžné ani ve vyspělých zemích v zahraničí.
„Koncem dvacátého století začal na českém bankovním trhu převládat také názor, že návštěvy klientů na pobočkách je nutné omezovat. Pobočky se uzavíraly a klienti byli cenovými pobídkami motivováni k omezování osobního kontaktu s bankou,“ upozorňuje na zvláštnost vývoje tuzemského bankovního trhu Dusílek. Banky tehdy klienty směrovaly na telefonní bankovnictví, vznikající internetbanking a později i obsluhu účtu z bankomatu. Podle Dusílka se ale po nějaké době ukázalo, že česká mentalita stále očekává kamennou pobočkovou síť a dnes se naopak (staro)nové pobočky opět otevírají. Vznik nových poboček ale už dnes nestačí. Banky se v poslední době proto pokoušejí klienty zaujmout speciálními kiosky či mobilními buňkami třeba přímo v obchodních centrech, kterým přizpůsobují rozšířenou otevírací dobu. Podle některých analytiků se ale banky snaží přitáhnout klienty zpět na přepážky, protože zjistily, že přes vzdálený přístup jim nedokáží prodat další produkty.
Ačkoli Češi se mohli s internetovým bankovnictvím seznámit teprve před deseti lety, když jej na trh uvedla eBanka, dnes jsou podle bank aktuální tuzemské bankovní systémy IT plně srovnatelné se standardní situací v západní Evropě. „Analogický rozvoj zaznamenaly technologie i na straně klientů. Zatímco před deseti lety bylo internetové bankovnictví v plenkách, nyní pro klienty představuje plnohodnotný a velmi silný nástroj pro řešení velkého počtu finančních operací a požadavků,“ konstatuje Truchliková.
Kromě internetbankingu český bankovní trh zaznamenal prudký rozvoj také hypotečního bankovnictví a rostl i zájem o nadstandardní služby. Díky rostoucí kupní síle a růstu úspor obyvatelstva tak nyní mají klienti podle Tomáše Kofroně z Raiffeisenbank daleko větší zájem o složitější produkty než dříve. Mnohem více lidí požaduje například investice do podílových fondů či investičních certifikátů. „S tím souvisí i rozvoj privátního bankovnictví a poradenských služeb,“ dodává Kofroň.
Důvěra klientů v banky vzrostla. Ve srovnání v západními zeměmi je však průměrný počet produktů využívaných jedním klientem stále nižší. Stejné to je třeba s podílem hypoték vůči hrubému domácímu produktu (HDP), ten je jen na zlomku západoevropských úrovní. Oproti minulosti nyní ale klienti více požadují kvalitu obsluhy, spolehlivost systémů a transparentnost produktů, domnívá se Pavla Plachá z České spořitelny.
V budoucnu by se mělo retailové bankovnictví klientům prý ještě více přibližovat, slibují banky. „Stále sice bude postaveno na pobočkové síti, bezhotovostní styk, karetní transakce a využití mobilních telefonů v platebním styku ale poroste,“ domnívá se Dusílek z UniCreditBank. Banky by měly podle něj v budoucnu také více spolupracovat s poskytovateli nefinančních služeb. „Klient tak bude moci prostřednictvím své banky vyřešit třeba celou škálu potřeb, jako třeba vyúčtování energií. V Itálii již koncept i-pointů či e-governmentu dorazil i na pobočky některých bank,“ dodává Dusílek. Podle Marka Rolla z Poštovní spořitelny by se banky v budoucnu měly také více orientovat na reálný život klienta a jednoduše mu vycházet vstříc v tom, co potřebuje jako třeba snadné platby za lístky do kina, půjčky na dovolenou či zhodnocení roční prémie.
Jaké služby a bankovní produkty podle vás ještě na tuzemském trhu chybí? Podělte se o názor.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
