Jiří Rusnok chce vyšší státní podporu penzijního připojištění

Společnost ING Česká republika (profil, názory) včera uspořádala setkání novinářů s Jiřím Rusnokem, poradcem výkonné rady a ředitelem pro penzijní připojištění společnosti ING Česká republika a Slovensko a prezidentem Asociace penzijních fondů. Podívejme se, co na setkání s podtitulkem budoucnost penzijní reformy za současného politického patu padlo. 

Pouhé upravování parametrů současného průběžného systému je krátkozraké řešení

Jiří Rusnok začal hodnocením současné situace. Podle něj počet klientů penzijního připojištění sice vytrvale narůstá, lidé se však na stáří zajišťují stále nedostatečně. Důvodů je několik, hlavním je ale ten, že lidem z kapes hodně bere stát, který ovšem naopak ve stáří nabízí částku ve výši pouze těsně nad životním minimem.

Podle Rusnoka je nutno brát s rezervou i optimisticky vypadající zprávu Eurostatu, podle které máme velmi nízké procento důchodců pod hranicí chudoby. Jelikož je náš průběžný důchodový systém založený spíše na principu redistribuce, nikoliv na principu zásluh, rozdíly ve výši důchodu v závislosti na sumě odvedené na pojistném jsou minimální. Velké procento důchodců tak může pod hranici chudoby spadnout tak říkajíc z roku na rok.

Východiskem je státem podporované soukromé penzijní připojištění

Po ustavení vlády je proto podle Rusnoka potřeba co nejdříve problém penzijní reformy znovu položit na jednací stůl. Rusnok za nejschůdnější řešení považuje postupnou redukci současného průběžně financovaného penzijního systému a přechod ke spoření v soukromých penzijních fondech. Za efektivní způsob, jak přimět lidi spořit, považuje zvýšení státní podpory penzijního připojištění.
Tento způsob podpory považuje za spravedlivější, než daňové zvýhodnění, neboť podporuje spoření na důchod nezávisle na výši příjmu. Naopak slevy na dani začínají hrát roli až od vyšších příjmů zdaňovaných sazbou 32 %, a jsou tak ve skutečnosti podporou pouze pro bohaté. Navíc v souvislosti s očekávaným trendem odstraňování progrese daně z příjmu fyzických osob by postupně v rozhodování lidí přestávalo hrát roli úplně.

Za nešťastnou považuje Rusnok současnou regulaci poplatkové politiky penzijních fondů, kdy je jim zákonem bráněno zpoplatnit přechod klienta mezi jednotlivými fondy. Tyto přestupy totiž představují náklady, které musejí penzijní fondy někde naúčtovat, nechtějí-li prodělat. Nezbývá jim proto nic jiného, než tyto výdaje strhnout z výnosu fondu. Tím pádem jsou však ale potrestáni paradoxně ti klienti, kteří ve fondu zůstanou, což je podle Rusnoka nespravedlivé.

Častou námitkou na adresu soukromého spoření, se kterou se Rusnok setkává, je prý otázka, kdo zaručí, že lidé o své peníze nepřijdou. Na tuto výtku Jiří Rusnok reaguje tak, že lidé se musí smířit s tím, že jisté není nikdy nic. Jde jen o posouzení výše různých typů rizik. Dále dodává, že renomované soukromé fondy mají v současnosti vyšší rating než Česká republika. Nechápe proto, jak může stát po soukromých subjektech požadovat absolutní garanci, když sám veřejně prohlašuje, že za pár let nebude na důchody mít.

Penzijní reformu na Slovensku Rusnok hodnotí vcelku kladně. Velmi pozitivně posuzuje ve srovnání se světem a Evropou minimální poplatky za správu (zhruba pětkrát nižší než např. poplatky původně nastavené v Polsku). Vyzdvihuje také moderní prvek volby mezi třemi fondy reprezentujícími tři odlišné investiční strategie (odstupňované podle míry rizika a výnosnosti). Za zbytečně drahé však považuje související zprostředkovatelské služby, kdy zprostředkovatelé mohou poskytovat klientům poradenství pouze na základě udělení speciální licence.

Slovenský model reformy však podle Rusnoka nelze v České republice uplatnit beze zbytku. Na české politické scéně totiž není síla, která by chtěla povinné spoření do soukromých penzijních fondů, tedy obdobu slovenského druhého pilíře (prvním pilířem je zde průběžný penzijní systém a třetím dobrovolné penzijní připojištění).

Souhlasíte s Jiřím Rusnokem? Jak byste problém penzijního systému řešili vy?