Když se řekne mzda a když se řekne plat, přijde to člověku stejné, běžně se obě slova zaměňují a ničemu to nevadí. Pokud jde ale mluvu zákona, ten mezi nimi definuje podstatný rozdíl, který má podstatné důsledky.
Rozdíly v zákoníku práce najdeme, ať jde o jejich poskytování, tak i jejich snižování.
Výše mzdy se určuje dvěma základními způsoby: buď si o ní zaměstnanec se zaměstnavatelem sjedná dvoustrannou dohodu, nebo ji zaměstnavatel stanoví jednostranně, ovšem musí při tom respektovat zákoník práce, zejména výši takzvané zaručené mzdy.
Minimální mzda je fakticky minimální mzdou jen pro nekvalifikované síly, pro většinu oborů platí minima jiná. A zvyšují se, když se zvyšuje minimální mzda
Pokud pracujete v soukromé firmě, kde jsou odbory, mzdové dno představuje minimální mzda, případně ujednání o jejím zvýšení, jak je zapsané v kolektivní smlouvě. Pokud odbory nemáte, zaměstnavatel vám musí dávat nejméně takzvanou zaručenou mzdu. Všechny profese jsou podle své náročnosti rozdělené do osmi skupin, pro nekvalifikované zaměstnance v první skupině se zaručená mzda rovná mzdě minimální, ostatní zaměstnanci mají spodní hranici mzdy výš.
Skupina prací | Nejnižší úroveň zaručené mzdy 2018 | |
| Za hodinu | Za měsíc |
1. | 73,20 Kč | 12 200 Kč |
2. | 80,80 Kč | 13 500 Kč |
3. | 89,20 Kč | 14 900 Kč |
4. | 98,50 Kč | 16 400 Kč |
5. | 108,80 Kč | 18 100 Kč |
6. | 120,10 Kč | 20 000 Kč |
7. | 132,60 Kč | 22 100 Kč |
8. | 146,40 Kč | 24 400 Kč |
Své zařazení najdete v příloze k nařízení vlády o zvýšení minimální mzdy, pro hrubou orientaci postačí příklady na Peníze.cz.
Pro člověka je nejlepší si výši mzdy dohodnout a zapsat ji rovnou do pracovní smlouvy. Jde samozřejmě o to, jak je člověk při vyjednávání o svém budoucím zaměstnání silný v kramflecích. Potom musí zaměstnanec dostat své peníze v dohodnuté výši, i kdyby trakaře padaly.
Pokud je výše mzdy dohodnutá ve smlouvě, zaměstnavatel prostě musí dohodu držet. Pokud se mu třeba na výplaty nedostává peněz, na případném snižování výplaty se s ním musí dohodnout. Pokud k dohodě nedojde, buď si peníze nějak opatří, nebo bude muset zaměstnanci dát výpověď, v takovém případě pro nadbytečnost, z důvodů zefektivnění práce a hospodaření firmy. To pro něj ovšem znamená nejen ztrátu pracovníka, ale znovu i ztrátu finanční: při výpovědi z takového důvodu má zaměstnanec právo na odstupné.
Je tu ovšem taky možnost, že zaměstnavatel prostě platit nebude, což je ovšem nečestné a nesportovní. Pak je samozřejmě nejlepší dát mu sbohem:
Dobré je taky vědět, že za výplaty, které vám od zaměstnavatele nedorazí, můžete dostat náhradu od úřadu práce:
Protože se smluvenou mzdou zaměstnavatelé nemůžou nic moc nadělat, v praxi rádi využívají druhou možnost a zaměstnancům odměnu za práci stanovují sami. Její výše potom není určená pracovní smlouvou, ale zaměstnavatel vydává zaměstnanci mzdový výměr, případně si vytvoří vnitřní mzdový předpis, tedy mzdové tabulky, které platí pro celý podnik a podle kterých jednotlivé zaměstnance odměňuje. Potom totiž může zaměstnanci mzdu v případě potřeby i snížit.
Potřebujete radu nebo pomoc? V našich nových profesních rejstřících najdete odborníka, ke kterému to máte kousek:
Soudy, které řešily spory o doplacení rozdílu mezi původní mzdou a sníženou mzdou, podrobně vyložily pravidla zákoníku práce takto: Není-li mzda mezi účastníky pracovního poměru určena smluvně, a její výše tak byla přenechána na uvážení zaměstnavatele, je zaměstnavatel při své úvaze o stanovení výše mzdy z hledisek její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků (což jsou kriteria určená zákoníkem práce) omezován pouze tím, že musí mzdu stanovit písemně před tím, než zaměstnanec započne s výkonem práce, za kterou tato mzda přísluší. Stanovenou výši mzdy je tedy zaměstnavatel oprávněný měnit pouze do budoucna, nikdy ne zpětně po vykonání přidělované práce. To znamená, že zaměstnavatel nesmí výši mzdy měnit zpětně, ale pokud ji sníží – a nedostane se přitom pod úroveň zaručené mzdy, zaměstnanec s tím nemůže nic dělat. Může zkusit vyjednávat, může se s nižší mzdou smířit – anebo dát výpověď:
Pro státní a veřejný sektor jsou předepsána zákoníkem práce relativně podrobnější pravidla. Plat zaměstnanců státu a územní samosprávy a jejich organizací je vícesložkový. Základní tarifní plat se určuje podle vykonávaného druhu práce a prokázané praxe. Na ten zaměstnanci nejde sáhnout, pevně ho určují vládní tabulky. Existuje ale řada příplatků, třeba za práci ve ztíženém pracovním prostředí, za vedení jiných zaměstnanců, pokud je někdo šéfem, a podobně. Významnou, i když různě vysokou, složkou platu bývá také osobní příplatek, osobní ohodnocení. A jeho výplata či výše záleží na úvaze šéfa (a na rozpočtu zaměstnavatele). Člověk ho může získat, pokud dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo pracuje víc než ostatní, pokud je ve svém oboru obzvlášť machr… Tedy v ideálním světě. V reálném světě se dá osobní příplatek získat taky za loajalitu k šéfovi, za švestičky z vlastní zahrádky, za loajalitu k partaji, která řídí stát či kraj či město…
Sháníte práci? Zkuste se rozhlédnout u nás. Nabídky práce ze všech úřadů práce a předních pracovních portálů na jednom místě!
Na osobní příplatek není žádný nárok, nedá se vymáhat. Pro jeho snižování nebo i odebrání zákon stanovuje jen poměrně volná pravidla, jejichž výklad leckdy zbude na soudy. Z jejich rozhodnutí víme, že odebrání osobního příplatku nelze zdůvodnit tím, že se zaměstnanci v rámci valorizace zvýšil základní tarifní plat. Někdy to totiž po slavně shora vyhlášeném zvyšování platů vypadá tak, že oč se zaměstnancům zvedne základ, o to se jim sníží příplatky – a ve výsledku jsou na tom po zvýšení platů stejně jako před ním. Třeba proto, že na reálné zvýšení platů daná instituce v rozpočtu prostě peníze nemá.
Soudy také řekly, že důvodem pro odebrání osobního příplatku není porušování pracovní kázně, řekněme třeba přetažené přestávky, pozdní příchody nebo předčasné odchody. Osobní příplatek má být výhradně hodnocením pracovní výkonnosti a skutečných výsledků práce.
Sdílejte článek, než ho smažem
