Pokud zaměstnavatel „neuspokojil vůbec nebo uspokojil jen částečně splatné mzdové nároky svých zaměstnanců“ (čti: dluží jim výplatu nebo její část) a byl proti němu podán insolvenční návrh nebo na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, můžou zaměstnanci požádat úřad práce, aby jim peníze vyplatil. Podrobněji jsme tom psali poměrně nedávno, popsali jsme pravidla, jak má vypadat žádost, a taky jsme shrnuli, co všechno se vejde do pojmu „mzdové nároky“ (nejsou to třeba cestovní náhrady nebo finanční benefity):
Pro uznání žádosti o „náhradní výplatu“ jsou podstatná dvě data: měsíc (měsíce), za které zaměstnanec nedostal zaplaceno, a měsíc, kdy ve kterém byl na zaměstnavatele podán insolvenční návrh, případně měsíc, kdy bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení. Po pracovním úřadu totiž zaměstnanec může chtít proplácet jen mzdové nároky z tohoto měsíce a ze tří měsíců předcházejících a tří měsíců následujících. Pokud byl tedy insolvenční návrh podaný třeba v březnu 2018, je možné žádat o mzdové nároky za prosinec 2017 až červen 2018. Pozor – ne ale za všech sedm měsíců, jen za tři z nich. Pokud zaměstnavatel dluží mzdu za víc z těchto měsíců, je na zaměstnanci, za které bude chtít náhradu – ne každý měsíc je výplata stejně vysoká, proto se nabízí sáhnout po těch nejvyšších.
Od zaměstnavatelů, kteří neplatí, pochopitelně zaměstnanci utíkají. Dobrá zpráva je, že peníze od úřadu práce můžou dostat i bývalí zaměstnanci. Pokud jim tedy exzaměstnavatel dluží za „rozhodné období“, tedy některý z oněch sedmi měsíců, které „obklopují“ datum podání insolvenčního návrhu.
Se žádostí naopak neuspějí stávající ani bývalí vrcholní šéfové insolventního podniku. Nevyplacené mzdové nároky se neproplácejí lidem, kteří v rozhodném období byli statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu zaměstnavatele, a také těm, kteří v podniku měli nejméně poloviční majetkovou účast (obchodní podíl).
Nic nedostanou ale ani řadoví zaměstnanci, pokud žádají předčasně o opakovanou pomoc. Úřad práce může uspokojit mzdové nároky zaměstnance uplatněné vůči jednomu a témuž zaměstnavateli v období jednoho roku pouze jednou, když omezení pomoci slova zákona definují takto: Po uspokojení alespoň části uplatněných mzdových nároků může úřad práce uspokojit další mzdové nároky téhož zaměstnance uplatněné vůči témuž zaměstnavateli až po uplynutí kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž uplynulo 12 měsíců od posledního měsíce, za který byl mzdový nárok žadatele úřadem práce uspokojen.
Sháníte práci? Zkuste se rozhlédnout u nás. Nabídky práce ze všech úřadů práce a předních pracovních portálů na jednom místě!
Jak už bylo naznačeno výš, člověk nedostane vždycky všechno, co mu zaměstnavatel dluží.
Zaprvé: zažádat si může nejvýš o mzdu ze tří měsíců, které spadají do rozhodného období (kalendářní měsíc, ve kterém byl podán insolvenční návrh nebo prohlášeno moratorium, a tři měsíce předtím a tři potom).
A zadruhé se mzdové nároky neuspokojují vždycky v plné výši, existuje strop, nad který se „náhradní výplata“ nevyplácí. Celková výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci nesmí překročit za jeden měsíc jeden a půl násobek takzvané rozhodné částky, kterou vyhlašuje každý rok Ministerstvo práce a sociálních věcí. Aktuálně je strop nastavený na 41 384 korun za jeden měsíc a platí pro všechny případy, kdy byl insolvenční návrh podán nebo moratorium prohlášeno do 30. dubna 2018. Po tomto datu se zvyšuje rozhodná částka, a od 1. května tedy i maximální „náhradní výplata“ povyskočí k částce 44 256 korun.
Protože je možné žádat o mzdové nároky za tři měsíce, maximální suma, kterou může člověk na „náhradních výplatách“ od pracovního úřadu dostat, je 124 152 korun pro případy, kdy zaměstnavatel spadl do insolvence (nebo na něj bylo vyhlášeno moratorium) před prvním květnem. Od května vzroste na 132 768 korun. Na této úrovni zůstane do posledního dubna příštího roku.
Sdílejte článek, než ho smažem
