Máte nabídku práce. A s ní spojenou nabídku mzdy. Hrubé. Jenže – vy potřebujete vědět, kolik vám měsíčně přistane čistého na účet, abyste si mohli zodpovědně plánovat výdaje.
Nebo: jdete se ucházet o práci. Máte jasnou představu, kolik chcete domů přinést čistého. A potřebujete vědět, o jakou hrubou mzdu si povědět.
Nebo: chcete přijmout člověka. Víte, kolik peněz na něj můžete obětovat. Ale potřebujete vědět, kolik mu můžete nabídnout hrubého či čistého. Ve všech zmiňovaných případech (i mnoha dalších) pomůže naše kalkulačka čisté mzdy, hrubé mzdy a nákladů na zaměstnance.
Než začneme s počty, vyložíme si trochu teorie, která pomůže pochopit, jak to s čistou, hrubou a superhrubou mzdou vlastně je.
Čistá mzda je to, co jako zaměstnanec přinesete domů, bez daní, bez důchodového a zdravotního pojištění. A hrubá mzda pak musí být vaše čistá mzda plus všechno další jmenované. Nebo ne? Ne. Kupodivu ne. Povinná pojištění si totiž platíte vy (odvádí je zaměstnavatel) a taky je za vás platí (a pochopitelně také odvádí) zaměstnavatel. V hrubé mzdě vidíte jen tu první část. Vydělat na obojí musíte pochopitelně jen vy – a rozdělení na dvě části je tedy v zásadě jen účetní trik.
A tak se někdy ve druhé polovině první dekády tohoto století objevuje sousloví superhrubá mzda, která by měla pojmenovat všechny mzdové náklady zaměstnavatele. Otcem – nebo vzorným adoptivním tátou – sousloví je Vlastimil Tlustý. Superhrubou mzdu sice nenajdete v žádném zákoně či vyhlášce, pojem se ale uchytil – a neblahý dopad triku s hrubou mzdou, tedy že zaměstnanec nevidí spoustu peněz, které ještě pro stát musí vydělat, je snad přece jenom trošku narušený: díky superhrubé mzdě si můžete uvědomit, že vaše cena není vyjádřena jen vaší čistou mzdou, dokonce ani vaší hrubou mzdou. Stojíte zaměstnavateli ještě za víc…
Čistá mzda je jednoduše řečeno to, co vám měsíčně zaměstnavatel reálně vyplatí. Jenže když se ucházíte o práci, většinou je řeč o mzdě hrubé. K čisté mzdě se dopočítáte, když od hrubé mzdy odečtete daň z příjmu a odvody na zdravotní a sociální pojištění. Na sociálním pojištění zaplatíte šest a půl procenta z hrubé mzdy, na zdravotním pojištění čtyři a půl procenta. Daň z příjmu dosahuje patnácti procent, odečítá se z hrubé mzdy, jenže počítá se ze mzdy superhrubé (zaokrouhlené na celé stovky nahoru). Ta je tvořena hrubou mzdou navýšenou o odvody, které za nás (navrch) platí na sociálním a zdravotní pojištění zaměstnavatel. U sociálního pojištění se jedná o dalších pětadvacet procent z hrubé mzdy, u zdravotního o devět procent.
Lidé, kteří mají hodně nadprůměrné příjmy, navíc platí solidární daň. Každý, kdo má hrubou mzdu vyšší než čtyřnásobek průměrné mzdy (což dělá v roce 2014 přesně 103 768 korun měsíčně), musí odvádět z převisu nad tuto částku sedmiprocentní daň. Tu za vás ovšem neodvede zaměstnavatel. Pokud do této skupiny spadáte, respektive do ní spadnete alespoň v jednom měsíci z roku, musíte na začátku následujícího roku sami podat daňové přiznání a daň zaplatit.
Čtyřnásobek průměrné měsíční mzdy slouží také jako limit pro výpočet sociálního pojištění. Maximální vyměřovací základ pro výpočet sociálního pojištění totiž tvoří ročně osmačtyřicetinásobek průměrné mzdy, tedy: 1 245 216 korun. Z peněz, které si vyděláte nad tuto hranici, už pojištění platit nemusíte.
Podobně to dřív fungovalo i u zdravotního pojištění, od roku 2013 jsou ale jeho stropy zrušené.
Podrobně jsme se daňovým odpočtům a slevám na dani – zkrátka všemu, co si můžete z daní odečíst – věnovali v jednom z dílů našeho seriálu o dani z příjmu fyzických osob a jejímu přiznávání v roce 2014:
Lidé, kteří mají nízké příjmy – konkrétně hrubou mzdu (přibližně) do 10 300 korun měsíčně – nemusí daň z příjmu vůbec platit. Ne snad proto, že by byli od daňové povinnosti osvobozeni. Stejně jako všichni ostatní poplatníci daně ovšem mohou uplatnit slevy na dani, přinejmenším základní slevu na poplatníka, která dosahuje 24 840 korun ročně, tedy 2070 měsíčně. Výjimkou jsou starobní důchodci, kteří mají další zdanitelné příjmy – ti už slevu na poplatníka uplatnit nemohou.
Jinak ale platí, že z nízkého příjmu vychází také nízká daň, a může se stát, že po uplatnění základní daňové slevy na poplatníka spadne na nulu. Další typickou a často využívanou daňovou slevou je sleva na dítě – za každé vyživované dítě, které s vámi žije ve společné domácnosti, si můžete odečíst z daní až 13 404 korun ročně, respektive 1117 korun měsíčně.
Sleva na dítě má (na rozdíl od ostatních daňových slev) ještě jednu příjemnou vlastnost: když se po jejím uplatnění vaše daň dostane do záporných hodnot, stát vám danou částku vyplatí ve formě daňového bonusu. Horní hranice bonusu dělá 60 300 korun ročně.
Ale dost teorie, ukážeme si to na modelových příkladech.
Paní Vopičková bude prodávat v obchodě s potravinami. Její měsíční hrubá mzda, až nastoupí, dělá 11 tisíc korun. To, co ji ale skutečně zajímá, je, kolik měsíčně dostane čistého. Zkusíme si tedy spočítat, kolik zaplatí na dani z příjmu a kolik na sociálním a zdravotním pojištění. Budeme k tomu potřebovat znát i její superhrubou mzdu.
Když k hrubé mzdě paní Vopičkové připočteme dvacet pět procent, které za ni zaměstnavatel odvádí na sociální pojištění (2750 korun) a devět procent, které za ni odvádí na pojištění zdravotní (990 korun), dopočteme se k superhrubé mzdě ve výši 14 740 korun.
Patnáctiprocentní daň se bude paní Vopičkové počítat právě ze superhrubé mzdy zaokrouhlené na stokoruny nahoru – vyšplhá se tedy na 2220 korun. Když ale uplatní základní slevu na poplatníka (2070 korun), rázem daň klesne na sto padesát korun.
Z hrubé mzdy se paní Vopičkové ještě strhnou platby sociálního (715 korun) a zdravotního (495 korun) pojištění.
Čistou měsíční mzdu paní Vopičkové pak už zjistíme jednoduše, stačí odečíst od hrubé mzdy platby za zdravotní a sociální pojištění a daň – a dojdeme k výsledku 9640 korun.
Pan Vopička má truhlárnu. Shání do ní právě nového mistra a ví, že na něj může obětovat pětatřicet tisíc měsíčně. Neví ale, jak vysoký hrubý plat uchazečům může slíbit. Tak mu s výpočtem pomůžeme. Celkové náklady pana Vopičky na zaměstnance vyjadřuje superhrubá mzda. Ta je, jak už víme, tvořena hrubou mzdou navýšenou o platby sociálního a zdravotního pojištění, které musí pan Vopička za zaměstnance odvést. Superhrubá mzda tvoří 1,34 násobek mzdy hrubé – je totiž, jak už víme, vyšší o 34 procent (pětadvacet procent za sociální a devět procent za zdravotní pojištění). Celkem snadno se tak dopočteme k závěru, že pan Vopička může svému novému mistrovi nabídnout 26 120 korun hrubého.
O práci u pana Vopičky se uchází truhlář, pan Králíček. Ví, že aby se ženou vyšli, potřebuje měsíčně domů přinést aspoň dvacet tisíc korun. Pan Vopička mu nabízí 26 120 korun hrubého. A pan Vopička si láme hlavu s tím, kolik to hodí čistého. Když uplatní stejný postup jako výš paní Vopičková, zjistí, že čistého to dá přesně 20 052 korun. Můžou si tedy s panem Vopičkou plácnout.
Pokud se nechcete sami pouštět do složitých počtů, není nic snazšího než využít naší kalkulačku. V úvodu stačí navolit, který vstupní údaj znáte – čistou, hrubou nebo superhrubou mzdu. Kalkulátor vám následně sám propočte všechny ostatní položky, včetně daně a odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Ba co víc – ve své rozšířené verzi dokáže započítat také celou řádu daňových slev a odpočtů. Vyzkoušejte sami.
Petra Dlouhá
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
24. 2. 2014 7:25
Prej máme rovnou daň. Nesmysl. Třetina lidí neplatí daň z příjmu a já odvedu měsíčně na dani z příjmu kolem 40 tisíc.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
25. 2. 2014 12:07
Za obyčejného člověka to dělá zaměstnavatel.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (16 komentářů) příspěvků.