Přinášíme pokračování rozhovoru s Pavlou Špondrovou, ředitelkou sekretariátu Rady vlády ČR pro rovné příležitosti žen a mužů. Dnes nejen o nerovnosti mužů a žen v zaměstnání, ale i o zapojení žen do politiky a veřejného života.Vprvní části rozhovoru na Peníze.cz byla řeč především o nerovnostech v zaměstnání, dnes se zaměříme i na jiné oblasti veřejného života – například politiku. I zde je totiž rovnost pohlaví zatím spíš proklamativní...
Častý argument zdůvodňující či hájící nepoměr mužů a žen staví na tom, že ženy samy nechtějí…
Na to máme několik argumentů. Jedním je, že ze studujících na vysoké škole je dnes více než 50 % žen a absolventek je také více jak 50 %. Je tedy otázkou, proč by ženy studovaly, kdyby to nechtěly dál využít. Na vysokých školách se to ukazuje stejně jako ve vědě a výzkumu, kde je žen 25 % a méně, na úrovni docentek cca 23 % a profesorek je kolem 12 %. Druhým argumentem, proč nesouhlasím s tvrzením, že by se ženám „nechtělo“, je jejich obrovský podíl na práci v neziskovém sektoru, který ukazuje, že mají zájem o to, co se děje vně jejich soukromého světa. Zároveň je to prostor, kde není příliš velká moc a není v něm moc peněz. Mužům tak nepřináší takovou satisfakci, takže se do něj nehrnou. Přestože se to pomalu zlepšuje, je takových pořád většina.
Na ženy tedy zůstávají spíše oblasti, o které muži nemají zájem?
Je to o tom, že v některých sférách je pro ně větší prostor a v některých ne. Na některá místa je muži spíše pustí, protože pro ně nejsou tolik prestižní a lukrativní. Veřejný prostor byl vždy okupován hlavně muži – vždyť ženy neměly ani volební právo. Od té doby se toho ale mnoho změnilo. Ženám se otevřela sféra všeobecného vzdělávání. Do určité míry se tak do veřejné sféry dostaly, pronikly a zapojily, kdežto muži se do soukromé sféry, dříve výhradní ženské domény, zatím nezapojují.
Nabízí se úvaha, jestli by se mužům neulevilo, kdyby nebyli považovaní za jediné živitele v rodině a za ty, které mají rodinu hmotně zabezpečit...
Určitě, bohužel si to ale sami neuvědomují. Pokud by nemuseli finančně táhnout celou domácnost sami, mohli by se třeba více věnovat svým dětem, a přehodnotit tak své životní hodnoty. Ukazuje se, že nejspokojenější manželství s nejvíce dětmi jsou v zemích, kde je ve společnosti zavedená tato rovnost. Muži tak po padesátce nezažívají krizi středního věku, protože znají svoji ženu a své děti, cení si vzájemných vztahů a už vědí, proč to nechtějí opouštět.
Prostředí domova je ale zatím asi moc netáhne…
Z toho vznikají skoro všechny nerovnosti, protože muži nedoceňují hodnotu vztahů, kterou s sebou péče o děti přináší, a neznají její pozitiva. Velice málo se hovoří o tom, že by to mělo být pro muže atraktivní. Jestliže ale tvrdíme, že jsme liberální, svobodná a demokratická společnost, tak by se předpokládalo, že se budeme dělit o to příjemné i nepříjemné. To ale zatím nenastalo, což dává svým způsobem smysl. Každý se nerad vzdává nějakých výhod. Zatímco tak ženy investují svůj volný čas do neplacené domácí práce, muži se na ní podílejí velmi málo a na péči o děti ještě méně. Otců na rodičovské dovolené v Čechách je jen kolem 1–2 %, to mluví za vše.
Proč tak málo, je to v českém kontextu stále terčem posměchu?
Určitě, to je ale zase jedna z věcí, které se pojí k tradičním představám o roli žen a mužů a uvažování o světě v duálních pojmech černá-bílá, něžná-tvrdý, aktivní-pasivní, jing a jang a tak dále. Je to takový uzavřený kruh. Činnosti, které vykonávají ženy, se zdají být podřadnější. Jako péče o děti nebo vyšívání či tanec. Fotbal je proti tomu vysoce ceněný, jak slávou, tak penězi. Ale funguje to i směrem opačným. Jakmile se ženy začnou nějaké činnosti více věnovat, tak tím více jde její prestiž dolů. Ukázkovým příkladem je pokles prestiže medicíny v Rumunsku. Od té doby, co se medicína stala doménou žen, klesla tam prestiž i výše platu lékařů. V České republice je typický učitelský stav. Dříve byli pan řídící a pan učitel ve společnosti velmi vážení. Od té doby, kdy je z různých důvodů v této oblasti zaměstnáno více žen, prestiž tohoto povolání klesá.
Kroužkování ukázalo, že ženy v politice chceme
Proč je podle vás v České republice stále tak nízké zastoupení žen v politice?
V politických stranách je na úrovních, na kterých se nesoustředí taková moc, žen mnohem víc než na jiných postech. Někde je to 30 %, někde možná 40 % žen, záleží na tom, o jaké straně se bavíme. KDU-ČSL měla například až kolem 52 %. To, že v Poslanecké sněmovně je žen 22 % a ve vládě žádná, vyvolává otázku, co je toho příčinou. Samozřejmě to může být charakterem politiky, který je u nás a i v jiných zemích výrazně maskulinní, výrazně agresivní a soutěživý. To ženám nemusí úplně vyhovovat, protože jednak v těchto schopnostech nejsou vychovávány, říká se jim buď něžná, buď krásná, citlivá a konsensuální, což se do tohoto prostředí úplně nehodí, a jednak se do něj ani nedostanou, protože nemají jak.
V čem spočívá hlavní úskalí?
Ve slaďování pracovního a soukromého života. Většinou mají děti, o které se musí starat – když jsou jednání do půlnoci, tak se toho mohou těžko účastnit, těžko se mohou účastnit golfových turnajů a jiných setkání, když se jdou po práci starat o domácnost, děti a svého muže. Ostatní kolegové muži se na takových akcích sejdou a většinou se domluví na tom nejdůležitějším.
Čím si však vysvětlujete razantní nárůst počtu žen v Poslanecké sněmovně po posledních volbách?
Těch 22 %, které dnes v Poslanecké sněmovně tvoří ženy, zapříčinil fakt, že je tam dosadili sami voliči kroužkováním. To je skvělý krok dopředu. Zajímavě se v tom projevil názor společnosti. Na kandidátkách byla samozřejmě spousta z nich na nevolitelných pozicích, díky systému kroužkování je ale voliči dostali do popředí.
Liší se v tomto státní a regionální úroveň?
Na místní úrovni, obzvlášť na malých vesnicích, kde je to spíše o pozicích v zastupitelstvech, bývá až 40 % žen. V malých obcích bývá také hodně starostek, takže ta vůle k péči o komunitu v ženách je, nicméně do vyšších rozhodovacích pozic se nedostávají ze spousty různých důvodů. Jedním z nich je právě problém slaďování dvou pracovních úvazků ženy – jako pečovatelky o domácnost a jako zaměstnankyně. To však není problém jen žen, které jdou do politiky.
Rovnost neznamená stejnost
Jaká je situace v Česku, nezaměňuje se stále problém platové nerovnosti či jiných nerovností mezi pohlavími s feminismem?
To je velký problém české společnosti. Lidé pořád uvažují nad feminismem v té jeho nejradikálnější formě. Je možné, že se tady několik radikálních feministek, které by rády svět bez mužů, najde, ale feminismus je především „o tom“, aby se skloubilo to, co mohou do společnosti přinést muži, s tím, co mohou přinést ženy. Vztáhneme- li to na příklad politiky, proč by právě proto, že ženy na základě svých životních zkušeností bývají citlivější, pečlivější a konsensuálnější, nemohlo pozitivně ovlivnit politiku? I do tohoto prostředí se hodí něha a sklon k péči, pak by to třeba celé vypadalo jinak. Feminismu nejde o to, aby byly ženy stejné jako muži. Jde o to, aby si obě strany byly rovny ve svých možnostech.
Jaký vliv měla v této oblasti na českou společnost změna režimu v roce 1989?
Česká republika má v tomto ohledu zajímavý vývoj. Za první republiky měly ženy velmi dobré postavení, československý prezident se považoval dokonce za feministu a české ženy byly jedny z prvních, kterým bylo přiznáno právo volit. V komunistické éře začaly ženy pronikat do dříve mužských oblastí. Mohly sice dělat cokoliv, ale nic jim to nepřineslo, protože vedoucí pozice stejně nadále patřily mužům. Pracovaly a komunistický režim jim nabídnul spoustu věcí, o které ženy na západě musely tvrdě bojovat, včetně jeslí a školek či legalizací potratů. Na rozdíl od jiných zemí tak u nás bylo obrovskému množství žen umožněno pracovat. Jen pro zajímavost, dnes máme v České republice jen 43 jeslí.
A po revoluci?
Po revoluci najednou neměly ženy o co bojovat, protože už do práce chodily. Své místo měly již určené a trochu na to rezignovaly. V pracovní sféře už pro ně bylo vymezeno místo, tudíž musely hledat jiná témata, která by je spojovala. Takto se začala formovat sdružení proti násilí na ženách, Centrum pro ženy a vědu a mnoho jiných. Některá se udržela, jiná ne.
Nabízí se otázka, jak celou situaci vidíte ze své pozice do budoucna
My se v rámci naší sekce snažíme hájit rovné příležitosti pro muže i ženy jak na národní úrovni, tak i na úrovni mezinárodní v institucích OSN, v Radě Evropy a jiných, kde hájíme zájmy České republiky a prezentujeme, jak plníme mezinárodní závazky, jako je například Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen. Řídíme se Národním akčním plánem – Priority a postupy vlády při prosazování rovných příležitostí žen a mužů, schváleným vládou. Jsem ráda, že teď dochází k postupnému obnovování Rady pro rovné příležitosti žen a mužů, která bude mít brzy nového předsedu, a bude tak schopna začít fungovat a doporučovat vládě potřebné kroky pro efektivní prosazování rovnosti žen a mužů. Naše oddělení, které funguje také jako sekretariát Rady, chce ze své pozice pokračovat v posuzování dopadu materiálů, které jdou na jednání vlády, na rovnost žen a mužů. Cílem do budoucna je zajistit větší zapojení mužů do prosazování rovných příležitostí a otevírání nových témat, která budou zaměřená i na ně.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
15. 4. 2011 3:06, Luboš
Inno, máte náročnou práci ? To pracujete v dolech a ve slojích kopete uhlí nebo pracujete jako slevačka litiny a nosíte celý den kokilu o váze 45 kg ? Já si myslím, že jste náročnou práci nikdy nepoznala, spíš jste , jak já znám ženy, někde v kanceláři kecala u kávy.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (12 komentářů) příspěvků.