Nervozita na finančních trzích zvyšuje zájem o investiční zlato. Cena tohoto drahého kovu v korunách v prvním pololetí stoupla asi o 20 procent a část expertů soudí, že může atakovat další rekordy. Problémem je, že cena tohoto drahého kovukolísá a hlavně krátkodobí investoři by to měli vzít v úvahu.
Cenu zlatatotiž ovlivňuje řada faktorů, včetně růstu či poklesu kurzu dolaruk jiným měnám. Stačí se podívat na korunu. Zatímco v první části roku americká měna vůči české posilovala, v posledních týdnech to vypadá, že se tento trend obrátil. Sílící koruna tak může investorapřipravit o část zisků.
Zlato tedy není nejbezpečnější investicí, jak může soudit část nezkušených investorů. Na co ale vlastně vsadit? Dříve byly pokládány za synonymum jistoty státní dluhopisy. Krach Ruska či Argentiny v devadesátých letech minulého století a začátkem tohoto století, ale tyto představy rychle odvál. Za daleko jistější jsou nyní označovány instrumenty peněžního trhu, krátkodobé dluhopisy, které obvykle vydává stát. Za větší jistotu ale investor získá nižší výnos, což mu vždy nemusí vyhovovat.
V zásadě má přitom investor dvě možnosti – první je riskovat a sázet na jednu či několik investic – například do zlata, akcií, komoditči měn. Ve svém rozhodování by měl vycházet hlavně z toho, jak velké riziko je ochoten na sebe vzít, z délky investice. Čím je delší investiční horizont, tím se riziko výkyvů jejích cen snižuje. V úvahu by také měl vzít, jak snadno lze jednotlivý typ investic prodat. Další alternativou je rozložit riziko na více investic a obětovat tak část možného zisku ve prospěch větší jistoty. Nebo investovat například 80 až 90 procent peněz bezpečněji a zbytek riskantněji.
Pomineme-li bankovní vkladya zajištěné fondy(i tady existuje riziko, a to krachu instituce, která je nabízí), jsou za nejbezpečnější investici pokládány smíšené fondy, investující do dluhopisů a v malé míře do akcií. Akciový a dluhopisový trh se totiž obvykle pohybují proti sobě. Když pak akcie ztrácejí, dluhopisy by měly vynášet a naopak.
To nabízí větší jistotu, že investor neprodělá, než instrumenty peněžního trhu, nebo státní dluhopisy. Za poměrně jistou či konzervativní investici (opět nelze zcela vyloučit krach toho, kdo ji poskytuje) lze považovat také zajištěné fondy. Podobný charakter mají do určité míry (až na možné výnosy) díky vázaným penězům i současné penzijní fondynebo stavební spoření.
K akciím a dluhopisům, je samozřejmě možné přidávat další investiční instrumenty, a to nemovitostia komodity, případně měny. Někdy mohou mít podobu fondů, orientovaných na podobné investice. Vždy je ovšem třeba rozlišovat, zda jsou zaměřeny globálně, což by mělo být z hlediska rozložení rizik bezpečnější, nebo na určité teritorium, zemi, odvětví, případně v jaké měně jsou vedeny a kdo je vydává. Zpravidla platí, že firemní dluhopisy jsou rizikovější než státní.
U smíšených fondů je důležité znát nejvyšší možný podíl akcií a dluhopisů, které mohou fondy držet, u akcií zase, zda se zaměřují na velké, střední či malé firmy. V případě nemovitostních fondů by měl investor vzít na vědomí, že zpětný odkup může někdy trvat několik měsíců. Tyto typy fondů nemusí mít totiž v případě problémů na trhu s nemovitostmi dostatek likvidních prostředků a mohou proto zpětný odkup svých podílových listů o něco odložit. K nejrizikovějším investicím patří přitom z hlediska možných výkyvů vedle akcií také komodity (včetně zlata) a měny.
Žádný z uvedených instrumentů není tedy zcela bezpečný. Investor by se proto měl rozhodnout, zda bude preferovat riziko před větší jistotou, nebo si své investice rozdělí na bezpečnější a rizikové.
Dát obecné doporučení konzervativním či agresivnějším investorům je však podle analytika trhů a produktů Pioneer Investments ČR Romana Dvořáka obtížné. Některé investice – jako do dluhopisových fondů – mohou být navíc v době růstu inflaceztrátové. „V nejbližším jednom až třech letech ale podle mého názoru s ohledem na pomalý růst světové ekonomiky nic podobného zatím nehrozí,“ odmítá Dvořák spekulace o růstu inflace.
Také ředitel marketingu a prodeje ING Investment Management (C.R.) Miloš Filip odmítá generalizace. „Z historických dat, tedy dlouhodobých výnosů různých indexůa vzájemných vztahů akciových i dalších trhů může vyjít, že by investor s desetiletým investičním horizontem měl mít asi 10 procent investic v nemovitostech a 10 až 15 procent v komoditách. Vždy ale záleží na investorově subjektivním pohledu, co bude preferovat,“ dodal Filip.
Má přitom podle jeho slov tři možnosti, jak postupovat. Může potlačit výkyvy dlouhodobých investictím, že své investice rozloží, což je pasivní přístup. Nebo investovat pravidelně, což mu umožňuje omezit výkyvy hodnoty investice směrem nahoru nebo dolů. Zkušení investoři se zase samozřejmě snaží řídit své portfolio, nebo jeho část aktivně sami.
Řada z nich spekuluje o hrozbě vysoké inflace. Filip ovšem poukazuje na tzv. Nový normál, o němž hovoří správci největšího světového dluhopisového fondu PIMCO Bill Gross a Mohamed El-Erian. Ti očekávají, že budou spotřebitelé kvůli potížím řady ekonomik šetřit a utrácet méně, což spolu s důsledky regulace finančních trhů omezí růst jednotlivých ekonomik. To by se mělo odrazit v nižších výnosech akcií i dalších investičních instrumentů. Ale také v delším období nižší inflace, což by nahrávalo dividendám a akciím firem, které je vyplácejí, uvedl rovněž Filip.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
