Česká penzijní reforma: Když všichni omezují penzijní fondy, zaveď je!
Česká penzijní reforma se systémem fondů zkouší to, co země našeho regionu opouštějí. Jediným kladem českého systému je, že zůstal dobrovolný. Toho by měl každý občan plně využít ke klidnému, střízlivému vyhodnocení kladů i záporů spoření na důchod v penzijních fondech.
TIP REDAKCE: Proč Češi milují své tyrany a nakupují v Lidlu?
Staré známé pravidlo burzovních makléřů zní: když ostatní prodávají, nakupuj. Česká penzijní reforma se řídí podobným pravidlem, zavádí do českého penzijního systému to, co všichni kolem ruší a od čeho odstupují, poněvadž si nevědí rady s důsledky – které můžeme po reformě očekávat i v Česku.
Spoření v penzijních fondech (nebo penzijních společnostech, jak se jim má říkat), které je základem české důchodové reformy, prochází v posledních třech letech zatěžkávací zkouškou, jež odhalila několik jeho základních nedostatků.
V době globální finanční a hospodářské krize se ukázala zásadní přednost průběžného systému: jeho relativní bezpečnost. Prostředky se nikde neukládají a putují přímo od plátců sociálního pojištění k důchodcům, nemohou být tedy nikde znehodnoceny. Peníze může „zcizit“ pouze stát, pokud vyplatí důchodcům méně, než kolik vybere, a peníze ani nikam neuloží, ale prostě takříkajíc projí. To se bohužel dělo i v České republice. Teď, když je důchodový účet v minusu, by se ty desítky miliard hodily.
Zisk? V lepším případě jako na běžném účtu
Čtenáři doporučují
Penze, penzijní systémy, penzijní reforma v kostce: videorozhovory s Vladimírem Bezděkem:
- Důchodový systém: solidarita, nebo kapitál?
Základní pojmy: průběžný systém (pay as you go) a systém plně kapitálový (fully funded) a další. - Zavést v zemi tunelů do penzijního systému zaměstnavatelské fondy?
Zaměstnavatelské fondy můžou být i fajn, když se zaměstnavatelům daří. Z historie ale víme, že se je taky párkrát podařilo dokonale vytunelovat. - S přebytky důchodového systému se v ČR nehospodařilo dobře!
V devadesátých letech Češi na důchody víc dávali, než stačili vybírat. Kde ty peníze jsou? - Prvý, druhý, třetí... Každý čtvrtý Čech je důchodce
Je nás pořád zhruba stejně – ale důchodců mezi námi přibývá. Kdy se motor zadře? - Penzijní kalkulačka v praxi
Základní výměra, procentní výměra, redukční hranice a další zaklínadla. - Jak se budou od října vypočítávat důchody
Malá penzijní reforma v praxi. - Deficit důchodového systému může být ve stovkách miliard
Ještě pár let ve stejném stylu a náš penzijní systém bude v astronomickém minusu. - Babyboom? Ani náhodou!
Vydělají na naše důchody děti Husákových dětí? Nepočítejte s tím!
Penzijní fondy, které investují peníze na důchody do státních dluhopisů, určitých druhů akcií či jiných finančních komodit, však úspory mohou – navzdory všem pojistkám, kterými státy omezují riziko jejich zmizení – když ne znehodnotit, tak „nezhodnotit“.
Přesně to se děje například na Slovensku, kde je reálný výnos penzijních fondů po pěti letech v minusových číslech. Ne výrazně, ale přesto platí, že kdyby si Slováci místo do důchodcovských správcovských společností dávali peníze do slamníku, budou na tom lépe. Zcela určitě by pak vydělali více, kdyby své peníze uložili na termínovaný bankovní účet. Podobné je to s penzijními fondy ve všech středoevropských zemích.
Téměř všude se nyní ze systému penzijních fondů couvá. Ne vždy tak drsně jako v Maďarsku, kde Orbánova vláda úspory v penzijních fondech prostě znárodnila – vlády v době napjatých státních rozpočtů nejčastěji omezují objem peněz, kterým na penze do fondů přispívají. Činí tak dokonce i Polsko, jehož ekonomika roste více než dvojnásobně rychleji než česká a které jako jediná země Evropy nespadlo do hospodářské krize. A jen tak na okraj – Německo nechce o vstupu penzijních fondů do důchodového systému ani slyšet.
Platí samozřejmě, že akciové a dluhopisové trhy mají za sebou jedno z nejtěžších období od druhé světové války, že výkonnost penzijních fondů by měl člověk poměřovat v desetiletích, a ne v měsících a rocích, i to, že vlády v okolních zemích se ne vždy chovají s ohledem na dlouhodobé zájmy, před nimiž dávají přednost krátkodobému zisku.
Reklama za vaše (budoucí) penze
Česká penzijní „dobrovolná“ poloreforma je v dnešní době velice zvláštním krokem. Nevydělají na ní ani budoucí penzisté (a to ani ti, kteří do nového systému půjdou, ani ti, kteří se rozhodnou zůstat mimo), nevydělá na ní ani stát, který už teď kvůli financování reformy musí zvyšovat daně. Vydělají penzijní fondy, a to hlavně na poplatcích za správu nových účtů (ať už jich budou „jen“ statisíce, nebo dva či tři miliony). Celá reforma tak dělá dojem předem oceněného úkolu, který bylo třeba splnit, „i kdyby čert na koze jezdil“.
Až se za pár týdnů rozjede zběsilá reklamní kampaň penzijních fondů – mám ji v živé paměti ještě ze Slovenska – myslete na to, že je placená z vašich budoucích důchodů. A při rozhodování – poněkud nehorázně nastaveném na „jednou a navždy“ – se držte zdravého rozumu. I tak to bude těžké. Ostatně ani autor tohoto článku – zdravý, slušně vydělávající čtyřicátník zatím s jedním dospívajícím dítětem – neví, jak se nakonec rozhodne. Ale určitě bude dlouho sedět, propočítávat a zvažovat.
Autor je redaktorem Lidových novin
