Ještě před čtyřmi lety to byla chlouba, kterou se Slovensko pyšnilo v Evropě a za níž dostalo pochvalu i od Světové banky. Teď začíná připomínat frašku. Řeč je o ambiciózní penzijní reformě, kterou naplánovala a provedla pravicová vláda Mikuláše Dzurindy. Po volebním vítězství sociálnědemokratického Smeru však ze systému, který měl Slovensku pomoci čelit stárnutí obyvatel, zůstávají trosky.
Hlavní novinka reformy, druhý pilíř povinného penzijního spoření, do něhož jeho účastníci odvádějí devět procent z hrubé mzdy, pod útoky vlády chřadne. Původně v něm ti, kteří do něj po spuštění reformy vstoupili a nováčci na trhu práce, pro něž byl od začátku povinný, měli vydržet až do důchodu. Jenže vláda Roberta Fica už dvakrát systém otevřela a vyzvala Slováky k odchodu zpět do průběžného systému státních penzí. Navíc výrazně omezila možnosti investování Důchodových správcovských společností, do jejichž fondů téměř 1,5 milionu Slováků povinně posílá část platu. Staly se z nich v podstatě konzervativní fondy, které žádnou slušnou penzi svým klientům nemohou zajistit.
Bývalý ministr práce a sociálních věcí a autor reformy Lubomír Kaník přišel dokonce s obviněním, že Sociální pojišťovna, která spravuje průběžný pilíř důchodového systému, se všemožně snaží Slováky k odchodu s druhého pilíře donutit. Například prý zřizuje speciální přepážky, kde její pracovníci podávají klientům o fungování druhého pilíře zkreslené informace.
První krok slovenské důchodové reformy učinila vláda v roce 2004. Prodloužila věk odchodu do důchodu na 62 let. Změnila způsob výpočtu důchodu z průběžného systému tak, aby průměrný důchod činil při odchodu do penze zhruba polovinu průměrné mzdy pojištěnce. Rodiče navíc za každé dítě mohli odvádět na sociálním pojištění o 0,5 procenta ze mzdy méně.
Hledáte výhodný firemní úvěr? Klikněte ZDE.
Největší zásah do slovenského důchodového systému přišel v roce 2005. Vláda zavedla druhý soukromý pilíř, který tvoří šest důchodových správcovských společností, do jejichž fondů posílají zaměstnavatelé za zaměstnance část sociálního pojištění. Přesněji devět procent z jejich hrubé mzdy. Dalších devět procent odvádí do státního prvního pilíře. Zbytek sociálního pojištění pokrývá nemocenské dávky, invalidní a další důchody a plní rezervní fond pro případ problémů soukromých penzijních fondů.
Pro vstup do druhého pilíře se mohli Slováci rozhodnout do poloviny roku 2005. Učinilo tak 1,5 z 2,6 milionů lidí, kteří platí sociální pojištění. Ti, kteří začali pracovat až po 1. lednu 2005, se druhého pilíře účastnili automaticky. Podmínkou je, aby důchod, na který si Slováci takto naspoří, činil minimálně 60 procent životního minima.
Investovat mohou do tří typů fondů – konzervativního, vyváženého (pro klienty, kterým do důchodu zbývá více než sedm let) a růstového (pro klienty, kterým do důchodu zbývá více než 15 let). Fondy musí klientům garantovat minimální zhodnocení vypočtené podle průměrných výnosů konkurenčních fondů. Přitom musí padesát procent peněz investovat na slovenském kapitálovém trhu.
Klient, který vstoupil do druhého pilíře a přispívá tedy méně do průběžného systému, dostane menší státní důchod, nicméně penze z vlastních úspor by mu měla výsledný důchod dorovnat podle propočtu ministerstva práce na úroveň 53 až 58 procent předchozího příjmu.
Na rozjezd systému vyčlenila vláda 65 miliard slovenských korun, které měly uhradit výpadek příjmů Sociální pojišťovny z pojistného placeného soukromým fondům. Jenže tento polštář splasknul na jaře 2009. Už v roce 2010 by měl průběžný systém spadnout do deficitu, který vláda v roce 2008 vyčíslila na 60 miliard slovenských korun, což je 1,7 procenta HDP. O deset let později by to mělo být už 2,2 procenta HDP, spočítala analýza, kterou si slovenská vláda objednala u Mezinárodní organizace práce.
Ficovův kabinet se proto rozhodl, že Slováky přiměje, aby druhý pilíř opustili a sociální pojištění opět posílali pouze Sociální pojišťovně. V prvním pololetí 2008 druhý pilíř opět otevřela. Vystoupilo z něj 106 tisíc lidí, zatímco nových 22 tisíc spořitelů do něj vstoupilo. Další okno pro opuštění povinného soukromého spoření se otevřelo v prvním pololetí roku 2009. Vláda a Sociální pojišťovna počítaly, že soukromé fondy opustí 150 tisíc spořitelů, kteří tím přinesou Sociální pojišťovně zhruba 230 milionů eur. Jedním z argumentů vlády pro vystoupení z druhého pilíře byla i mizivá výnosnost penzijních fondů kvůli finanční krizi. Jenže Ficovo vábení vyslyšelo jen 59 tisíc klientů.
Cílený odliv klientů nebyl jediným zásahem do pravidel penzijního systému, který vláda Smeru učinila. V roce 2008 prodloužila povinnou dobu setrvání v druhém pilíři z deseti na patnáct let. Ekonomové se nicméně shodují, že spořitelům se druhý pilíř vyplatí zhruba až po třiceti letech spoření.
Letos vláda prosadila snížení poplatků, které si penzijní fondy účtují za správu majetku. Původně tyto poplatky činily 0,065 procenta z obhospodařovaného majetku a řada analytiků už při startu reformy poukazovala, že jde o nereálně nízkou úroveň. Teď si fondy mohou účtovat jen 0,025 procenta z naspořených peněz.
Ve jménu ochrany klientů fondů parlament schválil změnu investičního horizontu penzijních fondů. Na návrh poslance Smeru Róberta Madeja musí fondy investovat tak, aby se vždy během šesti měsíců nedostaly do mínusu. Případné ztráty musí klientům vykompenzovat akcionáři. Jenže to donutilo fondy přeskupit portfolia a zbavit se akcií. I z růstových fondů, které mohly investovat do akcií až 80 procent majetku a měly mít potenciálně nejvyšší výnosy, se staly velmi konzervativní fondy s mizivými výnosy. „Rozdíly mezi jednotlivými fondy v podstatě zmizely. Toto nastavení v podstatě popírá princip druhého pilíře,“ říká Martin Chren z nadace F. A. Hayeka.
Potřebou vyhnat Slováky z druhého pilíře se netají ani šéf Sociální pojišťovny Dušan Muňko. Ten pro agenturu SITA uvedl, že v pilíři soukromého spoření by mělo zůstat maximálně 200 tisíc lidí, kteří jsou mladší než třicet let a pobírají minimálně průměrnou mzdu. V deníku SME se navíc Slováky pokusil vyděsit tvrzením, že už teď přišli o všechny své úspory. Během prvních pěti let od spuštění reformy v penzijních fondech podle údajů Asociace důchodových správcovských společností Slováci nashromáždili ekvivalent 70 miliard slovenských korun.
Muňko rovněž hovoří o tom, že by se měl snížit podíl sociálního pojištění, který jde do soukromých fondů. Místo nynějších devíti procent z hrubé mzdy by to mělo být 2,3 až 3 procenta. Premiér Fico se nechal slyšet, že by příspěvky měly klesnout na šest procent hrubé mzdy. Možné snížení plateb do druhého pilíře zmiňuje i analýza Mezinárodní organizace práce jako lék na vznikající deficit v prvním průběžném důchodovém pilíři. Jenže pak by penze ze soukromých fondů byly nízké a řadě lidí by se účast na tomto spoření nevyplatila. Jejich odchod by naopak posílil příjmy Sociální pojišťovny.
Tažení proti soukromému důchodovému spoření nejspíš nekončí. Premiér Fico na jaře 2009 prohlásil, že „dialog mezi důchodovými správcovskými společnostmi a vládou zdaleka neskončil“. Už teď je ale jasné, že původní záměr vytvořit s druhého penzijního pilíře nástroj, který zlepší finanční situaci budoucích důchodců, vzal za své.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
7. 1. 2010 7:34, Pavel
Ono by stačilo udělat ten státní důchod dobrovolným, ale s tím, že by se to tvrdě dodržovalo (nepřispíval jsi, tedy nedostaneš ani korunu, třeba chcípni hlady). Ono už to tady kdysi bylo - tzv. svobodná povolání nemusela platit sociální zabezpečení (nebo platili méně) s tím, že v důchodu budou živi z tantiém a nebudou potřebovat státní důchod. Když pak oni svobodní umělci přišli do důchodového věku a zjistili, že jejich umění nemá tu hodnotu, kterou předpokládali, to bylo řevu, že nedostanou důchod (že na něj neplatitli, jaksi taktně zamlčeli), zakládali se nadace na podporu zchudlých umělců, i Gott se tenkrát rozčiloval, že mu byl vyměřen důchod několik stovek.
Na důchod se člověk může zaopatřit i jinak, než spoření. Stačí dobré vztahy v rodině. Já si nedovedu představit, že bych se o své rodiče v nouzi nepostaral, totéž očekávám od svých dětí. Je to risk, stejné jako jakýkoliv jiný způsob zabezpečení.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
6. 1. 2010 6:23, Kalous
Smyslem toho systému Dzurindovy vlády bylo obohacení těch firem,které poskytovaly pojištění druhého typu.
To dvoupilířové důchodové pojištění směřovalo zcela v duchu plánů naších odeesáků k bohatnutí těch bohatých spekulantů. Do jejich kapes jim přispěvatelé poskytovali peníze a garance v podstatě žádné. Financování na bázi fondů to je kuponová privatizace v jiné podobě. Premiér Fico je štve,protože odhalil záměry obohacování pravicových klonů. Vždyť v USA v této krizi přišli lidé o miliardy tímto způsobem. Je to totéž jako když pan Bendl prosadil privatizaci nemocnice v Brandýse n.Labem, nemocnice se ujal bývalý ministr ODS Rubáš,koupil ji za babku,prý ve špatném stavu. Ale zapomněli dodat, že s nemocnicí cenné nemovitosti zadarmo a potichu. Ty nemovitosti prodali a nemocnice patří mezi nejhorší ústavy v kraji. Fico činí dobře,ale pro občany,ne pro Dzurindovy soukmenovce.
V diskuzi je celkem (21 komentářů) příspěvků.