Co vám v poslední době udělalo ve firmě radost?
Je to především přijetí od kolegů po mém návratu do HP loni v létě, poté co jsem si na rok z firmy odskočila. Ale celkově mě má práce baví. Mojí hlavní rolí je teď seznámit se s trhem, takže se setkávám se spoustou partnerů, distributorů i zákazníků, se kterými nastavujeme spolupráci.
Pracujete pro HP na různých postech s jedinou roční pauzou od roku 2005. Co se za těch 19 let ve společnosti nezměnilo?
Co se nezměnilo a co mě těší, je třeba obrovské množství kolegů, se kterými jsem začínala a jsem dodnes v kontaktu – ať už na pobočkách HP v Česku, Německu, ve Francii, v Africe či na Blízkém východě. Celou tu dobu určitě platí, že lidi, kteří tu rádi pracují, zůstávají. To, s kým pracuji, je pro mě dlouhodobě ohromně důležité, nebála bych se říct, že je to základ. Samozřejmě věřím i našim produktům a směru, kterým jdeme – také ten je celou tu dobu, co tu jsem, konzistentní.
Dlouhodobě se věnujete i basketbalu, podle statistik basketbalové federace jste odehrála stovky zápasů. Je to dobrá průprava pro týmovou práci?
Nechci, aby to znělo nějak namyšleně, ale málokdy mě uslyšíte říkat, že jsem něčeho dosáhla jen já. Naprostá většina úspěchů je v mém případě dílem týmové práce, a to v pracovním i v osobním životě, basketbal samozřejmě nevyjímaje.
Jak už jste zmínila, mezi roky 2022 a 2023 jste působila jako generální ředitelka francouzské nadnárodní společnosti Legrand pro Česko a Slovensko. Je rozdíl pracovat pod francouzskou a americkou matkou?
To je něco, na co jsem se ptala i sama sebe, když jsem z Legrand odcházela. Já si v sobě nesu základy francouzské kultury od 14 let, kdy jsem začala v Brně chodit na francouzské gymnázium, otevřené těsně po sametové revoluci. Byla to přitom náhoda. Je zajímavé, jak vás rozhodnutí ve 14 letech může ovlivnit na celý život. Ve Francii jsem také žila, moje děti mají český i francouzský pas.
Tak to jste se v Legrand musela cítit jako doma.
Když jsem do téhle společnosti šla, měla jsem pocit, že budu muset sama sebe především obhajovat, dokazovat, čeho jsem schopná, měla jsem obrovskou trému. Ale nic z toho se nenastalo. Přijetí lidmi bylo bezvadné, nikdo moji roli nezpochybňoval, aspoň ne veřejně. Takže s ohledem na fungování společnosti a tým lidí kolem sebe vidím obě firmy úplně stejně.
Co se týče rozdílností, HP je opravdu velká, globální společnost, má okolo 50 tisíc zaměstnanců. Nahoře se něco rozhodne a to pak nějakým způsobem propadává do každé organizace po celém světě. Legrand je také velká firma, má asi 40 tisíc zaměstnanců, ale její jednotky mohou pracovat relativně nezávisle. Entita, kde jsem působila já, fungovala vlastně jako malá či střední firma.
Kulturní šok se tedy nekonal?
Francouzi jsou samozřejmě jiná nátura, jsou možná víc poetičtí, někdy ležérní, i když tým, který jsem vedla, v sobě měl ohromnou disciplínu. Američané mají zase v krvi takové to hecování „všechno dokážeme, jsme nejlepší“, takhle se v HP povzbuzujeme. Ale z lidí mám podobný pocit, kulturní šok jsem nezažila.
Jak těžké je prosadit něco vlastního v tak velkém korporátu, jako je HP?
Když jsem po více než 16 letech odcházela z HP, jedním z důvodů byla právě únava z centrálního řízení, lákalo mě jít do menšího. A později jsem se tam sama přistihla, jak prosím kolegy, jestli bychom nemohli některé procesy víc centralizovat, že by to dávalo větší smysl. Najednou si uvědomíte i výhody korporátního řízení. Ideální je kombinace obou těchto světů. Ale k otázce. Je jasné, že hlavní směřování HP je dané. Věci typu umělé inteligence, digitalizace a další trendy nemůžu pomíjet. Má klíčová role spočívá v tom, vzít globální strategii a nějak ji přeložit a usměrnit do lokálních podmínek. Podle hesla „mysli globálně, konej lokálně“.
Kam chcete společnost v těch lokálních podmínkách posunout?
Napřed bych ráda zdůraznila, že směr, kterým společnost šla za mé předchůdkyně (a mé dnešní nadřízené) Eriky Lindauerové, byl podle mého názoru zcela správný. Jsme úspěšní v dlouhodobé spolupráci s partnery i zákazníky, takže pro mě je důležitá především kontinuita. Chci samozřejmě ještě víc posílit důvěryhodnost značky. Když někdo řekne tiskárna nebo počítač, aby mu to automaticky evokovalo HP.
Podporu značky nebo loajalitu ke společnosti bych očekával od všech manažerů na vaší úrovni. Snažím se dostat k něčemu osobnějšímu, co se pojí přímo s vámi.
Nechci to pořád omílat, ale pro mě jsou extra důležití především lidé. Hodně mi záleží na jejich růstu, na tom, aby se posouvali správným směrem, aby spolu jednotlivé týmy dobře spolupracovaly, abychom měli oboustranně dobré vztahy s partnery. Zaměstnanci jsou pro mě nejlepším indikátorem úspěchu.
HP se zavázalo, že chce být nejudržitelnější společností na světě. Co si pod tím představit?
Mám detailní tabulku konkrétních cílů, jak být uhlíkově neutrální do roku 2040. Jde třeba o balení a produkty z recyklovaných materiálů minimálně ze 75 procent nebo o bezodpadový provoz firmy. Na globální úrovni jsme se zavázali, že budeme odebírat energie z obnovitelných zdrojů, vysazujeme stromy ve velkém – předloni jsme jich jako HP vysadili dva miliony. Firma zároveň permanentně podněcuje zaměstnance, aby se zamýšleli, jak by tomu mohli pomoct sami za sebe. Takže máme různé interní projekty na kompostování, recyklaci, na střeše jsme zřídili úly, další jsme pomáhali budovat v partnerské firmě. Firma na tato témata tlačí a já myslím, že je to správně.
Češi bývají často skeptičtí k tématům udržitelnosti, setkáváte se s tím i ve svém okolí?
Každý, kdo byl v únoru na jarních prázdninách na lyžích, si podle mě musel uvědomit, že klimatické změny nejsou jen teoretický, ale opravdový problém. Já se k českému prostředí dostávám až v posledním roce, většinou jsem dělala jinde v Evropě, respektive na Blízkém východě. Ale vidím tu zájem o tahle témata. HP vynakládá velké prostředky na různé studie a osvětu. Naše role je ukazovat cestu, podporovat udržitelné myšlenky a trh vzdělávat. Jak směrem k partnerům, tak k zákazníkům.
Jak to vypadá konkrétně?
Máme třeba program Amplify Impact, kdy se snažíme partnery vzdělávat v tom, jak se chovat co nejekologičtěji – vysvětlujeme jim, jaký je ideální způsob dopravy nebo jak přistupovat k balení produktů. Na to máme dobrou zpětnou vazbu, partneři za námi chodí čím dál častěji sami, konzultace vyžadují.
Tlak na větší environmentální i sociální ohleduplnost firem jde dnes i od bank, podle chování firem nastavují třeba také výši úvěrů.
Ano. Buďme upřímní, ekonomický tlak funguje. Když řeknete lidem „nejezděte autem, šetřete benzin, není to ekologické“, tak vám to nejspíš odsouhlasí, ale jezdí dál. Ale jakmile se skokově zvýší ceny benzinu, jako třeba loni, rázem spotřeba klesne. A tak je to se vším.
Z pohledu zvenčí je značka HP dlouhodobě úzce spojena s tiskárnami. Tam nebude, předpokládám, uhlíková stopa zrovna zanedbatelná. Jak se k tomu firma staví?
Tiskárny jsou určitě jedním z našich pilířů. Jak z hlediska výroby, tak provozu firmy. Když lidi teď běžně pracují z domova, ještě o to víc. Vidím to i na sobě – přiznávám, že do covidu jsem doma nikdy tiskárnu neměla. Teď zjišťuji, že jsem s ní mnohem flexibilnější. Co se týká udržitelnosti, tak i to intenzivně řešíme, přišli jsme s řadou inovací. Tiskárny mají dnes díky novým technologiím výrazně menší spotřebu, jsou ovladatelné na dálku. Celou práci s tiskem výrazně zefektivňují i systémy umělé inteligence, které například zabraňují plýtvání nevydařenými tisky a pomáhají i se zabezpečením. Navíc použitý spotřební materiál, jako tiskové kazety, odebíráme a následně recyklujeme pro další výrobu.
Takže menší zájem o tiskárny nepociťujete?
Změna je spíše v chování a potřebách našich zákazníků, kteří kromě tisku řeší celkový oběh dokumentů. V rámci firemního segmentu například vidíme růst multifunkčních tiskáren a odklon od velkých A3 zařízení s vysokou kapacitou tisku. Samostatnými kapitolami jsou velkoformátový tisk a 3D technologie, které jsou naší chloubou.
Na současnou pozici jste přišla loni, v roce umělé inteligence, letos to bude podobné. Jak vám AI mění práci?
Je pravda, že současná éra umělé inteligence je často srovnávaná s érou internetu. I tenkrát tu byli ti, kteří se toho báli, a ti, kteří to přeceňovali, ale ve výsledku internet přinesl obrovské benefity pro všechny. Celofiremně je AI pro HP směr číslo jedna z více pohledů. Jednak jsou to počítače, kterým AI aplikace výrazně zvyšují výkonnost. Mohl jste slyšet třeba o „AI ready“ noteboocích nebo pracovních stanicích, v tom vidíme obrovský potenciál. Naše odhady jsou takové, že se tím trh s počítači může během tří let až zdvojnásobit.
Další oblastí jsou služby pro zjednodušení a automatizaci správy zařízení. Na základě umělé inteligence dokážeme třeba odhadnout, kdy notebooku přestane fungovat baterie nebo kdy bude mít problém s pamětí a dalším hardwarem. Nahlásí to dřív, než k tomu dojde, a tím může zabránit velkým problémům. AI je samozřejmě důležitá i v rámci interních procesů.
Bere umělá inteligence práci lidem v HP?
Brala bych její vliv spíš pozitivně. Firma mnohem víc třeba tlačí na to, aby se její zaměstnanci vzdělávali, na všech úrovních. Právě díky umělé inteligenci mají už teď lidi víc času na činnosti, podotýkám smysluplné činnosti, které předtím nestíhali. Projektů, aktivit a iniciativ máme tolik, že pokud mi jen u některých z nich AI pomůže, budu za to ráda. To vidím u sebe i u svých kolegů.
Kde je ideální rovnováha mezi prací z domova a ve firmě? Názory šéfů velkých společností bývají často z extrému do extrému.
Já si myslím, že jsme všichni ve fázi hledání. V rámci hybridní práce byla udělána spousta studií. Jedna třeba říká, že jsme se po covidu ještě nevrátili do kanceláří, celosvětově je jejich obsazenost pod 50 procent. U nás je to lehce nad polovinou, ale před covidem bývala obsazenost kolem 70 procent. Osobně myslím, že návrat do kanceláří bude ještě pokračovat.
Jak to máte vy, je pro vás lepší mít kolegy po ruce, nebo stačí, když fungují na dálku?
Já jsem určitě zastáncem hybridní práce a flexibility, ale musí to mít jasná pravidla. Třeba už kvůli nově příchozím. Těm je třeba ukázat, co je to firemní kultura, a ta neznamená mít sluchátka na uších pět dní v týdnu.
Jak se dají skloubit role vrcholové manažerky a matky tří dětí?
No, ona to není jen rodina a práce. Vidím to tak, že každý člověk má nějaké základní pilíře, kterým se musí věnovat. Děti plus rodiče, partner, práce, čas pro sebe a to okolo, v mém případě třeba sousedská komunita naší čtvrti. A já jsem si uvědomila, že od té doby, co mám děti, tak žádný z těchto pilířů nemůže fungovat na 100 procent. Je podle mě dobré si připustit, že to už nikdy stoprocentní nebude. Je to permanentní každodenní balancování mezi tím vším. Pokud jste se ptal, jestli se to dá skloubit, tak podle mě dá. Pro mě je v tomto směru důležité, že mám partnera, se kterým máme nastavené rozdělení rolí. Podstatná je i flexibilita práce, pro fungování kohokoliv, netýká se to jen manažerských rolí. Můžu odejít v rozumnou dobu, ale třeba se večer zase připojím, můžu pracovat z domova, když je někdo nemocný a podobně.
To chce v sobě mít velkou disciplínu.
Neříkám, že v tom jsem stoprocentně úspěšná, ale vím, co potřebuji, aby to šlo zvládat.
Hynek Just
Vystudoval teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, což se na jeho profesní kariéře nijak nepodepsalo. Věnoval se hudební publicistice, jeho recenze a rozhovory lze dohledat třeba v archivu Respektu, MF Dnes,... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem