Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel. Pro pořádek – aby měl přehled on i zaměstnanci – by měl ve spolupráci s odbory nebo radou zaměstnanců, pokud u něj působí, sestavovat rozvrh čerpání dovolené. Pokud ve firmě odbory nebo rada nejsou, sestavuje rozvrh zaměstnavatel sám. Je to jakýsi celoroční plán dovolených.
Při určení rozvrhu čerpání dovolené zaměstnavatel v první řadě hledí na zájem podniku, má ale přihlížet i k oprávněným zájmům zaměstnance. Třeba k tomu, aby rodiče dětí školou povinných s nimi mohli trávit letní prázdniny. Ne vždycky se podaří plán dovolených naplnit a zaměstnavatel musí rozhodovat operativně. Nemůže však zaměstnanci určit dovolenou ze dne na den. O tom, že má čerpat dovolenou, musí zaměstnanec vědět nejméně 14 dnů předem, leda by souhlasil s kratším časem. Je-li to nezbytné z provozních důvodů, může zaměstnavatel rozhodnout i o celozávodní dovolené. Hromadné čerpání dovolené nesmí činit více než dva týdny a u uměleckých souborů čtyři týdny.
Zaměstnanec může také kdykoliv zaměstnavatele o poskytnutí dovolené sám požádat. Nemusí ji ale dostat. Každopádně nemůže sám oznámit, že nepřijde do práce a bere si dovolenou. Kromě dvou výjimek, kdy se na zaměstnavatele nemusí ohlížet a nemusí čekat, až mu dovolenou schválí.
Srovnáme cestovní pojištění
Za kopečky? Srovnáme cestovní pojištění, aby skákalo, jak budete pískat. A když budete chtít, můžete ho u nás i objednat. Stačí říct, jak byste ho nejradši kupovali, jestli koupit přes počítač, probrat s přítelem na telefonu, nebo si pro něj dojdete osobně.
Když končí mateřská
Když je zaměstnaná žena na mateřské dovolené, může požádat zaměstnavatele, aby jí napsal dovolenou tak, aby bezprostředně navazovala na mateřskou. Na rodičovskou dovolenou nastoupí až potom. V takovém případě je zaměstnavatel povinný její žádosti vyhovět.
Nedávno jsme psali o tom, proč se to vyplatí:
Kromě maminek na mateřské se pravidlo vztahuje i na tatínky, kteří si brali rodičovskou dovolenou tak „na dobu, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou“. Výhoda je v tom, že se zaměstnanci vyhnou případnému krácení dovolené pro omluvenou absenci v práci kvůli rodičovské. Kdo si dovolenou schovává „na potom“, nemusí ji po návratu z rodičovské do práce najít celou:
Loňská dovolená
Při určování dovolené by měl zaměstnavatel postupovat tak, aby si ji každý vyčerpal v tom roce, ve kterém mu na ni vznikl nárok. V praxi se to nepodaří zdaleka vždycky: zaměstnavatel může mít hodně zakázek a zaměstnance nepustí, zaměstnanci jsou nemocní, rodí děti a podobně. Když se dovolenou nepodaří vyčerpat v tom roce, ke kterému náleží, je zaměstnavatel povinen určit ji zaměstnanci tak, aby byla vyčerpána nejpozději do konce dalšího roku. Pokud by to nešlo kvůli pracovní neschopnosti, rodičovské nebo podobně, měla by dovolená následovat po skončení této překážky v práci.
Teď ale pozor: pokud zaměstnavatel neurčí termín čerpání loňské dovolené nejpozději do letošního 30. června, má právo si termín stanovit i zaměstnanec. Jediné, co musí udělat, je oznámit dovolenou zaměstnavateli aspoň 14 dní předem. Jestliže tedy své rozhodnutí vzít si loňskou dovolenou oznámíte zaměstnavateli písemně už první den prázdnin, 15. července už můžete vyrazit. I když se to zaměstnavatel nebude líbit. Nemusíte přitom respektovat rozvrh čerpání dovolené a nesmíte přitom být za svoje rozhodování postihnuti.
Změny zákona se nekonají
Média loni hojně informovala o chystaných změnách v převádění dovolené. Poslanecká sněmovna ale nestihla návrh novely zákoníku práce projednat. Platí tedy stávající pravidla, jak byla výš popsána.
