Psychickému teroru v práci se braňte!

S početní redukcí a profesionalizací armády snad zmizela perverzní hra na bažanty a mazáky. Příběhy dětské šikany nám občas média naservírují. Co ale zůstává většinou skryté, i když nejde o jev nikterak řídký, to je šikana, která skrytě bují na pracovištích. Přitom s některou z forem šikany má osobní zkušenost téměř pětina zaměstnanců.

Oběti šikany: ti, kteří nezapadli

Průzkumy, které se problematice psychického teroru na pracovišti věnují, naznačují, že nejčastěji se oběťmi stávají lidé, kteří svým způsobem z kolektivu vyčnívají. A to jak například svou samostatností, aktivitou či nezávislostí, tak naopak pasivitou a nedostatkem sebevědomí, případně handicapem – tito lidé nemají rádi konflikty, bojí se bránit a riskovat, že i oni by mohli být vůči druhým nepříjemní. 

Své by o tom mohla vyprávět účetní Marta, dobrosrdečná a milá padesátnice, která po dlouhé době, kdy nemohla zavadit o práci, konečně nastoupila do účtárny většího podniku. „Na práci i nový kolektiv jsem se moc těšila. Ty dlouhé měsíce doma mě ničily a já potřebovala být zase užitečná,“ říká Marta. V účtárně pracovaly samé ženy, i s Martou a šéfovou jich bylo šest.

Projevy mobbingu

• Šikanovaný je ostatními ignorován, nikdo s ním nemluví, „je pro ně vzduch“, nezvou ho na firemní akce.
• Kolegové o oběti šíří pomluvy. Vysmívají se jí a zesměšňují ji. Když je poblíž, trousí na její adresu ironické poznámky. Kolegové zmlknou, nebo převedou řeč na něco jiného, když se postižený objeví na doslech. Hlavním cílem je, aby se nepravdivé a nelichotivé informace dostaly až k nadřízenému.
• Kolegové šikanovanému nepředávají důležité informace zásadní pro jeho práci, záměrně mu je zatajují. Může se mu také stát, že mu ze stolu zmizí materiály, na kterých pracoval, nebo se z počítače „ztratí“ důležitá data.
• Dobré výsledky práce šikanovaného jsou záměrně přehlíženy, naopak i malá chybka je nafouknuta do obřích rozměrů a přetřásá se v širokém okolí.

Marta se od prvního dne snažila do kolektivu zapadnout. Byla ochotná, pracovitá a mnohdy na sebe navalovala i práci, kterou dělat nemusela. Brzy ale zjistila, že ji kolegyně i šéfová zneužívají. Dostávala nejvíc práce, zatímco ostatní si povídaly u kafíčka, ona nestíhala. Když se po pár měsících šéfové ozvala, že toho má moc, víc než ostatní, stal se pro ni život v kanceláři peklem. Šéfová se jí nezastala, naopak ji i před ostatními kolegyněmi zesměšňovala, že takovou neschopnou pracovnici jim byl čert dlužný. Kolegyně ji pomlouvaly, kde se dalo, a po podniku roznášely i věci z jejího soukromí, se kterými se jim Marta po nástupu do práce svěřila, ke všemu ovšem patřičně přibarvené.

Situace v práci se podepsala na Martině zdraví. Na doporučení lékaře nakonec podala výpověď.

Tváře ponižování

Mobbing se může projevovat v různé intenzitě, může mít různou podobu. Lidé, kteří mu jsou vystaveni, jsou nejčastěji ponižováni, podceňováni, zesměšňováni, ostatní o nich šíří nepravdivé a nelichotivé informace.

Hlavním cílem mobbingu je ukázat kolegu v nepříznivém světle, docílit toho, aby se v kolektivu a u nadřízených stal neoblíbeným. Pak už je jen krůček k tomu, aby byl postižený propuštěn, pokud sám výpověď nepodá dřív.

Narozdíl od mobbingu, kdy šikanují kolegové kolegu, je bossing, jak slovo napovídá, je doménou bosse, šéfa, který soustavně psychicky týrá svého podřízeného. Znelíbíte-li se svému nadřízenému, počítejte s tím, že se na vaši práci zaměří více než na práci ostatních kolegů, bude vás častěji kontrolovat a pochopitelně i častěji kritizovat.

Projevy bossingu

• Šéf podřízeného nadměrně přetěžuje prací. Zadává mu úkoly, které nemůže objektivně zvládnout.
• Šikanovaný dostává úkoly, které jsou hluboko pod úrovní jeho kvalifikace, nebo je naopak pověřovaný takovými činnostmi, na které jeho kvalifikace, znalosti a schopnosti nestačí.
• Nadřízený oběť přehnaně kontroluje – jak plnění povinností, tak docházku. Odmítá mu schválit dovolenou nebo ho na dovolené obtěžuje pracovními telefonáty.
• Šéf podřízeného neoprávněně kritizuje, i před ostatními kolegy.
• Před ostatními kolegy nadřízený postiženého zesměšňuje, ponižuje, pomlouvá, uráží.
• Šéf znevýhodňuje zaměstnance při odměňování. Vyhrožuje mu výpovědí.
• Nadřízený své oběti zabraňuje v přístupu k informacím, záměrně ho nezve na různé porady, neinformuje ho o důležitých rozhodnutích.
• Sexuální obtěžování.

Bossing na vlastní kůži zažila i Barbora, která se po několika letech doma s dětmi vrátila zpět do zaměstnání. Bohužel oblíbený šéf, kterého měla před nástupem na mateřskou, odešel do důchodu, a vystřídala ho sebevědomá, zhruba čtyřicetiletá vedoucí. Ve své práci byla dobrá, měla vynikající výsledky, ovšem v soukromí to byla zapšklá „stará panna“.

Barbora byla v kolektivu asi dvaceti pracovníků jediná s malými dětmi, a jak později poznala, šéfová si na ni zasedla právě kvůli nim. Hned na počátku jí řekla, že na její malé děti nebude brát žádný ohled. Zatímco ostatní kolegové chodili v pracovní době k lékaři běžně, ona si každou návštěvu s dítětem u lékaře musela napracovat. V létě jí vedoucí odmítala schválit dovolenou.

Prakticky každý den se Barbora setkávala s nějakými projevy šikany ze strany vedoucí. Ta denně kontrolovala, v kolik chodí do práce i z práce. V době, kdy v práci sama nebyla, pověřila kontrolováním docházky svou oblíbenkyni. Zadávala Barboře úkoly, které neodpovídaly její kvalifikaci, často jí „zapomněla“ předat důležité informace, které se Barbora dozvídala až od kolegů.

Poslední kapkou byly cílové odměny, které dostali všichni kolegové, jen Barbora ne. Přitom na dosažení úkolu, kvůli kterému byly vypsány, se podílela nemalou měrou. Když se vedoucí zeptala, proč všichni odměny dostali, ale ona na pásce nemá navíc ani korunu, dozvěděla se, že odměny jsou přece nenárokovou složkou mzdy a podle vedoucí na ně nárok neměla. Barbora nakonec podala výpověď.

Jak se bránit

► Nechcete být oběť? Tak se tak nechovejte!

I když to není vůbec jednoduché, pokuste se šikaně bránit hned od počátku, kdy se objeví první příznaky. Pokud třeba vejdete do místnosti a ostatní zmlknou, reagujte první. Zeptejte se, co se řeší, případně se klidně s nadhledem zeptejte, jestli vás kolegové právě pomlouvali. Vezmete tak nekolegiálním kolegům vítr z plachet. Nechováte se jako oběť, neplížíte se podél zdí, neutíkáte se slzami v očích z místnosti. Příště vás možná kolegové nechají na pokoji, ten, kdo šikanuje, chce vidět, že oběť trpí, ne rozesmátého člověka, který si z toho nic nedělá.

► Od začátku hledejte opory

V pracovním kolektivu je dobré vybudovat si kolem sebe okruh známých, či dokonce přátel. Na člověka, který má s okolím hezké vztahy, si troufne málokdo. Většinou se najde někdo, kdo se ho zastane.

► Při řešení nepodléhejte emocím

Anketa

Zažili jste šikanu?

Jako děckoJako vojákV zaměstnáníNePotřeboval(a) bych možnost zatrhnout víc odpovědí

Podle situace se také můžete obrátit na nadřízeného či na někoho, komu důvěřujete a kdo by vás mohl podpořit nebo by mohl vaše šikanování dosvědčit. Než se se svým problémem na někoho obrátíte, neuškodí si co nejvěcněji chování ostatních sepsat, nikdy nereagujte na základě emocí. Pokud zjistíte, že „takhle už to dál nejde“, ze zaměstnání raději odejděte.

► Sbírejte důkazy

Bránit se šikaně nadřízeného je už složitější. Někdy může pomoci vaše asertivní chování, kdy dáte svému šéfovi jasně najevo, co jste od něho ochotni tolerovat a co už ne. Můžete se také obrátit na nadřízeného svého šéfa či na personální oddělení. Ovšem je to sázka do loterie, mnohdy se totiž problém šikany na pracovišti podaří zamést pod koberec.

Rozhodně neuškodí, když se vám podaří schovávat si důkazy o šikaně – například e-maily či písemné podklady – a zajistit si svědectví kolegů, kteří byli u šikanujícího chování nadřízeného.

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem