Mobbing: šikana na pracovišti, která se v Česku rozmáhá

Alena nastoupila do nového zaměstnání. Hned na začátku dostala radu kolegy: „Tady platí pravidlo: vyšší bere!“ Začala to pociťovat na vlastní kůži. Pravdu měla jedině šéfová. Podřízené peskovala, ráda je úkolovala těsně před koncem pracovní doby a posílala kontrolní e-maily. Kdo hned neodpověděl, byl terčem její kritiky. Za nic nechválila, všechno se přece dalo udělat lépe. Alena se snažila plnit úkoly včas a dobře. Po pár měsících zjistila, že ji začíná kritizovat i její kolegyně, která dostala přidáno. V kanceláři zavládla postupně nevraživost, Alena se stala černou ovcí. Nechtěla si to nechat líbit, požádala o rozhovor ředitele z nejvyššího vedení. Druhý den dostala výpověď a jako náplast odstupné.

Alenin případ je typickou ukázkou mobbingu. Jde v podstatě o psychickou šikanu na pracovišti. Osobní zkušenost s ní má v Česku 16 procent zaměstnanců. Čtvrtina z nich je některé z forem mobbingu vystavována minimálně jednou týdně a téměř polovina zažívá psychoteror po dobu delší než jeden rok. Loňský průzkum agentury GfK ukázal, že terčem skrytého teroru na pracovištích se začínají stávat zaměstnanci středních a starších věkových kategorií, nejčastěji ženy ve věku nad 45 let. Většinou  končí s výpovědí v ruce a někdy i v péči lékařů. Obětí mobbingu se ale může stát prakticky každý, bez ohledu na věk.

„Zdá se, že velmi ohroženými jsou zaměstnanci samostatní, nějakým způsobem vyčnívající či neochotní ztratit svoji autonomii a nezávislost. Systematické intrikování, útoky, které proti nim vedou kolegové nebo nadřízení je postupně připravují o sebevědomí a pracovní výkon,“ říká psycholog Pavel Beňo z Občanského sdružení Práce a vztahy, který se soustavně věnuje boji proti mobbingu a šikaně na českých pracovištích. Statistiky o mobbingu v západní Evropě uvádějí příznivější údaje. Skrytý teror na pracovišti, kterému dal profesor Hainz Leymann název mobbing, zažívá na vlastní kůži 8 procent lidí.

Podle odborníků se do osobní filosofie některých lidí i firemních vztahů v Česku začíná již delší dobu promítat názor: „Být agresivní se vyplácí!“ Ve firmě, kde získá agresor prostor a na pracovišti začne fungovat psychoteror, dochází ale postupně ke ztrátám. „Zvyšuje se míra plýtvání. Klesá motivace zaměstnanců, vytrácí se pocit sounáležitosti s firmou, stávající zaměstnanci rezignují a přestávají být aktivní a někteří raději odcházejí pryč,“ vysvětluje psycholog Beňo s tím, že i řízení firmy začíná mít trhliny. Pracovní kolektiv už nechce být veden, musí být hnán. Vyčíslit takové ztráty v penězích se před deseti lety pokusili v Německu. Pohybovaly se v řádech desítek tisíc až stovek tisíc korun ročně.

Mobbing v Česku má řadu forem. Mnohdy se těžko odhaluje. Zvlášť v případech, kdy dlouhodobou šikanu a konflikt na pracovišti vytvářejí samotní šéfové firem (tzv. bossing). „Není to jednorázový pracovní konflikt, který odezní. Jde o konflikt neřešený či nevhodně řešený a dlouhodobě opakovaný, který znepříjemňuje zaměstnanci život po dobu několika měsíců. Probíhá skrytě ale vždy s jediným cílem – zlikvidovat oběť, vystrnadit ji z firmy,“ upozorňuje Beňo.

Ve snaze zbavit se nežádoucího kolegy či podřízeného a upevnit si vlastní pozici ve firmě je vynalézavost agresorů značná. Vše může začít legráckami, žertíky a posměšky. Postupně se připojí schválnosti, intriky a plánované úsilí agresora, aby se jeho oběť stala ve firmě černou ovcí, kdy do hry zapojí okruh svých spojenců. „Profesor Leyman popsal 45 nactiutrhačských forem chování mobberů, ale nejspíš jich bude více,“ podotýká Pavel Beňo.

Za mobbing je vždy zodpovědný zaměstnavatel. Nový zákoník práce zakazuje na pracovišti jakoukoliv diskriminaci, obtěžování a pronásledování. A povinností firmy také je vytvářet dobré pracovní prostředí. Dovolat se svých práv a nad šikanujícími kolegy zvítězit ovšem bývá obtížné.

Setkali jste se někdy na pracovišti s šikanou? Jak jste situaci řešili?

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem