Mobbing: šikana na pracovišti, která se v Česku rozmáhá

Podle některých státních institucí není šetření šikany na pracovišti ve veřejném zájmu. V takovém právním státě jsou některé zákony opravdu na nic. To není výmysl, ale smutná skutečnost.

Aneb pohádka jak si švec odskočil přes hranici, aby si mohl pracovat bez šikany :D

Zažila jsem šikanu od mladších spolupracovníků-učitelů na jedné ZŠ v Brně i od ředitelky, která to odmítla řešit.Bylo to ponižující, nechutné, smutné. Z práce jsem odešla.Spravedlnosti se nedočkáte, obrátila jsem se s dotazy na právní poradnu a odpověděli mi, že u nás právně pojem šikana neexistuje a to, co jsem popsala by se obtížně dokazovalo. A že toho nebylo málo. Prakticky mě od toho odradili.Léčím se z depresí, budu si hledat nové zaměstnání, což v padesáti nebude nic jednoduchého. Narušilo mi to vztahy doma. Jsem na dně.Zhoršila se mi chronická choroba. Nic jsem si nepomohla,agresoři se mi vysmáli do obličeje, ostatní klopili zrak. Žijeme v hnusné době. Na světě mě drží jen dcera.Čtu slogany:"bojujte proti šikaně". Ale jak, když ani naše pracovní právo tento pojem nezná.

Pracuji v lékárně, šikana ze strany majitele a jeho nejbližšších a hlavně protěžovaných nezasáhla jen mě,ale byla jsem jediná kdo se tomu postavil. Podržela mě moje rodina a fakt,že práci najdu. Moje vedoucí jen tiše seděla a mlčela, následně sama dala výpověď,ale bojovala jen a jen za sebe.Odposlechy,kamery nepravdivá obvinění,že po mě moje kolegyně musí vše předělávat a podobně mě dostávala do stavu nepříčetnosti. Držela jsem se,ale pak přišla rána,která o všem rozhodla. Vyhrožování e-mailem, neproplacené přesčasy a hlavně fakt,že nejsem přihlášená na VZP a sociálce ačkoli mě to strhávají z platu. Přestala jsem být ta zakřiknutá a ublížená a dala výpověď. Všechny to překvapilo, dokonce pan majitel volal abych si to rozmyslela. Neměla jsem důvod a během pár dní jsem si našla jinou práci a jinde než v lékárně. A tak nastal můj poslední pracovní den,kdy jsem vše udělala jak mám, sklidila stůl,vypla počítač oblékla se a kolegyni která se tvařila jako moje kamarádka,ale přesto pomlouvala jsem šla říci co si o ni myslím a poslala ji do dalekých krajin. Zavřela jsem za sebou dveře a cítila obrovskou úlevu. Před sebou mám novou práci a naději, že už nikdy nepotkám něco tak šíleného jako v mé poslední práci. Už nejsem ta zakřiknutá a hloupoučká,ale pořád se snažím být slušná. Každému kdo zažije šikanu držím palce aby se zvedl a bojoval. A vždy si uvědomím,že mám úžasnou rodinu,která stála zamnou a hlavně mě chápala když moje vedoucí,která to vše viděla to radši neřešila.

Také jsem zažila šikanu od mladších kolegů, vždycky jsem si myslela, že mě se to stát nemůže a bohužel stalo se, jsem v péči psychiatra