Mobbing: šikana na pracovišti, která se v Česku rozmáhá

Zazila jsem sikanu v anglii 've fabrice Oscar Mayer tri roky kvuli tomu ze jsem odmitla sex s nadrizenym. Zaver? Policie, psicholog,ani mi nedali sanci na policii rict co se deje po nahlaseni. Do mesice bez prace a utek 400km a stejne to nepomohlo. Utok pokracuje od hlavniho krypla zena. A bez prace. Nebot agentura nexus dostala echo od staffline a odmitla me zamestnat. 1,5 mesice vas prace , bez Penez na bydleni, jidlo , hyg.potreby.sama bez potrebne anglictiny.uz ani neverim v nejakou spravedlnost. Trest jsem dostala ja a ne 6lidi kteri se dotkli meho zdravi a zivota. Ceska ambasada mi dala pouze jmena pravniku, nic vic uz neresi. Pravnik mam , ale ten vlastne nemuze nic. A to upozornuji ze mam vsechny potrebne dukazy. Nahravku kde je sex.utok podtvrzen, sms od zeny hlavniho aktera , kde me vyhazuje z anglie, komunikaci s agent.kde pise proc uz nemuzu pracovat u nich. A to si dovolili neacceptovat muj pr.uraz kde mi sefove nezavolali lekare. Dneska, ziji na dluh a z jidla od armady spasi jako bezdomovkyne. A to be prosim , ze nejsem alkoholicka,narkomanka, ale opravdu 53leta , zena v nouzy. Zaver je ten , ze nikomu nedoporucuju nahlasovat ale dobrovolne do ty postele skocit vsem co chteji. V men pripade mam dokonce v nahranem rozhovoru , ze nechce sex pouze on , ale dalsich 5. Dobra parta. On dostal zakaz priblizeni a tech 5 I s agenturou udelali zbytek. Slusna prace pratele. Zeny davejte si pozor koho nahlasujete, protoze sef je vic nezli vy. V men pripade si pojedu nasledky na cely zivot. Premyslejte nez cokoli udelate. A neposlouchejte a nectete , ze mate nahlasovat. K nicemu to nebude . Tak jako u me. Nikoho nezajima , ze nejsem v cesku , ale v anglii bez kamaradu, bez rodiny , bez prace A prijmu. Ani nevim co se mnou bude, nebot tam kde jsem zadala at mi pomuzou ty nezajimam. Kdyby tak bylo tak nejsem tam kde jsem. V mem pripade. Mark Arnold ma opravdu dlouhe prsty. Vse co mi rekl, ze me ceka tak se zatim stava. Jsem jednou nohou na ulici mezy narkomanka a lidma co tak zit chteji a zaslouzi si to. A to ani nepomuze, ze jsem nikdy nedostali rodine pridavky na tri deti, protoze jsme s muzem cely zivot dreli. Spravedlivost od boha? Neexistuje!!!! Tvrdim!!!! Zena musi skakat tak jak chlap chce!!! Neverte a nechavejte se klidne I znasilnovat. Potom dosahnete pocitu, ze uchranite svuj zivot. Ja uz dneska vim do ceho jsem se pustila . Do holeho nesmyslu, od kud neni cesta zpet!!!!

Vždy, když jsem si četla či slyšela o šikaně, myslela jsem si, že jde o hloupý vtip nevzdělaných lidí. Dnes vím, že vtip to není. Procházím u svého zaměstnavatele dlouhodobou šikanou a diskriminací. O všem si vedu deník a zatím jsem odolávala. V pátek se však stala událost, která již překročila hranice slušnosti, korektnosti a všeho, pro co bych si sama sebe mohla vážit. Doposud jsem si myslela, že šikano na pracovišti prochází jen já. V pátek jsem našla zhroucenou kolegyni a byla svědkem její šikany.Rozhodla jsem se, že šikanu, která je v naší organizaci odkryji a zveřejní. Jaký však budu mít úspěchm,nevím. Pracujici totiž na Krajském soudě.Tam, kam si lidé chodí pro spravedlnost.

Akurat prechadam šikanou na pracovišti a bojím sa chodítěte do prace. A som v skusobnej době takže chcem odist no najskor musím mat inu pracu.

Bohužel mám podobnou zkušenost, u nás si zase člověk nesmí vybrat dovolenou, ač máme nárok na 25 dní za rok. Na konci roku si každý musí podepsat zbytkovou dovolenou a pak chodit normálně na dovolené do práce a když někdy člověk nepřijde, tak je mu odebráno osobní ohodnocení.

Zažila jsem dvakrát. První ve školství,kdy zástupkyně klidně mrskla po člověku klíče,jiná kolegyně zase dokázala říci do očí - nesnáším mladší,ohrožuješ mě,půjdeš.Taky že to pak zařídila,ačkoli pani před důchodem neměla pro takové mocenské boje důvod,ale chtěla být vždy nejlepší a kdo vyčníval z řady musel pryč.Mluvila jsem o tom s vedením až ve chvíli kdy začala dokonce šířit pomluvy a vedení mě s nimi konfrontovalo,ale jste za simulanta vy,tohle by si přece nikdo nevymyslel,že.Jenže vymyslel.A pak v práci,jednoduché fajn práci kde se lidé mají príma,od kolegyně,která je studentka,nic jí nechybí,není důvod k bojům,nikdo jí o místo připravit nechce.Ale nikdy nic nebylo dobře,na vše stovky nesmyslných úprav,přetěžování nesmyslnými úkoly,stejný typ opět radost z pocitu moci a někoho trápit.Nakonec sama přiznala,že to co chce nejde.Plýtvala čas můj i peníze zaměstnavatele,co mě platil,pro to aby si vyzkoušela moc a dostat jiného člověka z firmy.Asi musela žárlit ale opět žárlivost nesmyslná,měla svůj dobrý post,co takovým lidem chybí.Též se povedlo,zaměstnavateli je to jedno.Snažím se vždy jednat rozumně,vždy doufám,že když se nenechám vystresovat a budu pracovat dál dobře,že se ten člověk uklidní.Nic se neuklidní,tak dlouho vymýšlí jak by ublížili až člověku dojdou síly,je unaven,zdeptán,super práce začne být za trest,nakonec se objeví chyby z únavy,pak přidají ještě pomluvy a zařídí vám,že jdete z kola ven.Doteď jsem nepřišla na to,co na takové lidi platí ani proč je pro zaměstnavatele tak těžké je prokouknout.Dokonce cizinka,jedna z takových co si tu intrikami drží pěkná místa,která získala bez kvalifikace-ne tedy rozhodně lepší než my osatní domácí,naopak oproti nám téměř bez praxe a vzdělání - ale umí se pochválit,nalže si co potřebuje o tom jak je výkonná a všemu rozumí tak,že jí to sbaští i sám šéf a lidi kolem sebe před vedením shazuje tak vytrvale a s kukučem já nic,až jim vyjedná odchod.Tato to zvládla za den, kdy jsem byla u lékaře.Nebaví mě jim stále ustupovat,nechávat je vyhrát,pak mají pěkná místa kde se chovají jako agresoři.Já s VŠ i praktickou praxí jsem za idiota,děvče s roční praxí,od našich sousedů,co ani tu vejšku ještě narozdíl ode mě nedodělalo,je za borkyni.Na vedení milá,na ní samá chvála, jen se otočí ve dveřích ke mě,opět prvotřídní potvora.Opět.A na člověku zůstane punc toho,že něco nezvládl,ikdyž nic neprovedl a snažil se od počátku pracovat co nejlépe.Zaměstnavatel sice přijde o člověka zapáleného do práce s fůrou nápadů a snů,ale je mu to jedno,ztrátu normálního člověka ani nepostřehne.Firma jde dál,člověk se vymění,jsme jak opotřebená kolečka od tříkolky.Takoví lidé nás ničí,ale co s nimi nevím.A naši zaměstnavatelé, radši najmou koťata co skoro neumí česky a mají ostré lokty ke kolegům,než by si nechali slušně se chovajícího kolegiálního místního člověka se vzděláním a reálným dokladem toho, už už někdy makal.Navíc pod touto mrškou,nechtějí dělat dlouhodobě ani jiní.Škoda,že špatný je ten,kdo nic neprovedl a jen se to snažil unést.Asi je to chyba,asi bychom měli takové příště rovnou ztrestat,nebo nevim,co nás ten svět a zaměstnavatelé chtějí naučit.

Bohužel šikana v práci se v ČR těžko prokazuje. Pokud na to půjdete soudně, bude se to táhnout roky a roky a nic z toho.

Také jsem zažila šikanu od mladších kolegů, vždycky jsem si myslela, že mě se to stát nemůže a bohužel stalo se, jsem v péči psychiatra

Pracuji v lékárně, šikana ze strany majitele a jeho nejbližšších a hlavně protěžovaných nezasáhla jen mě,ale byla jsem jediná kdo se tomu postavil. Podržela mě moje rodina a fakt,že práci najdu. Moje vedoucí jen tiše seděla a mlčela, následně sama dala výpověď,ale bojovala jen a jen za sebe.Odposlechy,kamery nepravdivá obvinění,že po mě moje kolegyně musí vše předělávat a podobně mě dostávala do stavu nepříčetnosti. Držela jsem se,ale pak přišla rána,která o všem rozhodla. Vyhrožování e-mailem, neproplacené přesčasy a hlavně fakt,že nejsem přihlášená na VZP a sociálce ačkoli mě to strhávají z platu. Přestala jsem být ta zakřiknutá a ublížená a dala výpověď. Všechny to překvapilo, dokonce pan majitel volal abych si to rozmyslela. Neměla jsem důvod a během pár dní jsem si našla jinou práci a jinde než v lékárně. A tak nastal můj poslední pracovní den,kdy jsem vše udělala jak mám, sklidila stůl,vypla počítač oblékla se a kolegyni která se tvařila jako moje kamarádka,ale přesto pomlouvala jsem šla říci co si o ni myslím a poslala ji do dalekých krajin. Zavřela jsem za sebou dveře a cítila obrovskou úlevu. Před sebou mám novou práci a naději, že už nikdy nepotkám něco tak šíleného jako v mé poslední práci. Už nejsem ta zakřiknutá a hloupoučká,ale pořád se snažím být slušná. Každému kdo zažije šikanu držím palce aby se zvedl a bojoval. A vždy si uvědomím,že mám úžasnou rodinu,která stála zamnou a hlavně mě chápala když moje vedoucí,která to vše viděla to radši neřešila.

Zažila jsem šikanu od mladších spolupracovníků-učitelů na jedné ZŠ v Brně i od ředitelky, která to odmítla řešit.Bylo to ponižující, nechutné, smutné. Z práce jsem odešla.Spravedlnosti se nedočkáte, obrátila jsem se s dotazy na právní poradnu a odpověděli mi, že u nás právně pojem šikana neexistuje a to, co jsem popsala by se obtížně dokazovalo. A že toho nebylo málo. Prakticky mě od toho odradili.Léčím se z depresí, budu si hledat nové zaměstnání, což v padesáti nebude nic jednoduchého. Narušilo mi to vztahy doma. Jsem na dně.Zhoršila se mi chronická choroba. Nic jsem si nepomohla,agresoři se mi vysmáli do obličeje, ostatní klopili zrak. Žijeme v hnusné době. Na světě mě drží jen dcera.Čtu slogany:"bojujte proti šikaně". Ale jak, když ani naše pracovní právo tento pojem nezná.

Aneb pohádka jak si švec odskočil přes hranici, aby si mohl pracovat bez šikany :D

Podle některých státních institucí není šetření šikany na pracovišti ve veřejném zájmu. V takovém právním státě jsou některé zákony opravdu na nic. To není výmysl, ale smutná skutečnost.

též jsem zažila, nema vyznam se v tom patlat, život jde dal. je to trochu nepříjemné, ale udržela jsem si do poslední chvíle agendu a nenaučila je, co vím. možná deset procent. meyli plán, že mne vyhodí až za tři měsíce, ale začala jsem se ozývat proč mám nejmenší osobko než zaměstanec který dělá velké chyby a proč mne nezapojila do aktivit při plánování spoleycnych akcí atd. já padla, ale odešla hrdě a ona to ještě netuší, ale toto rozhodnutí ji bude stát místo. lidí ví, že jsem pracant, takže se divili. a je super, ze si teď bude muset poradit sama, když jsem tady údajně nic nedělala a uvazovala za mne kolegyne, ktera tady není už přes půl roku ??....jo, krátkozrakost a já se cítím skvele, ze jsem ji řekla, co mne trápí. ona to nezvládla. nezvladala to uridit a můj vyhazov je jeji malá pomsta, ale nejvíc tím ublizila sobě ??

Náš nadřízený (Mistr výroby) nám zakazuje se chodit napít mimo přestávku (přestávka co 2 hodiny), odskočit si na WC, mluvit. Nevíte někdo jak se bránit? A jestli už je to šikana? Občas je to psychicky hodně náročné.

Vaší kolegyně je mi moc líto, je těžké se rozhodnout a jít, sama to teď prožívám. Mám dvě děti a živím je sama, ale šikana mě dohnala na nemocenskou.

S pojmem šikana jsem se setkala v mládí v souvislostí s výkonem základní vojenské služby, nikdy bych nevěřila, že se mne to bude týkat, navíc v kulturní organizaci, kde jsem pracovala na bezvýznamné pozici zřízence v kulturních zařízeních. Mým definitivním katem se stal právě bývalý lampasák, zaměstnaný v organizaci na nižší vedoucí pozici. Připojil se k mé "vrchni" moberce, která mne šikanovala zhruba tři roky, nechala jsem si to líbit z obav ze ztráty zaměstnání, myslela jsem si, že jsem silná a ustojím to. Lampasák nezdravením šikanoval nejen mne, ale i kolegyni, obě jsme mnohem straší, než on. Jeho chování vygradovalo cca měsíc před mým vyhazovem, kdy nám veřejně vyhrožoval, že se postará o neprodloužení našich smluv. Kolegyně to nakonec ustála, mne vyhodili jako psa v polovině pracovní doby posledního dne sjednané doby pracovního poměru, tři roky před nárokem na důchod, jinou práci jsem za sedm měsíců nesehnala a to jsem ochotna přijmout i dělnickou pozici, dojíždět, směnovat. Hlavní iniciátorka, která mne ani moc neznala, protože pracovala na opačné směně mne nazývala bezcharakterní osobou, která krade teplou vodu z varné konvice !!!!! Pomlouvala, lhala a donášela s cílem zbavit se mne. Manipulovala davem, nové kolegyně byly instruovány o mé osobě a hromadně se modlily k Bohu, aby náhodou nemusely pracovat se mnou, upozorňovala jsem na toto jednání, ale bohužel, moberka je příbuzná přímé nadřízené. Neustála jsem to, jsem bez práce, v depresích, 24hodin denně už sedm měsíců si kladu otázku PROČ? Bez radosti ze života jenom přežívám. Klasika deptaného, s kamarádkami se nestýkám, protože se stydím, že jsem si neudržela ani toto podřadné zaměstnání, které jsem přijala z nouze, když těžce onemocněla tchýně a bylo nutné se o ni starat. Zaměstnání mi přinášelo sociální kontakty, manžel je neslyšící ....

Momentálně šikanou procházím a to na místě,kde bych to nečekala.Jako prvního placeného zaměstnance odbočky jisté neziskové organizace mě šikanuje paní,která tu práci před tím dělala přes 20 let dobrovolně a teď se nemůže smířit s tím,že tu práci dělám místo ní a ještě za mzdu.A tak mě místo zaučování shazuje a pomlouvá před členy,téměř vše,co udělám,je dle ní úplně špatně a když mě platí,tak taky budu dělat i to,co je v kompetenci vedení odbočky a dalších funkcionářů odbočky,ač jsem tam jako pouhá administrativní síla.Uvažuji o odchodu,ona se nezmění.

Upozornuji na jednu nejmenovanou instituci pod MV v Brne, kde sikanu provozuje nejvyssi vedeni. Reditelstvi je plne koni, a kdo maka a snazi se, tak je pranyrovan. Ve statni sprave je sikana nejvyssi. Neplati schopnosti a vzdelani. Dulezite je podlizat a byt agresivni. To vam zajisti karieru. Slysel jsem nazor, ze vedeni rado dela sikanu a intriky mezi podrizenyma, aby podrozeni na ne tzv.nevideli (statni zakazky apod.)

Zcela souhlasím s příspěvkem Aleše. Kdo v Papírnách Brno mobbing nezažil, zřejmě ani neuvěří. Navenek pohodová firma, uvnitř jen tábor "slabých" a "silných." Ti umí psychiku člověka rozložit tak, že už si pak ani on sám není jistý, co je dobře a co špatně. Shrnutě řečeno, pokud jste ovce běžící se stádem, můžete zde i přežít. V opačném případě máte velký problém a v rámci zachování zdravého rozumu a mysli raději po čase odejdete sám.

Rad bych upozornil na brnenskou firmu Papirny Brno a.s., kde je podle predchoziho clanku mobbing take na dennim poradku. Odvolani neexistuje, bud se clovek smiri s realitou a vrati se zpet do stada nebo da vypoved. V horsim pripade je k vypovedi postupne dohnan a firma se ho nenapadne zbavi sama.

Rad bych upozornil na brnenskou firmu Papirny Brno a.s., kde je podle predchoziho clanku mobbing take na dennim poradku. Odvolani neexistuje, bud se clovek smiri s realitou a vrati se zpet do stada nebo da vypoved. V horsim pripade je k vypovedi postupne dohnan a firma se ho nenapadne zbavi sama.