Očima expertů: Novou státní banku? A co takhle OPBH, OÚNZ a VUML?

Bohuslav Sobotka na konci minulého týdne v rozhovoru pro deník Právo připustil, že ČSSD uvažuje o zřízení silné státní banky, která by svými produkty a službami měla konkurovat běžným bankám. „Domníváme se, že by existence takové jedné silné státní banky, samozřejmě fungující za naprosto standardních podmínek na trhu, znamenala i určitou konkurenci pro privátní bankovnictví. Koneckonců na větší konkurenci mezi bankami by mohli vydělat i občané,“ řekl předseda sociálních demokratů. Vytvoření dalšího nástroje, kterým by stát mohl působit na vývoj hospodářství, se však většině ekonomů příliš nezamlouvá. Hrozí podle nich, že by pak vláda nepřiměřenými kroky deformovala bankovní trh, takže by nakonec vzniklo víc škody než užitku. V některých zemích se sice stát podobným způsobem na finančním trhu angažoval, většinou šlo ale jen o specializaci na určitý segment trhu, který v danou chvíli potřeboval podpořit.

Další žrout státního rozpočtu?

Málokdo věří, že by v České republice mohla vzniknout podobná instituce, která by nebyla jen další zátěží pro státní rozpočet. Podle Sobotky by však banka nevznikala na zelené louce, protože by šlo využít subjekt, který už na bankovním trhu působí: „Posílili bychom stávající Českomoravskou záruční a rozvojovou banku. Tato banka by byla řízena na základě standardních tržních a komerčních principů. Pouze by zde bylo stoprocentní státní vlastnictví a aktivity by se rozšířily ve směru univerzální komerční banky.“ Českomoravská záruční a rozvojová banka byla v roce 1992 založena jako nástroj pro realizaci vládních programů na podporu malého a středního podnikání. Postupem času se její činnost rozšířila také na podporu bydlení a financování vybraných oblastí infrastruktury.

Jak se nápad zřídit silnou státní banku, která by na bankovním trhu konkurovala klasickým komerčním bankám, dívají odborníci? Mohlo by u nás něco takového fungovat? Existuje v zahraničí podobný koncept? A co by to znamenalo pro běžné komerční banky, které by pak čelily subjektu, jehož stoprocentním vlastníkem by byl stát, tedy ten, kdo určuje pro bankovní trh pravidla?

Petr Fejtek

ekonomický žurnalista

Dokážu si představit leccos, například změnit zkratku ČMZRB (Českomoravská záruční a rozvojová banka) na HČMB (Ho Či Min Bank). Kdopak by ji asi kapitalizoval? Ale vážně: jsou to socanské nesmysly, podobně jako prorůstová politika, plná zaměstnanost a mnoho dalších. Kdopak dnes vzpomene na slib, že vrátí věk odchodu do důchodu na 60 let? Spíš by měli oprášit kdysi slibovanou penzijní reformu na švédský způsob. Ale s takovou blbostí, jako je státní banka, nepřišli socialisti ani ve Francii, a to je co říct!

Na druhou stranu určitá regulace je ve finanční branži nezbytná (omezení pákování a podobně), naštěstí i Evropská unie už přijala jasnou zodpovědnost akcionářů do hrdel i statků. A kus pravdy má i předseda britského Úřadu pro finanční služby Adair Turner v nedávném článku projektu Syndicate s titulkem Selhání volnotržního finančnictví: „Pět let po krachu americké investiční banky Lehman Brothers se svět stále nevypořádal s fundamentální příčinou následné finanční krize – nadměrným dluhem.“

Aleš Tůma

finanční analytik Partners

Je to skvělý nápad. Banka by mohla nabídnout výhodné a bezpečné spoření do státních dluhopisů. Proč nechat vydělávat na našem dluhu cizí spekulanty, když může zůstat hezky doma? Ale stát by se rozhodně neměl omezovat jen na bankovnictví. Daleko důležitější službou je bydlení. Navrhuji založit OPBH – Obecně prospěšné bytové holdingy, které by poskytovaly dostupné nájemní bydlení a konkurovaly developerům. Též je potřeba vymýtit tržní manýry ze zdravotnictví, to by mohly zařídit OÚNZ – Odborné ústavy nápravy zdraví. Stejně tak je nutné zvrátit neblahý trend komercializace vysokého školství a založit VUML – Veřejnoprávní univerzitu mladých lídrů. Díky novým kádrům závazky první pětiletky splníme a překročíme!

Lukáš Kovanda

ekonom a žurnalista

Státní banky nejsou ničím neobvyklým ani v tradičně tržních ekonomikách. Vzpomeňme třeba německé zemské banky, zřizované ze zákona, nebo státem ovládané nástupkyně Japonské pošty, která se na menší části rozdělila v polovině minulého desetiletí. Jenže v zemích, jako je Německo nebo Japonsko, funguje státní správa ukázkově – alespoň tedy v porovnání s tou českou. U nás by se nakonec pravděpodobně jednalo jen o další černou díru, jíž by mizely peníze daňového poplatníka. Nezřizujme další úřady a nenavyšujme angažmá státu v ekonomice. Využijme efektivněji a transparentněji ty úřady a ty kapacity, které máme už nyní. A že jich máme!

Vít Samek

vedoucí právního oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů

Zdá se, že ČSSD chce zvýšit tlak na soukromé banky, které sledují zájmy svých akcionářů více než zájmy svých klientů (viz spory o vysoké bankovní poplatky, neschopnost bank zachovat klientům reálnou hodnotu jejich úspor, nedostatečná ochota úvěrovat podniky; stavební spořitelny vypovídají svým klientům smlouvy a nabízejí jim obratem nové, samozřejmě méně výhodné, podobně postupují i některé soukromé banky). Samozřejmě stát jako „akcionář“ zamýšlené banky by mohl zvýšit konkurenci na trhu. Ta podle všech pouček, které jsou nám dlouhodobě předkládány k uvěření, má pozitivní účinky především na klienty. Takže proč by nám to mělo vadit?

Petr Bittner

analytik České spořitelny

Nejsou sice známy detaily, na co by se uvažovaná banka měla zaměřit, už teď lze ale říct, že by její vznik byl minimálně zbytečný, pravděpodobně ale i nebezpečný. Není mi úplně jasné, co by mělo být přínosem takovéto banky. Pokud by se měla chovat tržně, tak by nic nového českému bankovnímu trhu nepřinesla. Ten je totiž už tak vysoce konkurenční. Navíc na něj v poslední době vstoupily nové subjekty, jejichž tržní podíl vytrvale narůstá, takže tlak na produktovou nabídku a ceny dále poroste. Pokud by ale mělo být cílem poskytovat produkty za dotované ceny, pak by vláda zcela určitě narazila u českých a evropských orgánů pro kontrolu hospodářské soutěže. Pokud by přesto vláda cítila potřebu nějaký produkt nebo segment klientů zvýhodnit, může to udělat podobně jako už několikrát v minulosti. Příkladem je daňové zvýhodnění hypoték, nebo dotace úrokové sazby pro mladé. Taková cesta splní daný účel, aniž by narušila tržní prostředí.

Anketa

Kdo vidí věc ostře?

Petr FejtekAleš TůmaLukáš KovandaVít SamekPetr Bittner

Další, a o poznání nebezpečnější, je možnost, že by hlavním cílem státní banky bylo poskytovat úvěry subjektům, které na ně u komerčních bank nedosáhnou. To už se dostáváme na hodně tenký led, s kterým navíc máme v naší zemi bohaté zkušenosti z 90. let. Už dnes stát poskytuje garance, které zvýší šanci na poskytnutí úvěru u komerční banky. Tento způsob podpory podnikání má smysl. Posouzení rizika zůstává na straně banky a záruka se jen postará o to, aby banka byla o něco benevolentnější, případně úvěr zlevnila. Pokud ale o poskytnutí úvěru bude rozhodovat banka v rukou státu, je téměř jisté, že se dřív nebo později dostane pod tlak politiků, kteří budou ať už přímo, nebo nepřímo rozhodovat o složení představenstva, a v důsledku o osudu kteréhokoliv zaměstnance. Výsledkem takového tlaku bude poskytování krajně nevýhodných úvěrů spřáteleným subjektům.

Obecně nelze existenci státní komerční banky šmahem odsuzovat. Dají se najít příklady, kdy by mohla mít své opodstatnění. O tom, kam jejich existence může vést, jsme se ale mohli přesvědčit sami v 90. letech. A aktuálně se o tom přesvědčují třeba ve Slovinsku. Tamní bankovní sektor, který je převážně v rukou státu, se potýká s extrémními objemy nesplácených úvěrů, které byly často poskytnuty právě pod tlakem politické reprezentace.

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem