Jak na to | Petra Dlouhá | 16. 11. 2016
Máte chuť páchat dobro? Na charitu můžete přispět, nebo ji rovnou sami uspořádat. Kdo se rozhodne pro možnost číslo dvě, ocení naše praktické rady. Leccos už od nás o náležitostech dobročinné akce víte od včera. Dnes přinášíme pokračování.
Jak na to | Petra Dlouhá | 15. 11. 2016 | 1 komentář
Dobročinné bazary a sbírky nejsou výsadou celebrit a známých tváří. Klidně můžete charitu ve svém městě uspořádat sami. Máme pro vás praktického průvodce a rady, jak na to. Kde žádat o povolení? Jaké byrokracii se nevyhnete?
Publicistika | Petra Dlouhá | 16. 3. 2016 | 1 komentář
Rok 1904, čas ničivé povodně na horním toku řeky Paraguay. Český cestovatel Alberto Vojtěch Frič se jako jeden z prvních bělochů sbližuje s obávaným kmenem Čamakoků. Okouzluje ho půvabná indiánka Lorai, zvaná Černá kachna. Příběh jako z románu. Překvapivé naplnění najde o sto let později.
Co si o tom myslíte | Gabriel Pleska | 10. 12. 2015 | 8 komentářů
Podlehli jste propagandě a zdá se vám, že byste aspoň v předvánočním čase měli trochu myslet na potřebné? Nu, co se dá dělat, máme pro vás pár tipů, jak dělat dobro, aby ho bylo hodně nebo aby vám dlouho vydržel prima pocit. Nebo jak to zařídit, aby to vaše dobro platil někdo jiný.
Publicistika | Petra Dlouhá | 4. 6. 2015 | 11 komentářů
Prošel šesti kriminály. Minimálně dvakrát za dost brutální činy. Drogy, loupeže a vykrádačky dvacet let lemovaly jeho život jak patníky u silnice. Dneska pomáhá lidem s podobnou zkušeností vrátit se zpátky do života. Grázl, co rostl pro kriminál, na pokraji Kristových let našel Boha; narovnal si hodnoty i páteř. David Vavřík. Seznamte se.
Jak na to | Petra Dlouhá | 22. 12. 2014 | 7 komentářů
Probouzí ve vás předvánoční čas chuť pomáhat? Nebo ve vás ochota a potřeba pomáhat vrtá už delší čas, jen si zatím nejste jistí, jak nejlíp na to? Schází poslední impulz? Rádi dodáme inspiraci. Přinášíme přehled několika zajímavých dobročinných projektů a počinů, které stojí za pozornost i za podporu. Nejen před Vánocemi. Pomáhat můžete celý rok.
Rozhovor | Ondřej Tůma | 15. 3. 2014 | 8 komentářů
„Nedávno byla zveřejněná zpráva, která mluví o tom, že jen za těch pár let umučila v Sýrii vládní strana kolem 11 tisíc lidí. A je potřeba zdůraznit, že to nejsou lidé, kteří byli zastřeleni nebo popraveni, ale opravdu brutálně umučeni. Obrovské násilí ale páchají i ostatní strany konfliktu,“ říká v pokračování exkluzivního rozhovoru šéf Člověka v tísni. Sýrie je ale jen jednou z destinací, kde jeho organizace pomáhá.
Rozhovor | Ondřej Tůma | 8. 3. 2014 | 11 komentářů
„Působit v dobročinné sféře ještě nemusí automaticky znamenat, že to člověk dělá dobře. Musíte si stále pokládat kritické otázky a dávat pozor, aby se z toho nestalo dobrodějství samo pro sebe,“ říká spoluzakladatel a současný ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek.
Rozhovor | Ondřej Tůma | 21. 12. 2013 | 20 komentářů
„Před Vánoci jsem byla v Kotvě a dívala se, kolik lidé utrácejí peněz za naprosté nesmysly. Pořád jsem musela myslet na to, co by se za to dalo koupit v Pucamarce a jak by to pomohlo změnit život tamějších lidí.“ Tak popisuje Olga Vilímková moment, kdy se definitivně rozhodla, že založí Nadační fond Inka.
Co si o tom myslíte | Petra Dlouhá | 19. 12. 2013 | 2 komentáře
Peníze kazí charakter. Když jich máte moc, může to s vámi skončit zle. Lidi – a zejména ti, na kterých vyděláváte – to navíc tuze neradi vidí. A tak patří k dobrému vkusu, že kdo má peněz příliš, kousek ze svého ukrojí a dá na dobrou věc. V dnešním vydání naší pravidelné rubriky Co si o tom myslíte si proklepneme „odpustky“ velkých hráčů ve světě byznysu.
Když se řekne | Petra Dlouhá | 18. 12. 2013 | 28 komentářů
Dejte dítěti vzdělání a dáte mu to nejcennější – šanci na nezávislost a lepší životní perspektivu. To je první z řady argumentů, kterým Arcidiecézní charita Praha přesvědčuje dárce, aby finančně přispěli na vzdělání dětí, které žijí tisíce kilometrů daleko. Zapojit se můžete i vy. Seriál Peníze nejsou všechno otevírá další téma: adopce na dálku.
Publicistika | Petra Dlouhá | 9. 12. 2013 | 3 komentáře
Co si představíte, když se řekne dítě z děcáku? Ať už je to cokoli – a že se pod ten pojem vejde stereotypů pěkná řádka – pusťte to z hlavy. Bylo mu dvanáct, když ho ve škole naložili do auta a odvezli do dětského domova. Strávil v něm příštích sedm let. Teď studuje vysokou školu a rozumně se připravuje na chvíli, kdy „náhradní hnízdo“ opustí. Na děcák dobrý, ne? Tak tuhle větu zapomeňte…
Rozhovor | Ondřej Tůma | 7. 12. 2013
Jiří Bárta je ředitelem Nadace Via, organizace, která bohatým bere a potřebným dává. Na rozdíl od zbojníků jsou ale v tomto případě spokojeni všichni, jak chudí, tak bohatí. V druhé části exkluzivního rozhovoru se ale mimo jiné dozvíte i to, že někdo to má s přispíváním na charitu těžké. Může se totiž například stát, že ostatní dárci by vaše jméno tuze neradi viděli v sousedství svých dobrých jmen.
Rozhovor | Petra Dlouhá | 3. 12. 2013 | 2 komentáře
Citlivá, empatická a na pohled křehká žena, která se ale v rozhodující chvíli dokáže postavit na zadní a zasadit o svou věc. Tak na mě zapůsobila Tereza Jandová, ředitelka dětského domova v Korkyni.
Rozhovor | Ondřej Tůma | 30. 11. 2013 | 4 komentáře
„Česká společnost bohatne, neziskové organizace se viditelně zlepšují v tom, jak si říkat o dary, a lidé stále intenzivněji hledají hlubší smysl své existence,“ věří v rozvoj filantropie v České republice Jiří Bárta, ředitel největší soukromé nadace v Česku, Nadace Via.
Reportáž | Petra Dlouhá | 27. 11. 2013 | 10 komentářů
Přestaňte se na ně dívat jako na chudáky, kteří nemají mámu a tátu, žijou za zamřížovanými okny a potřebujou zachránit. Nebo štědře obdarovat. To je hlavní – možná trochu drsné – poselství dne, který jsem strávila v dětském domově v Korkyni. Přirozeně je to všechno složitější. Jednoduchá schémata, taková nebo maková, jsou totiž v tomhle případě málo.
Rozhovor | Petra Dlouhá | 19. 11. 2013 | 6 komentářů
Dva roky žil v odstaveném vagonu ve pražských Vršovicích. Spal pod tlustou peřovou peřinou. S kamarády vařil venku na ohni. Když na ty časy vzpomíná, září mu oči a požitkářsky vypráví, že to bylo úžasný období života. „Tenkrát jsem začal hrát divadlo, Rosťa psal básničky... Byli jsme svobodný a tvůrčí.“ Petr Bláha o sobě říká, že není a nikdy nebyl bezdomovec. „Jsem jenom dobrodruh.“
Rozhovor | Petra Dlouhá | 14. 11. 2013 | 6 komentářů
Dagmar Kocmánková je spoluzakladatelkou Nového prostoru – časopisu prodávaného lidmi bez domova nebo na okraji společnosti. O fungování projektu, o českém bezdomovectví i o tom, že se na ulici může skončit každý, jsme si povídaly v denním centru Nového prostoru. Prodejci se tam setkávají se sociálními pracovníky a chodí si vyzvedávat novou várku časopisu, se kterou den co den vyrážejí do ulic. Polovička jeho ceny, dvacet korun z každého prodaného výtisku jim zůstane v kapse.