Nejsem bezdomovec, jen dobrodruh

Jsou i tací bezdomovci:
http://www.np-diskuze.cz/?p=18628#comments

Yes.

Nechápu dost dobře co je to za svobodu, žít z milosti druhých. Ale nic proti nemám.

Tak, běžné a normální to rozhodně není. Zatímco článek je OK, mám za to, že z něj lze dělat zcela jiné závěry než ty Vaše. Například to, že jsou lidé, kteří si takto žít přejí, i kdyby měli možnost vybrat si ze sta variant. Ovšem naprostá většina bezdomovců takto žije, protože jim nic jiného nezbývá a o nějakém štěstí a svobodě se jim ani nezdá. Vždy jde o to, zda si člověk dokáže zařídit život podle svých představ. Ne každému se to daří (spíše naopak), nicméně právě tito bezdomovci patří k těm nejméně úspěšným. K těm, kteří mají mezi realitou a svým snem nejvíce rozevřené nůžky. Nic na tom nezmění ani líbivé řečičky jako ty Vaše, založené na jednom extrémním případu. Víte, nerad si něco nalhávám sám, ale nerad mám i nalhávání si o druhých. Proč nenazývat věci a jevy pravdivými jmény? Proč mají pořád lidé tendence lhát a přiklášlovat si skutečnost?

Je to jiný člověk

Konečně text, který ukazuje, že i lidé na okraji společnosti, jsou úplně běžní, normální a jedinečné osobnosti se svými sny, touhami i slabostmi. Tohle je ta pravá úloha žurnalistiky - popisovat svět jaký skutečně je a seznamovat čtenáře s oblastmi, do kterých sám nevidí a nemůže proniknout. Kdyby novináři psali častěji podobným způsobem, místo neustálého hloupého hledání skandálů, možná by naše společnost nebyla tolik nepřátelská ke všemu nezapadajícímu do průměru. Jak píše Bělohradský, dospělost člověka se pozná podle toho, že přijímá odpovědnost za druhé. Že by konečně začala dospívat i současná česká žurnalistika? Skvělý článek.