Peníze opravdu nejsou všechno. Dají se ale také použít na dobrou věc. A můžou leccos změnit.
Jednou z možností je adoptovat dítě na dálku – a umožnit mu tak získat vzdělání, které si jeho rodina nemůže dovolit. V důsledku to znamená nabídnout pomocnou ruku chudému dítěti, aniž ho třeba jedinkrát v životě uvidíte, aniž ho vytrhnete z jeho přirozeného prostředí, aniž by se na vaší pomoci stávalo závislým – nabídnete mu příležitost, jak s ní naloží, už záleží na něm.
V Česku adopce na dálku aktuálně zprostředkovává hned několik organizací. My jsme si vybrali jednu z těch velkých a tradičních: Arcidiecézní charitu Praha.
„Arcidiecézní charita Praha pomáhá prostřednictvím programu Adopce na dálku již 20 let. Čeští dárci během této doby podpořili více než 30 000 dětí ve vzdělávání,“ říká Jarmila Lomozová z pražské Charity.
Je tu advent, přijdou Vánoce. V redakci Peníze.cz jsme se rozhodli, že zvýšíme frekvenci textů, ve kterých ukazujeme, že bohatství není jen to, co má člověk ve šrajtofli. textů, které rozdávají naději, textů o nových začátcích, o úctě člověka k člověku, o soucitu. Což ovšem neznamená, že budeme sentimentální.
Indie, Uganda, Zambie, Konžská demokratická republika, ale také Thajsko nebo Bělorusko. V nabídce jsou děti ze všech uvedených zemí. A jakkoli to může znít cynicky – o nabídku se opravdu jedná. Děti si můžete vybírat v internetové databázi, u každého najdete základní informace o něm a jeho situaci – včetně fotky.
Základním kritériem pro výběr zemí, které jsou do projektu zapojené, je podle Charity její potřebnost v nejširším slova smyslu. Dále politická stabilita. A nepostradatelná je také dostatečně důvěryhodná partnerská organizace, která se postará o to, aby byly peníze na místě opravdu využity tak, jak mají.
Pro většinu českých dárců však podle Jarmily Lomozové není země původu dítěte rozhodující. „Mnoho z nich nechává výběr konkrétního dítěte a mnohdy i země na pracovnících naší Charity. Pokud si dárce přeje vybrat, komu chce konkrétně pomáhat, mám zkušenost, že kritéria jsou mnohem širší, než je země, odkud dítě pochází. Uvažují o tom, zda je dítě sirotek, zda má například podobné záliby jako jejich vlastní dítě, někdy rozhodne podobnost křestních jmen,“ vypráví.
Konkrétní děti, které se v dané zemi nabídnou k adopci na dálku, vybírají místní sociální pracovníci ve spolupráci s komunitou. „Vybírány jsou vždy děti, které by z finančních důvodů jinak nemohly chodit do školy. Nebo by z těchto důvodů školní docházku brzy ukončily. V Bělorusku jsou vybírány děti ze sociálně slabých rodin, jimž podpora dárce pomůže zlepšit životní úroveň,“ vysvětluje Jarmila Lomozová. Na náboženství, kastě nebo pohlaví dítěte naopak vůbec nezáleží. Nesmí.
Čtyři tisíce devět set až osm tisíc pět set korun ročně – podle země původu. To je minimální výše ročního příspěvku na vámi adoptované dítě. Odvíjí se vždy od poměrů v konkrétní zemi a situace konkrétního dítěte. V přepočtu se tedy může jednat třeba jen o pětistovku měsíčně – což rozpočet leckterého dárce nemusí vůbec zabolet. Životní situaci a perspektivu „adoptovaného“ dítěte to ovšem mění zásadně.
Proč je výše příspěvků u jednotlivých dětí různá? „Školné na jednotlivých školách a ročnících se liší. S věkem roste také cena školních pomůcek a uniformy,“ vysvětluje Jarmila Lomozová. A roli hraje také zdravotní stav dítěte. „Nemocné dítě čerpá mnohem více na zdravotní péči nežli dítě zdravé,“ doplňuje. Přes pražskou Charitu putují vaše peníze na účty partnerských organizací v dané zemi.
„Na pokrytí nepřímých nákladů a rezerv spojených se zajištěním rozvojových programů využívá Charita Praha sedm procent z darů,“ uvádí Jarmila Lomozová. Zbylých 93 procent jde na přímo na podporu vzdělání a zdravotní péče dítěte. Případně komunity, ve které žije.
Otázka, která každého potenciálního dárce zajímá především, je – kdo zaručí, že peníze opravdu skončí, kde mají? „Spolupracujeme s pečlivě vybranými organizacemi, jsme s nimi v pravidelném kontaktu, poskytují nám audit hospodaření. Pravidelně je navštěvujeme a vše kontrolujeme – od dokumentace v kanceláři po návštěvy náhodně vybraných dětí, jednání s řediteli škol, sociálními pracovníky, místními autoritami a vesnickými komunitami. Sociální pracovníci pravidelně navštěvují sponzorované děti a zjišťují, jak se podpora využívá,“ říká Jarmila Lomozová.
„Adoptovaná“ indická studentka zdravotní školy
Chlapec z Manvi (Indie)
Školáci z Ugandy
Samotný proces adopce dítěte na dálku je podstatně snazší, než si možná při vyslovení slova adopce představíte. V podstatě postačí vybrat si dítě z databáze a uhradit požadovanou částku.
První kontakt s dítětem byste měli mít do čtyř měsíců – dostanete od něj dopis. „Dítě následně píše vždy dvakrát ročně, obvykle před Vánoci a o Velikonocích. Případně v létě. Jednou ročně také dárce obdrží zprávu se školními výsledky dítěte a jeho novou fotku,“ vysvětluje Jarmila Lomozová. Pokud ještě dobře psát neumí, namaluje obrázek a s dopisem mu pomůže místní sociální pracovník.
S případnou jazykovou bariérou si nemusíte dělat starosti, i když je třeba s ní částečně počítat. Děti, které neumějí dobře anglicky, francouzsky nebo rusky, obvykle píší ve svém mateřském jazyce. „V tom případě je ale vždy k dopisu od dítěte přiložen překlad od místního sociálního pracovníka do angličtiny nebo francouzštiny,“ objasňuje Jarmila Lomozová. Pokud si ani s těmito jazyky netykáte, můžete se obrátit na pražskou Charitu, která vám dopis přeloží do češtiny. A postará se i o překlad dopisu, který putuje dítěti od vás.
Hojnosti písemné komunikace z vaší strany se meze nekladou. Jak ale upozorňuje Jarmila Lomozová, měli byste, pokud se rozhodnete dítě na dálku adoptovat, v komunikaci s ním ctít určitá pravidla – jednoduše proto, abyste princip pomoci, jež má směřovat k podpoře nezávislosti dítěte (a nikoli opačným směrem) nepodrývali.
„Dárci by například do dopisu dítěti neměli uvádět svou adresu. Korespondence chodí přes místní partnerskou organizaci. Jinak se totiž stává, že dárcům chodí prosebné nebo dokonce žebravé dopisy,“ vykládá Jarmila Lomozová. Vaše pomoc nemá být pro dítě ani jeho rodinu příležitostí polepšit si bez vlastního přičinění. Ale naopak – nabídnete dítěti možnost v podobě finančního příspěvku na vzdělání, které by si jinak nemohlo dovolit. Využít a zasloužit si ji svým školním a studijním úsilím ale už musí děti samy. Jakmile do školy chodit přestanou, jejich účast v projektu končí.
Ze stejných důvodů Charita nedoporučuje si s dětmi mailovat, nebo jinak elektronicky komunikovat. S většinou z nich to ostatně ani není možné, protože zkrátka nemají přístup k internetu. Například starší studenti z Indie ale přístup k internetu mívají… Jarmila Lomozová od elektronické komunikace však odrazuje. „Tak blízký a intenzivní kontakt směřuje k vytváření hlubších vazeb. Dítě a jeho rodina se pak začínají spoléhat na pomoc zvenčí, vyvíjejí tlak na dárce, aby jim posílal peníze nebo dárky nad rámec programu. A to je v rozporu s hlavním cílem Adopce na dálku, kterým je osamostatnění mladého člověka a podpora jeho pozdějšího pracovního uplatnění. Musí se učit spoléhat na sebe, na své schopnosti. Nikoli na pomoc zvenku,“ argumentuje.
Vhodné není ani posílat dětem větší dárky nebo jim v dopisech slibovat cestu do Evropy.
„Každé dítě dostává jednou za rok jménem svého dárce dárek – jsou to praktické věci pro dítě nebo jeho rodinu. O to, abychom pořizovali stejné dárky pro všechny děti, nás žádají přímo místní lidé. Individuální dárky vyvolávají mezi lidmi v komunitě problémy, podněcují závist a konflikty,“ vysvětluje Jarmila Lomozová.
Nedoporučuje ani cesty dárců za dítětem. „Dětem setkání v jejich rozvoji nijak nepomůže. Naopak může mít negativní účinky na dítě i jeho komunitu,“ míní Jarmila Lomozová. Za určitých okolností je návštěva možná – ovšem pouze za přítomnosti místního sociálního pracovníka a pod dohledem a s dobrozdáním místní organizace.
Výjimečná je situace pouze u dětí z Běloruska. Ty v rámci letních pobytů Česko navštěvují a dárci mají možnost se s nimi setkat, a tím pádem si i utvořit bližší vztah.
Účast dítěte v programu Adopce na dálku končí ukončením jeho studia. Dalšími důvody k ukončení účasti dítěte v projektu jsou:
Smířit se budete muset s tím, že jakmile dítě (na dálku) doprovodíte ke společnému cíli – tedy úspěšnému ukončení školní docházky, váš kontakt by měl skončit. „Je pochopitelné, že mezi dárcem a jeho ‚adoptivním‘ dítětem vznikne v průběhu let určitá citová vazba. A že není snadné ji přerušit. Jsme ale přesvědčeni, že dárce tak dítěti umožní, aby se osamostatnilo a využilo schopnosti a dovednosti, které díky jeho podpoře získalo. Takže z našeho pohledu je ukončení školní docházky zároveň koncem možnosti vzájemné korespondence. Program Adopce na dálku je navzdory osobnímu rozměru, především programem rozvojovým,“ připomíná Jarmila Lomozová.
Rozhodnutí, jak dlouho budete své adoptivní dítě v průběhu jeho školní docházky podporovat, záleží čistě na vás. Podle Jarmily Lomozové však většina dárců vydrží léta. „V drtivé většině případů dárci podporují dítě až do ukončení studií, to znamená deset, patnáct i více let. Mají od dětí zpětnou vazbu v podobě dopisů, vidí, že jejich podpora má velký význam v životě konkrétních mladých lidí,“ komentuje. Možné a smysluplné však podle ní je i podpořit dítě třeba jen na jediný rok.
Pokud vás projekt Adopce na dálku zaujal, můžete se zapojit. Všechny důležité informace najdete na webu Arcidiecézní charity Praha. Pokud si nemůžete dovolit financovat vzdělání dítěte sami, můžete ho „adoptovat“ společně se skupinou přátel, spolužáků nebo třeba partou kolegů z práce.
Foto Adopce na dálku
Zprostředkovávání adopcí na dálku se v Česku vedle Charity věnuje také řada dalších organizací. Namátkou:
Jakou cenu má vaše nemovitost?
Získejte na pár kliknutí jediná certifikovaná data o realitním trhu a rozhodujte se na základě správných informací.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
19. 12. 2013 9:02, Pavel
Ty stovky tisíc kilometrů asi nemyslíte vážně, že. Zatím jsem neslyšel o humanitární akci na Měsíci.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
19. 12. 2013 8:08, Roger
Já oči otevřené mám dávno a nepotřebuji si pomocí rómského etnika něco dokazovat. Na rozdíl od Vás, a mnohých dalších, kteří se řídí heslem co oko nevidí to srdce nebolí, a tak odsunou svou rádoby pomoc desítky či stovky kilometrů daleko, žijíce pak v blažené nevědomosti s dobrým pocitem, co jsem pro blaho lidstva udělal. Vidím, že jste ve své zaslepenosti vůbec nic nepochopil a já momentálně považuji za mnohem užitečnější otevírat lidem oči.
Jinak pochopitelně, má-li tuto problematiku někdo na srdci, nechť následuje třeba matku Terezu. Já přece nekritizoval samotnou pomoc, je moc fajn, když to někdo takto cití a skutečně se dané věci obětuje (třeba proto, že neumí nebo nechce být užitečný jinak), ale i jízlivé pokrytce s uzavřenou myslí, kterých se i zde našlo dost, jejichž dlouhodobé působí má spíš převládající negativní důsledky, jež jsem popsal výše. Matka Tereza nedělala gesta, aby rozhazovala ze svého nadbytku a ani nevěřím, že by je svou činností učila lépe žebrat, atd. (nechci se opakovat).
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (28 komentářů) příspěvků.