Vyzařuje z něj klid a rozvaha, zároveň ale o činnosti své nadace dokáže mluvit velmi zapáleně. Být bohatým filantropem, přesně někomu takovému bych rád peníze určené na dobročinné účely svěřil. Sympatický ředitel Nadace Via Jiří Bárta ale odmítá, že by dárcovství bylo výsadou bohatých. Obecně totiž platí, že větší část svého příjmu darují chudší lidé. „Darovávání obohacuje život. Čím víc lidí si to uvědomí, v tím lepší společnosti budeme žít,“ říká Jiří Bárta a dodává, že zatímco ve Spojených státech a zemích západní Evropy získávají nadační fondy většinu svých peněz od jednotlivců a dary firem jsou spíš jen doplňkem, v České republice je to zatím právě naopak. Zájem lidí o filantropii tu prý ale roste. Důkazem je například úspěch projektu s názvem Kampaň 1:1, díky kterému se Nadaci Via podařilo během roku 2013 za výrazného přispění americké Charles Stewart Mott Foundation navýšit nadační jmění o víc než 18 milionů korun.
Kdy vznikla Nadace Via? A s jakými vizemi byla zakládána?
Nadace Via vznikla v roce 1997 a navázala na činnost české pobočky americké nadace The Foundation for a Civil Society (FCS). Tu v roce 1990 založila paní Wendy Luersová, žena bývalého amerického velvyslance v Československu. Wendy a její muž William tu žili od roku 1983 do roku 1986 a oba si naši zemi zamilovali. Přátelili se s mnoha osobnostmi z kulturního prostředí a disentu, což se samozřejmě nelíbilo představitelům komunistického režimu. Když v roce 1989 přišla sametová revoluce, tak Wendy jako správná filantropka přiletěla do Prahy a začala pomáhat s obnovováním demokracie. Podílela se na rozvoji občanské společnosti, podporovala nejrůznější neziskové organizace. Avšak americká vládní pomoc, která v těch letech putovala do Československa také právě přes Foundation for a Civil Society, skončila v roce 1996. Lidé z pražské pobočky se museli rozhodnout, jestli prohlásí misi za splněnou a ukončí svoji činnost, nebo navážou nějakým dalším projektem. Naštěstí převládl názor, že občanská společnost je tady stále ještě v plenkách, a proto by bylo dobré v započaté práci pokračovat. Tak vznikla Nadace Via.
Jaké cíle jste si tehdy vytyčili?
Chtěli jsme se vydat třemi směry. Viděli jsme kolem sebe spoustu aktivních lidí, kteří měli zájem proměňovat své okolí k lepšímu, ať už šlo o životní prostředí, péči o památky, pomoc seniorům či práci s dětmi, ale nevěděli, jak na to. Přišlo nám, že v lidech je totalita hodně zakořeněná a že není moc běžné, aby někdo po práci dobrovolně a nezištně pomáhal. Chtěli jsme to změnit právě tím, že jsme začali podporovat vnitřně motivované lidi se zájmem o své okolí. Prvním naším cílem byl tedy komunitní rozvoj.
A zbylé dva cíle?
Druhým cílem bylo podpořit neziskovky. V těch už jsou lidé, kteří mají snahu měnit věci kolem sebe k lepšímu, alespoň organizováni. Začali jsme jim předávat svoje zkušenosti s vedením veřejně prospěšných projektů. Nadšení těch, kteří se v neziskových organizacích angažují, by totiž mělo mít i jistou dávku profesionality. Třetím cílem pak bylo, že jsme chtěli v české společnosti znovu oživit filantropii a dárcovství. Tyto tři cíle jsme si v roce 1997 vytyčili a v různých obměnách se jim věnujeme už šestnáct let.
Kolik peněz vaše nadace každý rok rozdělí?
Každoročně podpoříme řádově dvě stovky dobročinných projektů a iniciativ. V rámci těchto grantů během roku rozdělíme zhruba dvanáct milionů korun. To nás řadí mezi nejštědřejší české nezávislé nadace. Označením nezávislá nadace myslím to, že nejsme zřízeni žádnou firmou, rodinou ani konkrétní institucí. Pracujeme s širokým portfoliem dárců od firemních přes institucionální, jako jsou třeba vlády, až po jednotlivce.
Jakým způsobem hospodaříte s penězi, které vám dárci svěřují?
Většina peněz, se kterými pracujeme, má povahu takzvaných „průtokových“ darů. Zní to trochu ošklivě, ale v podstatě to znamená, že od dárce dostaneme peníze a ještě v témže roce je v souladu s jeho přáním využijeme. Jako každá správná nadace ale budujeme i nadační jmění, což je v podstatě nedotknutelný základní kapitál. Ten je investován a k naplňování našich obecně prospěšných cílů můžeme využívat pouze jeho výnosy. Momentálně v nadačním jmění spravujeme kolem 48 milionů korun. Tento rok si ale výrazně polepšíme.
Našli jste nějakého štědrého dárce?
Právě dokončujeme nesmírně zajímavý projekt s názvem Kampaň 1:1, v jehož rámci nám zástupci americké nadace Charles Stewart Mott Foundation, kterou před desítkami let zřídil zakladatel firmy General Motors, dali skvělou nabídku. Oslovili nás s tím, že se jim naše práce líbí a že by nám rádi pomohli stát se „opravdovější“ nadací. Chtěli nás motivovat k tomu, abychom se od dárců naučili získávat peníze přímo do nadačního jmění, jak je běžné ve Spojených státech a západní Evropě. Navrhli, že pokud se nám během jednoho roku podaří získat do nadačního jmění dary ve výši devět milionů korun, tak tuto částku dorovnají v poměru jedna ku jedné. Tahle fantastická pobídka nás samozřejmě přivedla k velké aktivitě. Po několika letech přemýšlení o tom, že je to nesnadné, že tomu lidi nebudou rozumět, jsme se na získávání peněz přímo do nadačního jmění začali dívat z jiného úhlu pohledu. Tahle ohromná příležitost nám dává šanci se posunout zase o kus dál.
A podařilo se vám už získat dost peněz, nebo to budou na konci roku nervy?
Už během července jsme potřebnou částku získali. Musím říct, že to pro nás znamená zcela nový přístup k dárcům. Učíme se jim lépe rozumět a poznávat hlouběji motivace jejich dárcovství. Mnohem častěji se s nimi setkáváme a nasloucháme jejich vizím. Když jsme si sestavili seznam potenciálních dárců a zjistili, že těch devět milionů opravdu dokážeme od dárců získat, tak jsme tu částku ještě trochu navýšili. Přesněji, za tento rok bychom chtěli nadační jmění navýšit ne o osmnáct, ale dokonce o dvaadvacet milionů. V polovině listopadu nám k realizaci tohoto plánu chyběly tři miliony, takže do konce roku nás ještě čeká tvrdá práce.
Podle jakého klíče rozdělujete peníze jednotlivým projektům?
Patříme k nadacím, které vypisují grantová řízení. Většinou to probíhá tak, že se s partnerem daného grantového programu snažíme najít téma, které je v určitém ohledu přínosné pro českou společnost. Hezkým příkladem je projekt s názvem Mluvme spolu, na kterém spolupracujeme se společností T-Mobile. Máme pocit, že jedním z důvodů, proč v naší zemi není všechno v úplném pořádku, je to, že nedokážeme o zásadních věcech komunikovat se svými sousedy a s lidmi v našem okolí. Proto jsme se rozhodli pomáhat lidem z malých obcí a z městských čtvrtí, kteří chtějí řešit nějaký místní problém a snaží se o tom přesvědčit i ostatní ze svého okolí. Může jít třeba o to, jestli by obec měla povolit výstavbu spalovny, co udělat se zanedbaným parkem nebo třeba jak opravit sokolovnu, která je v dezolátním stavu. Ze všech žádostí o grant pak nezávislá hodnotící komise vybere ty nejpřínosnější, které ve finální fázi nakonec dostanou finanční podporu. Konkurence je vždycky hodně tvrdá. Například v rámci zmiňovaného projektu je úspěšnost žadatelů kolem deseti procent. Z celkového počtu tří set žádostí rozdělíme granty jen mezi třicet iniciativ.
Jak později zjišťujete, jestli byly darované peníze skutečně použity ke slibovanému účelu?
Není v našich silách, abychom objížděli republiku a osobně kontrolovali všech dvě stě projektů. Granty proto vyplácíme ve dvou splátkách. Než pošleme druhou z nich, tak musí každá z obdarovaných iniciativ poslat report o tom, jak daný projekt probíhá, co se daří a jestli se nevyskytly nějaké problémy. Občas věci nejdou přesně podle představ realizátorů. To se může stát a v takovém případě spolu debatujeme o dalším postupu. Výjimečně máme pocit, že se s daným projektem děje něco divného. Pak nezbývá nic jiného než se na místo vypravit osobně a zjistit, jestli je všechno v pořádku.
Stalo se vám už, že se někdo pokusil darované peníze zpronevěřit?
Bohužel ano. Za ty roky, kdy jsme realizovali tisíce projektů, šlo ale naštěstí jen o pár případů. Výhoda je v tom, že průměrná výše našeho grantu je zhruba padesát tisíc korun. To je sice částka, která vybranému projektu může pomoci, ale pro skutečné podvodníky není příliš zajímavá.
Odkud nejčastěji pochází peníze, které vám dárci svěřují? Jsou štědřejší korporace, nebo soukromí dárci?
Nejvíc peněz dostáváme od firem. V roce 2012 to bylo 55 procent z veškerých příjmů nadace. Od ostatních českých a především zahraničních nadací jsme získali 27 procent, 13 procenty přispěli individuální dárci, výnosy z nadačního jmění činily 4,5 procenta a příspěvek vlády byl 0,5 procenta. Naším cílem je postupně navyšovat podíl individuálních dárců, protože v tom vidíme budoucnost dárcovství v České republice. Díky Kampani 1:1 jsme letos byli v tomto ohledu velmi úspěšní.
Jak se v posledních letech mění ochota Čechů darovat peníze?
To se velmi těžko sleduje. Jedním z indikátorů, který napovídá, jak se u nás vyvíjí dárcovství, je přehled darů uvedených v daňových přiznáních. Pokud se podíváme na tento ukazatel zpětně od roku 2000, tak zjistíme, že firemní dary za posledních dvanáct let vzrostly trojnásobně, dary jednotlivců jsou zhruba dvojnásobné.
Čím si to vysvětlujete? Je to tím, že jsme bohatší než dřív, nebo se jen víc rozhlížíme kolem sebe a snažíme se alespoň trochu pomáhat?
To, že lidé a firmy dávají na dobročinné účely víc peněz, je ovlivněno mnoha faktory. Já bych ale vyzdvihnul tři z nich – česká společnost bohatne, neziskové organizace se viditelně zlepšují v tom, jak si říkat o dary, a lidé stále intenzivněji hledají hlubší smysl své existence. Jedna z pěkných věcí, které nám můžou zpříjemnit život, je pocit, že jsme udělali něco prospěšného. Čím víc lidí to pochopí, tím lépe.
Pokračování: Čisté svědomí za charitu? Nadace nejsou morální pračky peněz
Úvodní foto Milada Fišerová, foto v boxu Petr Králík
Sdílejte článek, než ho smažem