Panímámo, vstaňte, koledu nám dejte, dědečku, dědečku, dejte oříšek nebo dva, předvánoční atmosféra vám naklepe dušičku jak maso na vídeňský řízek – a najednou vám ruka šátrá po šrajtofli nebo třeba telefonu. Že přispějete k vánoční atmosféře dobrým skutkem. A funguje to jak na ty, kteří na dobročinnost celý rok nevzpomenou, tak na ty, kteří na potřebné myslí celý rok, pravidelně i nárazově. Včera jsme vám přinesli návod, jak přistupovat k pouličním sbírkám.
A dneska máme pár tipů na zajímavé charitativní projekty, třeba vás některý inspiruje. A samozřejmě tím neříkáme, že nemáte poslat dárcovskou esemesku kuřeti nebo přestat nosit staré šatstvo na místní charitu.
Za málo peněz hodně dobra
Když uvažujete o charitě jako o investici – máte nějakou sumu peněz a chcete, aby byla využita co nejefektivněji, můžou pro vás být zajímavé projekty, které fungují v chudých zemích. Tisícovka v Česku nejsou žádné peníze. Tedy prosím o prominutí, já vím, že je to hodně peněz, jenže jinde je to jmění, částka, která může změnit život.
Skutečný dárek
Skutečný dárek je projekt Člověka v tísni. Dá se na něm pěkně ilustrovat právě řečené. Tak například můžete za devět stovek koupit kozu chudé rodině v Asii nebo Africe: Je to investice na dlouhé roky. Nebo vlastně na celý život, když se uváží, že z jedné kozy je za pár let stádo, které může uživit celou rodinu. Za dvě stovky můžete věnovat kanystry na vodu, což je v oblasti s nedostatkem vody zase dárek na desetiletí. Možností je mnoho – dárky jsou rozdělené do kategorií obživa, školství, pitná voda, zdraví – a cenové rozpětí uspokojí jak ty, kteří mají hlouběji do kapsy, tak i ty, kteří si můžou dovolit víc.
Speciální vtip Skutečného dárku je v tom, že nemusíte obdarovat jen potřebné v dálce, ale můžete potěšit i své blízké. Totiž můžete si říct o dárkový certifikát, který říká „pomáhám tvým jménem“ – já to platím, ale radost z dobrého skutku je i tvoje.
Pro úplnost: Skutečný dárek pomáhá i doma v Česku, pokud například máte za to, že kořenem chudoby je nevzdělanost, možnost darovat první knížku děcku z vyloučené oblasti, je pro vás jako stvořená.
Lidé z lesa
Pokud máte rádi samorosty, lidi, kteří jdou čelem proti zdi, mohl by se vám líbit projekt Kedjom-Keku. Jeho silná stránka je v tom, že se snaží působit komplexně. Nejde mu o změnu jednotlivých osudů, ale o systémovou změnu, změnu prostředí. Nebo ještě přesněji: vlastně jde o to, aby se to prostředí až tak neměnilo. Na práci týmu v severním Kamerunu se můžete dívat z různých úhlů: jde o záchranu deštného pralesa, domova řady vzácných i zatím méně vzácných živočišných i rostlinných druhů (včetně nejohroženějšího poddruhu šimpanze). Je to tak. Zároveň je ale ten prales zásobárnou pitné vody pro tamější lidi. Jde tedy o projekt, který myslí na kvalitu života jejich příštích generací. Aby tamější lidé sami pod ekonomickým tlakem prales nezmenšovali, je potřeba naučit je jiné způsoby hospodaření, pomoci jim ke vzdělání. A tak lidé z Kedjom-keku postavili školu a vybírají peníze na vzdělávací centrum pro dospělé: pro představu, to co by u nás stálo miliony, má v Africe rozpočet 150 tisíc.
Přispět se dá různými způsoby. Můžete sobě či blízkým prostě vybrat drobnost z e-shopu, můžete zaplatit vysazení stromu, můžete přispět na stavbu vzdělávacího centra, můžete přispět na školu konkrétnímu dítěti…
A celé je to rámované silným příběhem o tvrdohlavosti podobné té, s jakou se kdysi vydával do Afriky pomáhat Albert Schweitzer. Ale to si musíte dohledat sami, já na to už nemám místo.
Bližní, kteří jsou blízko
Teď to bude vypadat, že trochu protiřečím tomu, co jsem psal výš o tom, jak za málo pořídit hodně. Nejde ale o protimluv, spíš o jiný pohled. Řekněme, že se pořád budeme na charitu dívat jako na svého durhu investici. Proč z ní nemít taky něco sami? Pomoc na dálku má jednu psychologickou nevýhodu. Je blbě vidět. Z tohoto úhlu je pro dárce výhodné, když se mu podaří mít „výnos ze své investice“ poblíž, na očích. Nebo tou investicí vylepšit i svoje životní podmínky, čtvrť nebo město, kde žije. Nebo se líp poznat se sousedy…
Pro ilustraci budu psát o tom, o čem vím z vlastní zkušenosti, ale předpokládám, že podobné projekty či akce fungují i jinde. A navíc – ledacos z toho se dá dělat bez nějakého organizování zvenčí, stačí zvednout telefon nebo napsat mail.
Potěš babičku nebo děcko z nemajetné rodiny
Poněkud dryáčnický titulek, že? Ale vlastně jde právě o to: Farní charita v Holešovicích každý rok v polovičce listopadu zveřejní seznam toho, co by udělalo radost staříčkům z domova seniorů nebo chudým dětem. Jsou to konkrétní přání konkrétních lidí. Dědečkové a babičky si často přejou desku s mluveným slovem na poslouchání, knížku, něco od drogerie nebo na zub, děti panenku, stavebnici, knížku o koních – přesně to, co byste si asi tak představili. Dárce si předem zamluví obdarovaného a dárek sám pořídí nebo na něj pošle peníze. Letos je už všechno pryč, prošvihnul jsem to, tak ani nepřikládám odkaz.
Pokud u vás nikdo nic podobného neorganizuje, ale přesto se vám tahle myšlenka líbí, můžete podobnou věc zorganizovat – určitě vám pomůže vedení místního domova důchodců, děcáku, nebo co si vyberete, pomocnou ruku by mohla nabídnout místní charita, případně obec, ostatně i u nás je spoluorganizátorem městská část. Anebo prostě zavoláte a zeptáte se, čím můžete přispět nebo s čím můžete pomoct. Nebo je to příliš banální?
Charitativní bazárky
Že stačí chtít a že vlastně není potřeba nic speciálního, prokazují nejrůznější, zejména předvánoční charitativní bazary. V mém rodném okresním městě ho pár nadšenců pořádá už několik let. Úžasné je, že můžete pomoct nejen druhým, ale i sobě. Koupíte si podle vkusu šunt či užitečnou věc, která bude sloužit – a peníze jdou na dobrou věc. Nebo ještě lépe: zbavíte se přebytečných věcí, za které dá peníze na dobrou věc někdo jiný. A ještě se potkáte s milionem známých.
Konzum ti vylepší karmu
A tím přecházím k poslednímu typu charity jinak. Totiž k charitám, které vás nic nestojí. Tedy – samozřejmě vás něco stojí, ale vy za svoje peníze dostáváte zboží nebo službu, kterou byste beztak chtěli pořídit.
Charitní obchody
Klasickým příkladem jsou charitní obchody. Když jsem byl na vysoké škole, v jednom takovém jsme si pořizovali první kusy vlastního nádobí, ušlechtile zastaralé šatstvo a další a další. Samozřejmě, že nás v první řadě zajímalo, že je to všecko levné, pak jak je to pěkné – ale že kačky dostane někdo potřebný, to nás samozřejmě taky hřálo.
Princip je stejný jako u bazárků, jen trochu odpadá to jednorázové nadšení a sousedská pospolitost a podobně (ono by to taky nešlo vydržet celý rok, dva roky, pět let).
Příjemný bonus: stejně jako u bazárků vás můžou zbavit zahálejícího pracholapného vybavení domácnosti, šatstva, které je vám po odtučňovací kúře velké, šatstva, které je vám po atace jojo efektu malé…
Naše Praha 7 nabízí takových obchůdků několik, vím, že v jiných městech je provozuje církevní charita, ale je mi jasné, že v každém městě tahle možnost není. Narozdíl třeba od Británie, kde je tenhle způsob charity zatraceně rozšířený.
Prostě si kupte, co chcete
Mně to přijde fakt vtipné. A teď před Vánoci stojí GIVT za zkoušku, jestli tedy nakupujete po webu. O co jde? Podrobněji to vysvětluje v rozhovoru pro Peníze.cz zakladatel služby:
Tak tady jen stručně. Některé e-shopy jsou ochotné vzdát se části svého zisku a poslat ji neziskové organizaci. Od Člověka v tísni přes dobrovolné hasiče až po fotbalový klub pralesní ligy. Vy jenom musíte ohlásit, že si to přejete. A to je celé – cena pro vás je stejná, platíte stejně jako vždycky, máte stejná reklamační práva, nemusíte už zkrátka vůbec nic.
Tedy kromě toho, že musíte vědět, který obchod je ochotný se rozdělit, a musíte si rozmyslet, komu peníze poslat. Seznam obchodů i neziskovek, které se službou GIVT spolupracují je víc než úctyhodný. Můžete tedy postupovat tak, že si zajdete na stránku GIVTu a v seznamu si najdete obchody, které prodávají třeba tu ledničku, kterou sháníte. A pak stačí, když na web obchodu přijdete proklikem přes web GIVTu. Ještě jednodušší je nainstalovat si rozšíření prohlížeče, které vás upozorní vždycky, když vlezete do obchodu, který na tomhle projektu participuje. Jak jednoduché.
Co si o tom myslíte vy? Zaujal vás některý z našich tipů? Dáváte přednost charitě doma, nebo charitě ve světě? Promýšlíte svou dobročinnost aktivně, nebo ji pášete v náhlém hnutí mysli? Přispíváte i na rozvoj, nebo vás aktivuje teprve katastrofa? Nebo byste všechny ty charity nejraději zakázali, protože beztak půlku peněz sežere neziskovka, druhá půlka se ztratí a ta třetí půlka jenom kazí příjemce pomoci, neb je odnaučuje pracovat? Napište nám to. A nechejte na sebe e-mail, protože pro jednoho z vás máme v redakci připravenou knížku. Tak abychom věděli, kam ji poslat.
Sdílejte článek, než ho smažem
Abychom udrželi kvalitu diskuze pro slušné čtenáře, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdřív musíte zaregistrovat. (Už jsem, ale zapomněl jsem heslo!)
Diskuze
10. 12. 2015 11:24 | Veterán
Dárce tedy dává peníze na něco podle své představy, ale Člověk v tísni je může bez problémů použít na něco jiného i bez souhlasu dárce. A to i na projekty, se kterými by dárce třeba nesouhlasil.
15. 1. 2016 22:55 | Blanka Schröpferová
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
10. 12. 2015 20:33
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
10. 12. 2015 19:42 | kodiak medvěd
Já s porozuměním vámi citovanému textu problém nemám. Dokážu si představit, že když někde nepotřebují zrovna kozu, koupí něco jiného, co podobným způsobem poslouží k zajištění obživy pro zemědělce. Nemám problém s tím, jestli se za ty peníze koupí koza, ovce, motyka nebo sazenice stromu, zvlášť když mi dopředu sdělí, že to tak udělají, pokud to v daném místě a čase bude vhodnější.
Pokud je nad vaše síly to pochopit a považujete to za lhaní do obličeje, není nic jednoduššího, než jim nepřispívat. Což nejspíš činíte i tak a jen hledáte na všem hnidy a remcáte.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
10. 12. 2015 18:37 | kodiak medvěd
Pokud je nad vaše síly to pochopit a považujete to za lhaní do obličeje, není nic jednoduššího, než jim nepřispívat. Což nejspíš činíte i tak a jen hledáte na všem hnidy a remcáte.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
10. 12. 2015 16:10 | Veterán
Jestli Vám jednání Člověka v tísni nevadí, mně ano. Správné by totiž bylo napsat - Pošlete nám peníze a my za vás vybereme dárek z následujícího seznamu. Takto lidem lžou do obličeje.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
10. 12. 2015 15:34 | kodiak medvěd
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
10. 12. 2015 13:13 | jezevec
jedny byly zřízeny pro konání dobra, mají zajištěn svůj provoz od zakladatele nebo z jiných zdrojů, lidi v nich pracují zásadně zadarmo - a VŠE co přijmou jako dar na svou činnost, 100% odchází jako dar na tuto činnost. poznáte je hlavně tak, že nechtějí peníze, ale přijímají jen konkrétní věcné dary.
druhé byly zřízeny pro zajištění sociálních jistot svých zakladatelů a jejich kamarádíčků, případně pro zviditelnění nějaké organizace - mají placené zaměstnance, profesionální lobbyisty a fundraisery, spousty služebních aut a nemovitý majetek - a ze VŠEHO co jim dáte, ukradnou si NEJDŘÍVE procento na svůj provoz, a teprve z toho co zbyde (a často je to fakt jen 10-20% rozpočtu!), se financuje předmět jejich činnosti. poznáte je hlavně tak, že chtějí jen prachy, protože je za vás dokážou utratit lépe.
někomu je to jedno, protože dar "na nějakou charitu" saturuje jeho nedostatek předvánočního pocitu religiozity. ale pokud vám opravdu záleží na tom, jak přispět potřebným, a nikoli nutně těm nepotřebným chtivým - sledujte statusy a zveřejněné rozpočty recipientů. jsou tam rozdíly v násobcích. a ne vždy je to pěkné čtení ....
Zobrazeno všech 8 komentářů