Když si podnikatel umístí do provozovny rádio nebo televizi, povinně platí koncesionářský poplatek; na rozdíl od domácností za každý přístroj, který používá. Kromě toho ale musí podnikatel, který v provozovně pouští hudbu, uhradit ještě licenční odměnu kolektivním správcům autorských děl. Ty zásadní jsou dva: Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním (OSA) a Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů Intergram.
OSA má na starost kolektivní správu práv autorů. Spolek Intergram zastupuje výkonné umělce (zpěváky, hudebníky, tanečníky) a výrobce záznamů. Pro podnikatele to znamená, že musí mít uzavřenou licenční smlouvu s oběma jmenovanými kolektivními správci – a oběma platit. Ve skutečnosti u nás existuje kolektivních správců ještě víc (další zastupují kupříkladu mistry zvuku), zastřešující zastoupení ale zajišťuje právě OSA a Intergram. Tyto organizace pak vybrané peníze rozúčtují dál.
Postup je celkem jednoduchý: z webu kolektivních správců stáhnete formulář licenční smlouvy:
Formulář dvakrát vytisknete, vyplníte, podepíšete a pošlete k potvrzení do organizací OSA a Intergram. Jednu potvrzenou kopii vám kolektivní správce zašle zpět. Pak už budete „jenom“ platit.
Výše poplatku je závislá na velikosti obce, kde provozovna sídlí, počtu provozovaných zařízení, jejich druhu – tedy jestli jde o rádio, televizi, mp3 či mp4 přehrávač nebo třeba DVD – a způsobu využití.
Výše poplatků pro restaurace, bary, kavárny, cukrárny, kadeřnictví, obchody, banky, nebo čekárny se pohybuje v řádech stovek korun měsíčně.
Nejlevnější bude mít poplatek za licenční práva hostinský, kadeřnice nebo prodejce v obci, která nemá víc než tisíc obyvatel. Když bude pouštět pouze obyčejné rádio, poplatek pro OSA dělá podle aktuálního sazebníku 148,80 korun měsíčně, pro Intergram ve snížené sazbě (na kterou dosáhnete, když řádně a poctivě platíte) 133 korun měsíčně, celkem tedy zhruba 282 korun měsíčně.
Ve větších městech nebo v případě, že používáte televize, monitory a další zdroje audiovizuální produkce, jsou poplatky vyšší. Aktuální sazebníky obou organizací najdete tady:
Zatímco pro velký supermarket bude měsíční částka zanedbatelná, kadeřnice nebo provozovatel malé venkovské prodejny ji v měsíčním rozpočtu pocítí.
Od příštího roku chce navíc OSA zdražovat, některé sazby až o padesát procent. Za jedno hrající rádio by měl provozovatel na vesnici napřesrok platit 195,30 korun místo dosavadních 148,80 korun. Ve velkém městě 279 korun měsíčně, místo dnešních 186 korun.
Zdražení se dotkne i obcí, které hudbu pouštějí na slavnostech, ve školách nebo v obecním rozhlase.
Představitelé OSA argumentují, že v ostatních evropských zemích, například Maďarsku nebo Chorvatsku, jsou sazby mnohonásobně vyšší než u nás. Starostové ze Sdružení místních samospráv ale kvůli ohlášenému zvýšení poplatků podali stížností k antimonopolnímu úřadu. OSA podle nich zneužívá svého dominantního postavení.
Další novinkou, kterou by Ochranný svaz autorský (OSA) rád prosadil, je poplatek za užívání mobilů, který se připočte ke kupní ceně telefonu. Za každý gigabyte paměti by měli majitelé telefonu odvést korunu padesát, maximálně pak 90 korun. Obdobný poplatek se už dnes platí při nákupu paměťových karet, pevných disků, flashdisků, prázdných cédéček… OSA argumentuje, že si lidé můžou do mobilu nahrávat umělecká díla chráněná autorským právy. Možnosti, jak změnu prosadit, má OSA dvě: změnou vyhlášky Ministerstva kultury nebo dohodou s dovozci mobilních telefonů.
Když podnikatel nebo firma pouští hudbu zákazníkům, považují to kolektivní správci autorských práv za užití díla. Buď hrajete hudbu z vlastního záznamu, nebo máte puštěné rádio či televizi – pak jde podle zákona o provozování vysílání. Podle zákona nestačí, že ochranným svazům za vysílání zaplatilo už rádio, platit se musí i za každé další užití.
Kolektivní správci zastupují všechny autory a interprety (na základě smluv se správci z dalších zemí i ty zahraniční). Tedy včetně těch, kteří o to nestojí – pokud se práva na zastupování sami výslovně nezřeknou.
Argumenty pro výběr poplatků se opírají o poznatky obchodního marketingu – když přijdete do restaurace, kde hraje příjemná hudba, zdržíte se prý déle a propijete víc. Když přijdete do obchodu s oblečením, kde z reproduktorů zní hudba, která podtrhuje styl oblečení, které se tu nabízí, budete ochotní víc provětrat peněženku.
V § 30 autorského zákona stojí: Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.
Pokud tedy pouštění hudby podnikatelům nepřináší víc zákazníků a vyšší tržby, ani to není jejich cílem, platit by neměli muset. Jenže v praxi je velmi těžké to posoudit a prokázat. Například do lékárny dost často jdete s receptem a hudba z rádia vás k dalšímu nákupu a zdržování motivovat nemusí. Diskutabilní je i případ, kdy si prodavačka na pultu pouští rádio, aby si ukrátila dlouhou chvíli v pracovní době. Kolektivní správci vybírají poplatky například i od taxikářů nebo v obchodech s elektronikou, kde jsou puštěné televize.
Většinu sporů podnikatelů s kolektivními správci vyhráli druzí jmenovaní. Ústavní soud už se ale v minulosti zastal například provozovatele cykloprodejny, kam si prodavačka přinesla přenosné rádio, a kolektivní správce po něm chtěl poplatky za autorská práva, protože podle něj šlo o veřejnou produkci.
Poplatek platit nemusíte, pokud si zaměstnanec pouští své rádio pro osobní potřebu, potřebu dalších zaměstnanců nebo několika málo osob z řad veřejnosti, kteří provozovnu nenavštěvují kvůli hudbě, a hudba nemá na návštěvnost zjevně vliv. Pokud si tedy hudbu pouštíte například jen ve skladu za prodejnou, kam zákazníci nechodí, platit byste neměli.
Soudní dvůr EU v minulosti také rozhodl, že poplatek nemusí platit zubař, který hraje hudbu ve své ordinaci, protože hudba nemá žádnou souvislost s návštěvností jeho ordinace.
Platit naopak musíte, pokud vaší provozovnu navštěvuje větší počet lidí a hudba jim zpříjemňuje pobyt, zvyšuje návštěvnost nebo jinak prospívá podnikání.
Když dojde na soudní spor, posuzuje soud případ od případu, záleží na konkrétních okolnostech a jejich doložení.
Když se rozhodnete poplatky kolektivním správcům neplatit, hrozí pokuta. Kolektivní správci mají poměrně početné týmy kontrolorů. V jednotlivých regionech mapují koncerty a další veřejné akce s hudbou. Pravidelně také obcházejí provozovny a zjišťují, jestli se v nich nachází zařízení schopné hudební produkce i jaká hudba se tu hraje. Řádově probíhají stovky kontrol měsíčně.
Když na vás přijdou, dají vám dodatečnou lhůtu k uzavření licenční smlouvy zpětně, když tak neučiníte, začnou po vás vymáhat vaše bezdůvodné obohacení – ze zákona jde o dvojnásobek licenční odměny, kterou jste měli zaplatit. Když spor skončí u soudu a vy prohrajete, připočte se ještě soudní poplatek a náhradu nákladů právního zastoupení protistrany.
Dlouhodobým bojovníkem proti placení poplatků ochranným svazům je Česká pirátská strana, která na svém webu vyvěšuje návod, jak přejít na svobodnou hudbu a poplatkům se vyhnout.
OSA ovšem jejich argumentaci plně neuznává a poplatky někdy vymáhá i ve zmíněných případech.
Nejznámější rádio, které pouští svobodnou hudbu, je Jamendo. I to ale rozlišuje mezi osobním a komerčním užitím, které je placené. Ve smluvních podmínkách navíc Jamendo uvádí, že licence nepostačuje, pokud je v zemi uživatele legislativa tomu odporující – což se podle některých právních názorů týká právě České republiky.
Další alternativou je například Web radio společnosti IS media, které přebírá skladby od anglické společnosti, jež hudbu licencuje přímo od (většinou méně známých) autorů a hudebníků napříč žánry. Při využívání přímo licencované hudby odpadá povinnost platit poplatky kolektivním správcům OSA a Intergram. Web radio umožňuje vytvářet si vlastní mix hudby. Je zpoplatněné, zaplatíte za něj ale míň než kolektivním správcům.
Zdražuje i DILIA
Kromě OSA zvyšuje od příštího roku poplatky také další z kolektivních správců: Divadelní, literární a audiovizuální agentura DILIA.
Ta řeší většinu autorských práv individuálně s divadly, která uvádějí konkrétní hry. S agendou OSA se činnost DILIA prolíná v provozování rozhlasového a televizního vysílání, obě vybírají poplatky v restauracích. Dilia zvýší od roku 2017 poplatek za jednu televizi v restauraci z 134,70 korun na 168,36 korun měsíčně.
Petra Dlouhá
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
12. 9. 2016 9:10, kodiak medvěd
Už jsem to tu před pár dny psal – asi jsem divnej. Já nejvíc času strávím a nejvíc peněz utratím v podnicích, kde nic nehraje. Hlavně ne užvaněné rádio s uřvanou hudbou pouštěnou mezi nesmyslnými plky, z takových doslova prchám. Jenže začínám mít obavu, že jestli se rozkřikne, že je víc takových magorů, jako jsem já, tak se určitě najde nějaká vyčůránkovská organizace, která se prohlásí za zástupce producentů ticha a začne od podniků, kde nic nevříská, vybírat autorská práva za ticho.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
12. 9. 2016 7:18, Karel
Podnikatel:
- šikanuje své zaměstnance a okrádá je tím, že jim nevyplácí za jejich práci odpovídající mzdu
- okrádá stát na daních
- okrádá své zákazníky tím, že jim za nehorázné peníze prodává nekvalitní zboží
- mimoto se podnikatelé podvádějí a okrádají jako hyeny mezi sebou
OSA a spol.- parazitické organizace, které s požehnáním státu okrádají podnikatele o různé nesmyslné poplatky. V jiných státech je to úkolem mafie, která vybírá např. poplatky "za ochranu".
A když se tyhle dvě party perou, já jsem ten třetí, kdo se směje.
Teď už chápu, co myslel Robert Shiller tím, že v kapitalismu přežijí jen podvodníci a zloději a poctivci nemají šanci.
https://www.novinky.cz/ekonomika/414306-v-kapitalismu-obstoji-pouze-ti-kteri-jsou-ochotni-podvadet-mini-nositel-nobelovy-ceny-shiller.html
V diskuzi je celkem (13 komentářů) příspěvků.