Příjmy z prodejů cédéček a dévédéček se od devadesátých let hluboko propadly. Boj některých interpretů a jejich nahrávacích společností proti stahování a vypalování muziky skončil neúspěchem. Přesto se možná blýská na lepší časy. Statistiky Mezinárodní federace fonografického průmyslu (IFPI) ukazují, jak rostou příjmy z digitálního prodeje hudby. Na placené stahování a streamování celosvětově lidé loni vydali 6,7 miliardy dolarů. A příjmy z digitálního prodeje rostou dál…
Je stahování písniček na internetu opravdu takové zlo? Jak se muzikanti mají dnes brát za svá autorská práva? A představuje streaming kompromis, který bude vyhovovat muzikantům, nahrávacím společnostem i posluchačům?
předseda představenstva OSA
Budeme-li krást tvorbu umělcům pod rukama, pak v konečném zúčtování poškodíme sami sebe. Kdo by investoval peníze, čas a energii do takové činnosti? Přitom vlastní tvorba je zrcadlem naší kultury a národní identity. Má-li vznikat nová tvorba, musíme jí vytvořit férové prostředí. Je obtížné vysvětlit podstatu duševního vlastnictví. Nelze si na to sáhnout, a tak podléháme názoru, že tvorba nemá žádnou hodnotu. Je to o vyspělosti společnosti a jejím respektu k práci druhých.
Hledáte výhodný firemní úvěr? Klikněte ZDE.
Streaming představuje skvělý komfort pro zákazníky. Obchodní model je ale zajímavý spíš pro nahrávací společnosti než pro umělce. Když prodáte CD, bývá na něm zpravidla 14 skladeb. Předplatitel streamingové služby si přehraje třeba sto skladeb od různých umělců. Tím pádem jsou jejich příjmy nízké a rozmělněné. A to pomíjím, že zhruba 90 procent uživatelů používá služby zdarma, přerušované reklamou.
zpěvák, Kabát
Nelegální stahování hudby je neúcta k práci hudebníků. Ale taky netvrdím, že každý, kdo chce nové CD svého idolu, musí hned běžet do kamenného obchodu. Kupování přes internet je taky varianta. Já sám stahuju hudbu přes iTunes a jsem maximálně spokojený.
A jak prosazovat práva hudebníků? V dnešní době je zcela nemožné zastavit nelegální stahování hudby. Až bude tohle vyřešeno, bude možné chránit autorská práva a potažmo i zvýšit odměny autorům z prodejů hudby. Streaming by mohl fungovat. Jen je důležité najít cenovou politiku výhodnou pro obě strany.
hlavní ekonom finanční skupiny Roklen
Stahování písniček muziku nezabíjí. Třeba Mozart svá historicky vrcholná díla tvořil v době, kdy žádných autorských práv využívat nemohl. První ze skladatelských velikánů dějin, který copyrightu už umně využíval, byl v 19. století Verdi. Nově ustavená možnost autorské ochrany však jeho tvůrčí úsilí paradoxně snížila. Verdi totiž díky copyrightu zbohatl tolik, že už měl všechno, na co si vzpomněl, a poměrně nejcennějším se mu stal volný čas.
Stahování písníček (nebo filmů) ovšem zabíjí zisky velkých studií typu Disney. Právě lobbing společnosti Disney měl lví podíl na tom, že američtí zákonodárci v roce 1998 přijali zákon prodlužující dobu autorské ochrany – na celý autorův život plus 70 let navrch – přezdívaný Mickey Mouse Protection Act. Ano, zákony o copyrightu jsou dnes často mnohem spíše vládní garancí určitého monopolu než ryzí ochranou duševního vlastnictví. Pokud by stejné zákony platily už v době, kdy tvořil sám Walt Disney, nikdy by nemohl svým charakteristickým stylem ztvárnit postavičky, jako je Sněhurka a sedm trpaslíků (soudně by je napadl nejspíš právník potomků bratří Grimmů) nebo Pinocchio (to by se ozval zase někdo od Carla Collodiho).
hudebník, Support Lesbiens
Muzika na internetu se stahuje už léta. A pořád se skládá a vydává nová. Stahovaní se určitě negativně odráží na prodeji fyzických nosičů, na druhou stranu (ať se nám stahování líbí, nebo ne) částečně napomáhá propagaci – zvyšuje se povědomí o umělci a jeho nových nahrávkách. Ale i v této době, když si lidé chtějí koupit hudební nosič umělce, kterého mají rádi, klidně jdou a koupí si ho.
Po celém světě existují ochranné organizace, které chrání práva autorů a interpretů, co já vím, tak se neustále snaží reagovat na nové technologie. Podívejte se třeba na YouTube – podle audiostop vyhledávají ve videích zveřejněných na YouTube shodu, když najdou písničku zastupovaného autora, video pak zablokuji nebo zpeněží ve prospěch majitele autorských práv. Což je určitě fajn.
Nevím, jestli streaming bude kompromisním řešením. Kdo nechce platit za hudbu, už asi nikdy nezačne. Ale naštěstí existuje na celém světě stále mnoho lidí, kteří rádi takto podpoří své oblíbené umělce, ať už jde o hudbu, film nebo knihy nebo jiné umělecké disciplíny, které se dají šířit internetem.
předseda Pirátské strany
Tvrzení, že stahování zabijí hudbu, je jako z nějaké reklamy nebo propagandy. Tento argument nejčastěji zaznívá od lidí či subjektů, kteří si nevšimli, že se svět změnil, a podle starého modelu se jim prostě nedaří hudbu efektivně prodávat. Muzikanti si ale cestu ke svým posluchačům už našli. A jistě by si nepřáli, aby jejich posluchači byli šikanováni, sledováni či souzeni za to, že někam nasdíleli jejich písničku.
Na trhu je řada dostupných služeb, které umožňují streaming za paušální poplatek. Možnost stáhnout si hudbu na dobrém připojení a mít ji uloženou v zařízení je základ. Existuje mnoho komerčních e-shopů na stahování hudby, které fungují. Lidem nevadí za hudbu platit. Ti, kteří si hudbu stahují bez placení, reálně žádnou škodu nedělají, neb by si ji patrně nekoupili.
Jinak stahování hudby je v Česku legální, což je třeba neustále připomínat.
hudebník
Myslím, že stahování hudbu nezabíjí. Je to jen nová forma prezentace. Problém ale je, že si hudbu spousta lidí stahuje bezplatně. Nahrávka, pokud je profesionální, stojí hodně peněz. Autor to také nemůže psát zadarmo. Ani interpret nemůže zpívat zadarmo. Rohlík v obchodě vám také nedají zadarmo. Bezplatné stahování je tedy v podstatě krádež. Pokud se nevymyslí nějaká dobře fungující forma placeného stahování, tak to bude problém a všichni hudebníci přestanou jednou vydávat nahrávky a budete si muset přijít na jejich živé koncerty. A co se týče streamingu hudby, určitě je to cesta, ale je zatím v plenkách. Věřím ale, že někdo chytrý něco vymyslí. Jinak přijdou všichni hudebníci na buben.
ekonom, poradce ministra financí
Jsem z generace, která ještě pamatuje Napster. Jedním z jeho zakladatelů byl Sean Parker. Hudebníci tehdy Napster nesnášeli a žalovali u soudu. Má oblíbená Metallica v podstatě Napster soudně zavřela. Ten samý Sean Parker mimochodem sehrál podstatnou roli při vzestupu Facebooku a taky zainvestoval do Spotify. Takže nakonec by měl hudební průmysl pravě Parkerovi poděkovat. A samozřejmě především taky Applu. Co nevymyslela velká vydavatelství a nahrávací společnosti, tedy funkční byznysmodel, jak prodat hudební nahrávku online, vymysleli oni za ně. Díky nim mám teď na mobilu Spotify a za měsíční paušál legálně poslouchám hudbu, kterou miluju. Už ani nepoužívám iTunes – Spotify mě dostala svou geniální jednoduchostí, že si člověk hudbu poslouchá za malý měsíční paušál. Na to původně nevěřil ani Jobs. Takže moje odpověď na otázku je: ano, dá se najít kompromis a streaming za paušál je win-win pro umělce i posluchače.
zpěvák, Illustratosphere
Stahování muziky bez odměny muzikantům, skladatelům a textařům otravuje, deprimuje, frustruje a okrádá vydavatele, muzikanty, skladatele a textaře, ať jsou s tím smířeni, nebo ne. Šíření jejich práce je jedna věc, svévolné nakládání s ní druhá. Muzika je samozřejmě nesmrtelná, ten slogan, že stahování zabijí muziku, je anachronický, zavádějící, snadno napadnutelný, vyprázdněný.
A jak efektivně prosadit autorská práva? Nevím. Pustil jsem to z hlavy, nejsem právník ani ajťák. Jsem muzikant, skladatel a textař. A vydavatel. Živím se živým hraním, to je nekopírovatelné. Nicméně prodej našich nosičů náklady na jejich pořízení zatím pokrývá, děkujeme všem pěkně.
Streaming je asi OK, pokud funguje. Já vážně nevím, mě tyhle debaty vlastně už nezajímají. Jedna strana tvrdí, že muzika patří všem, a obtížně připouští, že udělat ji stojí dost úsilí a prostředků, druhá strana sveřepě brání své investice, svůj čas a svůj um. Několik takových vzrušených diskuzí jsem absolvoval a už se jich neúčastním, obtížně vysvětluji, že si své práce vážím a chci ji zpeněžit, jakkoliv jsem si vědom, že nekonečné množství jejích kopií, které lze vygenerovat několika pohyby ukazováčku, ji ponižuje. Pokud kdokoliv hledá cestu, jak ty kopie soudně komodifikovat, a pokud koncový uživatel cítí potřebu tyto kopie „kupovat“ nikoliv si je jen „přivlastňovat“, pak je jistě všechno v pořádku nebo na správné cestě. Mé názory se rozmělnily, v rámci tohoto tématu už neudržím pozornost. Já nic, já jenom hraju, skládám a píšu. A vydávám.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
17. 6. 2016 9:24, kodiak medvěd
Celý systém autorských práv v jeho současném pojetí je nesmyslný a jak se ukazuje, i neudržitelný. Chápu, že myšlenka, že si jedním počinem zajistím doživotní příjem, je strašně lákavá. Obávám se ale, že současná praxe, kdy být umělcem (nebo spíše držitelem autorských práv) znamená být rentiérem, asi nebude dlouhodobě obhajitelná. To nemá nic společného se „zrcadlem naší kultury a národní identity“, to je jen vyčůraný způsob, jak donekonečna tahat peníze z druhých. Úplným vrcholem absurdity je pak dědění autorských práv.
Tak, jako se kultura a národní identita žila a rozvíjela se před vynálezem autorských práv, bude žít i po jejich zrušení.
Každá žranice má svůj konec.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
17. 6. 2016 9:02, Likvid
Pan KOvanda se domnívá, že by dnes Grimmové někoho soudili? To těžko, Sněhurka nebyla jejich autroské dílo. Běžný školák to ví, ekonomický fachidiot nikoli. Kam se ale hrabe na mistra Michla, který má za to, že když on zaplatí nějaké peníze za muziku, musí je přece dostat muzikant, takže win-win. Nemá ponětí o tom, co muzikanti od streamovacích služeb dostávají, ale chytře a vtipně o tom pohovořit musí. Dobré poradce si náš moudrý financministr vybírá.
V diskuzi je celkem (18 komentářů) příspěvků.