Který web loni mezi českými uživateli zabodoval nejvíc? Můj tip je, že to nebyl ani Facebook, ani Slevomat, ani Scuk – ale Ulož.to. V prosinci jsem na tohle pirátské doupě slyšel při srazech a sešlostech pět chvalozpěvy od známých, kteří jsou s počítačem jinak docela jaloví. Celovečerní film odtud totiž stáhnou s menším úsilím, než jaké by je stálo prolistovat program v teletextu. A protože sami nic nemusí sdílet, je dík českému zákonu takové stahování hudby a videa prakticky nepostižitelné.
Serverů s obrovskou zásobou hudby, filmů, seriálů, a samozřejmě též pornografie ke stáhnutí najdete na webu spoustu – průkopníkem byl před pěti lety Rapidshare. Konkurenti dodnes kopírují jeho obchodní model: nabídnout uživatelům trochu audiovizuálního fetu zdarma, a za poplatek od jedné do dvou stovek měsíčně jim umožnit stahování prakticky neomezené. A lidi rádi platí.
Co z toho můžeme vyvodit?
Porno z toho vynecháme
Tak předně: heslo platím, abych mohl krást není takový paradox, jak to na první pohled vypadá. I když v tom někteří vidí do očí bijící sprostotu a jiní zase náznak dobré vůle pirátů, je třeba pamatovat na to, že prvorepublikoví kasaři za svá páčidla a kostkované čapky zřejmě poctivě platili v železářstvích u čepičářů. A pokud v Lesích České republiky skutečně probíhaly „krádeže za bílého dne“, asi si tam lidé kolem Pavla Drobila štosy bankovek necpali do ukradených kufříků. Platit za možnost krást je normální.
Otázka spíš je, proč kulturychtiví platí zrovna pirátským webům, a ne samotným tvůrcům nebo vydavatelům. Jsou v tom dvě P – pohodlí a pomsta. (Pro zachování úrovně článku vynecháme třetí P – pornografii, ačkoli i ta uživatele tradičně táhne k novým technologiím a službám. V 80. letech pomohla zpropagovat systém VHS a o dekádu později se díky ní uživatelé internetu naučili platit za online obsah.)
Pirátské weby vítězí
Když jsem v létě zaplatil za album ukulelových songů Amandy Palmer (mám divný vkus, nepřejte si se mnou jet autem), nedařilo se mi je stáhnout. Server hudebního vydavatelství padal. Nevím, jestli dřív vypršela platnost odkazu nebo došla moje trpělivost. Každopádně jsem nakonec zamířil na kterýsi pirátský web a již zaplacené empétrojky měl za dvě minuty v přehrávači.
Dostal jsem svoje písničky, slečna Palmerová svou zaslouženou odměnu a piráti, do jejichž náruče mě vydavatelství vehnalo, u mě získali malé plus.
Tahle muzikantka navíc ještě patří k lidem, kteří svá díla 1. prodávají on-line, 2. a to i do Česka, 3. nabízejí je nezkriplená protipirátskou ochranou. Jakmile jeden z těchto bodů neplatí, pirátské weby přestávají být nenápadnou zálohou a vytahují vlajku na stožár.
DVD v trafice koupíte za příjemných 39 korun - jenomže to DVD nemá nožičky a když večer na gauči dostanete chuť na film, který jste si nekoupili do zásoby, pirátské weby vítězí.
Je hezké, že na iTunes se dají konečně koupit Beatles – ne ale z Česka. Pirátské weby vítězí.
A když si chcete hudbu zakoupenou jinde vypálit na CD do auta nebo přehrát v mobilním telefonu, často kvůli protipirátské ochraně pohoříte. Paradoxní výsledek? Tušíte sami: pirátské weby vítězí. Nabízejí totiž pohodlné stahování hudby a videa bez jakýchkoliv zeměpisných omezení nebo život stěžující ochrany.
Příležitost dělá zloděje a “dobré důvody” dělají zloděje bez výčitek
Aby těch paradoxů nebylo málo: nejspíš jste si při nákupu paměťové karty do fotoaparátu všimli, že cena zahrnovala autorský poplatek. Nebudeme z těch pěti korun dělat hrdelní zločin, nicméně vám někdo s pomocí vylobbovaného zákona strčil ruku do kabátu, prošátral kapsy a vytáhl si bůra. Otázkou tedy je, proč mu do té samé dlaně neflusnout, až ji bude natahovat sice oprávněně, ale za to bez toho, že bude mít za zadkem svého silnějšího kamaráda - stát.
Rozumím tomu, že hudební nakladatelství a filmoví distribucenti z principu nemůžou vytvořit službu, která funguje tak pohodlně jako pirátské weby. Aspoň je občas vidět, že se někteří snaží. Za to jim patří dík. (A samozřejmě i výdělek.)
Stejně tak ale rozumím tomu, že když kolektivní správci autorských práv považují dopředu majitele paměťových karet nebo kopírek za zloděje a stát se neštítí sáhnout po presumpci viny, se i mí počítačově jaloví známí rozhodnou pomstít. Pořídí si páčidlo a kostkovanou čapku – a vydají se na Ulož.to krást.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
4. 2. 2011 17:08, ivostanislav
Každý by měl za svoji práci dostat zaslouženou odměnu o tom není pochyb. A mělo by to platit minimálně u muzikantů i herců. Divák, posluchač zaplatí vstupné, poměje se či nikoliv. Umělec a ti ostatní nepostradatelní k uměleckému výkonu dostanou své a hotovo. Zedník také nedostává za postavený dům každý rok procentuální odměnu od vlastníka že se mu skvěle bydlí a nebo že mu nájemníci platí nájem. Tak proč dostává muzikant či herec za jednou odvedenou práci zaplaceno ix krát ? Proto, že ve skutečnosti na jeho jednou odvedené práci vydělávají jiní tím, že to dokáží opakovaně a ve velkém množství prodat. A těmto šikovným prodejcům bude vždy stát nápomocen, udělá s každého, kdo si koupí záznamový nosič zloděje, proto, že mu s to taky něco kápne. Inu svoboda. Taková Rada pro televizní a rozhlasové vysílání je dostatečnou ukázkou svobody nejen pro konzumenty hudby a hereckého umění. Ale jak ukazuje posledních dvacet let, nám je to asi jedno. Stát vydá zakroucený paragraf a my platíme. Stát si při tom taky trochu přijde na své a mi obdivně hltáme bulvár a uznale hodnotíme nejen umělcovo narůstající konto. Naštěstí mě se moc problematika stahování a nakupování hudby či filmů moc netýká, ale to že si musím připlatit při nákupu záznamového média, na který si uložím třeba své vlastní fotografie, proto, že jsem potencionální zloděj, to mě vadí.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
4. 2. 2011 8:11, běž se vycpat
To máš jako bys od cigánů na ulici koupil kradenou značkovou voňavku. Jsi stejný zloděj jako oni.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (20 komentářů) příspěvků.