Vedoucí jedné z olomouckých poboček Raiffeisenbank byl v zaměstnání výborně hodnocený, měl nadstandardní příjmy a okolí ho považovalo za úspěšného muže. Netušilo, že propadl hazardu.
Vedle půjček od známých získával peníze i od svých klientů, jimž často sliboval výhodné investice. Několikrát si muž vytipoval lidi podle toho, že mohl vidět, kolik měli na účtu peněz.
Podle webu iDnes.cz podvedl desítky lidí, škoda zřejmě přesahuje 50 milionů korun. Skončil, když mu na začátku letošního roku dluhy definitivně přerostly přes hlavu a čelil neúprosnému tlaku věřitelů.
Případ vyšetřuje olomoucká police, muži hrozí až deset let vězení. Z banky mezitím dostal výpověď a rozpadla se mu rodina. Sám skončil v insolvenci a kvůli závislosti v léčebně, píše iDnes.
Mají podvedení klienti v takových případech šanci, že je odškodní přímo banka? Jan Remr, ředitel pobočkové sítě Raiffeisenbank, pro ně nemá moc dobrou zprávu.
„Finanční závazky, které má pan J. S. vůči některým klientům naší banky, vzešly z jeho ryze soukromých aktivit a Raiffeisenbank za ně nenese žádnou odpovědnost. Vzniklou situaci proto musí řešit přímo s ním. S požadavky některých poškozených klientů, kteří se na nás obrátili, jsme se seznámili a posoudili je. Dosud jsme však nepřistoupili k žádné kompenzaci,“ odpověděl Remr na otázku webu Peníze.cz.
Jasně, nachystat se na stáří. Dobře si vychovat hodně šikovných dětí, pořídit si byt, aby se nemusel platit nájem, a zahrádku, aby si člověk sám vypěstoval lacino dobroty.
Ale k tomu pořád investovat a šetřit.
Rádi poradíme s výběrem a pomůžeme porovnat. U vybraných podílových fondů neplatíte vstupní poplatek.
Může banka nějak předejít tomu, aby podobný zaměstnanec měl „jen tak“ přehled o zůstatku na účtu klientů? Tedy i mimo rámec osobní schůzky či prokázaného souhlasu klienta s náhledem v konkrétní čas?
„Naše interní bezpečnostní systémy splňují veškeré normy pro maximální ochranu našich klientů. Díky monitoringu a analýzám dokážeme odhalit řadu potenciálně rizikových a podvodných aktivit. Monitorovat čistě soukromé aktivity našich zaměstnanců není v našem zájmu a ani je monitorovat nemůžeme,“ říká Remr.
Také podle oslovených právníků nemusí jít o případ, kdy by klienti měli nárok na odškodnění od podvodníkova zaměstnavatele. Upozorňují však, že ke kauze zatím neznáme další podrobnosti, především jak to lákání peněz konkrétně probíhalo.
Podle advokáta Romana Tomka z advokátní kanceláře Sedlakova Legal je při odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnancem klíčové to, zda konal ve prospěch zaměstnavatele. I kdyby takové jednání nebylo na výslovný příkaz zaměstnavatele, z předchozích rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že by tak měl činit „pro“ zaměstnavatele.
S tím souhlasí i Jan Eisenreich, předseda výkonné rady Asociace pro transparentnost investičního trhu. „Podle dostupných informací se obávám, že banka v tomto případě za škodu způsobenou zaměstnancem neodpovídá, jelikož zaměstnanec sledoval výlučně své zájmy,“ říká.
V podobném případě se totiž jedná o takzvaný exces – zjevné překročení pravomocí onoho manažera. Ten potom za škodu odpovídá sám.
Uvažovat lze možná o žalobě na banku kvůli tomu, že dostatečně nezabezpečila informace o klientech a nesledovala dění na pobočce. „Vzhledem k tomu, že dotyčný byl v bance zaměstnán, navíc na vysoké pozici, si však myslím, že šance na úspěch bude spíš nižší,“ dodává Eisenreich.
Pouze pokud by bylo prokázáno, že zaměstnanec jednal za zaměstnavatele, odpovídala by za škodu banka, dodává Tomek. Pak by byli klienti v lepším postavení – peníze by jim vrátila silná finanční instituce a ta by následně vymáhala náhradu na svém bývalém zaměstnanci.
V následujícím roce až dvou padne poměrně dost finančních letadel. Naprostá většina z nich se bude samozřejmě vymlouvat na koronavirus, říká právník Jan Eisenreich. Vede novou Asociaci pro transparentnost investičního trhu, která se chce kromě vymáhání peněz pro poškozené klienty zaměřit i na prevenci. V rozhovoru mimo jiné radí, jak poznat podezřelou investici.
Daňové výhody penzijního spoření se mají rozšířit na investiční produkty. Zájemcům by se otevřel i nový penzijní fond, odvážnější než ten dynamický. Návrh dostal od koalice zelenou a míří k poslancům.
Většina investičních fondů sice letos zůstává ve ztrátě, ale ty nejúspěšnější dokázaly vydělat 30 až 50 procent – navzdory koronaviru a březnovému propadu trhů.
Obecně platí, že zaměstnanec musí škodu nahradit v plné výši, jestliže ji způsobil úmyslně. Pokud vznikla „jenom“ kvůli jeho nedbalosti, je odpovědnost zaměstnance omezena na čtyřapůlnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku. Přísnější pravidla se pak vztahují na situace, kdy zaměstnanec podepsal takzvanou hmotnou odpovědnost nebo ztratil svěřený předmět. Každopádně tohle všechno se týká jenom škody vzniklé „při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním“.
Případ vyšetřuje policie a podle dostupných informací je teprve na začátku, nikdo nikoho neobvinila. Po případné obžalobě pak mohou poškození klienti požádat, aby soud uložil povinnost k náhradě škody přímo v rozsudku.
„Je velice pravděpodobné, že policie v rámci trestního stíhání bude chtít poškozené vyslechnout, s čímž by měli poskytnout součinnost,“ říká Eisenreich, jehož Asociace pro transparentnost investičního trhu vymáhá pohledávky poškozených v několika kauzách podvodných investičních schémat.
Poškození se mohou svých peněz domáhat i před civilním soudem. „Žalobu u civilního soudu lze podat i před podáním návrhu dle trestního řádu, ale opačně to nelze, jelikož podáním návrhu v trestním řízení vzniká překážka zahájeného řízení,“ upozorňuje Eiseinreich.
Je také možné, že trestní soud nakonec poškozené na civilní řízení stejně odkáže. Dokazování ohledně náhrady škody by totiž mohlo protáhnout trestní řízení.
Jenže desítky milionů korun už bývalý manažer olomoucké banky stejně nemá. Protože skončil v insolvenci, měli by teď podvedení klienti i další věřitelé sledovat insolvenční rejstřík a včas případně přihlásit své pohledávky. A doufat, že se jim vrátí aspoň část.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
26. 8. 2020 6:51, HonzaV
V článku nezaznělo (a možná to ani není v téhle fázi vyšetřování zveřejnitelné), jak vlastně to vytahování peněz vypadalo. Pokud pan vedoucí klientům předložil k podepsání papíry s hlavičkou banky a na nich bylo jeho číslo účtu, čekal bych, že klienti jednali v dobré víře, banka vrátí lidem peníze a výtečníka dá k soudu. Jestli mu ovšem lidi nosili prachy v igelitce, byť do ředitelské kanceláře, skoro bych byl pro, ať to považují za (drahé, ale účinné) školné.
V diskuzi je celkem (13 komentářů) příspěvků.