Jako osamocenému spotřebiteli se vám nejspíš nevyplatí vymáhat pár stovek nebo i tisíc korun po velkých korporacích, telefonních operátorech, e-shopech nebo třeba energetických šmejdech.
Zvítězí u vás takzvaná racionální apatie. Riziko neúspěchu v soudním sporu, vynaložený čas i peníze jsou zkrátka příliš vysoké. A právě na tom vydělávají nepoctivé firmy či podnikatelé.
Od roku 2022 by se spotřebitelé mohli snadno spojit a získat silnější postavení. Umožní to hromadné žaloby, jejichž zavedení do českého práva včera podpořila vláda. Novela navržená ministerstvem spravedlnosti teď míří k poslancům.
Zákon o hromadném řízení má umožnit, aby se víc lidí společně bránilo protiprávnímu jednání, respektive aby společně uplatnili své nároky vůči žalované straně. A to jedinou žalobou, o níž by rozhodoval jediný soudce a celý případ by skončil jedním rozsudkem.
V hromadném řízení bude možné projednávat spory týkající se stejné nebo podobné věci. Hromadné žaloby mají pomoct nejenom spotřebitelům, ale i státu. Ministerstvo věří, že to pro soudy bude levnější a rychlejší, než kdyby o prakticky shodné věci rozhodovalo třeba třicet různých soudců. Navíc s jednotným výsledkem místo několika odlišných rozhodnutí.
Podle průzkumu Sdružení českých spotřebitelů je 84 % lidí přesvědčeno, že hromadné řízení může přinést významné úspory. A to dokonce i žalovaným, kteří v případě neúspěchu nebudou muset platit náklady řízení všem žalobcům zvlášť.
Ministerstvo nicméně doufá, že novinka bude působit i preventivně, tedy že ke sporům ani nedojde. „Nepoctiví podnikatelé budou pod hrozbou případné hromadné žaloby od svých nekalých praktik a nepoctivých jednání raději upouštět,“ napsalo v odůvodnění zákona.
Se zavedením hromadných žalob počítá i připravovaná legislativa Evropské unie. Návrh směrnice o zástupných žalobách je součástí balíčku nazvaného Nová politika pro spotřebitele. Jejich zavedení do unijního práva iniciovala česká eurokomisařka Věra Jourová.
Hromadné žaloby známe hlavně z amerických filmů. Lidé v nich dostávají horentní částky na odškodném. Americký systém je založen na punitive damages, kdy je možné požadovat odškodné převyšující skutečně způsobenou škodu. A to dokonce mnohonásobně. Tím má být žalovaný za své protiprávní jednání řádně potrestán.
Něco takového ale v Evropské unii nehrozí, princip penální náhrady škody totiž není v evropském právu zakotven. Nová směrnice má pouze členským státům uložit, aby do vnitrostátního práva zavedly takzvané zástupné žaloby, sloužící k vymáhání kolektivních nároků.
Důvodem je i to, že stávající unijní úprava nedokáže efektivně chránit zájmy spotřebitelů v celé EU. Jde mimo jiné o reakci na kauzu Dieselgate, která se dotkla práv spotřebitelů napříč Evropou.
Vláda Andreje Babiše se k přijetí právního předpisu, který by umožnil vymáhání kolektivních nároků, zavázala už ve svém programovém prohlášení. Jenže proti původnímu návrhu, o němž jsme na Penězích psali loni, se zvedla taková vlna kritika, že ho ministerstvo muselo přepracovat.
Ministerstvo původně počítalo s tím, že hromadné žaloby by se mohly využít v širokém okruhu právních sporů. Ten postupně zužovalo, až nakonec přišlo s tím, že budou možné jen ve sporech mezi spotřebiteli a podnikateli. Teprve později, jestliže se zákon v praxi případně osvědčí, lze podle něj uvažovat nad dalším rozšířením. V jiných zemích Evropy se hromadné žaloby využívají například také u pracovněprávních sporů.
Ministerstvo spravedlnosti původně počítalo s odhlašovacím pojetím hromadných řízení – principem zvaným opt–out. Sporu by se tak účastnili prakticky všichni, kdo například uzavřeli stejnou nevýhodnou smlouvu, aniž by se tito spotřebitelé museli aktivně přihlásit.
Po kritice takového návrhu se ministerstvo rozhodlo, že jako výchozí zakotví přihlašovací princip zvaný opt–in. Spotřebitelé se stejnými či podobnými nároky dostanou lhůtu, v níž se musí do hromadného řízení připojit. Mělo by jich být aspoň deset. Společně se pak budou projednávat jenom nároky přihlášených – takzvaných členů skupiny.
Ve výjimečných případech přesto půjde použít i odhlašovací řízení. Podmínkou je, že taková skupina bude jasně ohraničitelná a její členové budou mít pouze bagatelní nároky (v řádech desítek až stovek korun – v aktuálním návrhu se počítá s hranicí 3000 korun na jednoho poškozeného).
Pokud by totiž i pro bagatelní nároky bylo potřeba využít přihlašovací řízení, zřejmě by se přihlásilo jenom okolo jednoho až pěti procent poškozených, vysvětluje ministerstvo.
Kritici i přes provedené změny upozorňují, že hromadná řízení bude možné zneužít. Pokud někdo skoupí pohledávky poškozených spotřebitelů, povede řízení k výdělku takových spekulantů – namísto ochrany spotřebitele.
Hospodářská komora v lednu vyzvala ministerstvo, aby návrh zákona stáhlo. Podnikatelé se bojí, že se stane nástrojem nekalého konkurenčního boje a příležitostí pro legální byznys blížící se vydírání. Firmám, proti nímž budou mediálně propagované žaloby směřovat, hrozí poškození pověsti – i v případě, že spor nakonec vyhraje.
Odborníci také varují, že společnosti si budou vytvářet finanční rezervy na soudní spory, což omezí inovace a způsobí zdražení.
„Nerozumíme tomu, proč vláda spěchá se svým vlastním návrhem, když je před schválením návrh směrnice, která harmonizuje podávání hromadných žalob v Evropě a kterou bude potřeba tak jako tak implementovat do našeho právního řádu,“ říká Ladislav Minčič, šéf Odboru legislativy, práva a analýz Hospodářské komory.
I řada legislativců a právníků z praxe prosazuje, aby vláda počkala na schválení evropské směrnice. S tím ale nesouhlasí poslanec Patrik Nacher (ANO), předseda sněmovního podvýboru pro ochranu spotřebitele.
„Hromadná řízení považuji za vlajkovou loď pro lepší a efektivnější ochranu práv spotřebitelů. Nevidím důvod, proč bychom měli čekat. Jsem zastánce jasných pravidel, která na jedné straně spotřebitelům zjednoduší přístup k právu a na druhé straně odolají možnému zneužití,“ zdůrazňuje Nacher.
Obchodníci na krátkou dobu skokově zdraží, aby pak mohli lákat na větší slevu. EU chce, aby se k zákazníkům chovali férověji.
Projděte si seznam pokut za prodej nekvalitních pohonných hmot, které nabyly právní moci během roku 2019.
Nová pravidla mají už v příštím roce prodloužit život spotřebičů a ušetřit peníze spotřebitelů. Na rozsáhlejší vylepšení si ale ještě počkáme.
Konečně bude jasno: Dvouletá lhůta není záruční, ale jenom reklamační. Na druhou stranu se zdvojnásobí doba, kdy je spotřebitel v lepší pozici. A stoupnou i požadavky na kvalitu zboží.
Kolektivní vymáhání pohledávek v nějaké podobě už nyní funguje v sedmnácti zemích Evropy, připomíná spotřebitelská organizace dTest.
Podat žalobu bude moci pouze člen skupiny a nezisková organizace, nikoliv jiný subjekt. Žalobce bude muset navíc splnit řadu dalších podmínek. Skupování pohledávek by tedy nemělo hrozit (původní návrh přitom počítal i se správcem skupiny jako možným „investorem“).
Nacher chce podpořit zpřísnění podmínek pro spotřebitelské organizace tak, aby na trhu působily delší dobu. „Nevěřím tomu, že by se podepsaly pod šikanózní žalobu,“ dodává.
Zvláštní postavení mají získat takzvané spotřebitelské neziskové osoby, které se podle připravované směrnice budou muset zapsat do seznamu vedeného Evropskou unií. Jako „kvalifikovaný subjekt“ pak mimo jiné nebudou muset v odhlašovacím řízení dokládat podpis 100 členů skupiny nebo prokazovat svou platební schopnost.
Žalobce – tedy člen skupiny nebo neziskovka – může navrhnout, aby za vedení sporu dostal odměnu jako procentuální podíl na vysouzené částce. O ní se pak sníží podíl pro (ostatní) členy skupiny. Výše odměny však musí být „přiměřená“ a nesmí přesáhnout 25 % hodnoty přisouzeného plnění. Soud ji může snížit, pokud usoudí, že odměna neodpovídá složitosti či délce hromadného řízení.
V první fázi po podání žaloby bude soud nejprve posuzovat otázku přípustnosti – například jestli existuje dostatečné množství poškozených osob a zda jsou jejich práva srovnatelná. Na rozhodnutí dostane šest měsíců. Teprve když soud uzná, že jsou podmínky splněny, může proběhnout vlastní řízení o nárocích poškozených.
Toto rozdělení na dvě fáze má ušetřit náklady řízení, ale zároveň ochránit i reputaci žalovaného podnikatele. Šikanózní žaloby, které by měly za cíl poškodit podnikatele, má totiž soud odmítnout.
Pokud jsou známi jednotliví poškození, měl by je žalobce oslovit jednotlivě, anebo uveřejnit informaci v médiích. U neziskové organizace připadá v úvahu zveřejnění na internetových stránkách. Ve výjimečných případech může soud uložit takovou informační povinnost i samotnému žalovanému podnikateli, který tak bude muset o zahájení řízení informovat své klienty.
Ministerstvo spravedlnosti má také zřídit rejstřík hromadných řízení. Kvůli ochraně osobních údajů však soud zveřejní informace o řízení až poté, co rozhodne o přípustnosti žaloby. Půjde tedy o jakousi obdobu insolvenčního rejstříku.
Jakou cenu má vaše nemovitost?
Získejte na pár kliknutí jediná certifikovaná data o realitním trhu a rozhodujte se na základě správných informací.
Sdílejte článek, než ho smažem
